S kuráží vyrážím k tiráži
Od konce se obvykle nezačíná. Jenže to bychom nesměli být v podivínském vesmíru. První díl Microscopia začíná právě od poslední stránky v knize.
Říkáme jí tiráž a obsahuje údaje o tom, kdo všechno na knize pracoval, kde a kdy byla vytištěná a další technické parametry. Některé údaje jsou povinné (podle ČSN 01 0166 a také podle Zákona o neperiodických publikacích), jiné jsou volitelné.
Já jako „vášnivá čtenářka tiráží“ oceňuju, zvláš´t pokud se mi líbí zpracování knihy, když si můžu přečíst i to, kterým písmem byla vysázená, co je to za papír, na kterém je vytištěná, a nakonec ani zmínky o nákladu nebo doporučené ceně nejsou k zahození.
Někdy můžeme tiráž najít i na začátku knihy. Tak to bývá u překladové literatury, protože se dodržuje národní tradice, nebo to tak mívají naučné publikace, které uvádějí i kodifikaci pro katalogizaci titulu. (Ufff, to zní učeně. 😉) Ocení to hlavně knihovníci, kteří podle číselného kódu knížku zařadí do správného regálu ve správném oddělení.
U českých knih je běžnější, že je na začátku knihy na stránce hned za hlavním titulem uvedená jen tzv. autorstká tiráž. Můžete se setkat i s termínem kolofon. Obsahuje povinně ISBN (pokud ho knížka má), copyrightové záznamy a případná poděkování sponzorům.
Takže: Co nám tiráž ukáže
plný název knihy
jméno nebo pseudonym autora/ů
jméno nebo název vydavatele
rok prvního vydání
u překladů původní název díla a označení vydání, z něhož byl pořízen překlad
označení nositele autorských práv
ISBN (mezinárodní standardní číslo knihy) + čárový kód
obchodní jméno a sídlo tiskárny
informace o dalších lidech, kteří se na knize podíleli – to nás právě dneska zajímá
a další volitelné informace (viz výše)
Intermezzo:
Cesta ke čtenáři
Autor do vět řadí slova,
přepisuje zas a znova.
Redaktor pak věty měří,
než je korektuře svěří.
Dál vznikají ilustrace –
a to už je konec práce?
Kdepak, ještě grafik schází,
pěkně k sobě stránky sází.
Pak zas další kontrola,
než se tiskař přivolá.
Vybrat papír, vazba která,
co obálka, jak se dělá?
Když se prima lidi spojí,
každá práce za to stojí.
Čtenář drží knížku svoji,
autor tančí po pokoji.
Říkanka z naší knížky Rýmovačky do zatáčky pro malé a velké ptáčky ledacos prozrazuje.
Vydalo ji crowdfundingové nakladatelství Pointa, které autorům umožňuje nejen sehnat si peníze, ale taky vybrat si kolegy pro výrobu vlastní knihy. Čtyři z nich jsou „povinní“ a není to jen nějaký rozmar nebo malá domů. Nakladatelství tím nastavuje základní úroveň kvality.
Koho knížka potřebuje
Patří sem:
redaktor – odpovídá za obsahovou stránku díla,
korektor – vychytává chyby a ladí slovoled,
grafik – připravuje vizuální podobu knihy,
sazeč – podle grafické předlohy uspořádává prvky na stránce a chystá podklady pro tiskárnu.
Další spolupracovníci jsou u Pointy volitelní, ale pokud jim knihu svěříme, je to vždycky lepší.
(Pardon, že postaru používám jen mužský tvar názvu profesí – bylo by tu přehvězdičkováno a chudák Korek by nevěděl, kam dalekohled zaměřit dřív.)
Fajn je, když má knížka ilustrace, když nám dá zpětnou vazbu betačtenář nebo když někdo pomůže s propagací (marketér, copywriter, influencer...).
Takové práce ale mají svou hodnotu a ne všichni můžeme své knížce dopřát všeho plnými hrstmi.
