Hranice mezi Silicon Valley a frontou

Na začátku dubna ruský technicko-vojenský kanál UAVDEV zveřejnil zajímavý příspěvek. Žádné komentáře k frontové situaci, žádná propaganda. Jen rozebraný americký útočný dron, předaný k analýze „přátelskou" jednotkou. Dvě denní kamery, kumulativně-tříštivá hlavice o váze 1,5 kilogramu, výška letu kolem 200 metrů, frekvenční rozsahy od 160 MHz do 3,8 GHz, šifrované digitální modemy, MESH síť mezi jednotlivými stroji. Letecké kabely, jaké se používají v civilním letectví.

„Buď je dron postaven na západě, nebo úroveň kvality výroby protivníka rapidně vzrostla," uvedl.

O dva týdny dní později tentýž kanál vysvětlil, proč těchto dronů ruské síly zachytávají stále více v neporušeném stavu. Ukrajinci do prázdné přihrádky uvnitř amerického trupu instalují vlastní 3D tištěnou montáž s vlastní hlavicí o váze 4 kilogramů a vlastním rozbuškovým mechanismem. Tento vlastní rozbuškový mechanismus má pojistku připevněnou termolepidlem. Termolepidlo selhává. Drony nevybuchují. A končí na ruském pracovním stole.

Ruská inženýrská komunita rozebírá zachycené drony veřejně, na otevřených telegramových kanálech. Publikuje fotografie elektronických modulů, identifikuje použité čipy, jmenuje firmwarové frameworky, které drony používají, propojuje vývojáře, které poznává, a otevřeně přiznává, kde selhávají vlastní polní úpravy.

Druhá věc je, kdo ten dron postavil. Jmenuje se Hornet, vyrábí ho americká firma Swift Beat, kterou založil bývalý generální ředitel Google Eric Schmidt. Ukrajina podepsala se Swift Beat memorandum 3. července 2025 o výrobě stovek tisíc dronů ročně. K dubnu 2026 dron Hornet americká armáda nikdy nepřijala do své výzbroje. Jde o projekt soukromé společnosti, testovaný v reálných bojových podmínkách na ukrajinském bojišti.

Bývalý šéf Googlu jde do války

Eric Schmidt vedl Google v letech 2001 až 2011, poté byl předsedou správní rady mateřské společnosti Alphabet do roku 2017. V roce 2016 ho americké ministerstvo obrany jmenovalo do čela Defense Innovation Board, poradního orgánu, který měl Pentagon přiblížit Silicon Valley. To byla ještě klasická role, ředitel poradí, mocný muž propojuje sektory.

V roce 2023 Schmidt navštívil Ukrajinu. Co tam viděl, ho podle vlastních pozdějších vyjádření přesvědčilo, že budoucnost moderní války jsou drony, a že je třeba to dělat jinak než dosavadní obranný průmysl. Krátce na to založil firmu, jejíž existenci média několik měsíců odhalovala po částech, neboť vznikala v polotajném režimu.

Výjimečnost firmy Swift Beat není v tom, že vyrábí drony. Vyrábí je teď půlka Ukrajiny i Ruska. Výjimečnost je v přístupu. Ruský technický analytik z kanálu UAVDEV, sám vývojář dronů, popsal v lednu 2026 velmi pozorně, čím se firma odlišuje:

„Je to druhá (po AeroVironment) nepřátelská soukromá firma se systémovým přístupem k stavbě dronů, která pochopila, že pro armádu je třeba dělat Mavic, ale trochu jinak. Vidíme all-in řešení. Vidíme rozpoznávací systém od samotného základu. Důraz na aerodynamiku a tichost u všech výrobků. Drony výrobce přebírají technická řešení podobných dronů, neexistuje katalog systémů. (…) Společnost zjevně dělá první kroky a snaží se za dobu této války získat co nejvíc zkušeností a vytvořit svůj ekosystém technologií provázaných uvnitř firmy. Místo aby přišroubovávali další součástku na rám."

Toto je ruský inženýr, který chválí americkou konkurenci za technickou disciplínu. Pamatujme si zdroj, ze kterého citujeme, protože bude důležitý.

