V této epizodě se pouštíme do metodiky amerického trenéra Jasona Koopa, hlavního kouče ultramaratonské sekce Carmichael Training Systems (CTS) a autora knihy Základy ultramaratonského tréninku. Koop k ultra tréninku nedošel klasickou cestou přes trailové běhání, ale přes cyklistiku a triatlon – a právě proto jeho přístup vypadá jinak než tradiční trailová intuice: je vědecký, strukturovaný a hodně čerpá z cyklistického světa kolem CTS a Chrise Carmichaela, bývalého trenéra Lance Armstronga. Rozebíráme, v čem je tahle metoda jiná, kde má smysl a kde naráží na limity, a proč platí, že na vrchol vede spousta cest.
V epizodě jsme probrali:
- Kdo je Jason Koop a jak se k trénování ultra dostal – od studia biochemie a genetiky přes koučování v CTS až po specializaci na ultramaraton.
- Historii CTS a spojitost s Chrisem Carmichaelem a Lancem Armstrongem, včetně dopingového stínu, který se firmy dodnes trochu drží.
- Koopovu hierarchii tréninkových potřeb (vycházející ze Seilerovy pyramidy) – proč bez dostatečného objemu nemá smysl řešit výživu a další detaily.
- Jak Koop pracuje s požadavky konkrétního závodu (délka, převýšení, terén, počasí) a jak se podle nich staví periodizace – na příkladu Beskydské sedmičky.
- Koncept A/B/C závodů a jejich roli v sezóně.
- Princip "trénuj svůj limitující faktor daleko od závodu, svoje silné stránky blízko závodu" – včetně diskuze o VO2 max, aerobní kapacitě a jejím reálném významu.
- Trénink seběhů a excentrické zátěže na stehna, včetně odbočky k Tomu Evansovi a jeho tréninku na sklopeném běžeckém pásu.
- Blokovou periodizaci typickou pro Koopovu metodu – proč netříští intenzity v rámci týdne, a proč je to zároveň nejčastější bod kritiky (vyšší riziko zranění u méně zkušených běžců).
- Myšlenku, že ultra se nevyhrává jen aerobním motorem – roli seběhů, jídla, psychiky a rozhodování v únavě, a srovnání s přístupem Davida Rouche.
- Proč Koop v ultra preferuje řízení intenzity podle vnímaného úsilí (RPE) místo výkonu nebo tempa, a jak se RPE dá reálně trénovat a kalibrovat.
- Otázku "jak dlouhý má být dlouhý běh" – a proč na ni podle Koopa neexistuje univerzální odpověď.
- Individualizaci výživy a hydratace (včetně testování sodíku a potní ztráty).
- Práci s kopci – stoupání jako metabolický/silový problém, seběhy jako excentrický problém, a Koopův způsob přepočtu převýšení na kilometr.
- Mentální stránku ultra běhu a psychobiologický model únavy – proč rozhoduje i to, jak si běžec vnímanou náročnost vykládá, ne jen fyzický stav těla. K tomu vlastní zážitky obou moderátorů z krizí během závodů.
- Antidoping v trailovém běhání – co k tomu Koop dlouhodobě říkal a kam se to podle posledních zpráv posouvá.
- Shrnutí na závěr: Koopova metoda je vědecká, strukturovaná a hodně specifická vůči konkrétnímu závodu – a dvě slova, která ji nejlépe vystihují, jsou specifické a individuální.
V epizodě jsme probrali:
- Kdo je Jason Koop a jak se k trénování ultra dostal – od studia biochemie a genetiky přes koučování v CTS až po specializaci na ultramaraton.
- Historii CTS a spojitost s Chrisem Carmichaelem a Lancem Armstrongem, včetně dopingového stínu, který se firmy dodnes trochu drží.
- Koopovu hierarchii tréninkových potřeb (vycházející ze Seilerovy pyramidy) – proč bez dostatečného objemu nemá smysl řešit výživu a další detaily.
- Jak Koop pracuje s požadavky konkrétního závodu (délka, převýšení, terén, počasí) a jak se podle nich staví periodizace – na příkladu Beskydské sedmičky.
- Koncept A/B/C závodů a jejich roli v sezóně.
- Princip "trénuj svůj limitující faktor daleko od závodu, svoje silné stránky blízko závodu" – včetně diskuze o VO2 max, aerobní kapacitě a jejím reálném významu.
- Trénink seběhů a excentrické zátěže na stehna, včetně odbočky k Tomu Evansovi a jeho tréninku na sklopeném běžeckém pásu.
- Blokovou periodizaci typickou pro Koopovu metodu – proč netříští intenzity v rámci týdne, a proč je to zároveň nejčastější bod kritiky (vyšší riziko zranění u méně zkušených běžců).
- Myšlenku, že ultra se nevyhrává jen aerobním motorem – roli seběhů, jídla, psychiky a rozhodování v únavě, a srovnání s přístupem Davida Rouche.
- Proč Koop v ultra preferuje řízení intenzity podle vnímaného úsilí (RPE) místo výkonu nebo tempa, a jak se RPE dá reálně trénovat a kalibrovat.
- Otázku "jak dlouhý má být dlouhý běh" – a proč na ni podle Koopa neexistuje univerzální odpověď.
- Individualizaci výživy a hydratace (včetně testování sodíku a potní ztráty).
- Práci s kopci – stoupání jako metabolický/silový problém, seběhy jako excentrický problém, a Koopův způsob přepočtu převýšení na kilometr.
- Mentální stránku ultra běhu a psychobiologický model únavy – proč rozhoduje i to, jak si běžec vnímanou náročnost vykládá, ne jen fyzický stav těla. K tomu vlastní zážitky obou moderátorů z krizí během závodů.
- Antidoping v trailovém běhání – co k tomu Koop dlouhodobě říkal a kam se to podle posledních zpráv posouvá.
- Shrnutí na závěr: Koopova metoda je vědecká, strukturovaná a hodně specifická vůči konkrétnímu závodu – a dvě slova, která ji nejlépe vystihují, jsou specifické a individuální.
1:37:25
Od 249 Kč měsíčně nebo 299 Kč jednorázově