Jarní větvička

Choulim se pod dekou,
choulim se nahá.
Úvahy se vlekou,
zahrádka je vlahá.

Vánek sms zprávy,
a její obsah,
zazelenaj se jarní trávy,
kéž by chlapec k nim dosáh.

Představuji si, jak u tůňky klečí,
padá do zrcadla svého stínu,
že na prsa sahá něčí,
že hledá štěstí v klínu.

Za soumraku se vítr zvedá,
zčeřila se hladina,
svou fantazii v tůňce hledá,
zmizela jeho vidina.

Zahrádka je vlahá a fučí,
touha za vidinu ručí.
Choulim se, když větve šlehají,
přičemž koruna své taje tají.

Totiž vrbové proutí v koruně,
hledělo s chlapcem do tůně.
Mlází z vrby ho bilo,
do zad mu šlehance rylo.

Travička svěží, se zelená,
ve vodě čeří se pěna.
Jarní proutek pupenci pučí,
za výprask řádný ručí.