Třetího července 2025 v Dánsku, během summitu věnovaného evropské obraně a předsednictví, Ukrajina podepsala se Swift Beat strategické memorandum o spolupráci. Smluvní strany byly tehdejší ministr obrany Rustem Umerov a Eric Schmidt jako CEO firmy. Memorandum hovořilo o stovkách tisíc dronů v roce 2025 a možnosti významného škálování v roce 2026.

Reakce ruských kanálů přišla okamžitě. Některé komentátoři situaci dali do širšího rámce dánského předsednictví EU a evropské militarizace. Jiní identifikovali Schmidta jmenovitě jako klíčovou postavu, jejíž „tajný startup" nyní legalizuje výrobu. Do měsíce už ruské technické kanály začaly publikovat analytické rozbory Schmidtovy ukrajinské činnosti a citovaly ukrajinskou Ekonomickou pravdu o tom, že interceptory Swift Beat údajně sestřelily až 90 procent ruských Geraní (což samozřejmě nebyla pravda).

Stěna z dronů a její hlavní architekt

Teď je třeba si položit otázku, co Hornety vlastně dělají. A ta otázka má odpověď, kterou jsem popisoval už loni v listopadu 2025, když jsem mluvil o tom, proč Ukrajina opravdu není bez karet. Jde o dronovu stěnu.

Jen ve zkratce. Robert „Maďar" Brovdi, jmenovaný v červnu 2025 velitelem ukrajinských Sil bezpilotních systémů, vybudoval kolem linie dotyku 10 až 15 kilometrů hluboký pás autonomních a dálkově řízených strojů. V několika vrstvách.

První vrstva, průzkumné drony, mapuje v reálném čase každý pohyb. Druhá vrstva, FPV drony a těžké bombardéry, fungují jako levné a přesné dělostřelectvo. Třetí vrstva, specializované interceptory, loví ruské průzkumné drony a Šahedy.

Maďarovy jednotky tvoří asi 2 procenta personálu ukrajinské armády a podle jeho vlastních čísel produkují přibližně třetinu všech ruských ztrát. Cena za „detoxikaci" jednoho ruského vojáka, jak Maďar dění s oblibou popisuje, se v létě 2025 pohybovala okolo 911 dolarů. Cena lepšího smartphonu.

Tady přichází na scénu důležitá věc. Maďarova doktrína nezůstala záležitostí ukrajinského generálního štábu. V červenci 2025 ji prezentoval velitelům NATO ve Wiesbadenu na konferenci LANDEURO. Zaznělo to tam následovně.

Ukrajinské drony překročily hranici 400 útoků denně. NATO není připraveno čelit dvěma stovkám Shahedů sedm dní v týdnu. Kdyby měl Maďar zájem, dokázal by z této vzdálenosti proměnit americkou základnu Wiesbaden v další Pearl Harbor během 15 minut. Neřekl to jako nějakou provokaci, spíše jako analytickou poznámku. Technologie jsou levné a dostupné a naše západní národní bezpečnost potřebuje strategické přehodnocení.

Druhým a paralelním architektem této doktríny je právě zníněný Eric Schmidt. Ne jako jejím autorem, ale jako jejím komerčním poskytovatelem a teoretickým interpretem v anglofonním prostoru. Schmidt v květnu 2025 v Milken Institute popsal budoucí války jako boje milionů AI dronů ovládaných na dálku.

V dalších rozhovorech mluví o kill zone jako „nové realitě fronty" a o „stěně z dronů" jako 15 kilometrů hlubokém pásu nad šedou zónou. Slovník, který Schmidt v médiích používá, a doktrína, kterou Maďar v praxi staví, jsou na sebe nepříliš vzdálené, jen každý funguje na jiném smyslu. Maďar v terénu, Schmidt v zasedačkách.

Lov na lovce

Mobilní palebné skupiny, v ruštině mobiľnyje ogněvyje grupy, zkráceně MOG, nejsou novým jev. Existují na obou stranách fronty už nějakou dobu jako improvizovaná protidronová vrstva. Pickup nebo dodávka. Těžký kulomet, na ruské straně typicky ZU-23-2 nebo DŠK, na ukrajinské straně Browning M2 z dodávek Západu. Tříčlenná posádka. Někdy doplněno přenosným MANPADS. Cena srovnatelná s lepším evropským rodinným autem.

