Kadyrov vs. Prigožin? Pojďme fandit oběma

Srandovní situace, východoevoprský segment internetu řeší, co se stalo nebo nestalo s Kadyrovovou pravou rukou, poslancem Delimchanovem. Kdo je Adam Delimchanov a proč je vůbec důležité zabývat se tímto člověkem? Pojďme se na to podívat. 

Adam Delimchanov je bratrancem současného čečenského vůdce, Ramzana Kadyrova. Je starší než Ramzan, nicméně jejich cesty se v minulosti v mnohem protínaly, a proto je Delimchanov Ramzanovi velmi blízký. Během druhé čečenské války se Delimchanov přidal na stranu ruských federálních orgánů. Stejně jako například Ramzan a jeho otec Ahmat. Zajímavé nicméně je, že všichni tři více či méně podporovali původní snahy čečenských separatistů a odtržení se od Ruska. 

Například Ahmat Kadyrov na počátku 90. let podporoval Džochara Dudajeva, stal se jedním z lídrů separatistů, aby následně začal odmítat válku s Ruskem. Nakonec se pak přidal plně na stranu ruských federálních orgánů a byl jedním z důležitých elementů Kremlu v regionu. Mladší Kadyrov se původně rovněž profiloval jako separatista, který podporoval otce. Adam Delimchanov dělal řidiče Salmanu Radujevovi, jednomu z velitelů separatistů v Čečensků. Všichni tři nicméně přidal na ruskou stranu a získali za to přístup k moci. 

Ahmat se stal hlavou ruské správy v Čečensku. Adam dostal pozici ve strukturách “ministerstva vnitra” a zároveň pozici na bezpečnostním odboru v úřadu staršího Kadyrova. V úřadu otce pracoval také Ramzan. Po násilné smrti Ahmata se k moci dostal Ramzan. Veledůležitou roli při tom samozřejmě hrál Vladimír Putin. Jejich vzájemný vztah by se dal popsat (a byl popsán) ve spoustě článků a publikací. A v zásadě se dá pohled na to, kdo ve druhé čečenské válce vyhrál, vykládat dvěma způsoby. 

Na jedné straně tu zavládla stabilita, byť za cenu silných represí ze strany Kadyrovova režimu. Na straně druhé nicméně Moskva za tuto stabilitu platí nemalé peníze (zhruba čtyři miliardy dolarů ročně), Ramzan například dostal pod svoji kontrolu podnik na těžbu ropy v Čečensku a s těmito penězi nakládá podle své vlastní libosti. Dá se říct, že jde v podstatě o výpalné. A aby toho nebylo málo, tak Ramzana na postu “prezidenta Čečenska” nemůže rozdýchat FSB.  

Teď zpátky k Adamu Delimchanovi. Poté, co se mladší Kadyrov stal “premiérem” Čečenska v roce 2006, jmenoval svého bratrance vícepremiérem. A od roku 2007 měl v regionu na starosti silové struktury. V tom samém roce se stal poslancem ruské Dumy za Putinovo Jednotné Rusko. 

Byl by to takový víceméně “nezajímavý” a typický životní příběh ruského “činovníka”. Jenže Delimchanov je “zajímavý” v tom, že je podezříván z objednávky vražd čečenských disidentů v Turecku, z únosu otce, bratra, ženy a šestiměsičního syna Doku Umarova, dále z vraždy agenta FSB a jednoho z Kadyrovových úhlavních nepřátel Moldavi Bajsarova či třeba zapojení do vraždy Sulima Jamadajeva, bývalého velitele čečenského praporu Vostok. Delimchanov je stále na svobodě, což je buď obrázkem neexistující ruské justice nebo jeho neviny. Je na vás, čemu budete věřit. 

Delimchanov se tak považuje za jednoho z vůbec nejnebezpečnějších poslanců v ruské Dumě, a u kterého je celkem pravděpodobné, že na rukou měl spoustu krve ještě před tím, než se zapojil do války v Ukrajině. 

V té velí tiktokovým vojákům z dobrovolnického pluku Ahmat a Putin mu za jeho “odvahu” dal vyznamenání hrdiny Ruska. Ahmat se totiž měl účastnit bojů o Mariupol. Obrázek jsme nicméně o schopnostech kadyrovových vojáků mohli udělat sami. Stříleli semafory, garáže, žaluzie a taky civilisty a vlastní vojáky. Toliko ke kontextu. 

Dnes v osm ráno se na Facebooku jednoho z ukrajinských vojáků (Kirrila Stozanova) objevila zpráva, že tiktokerský velitel se odebral na koncert Josifa Kobzona v Primorsku v Zaporožské oblasti Ukrajiny. Velmi dobře prý měla pracovat ukrajinská rozvědka. Informace se začaly šířit jako lavina. Koneckonců, takový úlovek by byl velkým úspěchem pro Ukrajinu a velkou ránou pro hlavního čečenského dondona.  