Můžeme práce kolegů zastat sami?
Protože se v Microscopiu věnuju vydávání knížek samonákladem, odpověď zní: ano. A budu se snažit tu všechny zkušenosti, které jsem během vydávání knih získala, popsat co nejpodrobněji. Nebudu se ale tvářit, že je to snadné.
Jako autor-nakladatel mám sice plnou kontrolu nad celým procesem od napsání díla až po jeho prodej, takže se nemusím s nikým dohadovat, ale mě už nekontroluje nikdo. Zní to fajn, jenže…
Vždycky platí, že autor nevidí totéž, co čtenář. Ať už se to týká obsahu, stylistiky nebo třeba grafického zpracování. Odstup nám prostě chybí. K němu se navíc přidává i tzv. autorská slepota (O tom někdy příště. Nebo mrkněte na blog LitoHUBu, kde je pár rad, jak na ni vyzrát.). Snadno si tak zaděláme na problém.
Něco o tom vím – z mojí první knížky vypadlo několik interpunkčních znamének a dokonce i „celé“ písmenko. Navíc, kdybych věděla, co vím dneska, mohla jsem využít vhodnější způsob tisku... A to zamrzí.
Všechno se dá naučit. Můžeme to zvládnout sami, ale určitě doporučuju nechat od napsání rukopisu uběhnout alespoň nějaký čas potřebný k tomu, abychom částečně zapomněli (tzn. nepamatovali si slovo od slova), co jsme napsali. Líp se tak vžijeme do role čtenáře a všimneme si i nesrovnalostí, které jsme u čerstvého textu přehlédli.
O co se při přípravě knihy stará redaktor, korektor a všichni ostatní probereme podrobně v dalších vydáních. Mám i tipy na mistry oboru.
Vydáním to nekončí
Vypořádali jsme se s textem i grafikou, podařilo se nám připravit tisková data a konečně držíme knížku v ruce. Jenže co teď? Jak ji dostaneme ke čtenářům? Musíme myslet i na to, že na konci cesty se z nás stane ještě skladník a knihkupec.
Těšíte se? Bude to jízda!
A ještě dvakrát o mikroskopu
Odebírám několik newsletterů, ze všech se dozvídám drobnohledné informace, vybírám si z nich nová zrnka poznání a ve dvou z polední doby jsem objevila i tyhle „mikroskopičiny“.
Ve Zprávách z lesa #138 od Filipa Molčana jsem žasla nad tvary zrnek písku – je to neuvěřitelné, že?
Co říkáte na tenhle podivínský vesmír, jehož hvězdy a planety jsou často menší než milimetr?
V jednom z květnových newsletterů, který vydává každou neděli Shane Parrish, autor knihy Jasné myšlení, jsem zase shodou okolností našla zamyšlení hráče NFL Maxxe Crosbyho nad tím, k čemu je nám mikroskop a na co, se hodí dalekohled:
„The microscope is the day-to-day. That's the most important. Over 90% of the time, you're focused on the microscope. The telescope is the future – 2 to 3 years from now. What's your ultimate goal? What do you see yourself becoming? [...]
You just peek at that from time to time. [...] Like, 'That's why I did that. That's why I push myself 'cause I'm getting to that.' But majority of the time, I'm in the microscope. [...]
I've learned and realized that I can be so much more productive just by being present instead of worrying about, 'Oh shit, where do I go next?' Just be where you're at.“
Takže: Ke knížce se dostanete. Jen prostě buďte tam, kde jste. 😉
Na měsíc se loučím a odlétám.👋 ODD SPACE je nekonečný.
Kdybyste v něm potkali zbloudilého autora, ukažte mu Microscopium, ať máme pořád co číst.
Můžete mi taky napsat, co při samovydávání řešíte vy nebo o čem byste si tu rádi četli.
Jo, a zkuste si přeříkat název tohohle vydání 10× rychle za sebou. Prostě… jen tak.