MOG na obou stranách plní symetricky obrácené role. Ukrajinské MOGy jsou rozmístěny v ukrajinském pohraničí a v hlubokém týlu. Jejich úkolem je sestřelovat ruské Shahedy a Geraně-2, které Rusko vypouští proti ukrajinským městům, energetické infrastruktuře a logistice. Ruské MOGy jsou rozmístěny v okupovaných oblastech a v ruském pohraničí. Bělgorodu, Kursku, na okupovaném Donbase a Krymu. Jejich úkolem je sestřelovat ukrajinské průzkumné a útočné drony, které Ukrajina posílá proti ruskému dělostřelectvu, tankům, skladům munice a paliva, mostům. Levné proti levnému. Padesát tisíc dolarů za Shahed proti pěti tisícům za kulomet a pickup. Pro obě strany to byla dlouho relativně funkční obrana.

Pak se ovšem objevila nová generace útočných dronů s automatickým rozpoznáváním cílů. A MOG se z lovce začal proměňovat v lovenou. Hornet s automatickým zachycením cíle, který popisoval kanál UAVDEV, dokáže systematicky vyhledat a zaútočit na pickup s kulometem na korbě dříve, než stihne posádka zareagovat.

Strojové vidění místo lidského. Dron přilétá tiše, na nízké výšce, video v terminální fázi vypíná. Pro tříčlennou posádku MOG to znamená, že nemá co střílet. Než někdo zvedne hlavu, je po útoku.

Ruský kanál Dva Majora dnes ve vlastní svodce napsal.

“Je to špatné, ukrajinské drony Hornet s AI, které umějí automaticky zaměřit cíl, začaly se systémovým lovem na ruské mobilní palebné skupiny. Na Doněckém směru bylo spatřeno jejich použití pro potlačení PVO malého dosahu. Jak přiznávají naše samotné zdroje, spojení strojového vidění a Starlinku je kritickým faktorem, který ukrajinským silám umožňuje efektivně provádět kombinované vzdušné útoky.”

Tady je třeba se zastavit a vidět, co se v této pasáži vlastně děje. Hornety nejsou nasazovány jako úderné drony pro samostatný cíl. Jsou nasazovány v rámci širší operace, k potlačení ruské obrany malého dosahu, aby se otevřela cesta dalším typům dronů, které pak provedou skutečný útok hlouběji v týlu. Ve vojenském slovníku jde o tzv. SEAD, Suppression of Enemy Air Defense, jen aplikovaná na úrovni levných spotřebních platforem místo strategických letadel. Stěna z dronů má vlastní fázi potlačování protivzdušné obrany.

Ruská reakce na tuto hrozbu je institucionálně zajímavá. Obranu před Hornety v okupovaném Donbasu nepřevzala jen ruská armáda. Převzala ji také FSB se svými vlastními mobilními palebnými skupinami. Kanál inženýrů Černomořské flotily opakovaně dokumentoval úspěšně zachycené Hornety, jejichž munici následně likvidovali pyrotechnici FSB. Zmiňuje se navíc systém s názvem tzv. Donbaské kupole, jako celostátní protidronový štít nad okupovanou částí, jehož páteří jsou právě tyto MOGy FSB.

Ukrajina nemá jen drony, které létají hluboko do ruského týlu. Má drony, které systematicky likvidují ruské protidronové týmy, aby se další drony dostaly tam, kam by jinak nedoletěly. A Rusko musí část své protidronové obrany v okupovaných oblastech přesunout z armády na bezpečnostní službu.

Co Rusové vědí, a proč jim to nestačí?

Nyní mi na okamžik dovolte vysvětlit, odkud vlastně tyto zdroje čerpám, protože je to pro kontext velmi důležité.

Velkou část této kapitoly cituji z ruských vojenských telegramových kanálů. Ruští z-bloggeři jsou předpojaté zdroje. Pro údaje o vlastní účinnosti, ztrátách nebo strategických záměrech jim věřit nelze. Pro některé typy informací jsou ovšem jediným možným zdrojem, konkrétně pro to, co dělají sami. Když ruský inženýr publikuje fotografii zachyceného amerického dronu spolu s analýzou jeho elektronických modulů, samotný příspěvek je důkazem. Ne důkazem o tom, jak válka probíhá, ale důkazem o tom, co technicky studují a jakým způsobem o tom přemýšlejí. Tady tyto kanály cituji v této přesně omezené roli.

