Je odvolání Fedorova nejhorším krokem za dobu války?

Ukrajinci jsou znovu v ulicích

Dnes ráno se v centru Kyjeva na náměstí u divadla Ivana Franka sešli protestující, většinou mladých, s hesly načmáranými na kusech kartonu. Podobná shromáždění probíhají ve Lvově, Charkově, Oděse, Dnipru a dalších městech. Lidé žádali jediné, aby prezident Volodymyr Zelenskyj ponechal ve funkci ministra obrany Mychajla Fedorova. Sešli se na stejném místě a na výzvu stejného veterána Dmytra Kozjatynského, který přesně před rokem svolával demonstrace na obranu ukrajinských protikorupčních institucí (protesty nakonec vyústily v konec Jermaka). Na protest podal demisi zástupce velitele Vzdušných sil Pavlo Jelizarov, který stojí za elitní dronovou skupinou Lazar’s group a odchod oznámilo i několik poslanců.

Spouštěčem byla rekonstrukce vlády, kterou Zelenskyj ohlásil v neděli slovy, že Ukrajina mění svou politickou strategii. Verchovna rada, tedy ukrajinský parlament, v úterý přijal demisi premiérky Julije Svyrydenko, čímž podle ukrajinské ústavy automaticky padla celá vláda. Fedorov přitom patřil k nejpopulárnějším členům kabinetu a velká část veřejnosti ho považovala za nejlepší věc, jaká ukrajinskou armádu za poslední rok potkala. Zelenskyj jeho konec nikdy veřejně neoznámil ani nevysvětlil a informace se šířily jen přes novináře a poslance. To, že prezident k celé věci mlčel, patřilo k hlavním důvodům, proč lidé vůbec vyšli do ulic.

Abyste pochopili, proč se postupuje tak, jak se postupuje, je potřeba proces odvolání a jmenování vlády popsat. Na Ukrajině vede demise premiéra k pádu celé vlády a nového premiéra jmenuje Verchovna rada na návrh prezidenta. Teprve potom parlament jmenuje jednotlivé ministry, přičemž ministra obrany a ministra zahraničí navrhuje přímo prezident a zbytek kabinetu navrhuje premiér. Kandidáta na ministra obrany tedy vybírá hlava státu, konečné slovo ale má parlament, který o něm hlasuje. Právě proto se celá věc odehrává ve dvou krocích a právě proto na ní tolik záleží, kdo drží parlamentní většinu.

Dnes Rada schválila nového premiéra, dosavadního šéfa Naftogazu Serhije Koreckého, pro kterého hlasovalo 289 poslanců. Post ministra obrany je zatím neobsazený a nefiguruje ani v představeném návrhu. Dosavadní ministr vnitra Ihor Klymenko, kterého chtěl prezident na obranu nominovat, funkci podle poslankyně Mezencevé odmítl a hlasování o něm se dnes nekonalo. Frakce Sluha národu si obsazení ministerstva obrany a ministerstva zahraničí odložila na samostatné stranické jednání. Zelenskyj ve svém odpoledním vystoupení uvedl, že jméno nového ministra obrany stále není vybrané a že i Klymenko zůstává mezi kandidáty.

Co Fedorov v obraně budoval

Fedorovovi je pětatřicet let a do vlády nastoupil jako člověk od technologií, ne od armády. Od roku 2019 stál v čele ministerstva digitální transformace a je autorem aplikace Dija, přes kterou dnes Ukrajinci vyřizují většinu úředních věcí. Ministrem obrany se stal loni v lednu a jeho mandát byl od začátku manažerský. Úkolem nebylo velet vojskům, ale přenést do obrany způsob řízení, který se osvědčil u digitálních služeb státu. Podrobně jsem jeho nástup a program rozebral loni v lednu, tady shrnu to podstatné.

Vstupní audit ministerstva odhalil rozpočtový schodek kolem 300 miliard hřiven a hlubokou personální krizi, kterou provázely statisíce případů svévolného opuštění jednotky. Fedorov z toho vyvodil, že Ukrajina nemůže Rusko porazit počtem lidí, protože jich má nesrovnatelně méně. Jeho odpovědí byla asymetrie, tedy vyčerpávat protivníka technologiemi a levnými prostředky rychleji, než dokáže doplňovat ztráty. Celý resort měl mířit k jednomu cíli, totiž zvednout měsíční ruské ztráty natolik, aby Rusko přestalo stíhat doplňovat stavy. Všechna rozhodnutí se pak měla poměřovat tím, nakolik k tomuto cíli přispívají.

První velkou oblastí byly zbrojní zakázky. Fedorov chtěl skončit s praxí, kdy Generální štáb určil, u kterých firem se má nakupovat (což dávalo mimořádný prostor pro korupci), a přesunout zakázky na otevřené tendry s důrazem na kvalitu i cenu. Úředníky ministerstva posílal na polygraf a ty, kdo neprošli nebo odmítli, propouštěl. Zároveň budoval datové systémy, které měly ukázat skutečný stav na frontě, od ztrát jednotlivých brigád po výsledky konkrétních velitelů. Smyslem bylo, aby se o posilách a povýšeních rozhodovalo podle výkonu, a ne podle známostí.

Druhou oblastí byly drony a technologie. Fedorov navazoval na to, co rozjel už jako ministr digitalizace, tedy na Armádu dronů, na veřejné sbírky a na trh, který kolem výroby dronů na Ukrajině vyrostl. Jádrem byl systém elektronických bodů, takzvaných e-Balů, kdy jednotky dostávají za ověřené zničení techniky nebo vojáka body a za ně si na platformě, kterou sami vojáci nazývají Amazonem pro válku, objednávají nové drony a vybavení. Na stejné logice stálo přímé financování nejúspěšnějších jednotek a masové nasazení levných záchytných dronů, interceptorů, které měly sestřelovat ruské Shahedy za zlomek ceny klasické protivzdušné obrany. K tomu patřily hlubší údery do ruského týlu a rozvoj vlastního balistického programu. Celé to drželo pohromadě jednou myšlenkou, že cenu za zničení nepřítele je potřeba stlačit co nejníž a výrobu i frontu propojit tak, aby se navzájem rychle učily.

