Newsletter #43 - (ne)SMYSL
POZOR!!! Dárek na konci! (klidně si tam rovnou přeskočte) 😁
Možná není téma, o kterém se toho kdy napsalo víc než o tom dnešním. Tím tématem je smysl nebo ještě líp - smysl života. Proč jsme tady a co si s tím počít.
Když už se toho na to téma napsaly stohy a stohy textů a knih, tak proč se mořit s dalším?
Protože u většiny z těchto textů to skončí na nějaké filozofické či psychologické úrovni, při nejlepším se tím daným obsahem člověk nechá inspirovat, půl dne má pocit, že teď už přesně ví, co a jak, jenže pak přijde večeře a další den, stane se “život” a jedeme zase staré koleje.
Proto tedy ta nesnadná ambice se na smysl života podívat z hodně praktického úhlu tak, abych udělal nějaký akční krok, díky kterému budu ve svém životě (ode dneška a k tomu na furt) cítit o kapánek více smyslu.
Tedy jedním divnoslovem, hledáme INSPIRAKCI.
Kdyby náhodou někdo nechtěl akci, ale rovnou odpověď, tak (jak mnozí dobře ví) je to 42. Nevíte, o čem to mluvím? Tak si sjeďte o kousek níž na youtube video a pochopíte…
Pokud se vám nechce číst, tak si pusťte tento newsletter do ucha.
Můžeme se do tohoto tématu pustit po jakékoliv lince, ale jdeme rovnou praxi. Koncept, který mě osobně uchvátil nejvíc je japonský koncept IKIGAI.
Koncept IKIGAI můžeme volně přeložit jako "důvod k existenci" nebo "to, pro co stojí za to vstát ráno z postele." Na rozdíl od západních přístupů k smyslu života nehledá ikigai jednu velkou odpověď — místo toho mapuje průnik čtyř základních otázek:
Co miluju? — co dělám rád, co mě přirozeně přitahuje, u čeho ztrácím pojem o čase
V čem jsem dobrý? — moje silné stránky, talenty a dovednosti
Co svět potřebuje? — kde mohu skutečně přispět, co řeší skutečné problémy druhých lidí
Za co mi jsou ochotni platit? — co má dostatečnou hodnotu a může mě uživit
Smysluplný život podle ikigai neleží v jedné z těchto otázek, ale v jejich překryvu. A každá kombinace bez zbývající oblasti má svůj specifický problém:
Milujete to a jste v tom dobří, ale svět to nepotřebuje a nikdo za to neplatí? → Hezký koníček, ale ne poslání.
Jste v tom dobří a platí vám za to, ale nemilujete to a necítíte přínos? → Slušný příjem, ale vnitřní prázdnota.
Milujete to a svět to potřebuje, ale neumíte z toho žít? → Nadšení bez stability.
Svět to potřebuje a platí vám za to, ale vy to neděláte rádi a nejste v tom dobří? → Pocit povinnosti bez naplnění.
Praktická hodnota ikigai spočívá právě v tom, že odhaluje tato slepá místa. Většina lidí přetěžuje jednu nebo dvě oblasti a ostatní podceňuje — a pak se diví, proč jim práce, která je baví, nepřináší naplnění nebo proč vydělávají dobře, ale cítí se prázdní. Ikigai říká: nestačí ani jedno. Musíte kultivovat všechny čtyři oblasti současně.
Důležité je zmínit, že pokud aktuálně nemáte všechny čtyři, tak není třeba si rovnou zoufat.
Může vás sice zamyšlení nad tímto konceptem dovést k nějaké zásadní změně. Ještě lépe ale slouží jako dobré zrcadlo a průvodce k drobným změnám i v tom, co aktuálně děláte.
Takže nejdřív zkuste drobné změny a zoufejte případně až později.
Možná to řešíte, možná ne. Možná byste to měli řešit a možná taky ne.
Abyste ale mohli svobodně tohle rozhodnutí udělat, tak je dobré znát výhody a nevýhody toho svůj smysl znát. Tady je pár z nich (a věřím, že ty nejdůležitější):
Výhody
Žijete déle — smysl přirozeně mění zdravotní návyky. Když je vaše zdraví součástí vašeho poslání, přestanete ho sabotovat.
Lépe zvládáte překážky — máte jasnou (nebo aspoň jasnější) cestu, do které překážky zapadají jako její nedílná součást. Bez smyslu jsou to pak “rány osudu”.
Myslíte jasněji — víte, čemu věnovat pozornost a co ignorovat. Méně mentálního šumu, lepší rozhodování.
Máte víc energie — smysl generuje nejsilnější vnitřní motivaci, kterou žádný vnější stimul dlouhodobě nedokáže nahradit.