Vrátíme se ke kanálu UAVDEV, který jsem citoval na začátku tohoto článku. Provozuje ho ruský vývojář dronů. Když v lednu 2026 poprvé identifikoval Hornet jako americký produkt firmy Swift Beat, neudělal to s propagandistickou zlobou. Naopak. Ze svého textu znělo profesní uznání, že Schmidtova firma postavila něco, co je technicky kvalitnější než většina toho, co Rusko a Čína dohromady zatím vyrobily.

Ještě podrobnější rozbor přišel od kanálu Quadro Code, který se zaměřuje na elektronický boj. Identifikoval, jaký konkrétní WiFi čip Hornet používá (RTL8812EU), jaký open-source firmware (WFB-NG kombinovaný s OPEN IPC), zveřejnil odkaz na GitHub repozitář a poznamenal, že většina ruských dronových detektorů tyto šifrované signály prostě nevidí.

A právě tady je třeba si položit otázku, kterou si pravděpodobně klade i UAVDEV sám. Pokud Rusové takto dobře rozumí cizímu produktu, proč nemají vlastní ekvivalent?

Odpověď je poměrně zřetelná. Vlastní pokusy mají. Jenom to nestačí. V únoru ruský kanál inženýrů Černomořské flotily oznámil dokončení testů domácího protidronového interceptoru s kódovým názvem Sršeň. Dosah 50 a 200 metrů, kinetický náraz, montáž na korbě těžkých plamenometných systémů TOS.

V březnu tatáž firma představila další produkt, malý kamikadze dron Vektor X-120, jehož vývojáři otevřeně přiznávají, že se inspirovali zachyceným norským Black Hornetem, tedy průzkumným mikrodronem, který Norsko Ukrajině dodávalo. A na celé úrovni protivzdušné obrany pak pracuje Rusko na alternativě k samotnému Starlinku. Stratosférický dron Argus, jehož letové zkoušky proběhly v březnu a který má v budoucnu částečně suplovat satelitní pásmo, kterým ruská armáda nedisponuje.

Každý z těchto projektů je technicky reálný. Žádný z nich nedohnal ukrajinsko-americkou, nebo ukrajinsko-evropskou spolupráci. A důvod není (jen) v inženýrské nedostatečnosti.

Důvod je v Amazonu pro válku, institucionální platformě eBodů a Brave1 Marketu, která pumpuje ukrajinskou frontovou zpětnou vazbou v řádech dnů, ne měsíců. Swift Beat není v Ukrajině jen jako dodavatel. Je tam zapojený do téhož cyklu, v němž jednotka zacílí, vystřelí, zničí, získá body a body zpětně objedná víc Hornetů. Schmidtova firma se těmi body cyklí spolu s ukrajinskými výrobci.

Rusové takto propracovaný cyklus nemají. Inženýři Sršně nedostávají body za sestřelené ukrajinské drony. Inženýři Vektoru X-120 nemají digitální tržiště, kde by je brigády objednávaly. Existuje státní zakázka, klasická, papírová, pomalá. Mezi kolektivem Kulibín-klubu, který v Burjatsku vyrábí Kurjery, a institucionálním ekosystémem ukrajinského ministerstva digitální transformace, je rozdíl ne v technologii, ale v rychlosti právě zpětné vazby.

A protože je to rozdíl ve smyčce, ne v mozcích, nelze jej dohnat tím, že by Rusko otevřelo více laboratoří.

Ukrajinská válka jako vývojové prostředí

To, co se děje kolem Hornetu, není ojedinělý případ. Je to specifický případ širšího jevu, který ruští analytici sledují již delší dobu.

Loni v srpnu ruské technické kanály jako VictoryDrones, Boris Rožin nebo Rybar publikovaly Schmidtovo vystoupení na květnové konferenci Milken Institute. Schmidt v ní popsal budoucí války jako boje milionů AI dronů ovládaných na dálku. Není mu zapotřebí uvěřit jako proroku, ale stačí brát vážně, že to říká CEO firmy, která tyto drony staví, a investor s vlastním vkladem ve výši kolem 100 milionů dolarů. Ruští komentátoři to vážně berou. Mimochodem, Schmidt sám už od května 2025 současně vede aerokosmickou firmu Relativity Space, americkou raketovou společnost.

