FOODLETTER #45

Kdy jsme začali snídat, proč byla snídaně hřích, kdo snídal pivo, jak do snídaní zasáhla průmyslová revoluce a za co mohou bratři Kelloggové?

+ recept Vejce s fetou a chilli olejem

🧐 Na tohle téma jsem narazila, když jsem psala předešlý text o vejcích. Vejce jsou napříč kontinenty spojována se snídaní, ráno si je dává takřka polovina světové populace. Ale napadlo vás, kdy jsme my lidé začali snídat? Kdy, jak a proč vznikl zvyk, že si dáváme během dne tři hlavní jídla: snídani, oběd a večeři? A že to tak nebylo odjakživa? Když si otázku takhle jasné položíme, je jasné, že konzumační rytmus dne musel v průběhu věků projít vývojem. Proměňoval se podle životní úrovně a odrážel to, čemu dnes říkáme životní styl. V mnoha obdobích to ale byla spíš životní nutnost.

Pravěk - Když člověk poprvé zoral a zasyl

🦣 V éře lovců a sběračů bylo jídlo otázkou příležitosti: když bylo, tak se jedlo, když nebylo, byl hlad. Období hojnosti se střídalo s obdobím nedostatku a dalo se jen velmi vágně určit, kdy se dostaví hojnost, zato bylo víceméně jasné, kdy bude nedostatek. Třeba v zimě, kdy se nic nenasbíralo. Když lovci nalovili, najedli se - podle dané hierarchie - všichni příslušníci kmene, když nenalovili a nebylo co sbírat, měli všichni svorně hlad.

Logicky to muselo směřovat do „bodu“, o kterém se v dějepise učíme jako o neolitické revoluci. Což bylo někdy v období 10 000 - 8 000 př. n. l. Nezávisle na sobě se v různých koutech světa začali lidé usazovat na jednom místě, pěstovat plodiny a chovat zvířata. Všimněte si, že se to dělo v rozmezí 2000 let, je to zhruba jako od narození Krista po dnešek. První zemědělci „zorali půdu“ v oblasti tzv. úrodného půlměsíce, což zahrnuje dnešní Irák, Sýrii, Turecko a Izrael. Neolitický „zemědělský balíček“ obsahoval pšenici, ječmen, čočku, hrách a len (na olej i na vlákno). Tohle všechno se dalo využít na přípravu placek a kaší.

Další centrum zemědělství bylo v Číně, kde se začalo s pěstováním rýže a prosa. Pak v oblasti střední Ameriky, tady se dařilo kukuřici, fazolím a dýním. V Andách se pěstovaly brambory, v Africe proso a čirok. V Evropě nic moc, tam byla pořád ještě dost zima. Už v období neolitu se v Číně začala dělat rýžová kaše, která se tam připravuje dodnes.

Ze školy víme, že prvním domestikovaným zvířetem byl už v pravěku pes (někdy kolem 15 000 př. n. l.), ten ovšem neměl status hospodářského zvířete. Pes sloužil hlavně jako pomocník při lovu, hlídač a obránce a také parťák. Archeologické nálezy ovšem ukazují, že v období nouze došlo i na psy. Když už člověk neměl, co do pusy, a nebylo čím nakrmit psy, logicky se psi dostali na menu. Můžeme se na to dívat jako na akt milosrdenství. Nicméně je zřejmé, že v některých oblastech byli psi konzumováni častěji než jinde. Už tady jsou kořeny kulturních rozdílů. Každopádně přínos psů byl primárně jinde, než v poskytování masa. Od toho, tedy na maso, se začaly chovat kozy, ovce, skot a prasata. Přičemž první tři zvířata kromě masa a kůže poskytovala i mléko. Až později přibyl do party kur. Ale to už znáte z minule.

Někdy tehdy začali jíst lidé jakž takž pravidelně, tedy plus mínus alespoň jednou denně. Za tak velkou změnu životního stylu vděčili stabilnějšímu klimatu, které umožnilo pěstování rostlin. A nárůst populace si také žádal, aby se s úrodou začalo nakládat hospodárně. Lidé začali uvažovat v časových horizontech delších než pár dnů, plánovat, tvořit zásoby a také vymýšlet, co z nich uvařit.

Starověk - Pivo a víno k snídani

Ve starověkých civilizacích se konzumační nůžky výrazně rozevřely, zatímco ti na špičce ledovce (tedy bohatí a mocní) konzumovali kdykoli cokoli, většina jedla vcelku střídmě.

🍺 Starověký Egypt (3000 - 300 př. n. l.) - Tady najdeme první náznaky snídaně, jedla se obvykle dvě jídla denně. Ráno se začínalo chlebem, který se často zapíjel pivem (fakt), hlavní jídlo dne pak přišlo na řadu až večer.

