Poznámky pod čarou

ZPUSTLÁ VESNICE

Ahoj, ahoj, ahoj.

Ani se mi nechce věřit, že nahrávám a píšu text ke knize sedmé, k té, od které už to všechno postupně začne být zajímavější a zajímavější. Pan Snicket postupně opouští zajeté pořádky, které byly v předchozích knihách nastaveny. Začíná s postavami sourozenců i jejich nepřátel pracovat trochu jinak, převrací je a spolu s nimi i naše očekávání, co se příběhu týče.

Naprosto geniální je, že od poloviny této knihy už nebude Olaf zločincem na útěku a děti jeho nevinnými obětmi. Ne, od teď je všechno jinak. Z Olafa se v očích veřejnosti stává oběť a z dětí zločinci. Olaf najednou může chodit po světě tak jak ho bůh stvořil (s tím jeho srostlým obočím a potetovaným kotníkem, ne nahý), zatímco sourozenci se budou muset rychle naučit, jak se převlékat za někoho jiného, jak loupit a krást a lhát.

Přesně tahle gradace je důvod, proč Řadu nešťastných příhod považuju i přes všechny její nedokonalosti za jednu z nejlepších věcí, které můžete jako dítě číst.

Všude kolem vládne klid,
Bára
37:11