Jsem zpět! Co mě zbrzdilo?

Ahoj moji milí!

Půl roku jsem se vám tu neozvala. Proč? Protože jsem se opět zasekla v podivuhodné pasti, která mě pronásleduje celý můj život. Někdy se jí vyhnu, někdy bohužel ne. Mé tvůrčí ambice bývají často stírány neschopností realizace. Najednou jsem byla doslova ráda, že vůbec zvládám základní péči o koně. Chtěla jsem pro vás natáčet skvělá videa, ale moje hlava mě semlela. Po pár hodinách prací okolo hnoje či oprav stáje, příprav krmení a péče o moje čtyři staré kobylky v kravíně, už jsem neměla energii vzít stativ a zářit do kamery.

Každý den s tím bojuji a velmi často mě to nucení do úkolů uvrhne do takové paralýzy, že se nedokážu dokopat ani k banálnímu vyčištění zubů! Až do teď jsem nechápala, co se to děje. Jsem zdravá a fit, mám obrovský potenciál (to se nechvástám, to vím!), ambice, chci napsat knihu, malovat obrazy a znovu nastartovat kariéru modelky (v dnešní době spíše influencerky) 50+. Ale něco mě vnitřně brzdí. A není to jenom nějaké takové přišlapávání pedálu, je to zběsilé brždění až skřípou destičky! Již třicet let se trápím s tím, co se to se mnou děje. V mládí jsem tohle dokázala tak nějak ukočírovat, ale po přechodu se všechno bestiálně zhoršilo.

A tak jsem začala horečně pátrat. Kymácela jsem se mezi Google diagnózami, jako jsou vyhoření, deprese, maniodepresivní psychóza, Borelióza, štítka a bůhví co ještě, ale nic z toho mi ve skutečnosti nedávalo smysl. Bojuji s tím již od dětství a uznejte, přece jsem nemohla být už jako dítě vyhořelá, ne? A dále celý můj další život, to devadesátkové výsluní, které však nikdy nebylo zcela dotaženo, protože jsem našlápnuté kariéře nevěnovala dost potřebné energie, vzestupy a pak ty tvrdé pády, když mi opravdu docházela všechna šťáva. Pak jsem v době světla stvořila Koňskou oázu – trvalý domov pro staré a chromé koně a můj současný životní styl mě přivedl až sem do mého paletového apartmánu ve stáji. Ale to pro mě není prohra, že bydlím v kravíně a starám se o čtyři koně, to je výsledek mých dřívějších úvah a vlastně je to můj velký úspěch. Když vidím ty spojený koně, tak vlastně ten největší.

Nikdy mi nebylo jedno, že jsem moc často "líná a nevýkonná" a jenom občas aktivní a produktivní. Cítila jsem, že mohu dokázat velké věci, ale jsem vnitřně paralyzovaná. Fyzicky i duševně, kdy jsem se trápila (a stále trápím) s obrovskou mentální nechutí k běžným denním úkonům, nezdolnou fyzickou únavou, spavostí a téměř neznatelným tepem (snad nejsem hypochondr, když si občas zkouším změřit tep 🤣).

Pak jsem docela nedávno náhodu narazila na fenomén ADHD a všechno se mi poskládalo do mozaiky. Hned. Nešla jsem k doktorovi, protože i dnes mnozí psychiatři u dospělých ADHD velmi podceňují, nebo dokonce popírají, a zpravidla nešťastníkům tvrdohlavě předepisují antidepresiva a ničí je tím, že že antidepresiva na ADHD prostě nikdy nemohou plnohodnotně zabrat, ale o tom se rozepíšu zase jindy. Těšte se, bude to zajímavé.

Nahodila jsem AI moje symptomy, které také rozeberu někdy jindy, a vypadla z něj jasná a neochvějná odpověď: Silné ADHD. Příště rozepíši podrobnosti, proč takový výsledek vyšel.

Já vím, můžete namítnout, že to má teď asi každý. Ale nemá. Spousta lidí si to jenom myslí, protože jsou přece také občas roztržití, unavení a mají chuť prokrastinovat. Ale tady je právě ten obrovský háček. Mnozí lidé s ADHD tyto stavy prožívají denně a to po celý den, ne jenom občas, jako neurotypici, kterým se toto může stávat, když jsou přetažení nebo jen delší dobu nevyspalí.

Zjistila jsem to až teď, ve věku po přechodu, protože to bouchlo s ještě větší silou, než kdykoli dříve, a já jsem už konečně chtěla vědět, co se to se mnou celý život, již od dětství děje. 

Dozvěděla jsem se, že můj mozek je profesionální sabotér! Když mám dělat nudnou rutinu, raději bych pořád prokrastinovala u ledničky a hledala si alibi, proč nejít něco dělat, i když přitom může jít o docela obyčejnou věc, jakou je například sprchování. A pak se můžu klidně celou noc sžírat tím, že jsem zase udělala jenom ty opravdu nezbytné věci a ještě jsem je dělala celý den, i když to jsou záležitosti na tři hodiny.

Takže měním plán! Kašlu na dokonalá videa. Odteď vám budu psát svůj deníček úplně bez filtru. Přímo z mobilu, klidně z ohrady nebo z koupelny s kartáčkem v puse.

Budu s vámi sdílet:

• Jak si sakra držím figuru a skvělou kondičku 50+

• Moje nevyžádané rady, protože v tom jsem vážně skvělá

• Jak funguju (nefunguju), když téměř každý den prožívám v ADHD paralýze a jak to plánuji vyřešit

• Jak nyní žiju ve svém paletovém království a starám se o své kobylky

• A občas vyhrabu i nějakého toho kostlivce z mé modelingové a varietní minulosti

Zkrátka, džíny mám sice pořád z popelnice, boty darované, ale moje nová cesta je k nezaplacení!

Tak vítejte na palubě. A vy, ženy, se připravte, protože ty slibované nevyžádané rady budou odteď ještě upřímnější!

Vaše Soňa 💖