V lednu ruský z-blogger Barančik napsal text s názvem „Technologický fašismus ze Silicon Valley". Ne jako redaktorský útok, ale jako analytickou poznámku.

V průběhu SVO bylo s pomocí systémů Palantir zasaženo 500 tisíc cílů, prohlásil Alex Karp.

Schmidt, Karp, AeroVironment, Anduril a Helsing patří podle Barančika do jedné kategorie aktérů, jimž Ukrajina poskytla bojovou laboratoř, jakou jejich produkty nikdy předtím neměly. Tomu pohledu je třeba politicky nedůvěřovat, Barančikova interpretace je vědomě protiamerická. Ale na úrovni katalogizace je vlastně přesný. Tito aktéři skutečně tvoří třídu firem, které válku používají k iteraci produktu, a Ukrajina je v dnešním rozložení sil jediným místem, kde to lze dělat ve velkém.

V březnu 2026 přišel druhý důkaz, tentokrát z opačného konce světa. NYT publikoval analýzu o tom, jak válka v Iránu, která začala na konci února, generuje rekordní příjmy americkému defense-tech sektoru. Ruský kanál Rybar to převzal ne jako aféru, ale jako konstatování trendu. „Pala Alto, San Francisco a Austin počítají zisky."

K tomu kanál ProjectArchangel dodává, že „Nejúčinnější dronové interceptory dodávané na Ukrajinu jsou dílem bývalého šéfa Google Erica Schmidta. A teď se začaly nasazovat na Blízkém východě."

Schmidtovy drony, vyvinuté ve spolupráci s ukrajinskou armádou, testované v ukrajinských brigádách, postupně vylepšené díky datům, která produkuje ukrajinská válka, se nyní začínají nasazovat v jiné válce. Ten samý cyklus se právě otevírá na Blízkém východě. Ukrajinská bojová zpětná vazba není užitečná jen pro Ukrajinu. Je to artikl, který americký defense-tech sektor zpracovává a posílá do dalších konfliktů.

A to je strukturální moment, který by si vyžadoval samostatný článek a který tady jen načnu. V pozadí Schmidtovy aktivity je investiční fond D3, který spoluzaložil. Pomáhá ukrajinským obranným startupům. V pozadí Swift Beat je memorandum z července 2025, které z bilaterální dohody Ukrajiny s americkou firmou udělalo, z hlediska objemu a hloubky integrace, něco, co by jiný stát musel dlouho vyjednávat s dalším státem, ne s firmou.

Brave1 Market, se ukázal být něčím víc než vnitroukrajinskou platformou. Stal se rozhraním, na které se napojují i zahraniční dodavatelé. To je něco, co se v moderní válčení dělo zatím zřídka.

A teď důležitá otázka. Vědí Rusové, že tohle se děje? Samozřejmě, že vědí. Sledují to, citují to, kategorizují to, snaží se najít domácí ekvivalent. Ale ten hlavní problém, který jim brání dohnat samotný Hornet, je chybějící smyčka pro skutečně škálovatelnou zpětnou vazbu mezi výrobou a bojištěm.. Rusko nedokáže nabídnout vlastním firmám něco srovnatelného s ukrajinskou platformou, protože samo platformu tohoto typu nepostavilo. A bez ní mu nelze ani importovat svůj vlastní Schmidtův ekvivalent.

Bojiště se stalo trhem. Ten, kdo má lepší tržiště, vyhrává.

Vážení čtenáři,

pokud pro vás moje analýzy mají hodnotu, můžete mi koupit virtuální kafe kliknutím na ikonku [$]. Každá podpora mě upřímně potěší.

Kdo chce, může zvolit i pravidelnou podporu přes můj profil na Forendors. Je to čistě dobrovolné. Ale právě díky vašim příspěvkům můžu trávit hodiny ověřováním zdrojů, čtením ukrajinských a anglických originálů a skládáním analýz, které jinde v češtině příliš nenajdete.