Začarovaný kruh politiky

Známý citát císaře Františka Josefa zní: "Mým ukolem je chránit mé národy před jejich politiky." 

Na první pohled jde o zjevný nesmysl. Národy (lidé) si volí své politiky dobrovolně, zatímco panovníka ne. Dalo by se tedy předpokládat, že naopak politici zde budou od toho, aby národy chránili před jejich panovníky. A přesto měl císařpán pravdu.

Proč je třeba se před politiky chránit? Není třeba se vracet do národnostně rozbouřeného závěru devatenáctého století, stačí si otevřít noviny (internet). 

• Kauza Hlubuček -  korupce na Magistrátu hlavního města Prahy spojené zejména s hospodařením Dopravního podniku hlavního města Prahy. V červnu 2022 provedla Policie ČR po více než dvouletém sledování hromadný zátah na Magistrátu hlavního města Prahy, v centrále Dopravního podniku hlavního města Prahy a na dalších desítkách míst. Zatčeno bylo jedenáct ze třinácti obviněných osob. Mezi nimi byl například tehdejší náměstek pražského primátora Petr Hlubuček (STAN) nebo údajná hlava skupiny, vlivný zlínský podnikatel Michal Redl. Skupina byla obviněna například z ovlivňování veřejných zakázek Dopravního podniku hlavního města Prahy (DPP), z uplácení a snahy vyvádět majetek z DPP a dalších institucí.
• Kauza Polčák - Polčák požadoval téměř 8 milionů ze státem uznaného odškodného pro obce zasažené útokem ve Vrběticích jako provizi za právní pomoc z jeho strany. Po tvrdé kritice veřejnosti i napříč politickým spektrem se náhrad vzdal a rezignoval na stranické funkce.
• Kauza Prymula - Porušení vlastních protipandemických opatření ministrem zdravotnictví Romanem Prymulou na schůzce s Jaroslavem Faltýnkem a spol. v restauraci Rio, jež přitom měla být během nouzového stavu zavřená; konec R. Prymuly ve vládě.
• Kauza Bečva - podstatou politického přesahu kauzy úniků toxických látek do Bečvy ze září 2020 jsou nepodložená tvrzení ministra životního prostředí a bývalého ředitele společnosti Lovochemie, patřící pod holdingovou společnost Agrofert vlastněnou Andrejem Babišem, Richarda Brabce. Ten krátce po události tvrdil, že vyšetřování příčin havárie bude otázkou hodin. Zároveň kategoricky odmítal, že by za havárií měla stát firma DEZA z holdingu Agrofert. Zároveň se nechal později slyšet, že pravděpodobným zdrojem úniku látek je bývalý areál firmy Tesla Rožnov. V průběhu vyšetřování se ale ukázalo, že ve stejnou dobu nastala ve firmě DEZA havárie v důsledku selhání pracovníka firmy, což se firma snažila utajit. Ministrovy výroky, stejně jako průtahy během vyšetřování a kritizovaný postup ČIŽP vzbuzují nedůvěru některých místních obyvatel, rybářů i odborníků k nezávislosti vyšetřování.
• Brněnská stoka - korupce na brněnské radnici se odehrávala při zadávání veřejných zakázek v letech 2015 až 2019. Získávaly je vybrané spřátelené firmy a cena se uměle zvyšovala. Úplatky činily obvykle deset procent ceny zakázky. Výše úplatků podle žalobce dosáhla až sedmačtyřicet milionů korun, jednalo se o sedmadvacet zakázek městské části Brno-střed a o další desítky ovlivněných zakázek na správě nemovitostí městské části. Bývalý místostarosta městské části Brno-střed za ANO Jiří Švachula dostal trest devíti a půl roku ve vězení. Krajský soud v Brně jej v úterý uznal vinným. Soud uložil tresty i dalším osmi obžalovaným a dvěma firmám.

A mohli bychom pokračovat...