🍷 Antické Řecko (750 př. n. l. - 500 n. l.) - Řekové jedli častěji, ráno si namáčeli chléb ve víně (pro změnu), pak si dali jednoduchý a lehký oběd a večeře byla opět hlavním jídlem dne. Řekové patřili ve starověku k těm střídmějším.

🥂 Římské období (750 př. n. l. - 400 n. l.) - I Římané si ráno namočili chleba do vína a šli do práce, jejich snídaně (ientaculum) byla velmi rychlá a jednoduchá, někdy ji spravily zbytky z předešlého dne. Velmi podobné to bylo v poledne (prandium), opět šlo o rychlé jídlo jen tak do ruky. To hlavní opět přišlo večer (cena), běžný Říman dostal hustou kaši, k tomu nějakou zeleninu (zelí, cibuli, česnek), případně luštěniny a v lepších časech kousek ryby nebo masa.

Zajímavé je:

• Řada domácností neměla nic jako kuchyň a stravovala se u pouličních stánků, takže už v antice existoval street/fast food.

• Tehdy se začala vyrábět omáčka garum, nesmírně smrduté (dělalo se z fermentovaných zbytků ryb), ale populární dochucovadlo, které se lilo skoro do všeho. Po staletích byla jeho výroba oprášena a dnes patří k tajným zbraním mnoha šéfkuchařů. U nás ho vyrábí například fermentační laboratoř Goodlok, kde ho také můžete pořídit. Velmi doporučuju.

• Ještě k vínu a pivu: pilo se ho tolik zejména kvůli obavám z vody, která často nemívala valnou kvalitu. Nicméně se vodou víno hojně ředilo, alkohol měl vodu desinfikovat.

Středověk - Snídaně jako znak obžerství

🏰 V téhle éře dostává snídaně významně na zadek, je totiž pasována za morálně problematickou až hříšnou. Může za to křesťanství, které šíří kult střídmosti. A taky ranní mše, která technicky snídat znemožnila. Člověk na ni měl dorazit na lačno, a pak už musel jít po své práci.

Jedlo se obvykle až kolem poledne a pak večer. Výjimkou byli nemocní lidé nebo ti, u kterých byl předpoklad, že se během dne k jídlu už nedostanou, budou na cestě nebo budou pracovat na odlehlém místě na poli nebo v lese. Ať už ráno či v poledne tvořil základ jídla chléb a/nebo kaše, obilná a z luštěnin. Přidávala se zelenina - hlavně zelí a cibule. Maso se podávalo vzácně a pokud, tak jen v malém množství. Večeře se od oběda nijak zásadně nelišila.

Ve středověku významně roste role chleba, stává se z něj základní potravina, ale současně slouží i jako „talíř“. Stravování zásadně formovalo náboženství, na programu jsou časté půsty, buď úplné zákazy konzumace, nebo alespoň omezení - zejména masa. To bylo stejně výsadou nejvyšší vrstvy, která narozdíl od lidu hodovala velmi bohatě.

Raný novověk - S lodí, jež dováží čaj a kávu

⚓️ Mezi 16. a 18. stoletím se rytmus dne postupně ustaluje na třech pokrmech. Významně se na tom podílí urbanizace, která mění životní styl mnoha lidí. A také se  do popředí zájmu dostávají suroviny dovážené do Evropy z kolonií, zejména čaj a káva. Tyhle dvě komodity mají v dané éře zásadní vliv, ve vyšších vrstvách se stávají klíčové pro společenské rituály, ale zasahují i do životů vytvářející se střední třídy. Ze snídaně se pro mnoho lidí stává praktická nutnost, kterou může významně zpříjemnit ranní čaj či káva.

19. století - Před prací, po práci

🚂 Průmyslová revoluce pak definuje to, co bylo v předešlé éře načato. Století páry přináší pevnou pracovní dobu a jasně daný rytmus dne. Je třeba se nasnídat, aby měl člověk energii na práci, pak přijde pauza na oběd a zpátky do práce, večeře je pak jídlo po práci. A tak pořád dokola, s výjimkou neděle každý boží den, často po celý život.

20. století - Snídaně a marketingová revoluce

🥣 Tady je třeba zmínit jméno bratří Kelloggů. Krabici s cereáliemi s nápisem Kellogg’s jste bezpochyby někdy v životě viděli. Možná ji máte doma ve spíži. Snídaňové cereálie si bratři Kelloggové nechali patentovat už v roce 1896, původně jako dietní stravu pro pacienty v sanatoriu. Jak už to tak bývá, křupavé lupínky přišly na svět omylem. O deset let později založili Kellogg Company, což byl začátek jednoho z největších potravinářských byznysů a také marketigové revoluce v tomto oboru.   