O pár hodin později propagandistická “Zvezda” napsala, že k útoku na Delimchanova skutečně došlo, nicméně neměl zemřít, ale být pouze zraněným. Celý den se spekulovalo nad tím, kde teda Kadyrovův hrdlořez je. Čečenský diktátor následně napsal: 

“Nemohu se spojit s Adamem Delimchanovem. Nebere mi to. Žádám ukrajinskou rozvědku, aby mi poskytla informace o tom, kde došlo k útoku, abych našel svého drahého bratra. Slibuji bohatou odměnu, velmi žádám o pomoc.” 

Vtípky vtípkama, ale dosud se vlastně neví, kde velitel Ahmatu je. Kadyrov sice na svém telegramu publikoval nějakou fotografii, kde spolu sedí u prapodivné mapy, ale to samozřejmě vůbec nic nedokazuje, co víc, jde prý o photoshop, protože tato mapa prý pochází ještě z podzimu minulého roku. A srandu si z toho udělali i Wagnerovci. 

U těch bych nicméně chtěl zůstat, protože bývalý velitel ruské 72. brigády plukovník Venevitin obvinil Wagnerovce, že to byli oni, kdo měl údajně prozradit pozice Ahmatu: 

“Podle infromací, které mám, se Wagnerovci pomstili Kadyrovovi, který hrozil zveřejnit informace o původu Prigožinova bohatství, který ruské armádě dodává potraviny už od roku 2006. Adam Delimchanov, pravá ruka čečenského prezidenta, leží po dělostřeleckém útoku v těžkém stavu. Útok byl přesný a velmi intenzivní. Bohužel jsou ztráty velké. […] doufejme, že tento incident donutí vedení přijmout dostatečné kroky proti Prigožinovi a dalším businessmanům z Wagnerovy skupiny.” 

Pokud by tento scénář byl pravdivý, bylo by to na opravdu velké balení popcornu. Nicméně jedna věc je dívat se na zprávu, druhá je ovšem ta, kdo takovou zprávu prezentuje. Venevitin je totiž tím samým plukovníkem, kterého Wagnerovci vzali do zajetí, protože začal střílet na žoldácké auto. Tudíž motiv osobní pomsty je více než zřejmý. 

To ovšem neznamená, že by Wagnerovci, nimimálně veřejně, neměli s Kadyrovci problém. Čečenský diktátor se totiž na začátku května obul do Prigožina, kde mu vyčetl, že si přisvojuje zásluhy všech ruských skupin: “tam, kde jsi měl těžkosti, ses obracel na bratry Čečence”, napsal Kadyrov. Prigožin na to v zásadě reagoval tak, že nechápe, co dělá vojenské uskupení Ahmat. To samozřejmě vyvolalo bouřlivou reakci právě v okolí Kadyrova. 

Již výše zmiňovaný (a snad mrtvý) Delimchanov napsal:  

“Na telegram kanálu jsem viděl vyjádření Jevgenije Prigožina, kde říká, že nechápe, jaké jsou úkoly uskupení Ahmat. Samozřejmě, Žeňo, že to nechápeš. Ty to vůbec nemusíš chápat... pokud něco nechápeš, můžeš nám kdykoli napsat, určit místo a čas a my ti vysvětlíme vše, čemu nerozumíš.” Kromě toho ho taky obvinil z toho, že se stal blogerem. Nebudu se zastávat ani jednoho z nich, ale zrovna z hlediska hledání publicity si nemají vůbec co vyčítat. 

Jen pár dní po tomto verbální konfliktu Šojgu (za souhlasu Putina a jeho podpory) de facto přikázal všem “dobrovolnickým” vojenským uskupením a soukromým armádám bojujícím v Ukrajině, aby podepsaly smlouvy s ministerstvem obrany. Zatímco Prigožin hned na začátku řekl, že nic takového dělat nebude (a zopakoval to také dneska), Kadyrovův Ahmat se k podpisu měl velmi dobře. Slavnostnímu podpisu byl, mimochodem, přítomen také Delimchanov. 

“Jsem přesvědčen, že ve spolupráci s ministerstvem obrany, Rosgardou a dalšími skupinami, které se nachází v zóně SVO budeme společně vítězit,” řekl.  

Je tak celkem zřejmé, na čí stranu se postavil Kadyrov. Současná roztržka mezi ním a Prigožinem a zároveň tlak na “kuchaře” ze strany ruského státu ukazuje, že Wagnerovci zůstávají v podstatě osamoceni. Prigožin začal hrát hru, kterou nejspíš nebude schopen vyhrát a nezachrání ho při tom ani poměrně vysoká domácí popularita. Pojďme mu však "fandit" (ano, je to řečeno hnusně a cynicky). Stejně jako pojďme fandit Kadyrovovi. Čím víc se mezi sebou budou rvát, tím větší šance, že to pomůže Ukrajině i Západu. Připravte si popcorn, bude potřeba.

Vážení čtenáři, mockrát všem děkuji za to, že zachováváte přízeň tomuto blogu. Pokud byste další rozvoj tohoto blogu, můžete se stát podporovateli, kteří budou mít exkluzivní přístup k dlouhým analýzám aktuálních (geo)politických a bezpečnostních témat. Jinak blog můžete podpořit "koupí kafe" klikem na ikonku [$] pod tímto textem. Mockrát Vám všem děkuji, bez vás by tento blog nebyl možný!