Méně osamělosti — přitahujete lidi se stejným zaměřením a budujete hlubší vztahy. Epidemie osamělosti a ztráty smyslu nejsou náhoda — jsou to dva příznaky téhož problému.
Nevýhody
Hrozí vyhoření — kdo vkládá veškerý smysl do jediné oblasti, nemá zálohu, něco se pokazí a nevíte kudy kam.
Můžete zničit ostatní oblasti života — kariéra, vztahy, zdraví, přátelé. Silný smysl umí vše ostatní neviditelně odsunout na vedlejší kolej.
Smysl může být toxický — Hitler měl také silný smysl života. Smysl je eticky neutrální. Toxickým se stává ve chvíli, kdy začnete s druhými lidmi zacházet jako s prostředkem k dosažení svého cíle — ať vědomě nebo ne.
Rigidita — čím silnější smysl, tím těžší je ho přehodnotit. A každý smysl má svůj čas. Ten, kdo ho nedokáže pustit, za něj platí zbytečně vysokou cenu.
Klíčovou osobností v tématu hledání smyslu života je Viktor Frankl. Psychoterapeut, který přežil za druhé světové války několik let pobytu v koncentračních táborech.
Napsal o svých zážitcích zásadní knihu, ve které popisuje nejen své zážitky, ale hlavně princip, že pokud máte dostatečně silný důvod přežít (alias smysl života), tak výrazně zvyšujete své šance na přežití i v těch nejhorších situacích.
Česky vyšla jako Člověk hledá smysl - nemá moc vábný obal, ale tím se nenechte odradit.
Pokud jste ještě nečetli, nebudu tentokrát prozrazovat více, běžte si ji rozhodně přečíst.
Ještě vám rovnou pošlu další knihu a to ke konceptu IKIGAI - je v ní pěkné shrnutí celého principu a hlavně také to propojuje s tématem dlouhověkosti v takzvaných modrých zónách, což jsou oblasti, kde se lidé v průměru dožívají extrémně vysokého věku. Najdete ji i česky pod názvem IKIGAI - Šťastný a dlouhý život.
Popisů smyslu života a zajímavých citátů k tomu najdete taky mraky, ale mně se líbí nejvíc tenhle jednoduchý od (překvapivě?!) Pabla Picassa:
"The meaning of life is to find your gift. The purpose of life is to give it away.”
Tedy česky: Cílem vašeho života je najít váš jedinečný dar. Jeho smyslem je pak tento dar rozdávat (tímto darem sloužit ostatním).
Tisíce let (a jak uvidíte ve videu, tak evidentně dokonce miliony let) si lidé kladou otázky na význam života. Pak naštěstí vznikla kniha a později i film Stopařův průvodce po galaxii, které nám na vše poskytly jednoduchou odpověď.
Odpověď na otázku života, vesmíru a vůbec
První krok je klasicky cvičeníčko, a to udělat si pro sebe vlastní IKIGAI, tedy sebe-reflexi toho, kde a jak na tom právě jste.
Pomohou vám odpovědi na tyto otázky z první části newsletteru:Co miluju? — co dělám rád, co mě přirozeně přitahuje, u čeho ztrácím pojem o čase
V čem jsem dobrý? — moje silné stránky, talenty a dovednosti
Co svět potřebuje? — kde mohu skutečně přispět, co řeší skutečné problémy druhých lidí
Za co mi jsou ochotni platit? — co má dostatečnou hodnotu a může mě uživit
Druhá část, která nás potom dovede k akci, vychází z výstupu tohoto cvičení. Koukněte na to, která část se úplně míjí s tím, co teď děláte?
Co je první akční krok, mini-experiment, který můžu tento týden udělat, abych tuhle část posunul o kousek blíž tam, kde ji chci mít.
Potřebuju si to udělat trochu zábavnější? Co můžu udělat, abych si tím vydělal o něco víc peněz? Jak se v tom, co dělám, můžu zlepšit? Jak to upravit, aby to svět víc potřeboval - mělo to pro lidi větší hodnotu?
Bude to chtít trochu hloubání a pak také hlavně tu akci.
Dejte mi vědět, do jaké akce se jdete pustit.
Za měsíc na přečtenou.
Pavel
PS.: tady máte ještě slíbený dárek - první masterclass Kdo neroste, zaroste už je totiž na světě. Tématem je (ne)nastavování cílů. Můžete si upsat mezi mé milé podporovatele, ale to by byl dárek víc pro mě (i když obsahu dostanete kopu vy, jen co je pravda 😁). To uděláte tady: https://www.forendors.cz/pavel6
Ten opravdový dárek je ten, že vám dám odkaz na zkouknutí celé masterclass zadarmo, stačí mi jen napsat, že byste to chtěli - buď do komentářů, nebo odpovědí na tento mail. Pak mi jen dejte vědět, co se vám líbilo a co mám do příště vylepšit.