Velkou roli tu hrálo maximální zjednodušení a zrychlení procesu snídaně - nasypete, zalijete, jíte. Původně zdravý produkt bez chuti prošel značným vývojem, přidal se nejen cukr, hodně cukru, také další příchutě, tvary a barvy. A roztomilí maskoti a sběratelské karty v krabicích. Kampaň cílila na děti, respektive prostřednictvím dětí na rodiče. Snídaně zavřená do krabice se stala globálním produktem, který je stejný ve všech koutech světa. S trochou nadsázky by se dalo říct, že se během pár let jídlo proměnilo zásadněji, než za dva tisíce let, co se v neolitu rodilo zemědělství. To, co způsobili bratři Kelloggové, co všechno ovlivnili, do jakých sfér zasáhli, by si zasloužilo samostatný Foodletter.

21. století - Snídaně jako společenský rituál

🍳 🥓 🥞 V touze zpomalit zběsilé tempo se snídaně stává symbolem toho, že umíme žít správně, tedy pomaleji. Snídani se dostává stále větší pozornost, globální lupínky měníme za řemeslný chléb, našlehané farmářské máslo a vejce od šťastných slepic. Roli hraje i tlak na zdravé stravování, kam patří poznatek, že když se vydatně a vyváženě nasnídáme, nebudeme se pak celý den cpát vším, co nám kdy chutnalo. A také se na snídaně začíná stále častěji chodit do bister a kaváren. Má to mnoho důvodů:

• ze snídaně se stává dostupný luxus, zatímco večeře v restauraci může otřást s rodinným rozpočtem, snídaně je cenově dostupná a zážitek přinese také

• fotky snídaní doslova zaplavují sociální sítě, má to prozaický důvod, i jednoduchou snídani za vlídného dopoledního světla vyfotíte mnohem krásněji, než sebefotogeničtější večeři v potemnělé restauraci pod umělým osvětlením

• mění se životní styl, spousta lidí už nemá pevnou pracovní dobu, leckdo pracuje z domova nebo z kavárny či bistra a pracovní snídaně se stávají mnohem oblíbenějšími než pracovní obědy

Dostali jsme se až do 21. století, ale vůbec jsme neprobrali, jak se snídá v různých koutech světa. Jak je to s vejci. Jak snídaně migrují z jednoho kontinentu na druhý atd. A pořád tu jsou ti bratři Kelloggové. Asi vás budu se snídaněmi otravovat i někdy příště 🤩

🍳Tuhle snídani si/nám dělám teď hodně často. Líbí se mi, že se dá do vajec dostat ještě více chuti. A baví mě ta pikantnost. Na lehce pálivém jídle jsem poslední dobou takřka závislá, možná by to stálo za hlubší prozkoumání, odkud se to bere. Chápu, že pálivé leckdo nemusí, ale nejde o to, že by to člověka mělo sežehnout na prach, jde o ten lehce pikantní akcent, který přinese do pokrmu trochu dráždivého vzrušení. A pak je tu moje milovaná feta, která výraznost chilli lehce ztlumí a chuťově výborně doplní.

Vejce s fetou a chilli olejem

2 porce, příprava 15 minut

1 lžička másla

2 lžíce nadrobené fety

1-2 lžičky chilli oleje

5-6 vajec

pažitka nebo jarní cibulka

sůl a čerstvě mletý pepř

1 Pánev s nepřilnavým povrchem lehce vymažte máslem a rozpalte na dvoutřetinový výkon. Fetu jen tak halabala nadrobte do pánve, nemusí být úplně nadrobno, větší kousky jsou žádoucí. Chviličku vyčkejte, než začne feta v horké pánvi povolovat, pak do pánve nakapejte chilli olej, zase rovnoměrně na několik míst. Pak do pánve rozbijte jedno po druhém vejce.

2 Vejce dělejte stále na zhruba dvoutřetinovém výkonu plotny tak, aby byly bílky tuhé a žloutky tekuté. Bude to trvat asi 5 minut. Můžete si pomoci poklicí. Hotové vejce přesuňte na talíř, osolte, opepřete a posypte nasekanou pažitkou nebo jarní cibulkou. Podávejte s chlebem a čerstvou zeleninou.

TIPY:

• Na dvě porce je ideální pánev o průměru 24 cm.

• Než se pustíte do práce, nakrájejte chleba a připravte zeleninu.

• Když si jídlo dělám jen pro sebe, odehraju všechno na jedné polovině pánve a na druhé opeču na kousíčku másla krajíc chleba. Vejce pak posadím rovnou na krajíc.

• Nic nezkazíte, když ještě vejce zasypete nastrouhaným parmazánem.

A jsme na konci.

Ještě připomenu, že ve čtvrtek 16. dubna od 17 hodin budu křtít v Luxoru na Václaváku svou kuchařku Sólo. Moc ráda vám do knihy něco milého napíšu a ráda vás poznám osobně. Pokud se na křest vypravíte - což by mi fakt udělalo radost - směřujte do 1. patra.

Těším se na vás. V Luxoru nebo tady za týden.

Moc vám děkuju za podporu.

Vaše Darina❤️