Co  vede ke korupci politiků a sehlávání politiky? Za prvé platí staré známe, že příležitost dělá zloděje. Za druhé je špatně nastavený systém - politici rozhodují o zbytečně velkém množství věcí, rozhodovací procesy jsou často úmyslně složité a pro veřejnost odtažité. Mediální kontrola se může v praxi týkat jen viditelných politických špiček, zatímco 9/10 ledovce si tiše pluje pod hladinou. A do třetice - korupce sice nikdy úplně nezmizí, ale může významně oslabit, pokud si lidé přestanou myslet, "že je to normální" a "všichni politici kradou". 

Nejtěžší rozhodnutí je ubrat úředníkům z jejich pravomocí. Tomuto tématu se v Knížecích radách věnujeme dlouhodobě a víme, že to jednou bude velmi bolestný proces. Upřímně si myslím, že nás k tomu donutí až skutečná nouze. Téměř každý totiž principiálně souhlasí s deregulací veřejného prostoru a s pročištěním právní džungle, ale nikdo si nepodřízne svou vlastní větev, nikdo neoslabí sám sebe. I na omezení byrokracie bude nutné najmout nové úředníky...

Co ovšem lze udělat relativně snadno, je přiblížit politiku občanům tím, že se mnohem více témat bude řešit na úrovni obcí. Obce by tedy měly převzít část pravomocí dnešních krajů, kraje by se měly úplně rozpustit a z centrální úrovně by se mělo mnohé přenést na vyšší samosprávné celky - ať již budou mít podobu jakoukoliv. Centrální úředníci (ministerstva) budou jednat o mnohem menší agendě. V následujícím textu budu předjímat návrat k zemské samosprávě, kde 14 krajů nahradí čtyři celky - Čechy (bez Prahy), Praha, Morava a Slezsko (s menší částí historického území Moravy na Ostravsku).

Platí princip, že čím je projednávaná záležitost blíže lidem, tím víc si jí všímají a tím větší je veřejná kontrola. Aby se tato kontrola stala účinnou, musí mít občané pocit, že se jedné o jejich peníze, takže se nevyhneme přímým obecním a zemským daním.

Vedle samosprávy obcí a zemí by fungovala zredukovaná státní správa řízená vládou a organizovaná po okresech. 

Okresní úřady by měly být schopné vykonávat místní státní dohled. Velikost a lidnatost okrasů by měla vycházet ze zkušeností posledních let, ale přesto se jen v detailech bude lišit o sítě okresů navazujících na okresní hejtmanství Rakouska-Uherska.

Ze zkušeností víme, že čistě politická témata řeší až parlament, zatímco se nižší samosprávné jednotky věnují "praktickým záležitostem". Na celostátní úrovni je možné významně snížit počet ministerstev a přesunout "politiku" o patro níž, na úroveň zemí. Stát by měl na starost primárně silné kvinteto - zahraničí, obrana, finance, vnitro a soudnictví. A klíčové centrální úřady - telekomunikace atp.

Čtyři samosprávné celky - Královské hlavní město Praha a tři země: Čechy, Morava a Slezsko by měly vlastní sněmy a vlády, které by převzaly značnou část dosud centrálních úkolů. Zejména by mělo jít o policii, dopravu, zdravotnictví, školství a sociální záležitosti.

Sebelépe nastavený systém nemůže být nikdy zárukou kvalitní veřejné správy, ale je jednou z nezbytných podmínek.

Současná Hlubučkova kauze by nemohla narůst do takových rozměrů, kdyby veřejnost věděla, kdo jsou a co za veřejné peníze dělají pánové Hluboček, Švachula atd. A abychom nezůstali u dvou jmen, je jasné že podobných Hlubočků a Švachulů máme ve veřejném prostoru stovky. Jen se na něj ještě nepřišlo.  

Mezi nevoleným panovníkem a volenými politiky bude vždy propast, stejně jako mezi idealisty vstupujícími do politiky a profesionálními dojiči veřejných peněz. Zdá se být jasné, že ubyde-li peněz ve veřejném prostoru a sníží-li se míra přerozdělování, ubyde i dojičů. Zůstává otázkou, zda bude těžší navrátit národu nevolenou hlavu státu, nebo přemluvit k veřejné službě slušné a pracovité politiky - takové, kteří se již osvědčili v privátní sféře a mají pocit, že je na čase přispět svým dílem také celku, od starostů obcí, po poslance a ministry.