Tentokrát vás zveme k poslechu rozhovoru, ale zároveň i k něčemu, co se pro všechny, které neurodivergence a práce s jinakostí mozku zajímá, teprve chystá.
Ivona si pozvala Honzu Mrázka, se kterým se potkala ve Škole improvizace a se kterým teď spolu plánují improvizační kurz pro neurodivergentní lidi. Honza je muzikant, herec ve Švandově divadle, lektor improvizace a terapeut ve výcviku.
Jejich společné povídání vás zavede přesně k tomu, o čem se tak často zdráháme mluvit, k tělu, k emocím a k tomu, co improvizace může člověku s ADHD dát. Něco, co mu nedá terapie, ale ani žádná knížka, protože divadlo, a zvlášť to improvizované, člověka bere celého, jak říká Honza.
Improvizace Ivonu naučila, že má tělo a že její tělo se občas chová tak, že o tom ani sama neví. Tohle zdánlivě malé zjištění otevírá dveře k tomu vnímat signály těla i mimo jeviště, třeba v pracovních vztazích, při hádce s partnerem, anebo v jakékoli jiné chvíli ještě dřív, než to mozek stihne pojmenovat. Když si to totiž člověk uvědomí, dá se s tím pracovat a "vzít to do hry", jak říkají improvizátoři.
Honza přidává vysvětlení, že díky tomu můžeme získat tzv. Matrix Bullet Time. Cesta od vzniku emoce k impulzivnímu činu je ve skutečnosti dlouhá, jen ji většinou nevidíme, protože ji za normálních okolností vůbec nerozlišujeme a proletíme ji příliš rychle. Improvizace trénuje schopnost zpomalení. Ne s cílem emoci potlačit, ale zachytit ji dřív, než zraní druhého, anebo nás samotné.
Věděli jste, že ADHD mozek potřebuje na naučení návyku stonásobně víc opakování než ten neurotypický. Ivona dlouho nerozuměla tomu, proč věci, které už pochopila, stejně nedokáže v praxi dělat. Improvizace jí dala možnost a také safe space, kde se to opakování dá bezpečně trénovat, a to beze studu a s laskavou pozorností lidí kolem.
A pak je tu věc, která Ivonu osvobodila ještě úplně jinak, třeba možnost zahrát si na dvanáctiletou holku. Jako čtyřicetiletá žena se třemi dětmi plní v životě spoustu očekávání, ale najednou je tu prostor, kde je něco takového nejen dovoleno, ale navíc i oceněno. Nikoli jako regrese a tápání ve vlastní minulosti, ale jako korektivní zkušenost, která může pomoci osvobodit se od naučených a často zbytečných nánosů. Jako připomenutí toho, kým člověk byl, než ho realita života zformovala podle zavedených vzorců.
Na konci epizody Ivona s Honzou představují to, co chystají. Na podzim spouštějí půlroční improvizační kurz pro neurodivergentní lidi a všechny, které to zajímá. Bude probíhat ve Škole improvizace, ke které oba mají velmi vřelý vztah. Nečekejte ale terapeutická sezení, půjde o zážitkové setkávání založené na pravidelném kontaktu s technikami, které fungují, a to v prostředí, kde je bezpečné a vítané je zkoušet. Bližší informace najdete již brzy v biu podcastu Klid v hlavě a na webu Školy improvizace.
Ivona si pozvala Honzu Mrázka, se kterým se potkala ve Škole improvizace a se kterým teď spolu plánují improvizační kurz pro neurodivergentní lidi. Honza je muzikant, herec ve Švandově divadle, lektor improvizace a terapeut ve výcviku.
Jejich společné povídání vás zavede přesně k tomu, o čem se tak často zdráháme mluvit, k tělu, k emocím a k tomu, co improvizace může člověku s ADHD dát. Něco, co mu nedá terapie, ale ani žádná knížka, protože divadlo, a zvlášť to improvizované, člověka bere celého, jak říká Honza.
Improvizace Ivonu naučila, že má tělo a že její tělo se občas chová tak, že o tom ani sama neví. Tohle zdánlivě malé zjištění otevírá dveře k tomu vnímat signály těla i mimo jeviště, třeba v pracovních vztazích, při hádce s partnerem, anebo v jakékoli jiné chvíli ještě dřív, než to mozek stihne pojmenovat. Když si to totiž člověk uvědomí, dá se s tím pracovat a "vzít to do hry", jak říkají improvizátoři.
Honza přidává vysvětlení, že díky tomu můžeme získat tzv. Matrix Bullet Time. Cesta od vzniku emoce k impulzivnímu činu je ve skutečnosti dlouhá, jen ji většinou nevidíme, protože ji za normálních okolností vůbec nerozlišujeme a proletíme ji příliš rychle. Improvizace trénuje schopnost zpomalení. Ne s cílem emoci potlačit, ale zachytit ji dřív, než zraní druhého, anebo nás samotné.
Věděli jste, že ADHD mozek potřebuje na naučení návyku stonásobně víc opakování než ten neurotypický. Ivona dlouho nerozuměla tomu, proč věci, které už pochopila, stejně nedokáže v praxi dělat. Improvizace jí dala možnost a také safe space, kde se to opakování dá bezpečně trénovat, a to beze studu a s laskavou pozorností lidí kolem.
A pak je tu věc, která Ivonu osvobodila ještě úplně jinak, třeba možnost zahrát si na dvanáctiletou holku. Jako čtyřicetiletá žena se třemi dětmi plní v životě spoustu očekávání, ale najednou je tu prostor, kde je něco takového nejen dovoleno, ale navíc i oceněno. Nikoli jako regrese a tápání ve vlastní minulosti, ale jako korektivní zkušenost, která může pomoci osvobodit se od naučených a často zbytečných nánosů. Jako připomenutí toho, kým člověk byl, než ho realita života zformovala podle zavedených vzorců.
Na konci epizody Ivona s Honzou představují to, co chystají. Na podzim spouštějí půlroční improvizační kurz pro neurodivergentní lidi a všechny, které to zajímá. Bude probíhat ve Škole improvizace, ke které oba mají velmi vřelý vztah. Nečekejte ale terapeutická sezení, půjde o zážitkové setkávání založené na pravidelném kontaktu s technikami, které fungují, a to v prostředí, kde je bezpečné a vítané je zkoušet. Bližší informace najdete již brzy v biu podcastu Klid v hlavě a na webu Školy improvizace.
59:11
Od 125 Kč měsíčně
nebo se přihlaste