Poslední velkou oblastí, kterou chtěl Fedorov otevřít, byla mobilizace. Odmítal model, kdy se lidé odchytávají na ulicích, a prosazoval digitální nábor postavený na registru vojáků a na aplikaci, přes kterou by voják viděl svou službu a mohl ovlivnit své zařazení. Za vším stálo jedno přesvědčení, že stát, který se v obraně chová pružně a řídí se daty, dokáže reagovat rychleji než těžkopádný úřad. Právě proto obsazoval klíčová místa lidmi z dobrovolnického a technologického prostředí, i když to narušovalo tradiční vojenskou hierarchii. Za půl roku ve funkci se pak ukázalo, co z tohoto programu stihl uskutečnit a co ne.

Co se povedlo a co ne

Fedorov svou bilanci shrnul na tiskovce, kterou svolal ve chvíli, kdy v ulicích probíhaly protesty. Nejdál se podle jeho slov dostala reforma zakázek. Audit ministerstva a brigád odhalil přeplácení v řádu stovek miliard hřiven a Fedorov na to reagoval převodem nákupů na otevřené tendry. První velký tendr na dělostřelecké granáty většího doletu podle něj srazil cenu zhruba o tisíc dolarů za kus a jen na dělostřelectvu ušetřil přes sto milionů dolarů, do tendru na drony středního doletu se prý přihlásilo 59 firem a očekávaná úspora se pohybuje kolem 20 až 30 procent.

Druhou oblastí, kde se podle Fedorova podařilo hodně, byly drony a protivzdušná obrana. Systém elektronických bodů umožnil přímo financovat nejúspěšnější jednotky, jako jsou Lazar, Alfa nebo Maďar, a peníze na drony šly tam, kde byly vidět výsledky. Trh s interceptory ministerstvo otevřelo soukromým firmám a nechalo je testovat přímo na letících Shahedech, díky čemuž podíl sestřelených cílů podle jeho bilance stoupl. Poprvé vznikl registr vojáků, dnes naplněný z 95 procent, a v pondělí bylo podepsáno konsorcium pro balistické a protibalistické zbraně. Sem patří i odpojení Starlinku ruské armádě, které Fedorov provedl hned na začátku po telefonátu s Elonem Muskem.

U řady dalších věcí ale sám přiznal, že skončily rozestavěné. Jeho tým vybudoval systém, který v reálném čase ukazuje ztráty a výsledky každé brigády a korpusu, jenže rozhodnutí, koho posílit a koho ne, se podle něj dál dělala podle loajality, a ne podle těchto dat. Prostý projekt, aby každá brigáda dostávala předvídatelné dodávky dronů, se čtyři měsíce protloukal úřady, než se ho podařilo podepsat. Většina jednotek přitom navýšené nákupy dronů vůbec nepocítila, protože rozdělování probíhalo ručně a záleželo na tom, kdo je komu blízký. Registr vojáků i datové přehledy tak existovaly, ale nikdo je nepoužíval k tomu, k čemu měly sloužit.

Nejtvrději narazily věci, které potřebovaly podpis Generálního štábu. Fedorov uvedl, že za půl roku nedokázal změnit organizační strukturu ministerstva ani do něj převést nové lidi, protože štáb strukturu nepodepisoval a celý proces se zasekával na formalitách. Reforma mobilizace, kterou od něj vedení státu čekalo, zůstala nedotažená a prezident ji později uvedl jako jeden z důvodů odvolání. Stejný obraz popisoval i jeho poradce Serhij Sternenko, podle kterého byly hotové nové tendrové podmínky pro FPV drony, ale nestihly se spustit. Sternenko mluvil i o drobnějších případech, kdy jednoduchý dokument potřebný pro práci jednotek zmizel kdesi na Generálním štábu a přestal se hýbat.

Když se ty dvě skupiny věcí položí vedle sebe, vyjde z toho jasné rozdělení. Co šlo prosadit penězi, otevřením trhu a technologiemi, se z velké části povedlo, ať už jde o zakázky, interceptory, financování silných jednotek nebo balistiku. Co potřebovalo, aby velký vojenský aparát řekl ano, se drhlo nebo se nepohnulo vůbec. Sám Fedorov to na tiskovce shrnul tak, že jeho tým uměl systém obcházet nestandardními kroky, ale nedokázal ho změnit, dokud uvnitř armády (generálního štábu) narážel na odpor. Právě tohle rozdělení stojí i za sporem, který ho nakonec funkci stál.

Verze, které kolovaly před odvoláním

V dnech před odvoláním nabízela ukrajinská média několik vysvětlení a nejčastěji se vracelo to, které nakonec svým poslancům potvrdil i sám Zelenskyj, totiž spor s vrchním velitelem Oleksandrem Syrským. Prezident ho popsal tak, že Fedorov a Syrskyj žijí ve dvou různých světech, ministr chce všechno digitalizovat, generálové chtějí být slyšeni a nakupovat jinou výzbroj, kterou jim Fedorov odmítal financovat (což nás znovu vrací k netransparentnímu postupu, který zvyšuje riziko korupce). Podle poslanců popisoval prezident absurdní kolotoč, kdy Syrskyj chodil s tím, že Fedorov nedává nic pod konkrétní operace, a Fedorov naopak tvrdil, že dal vše, jen se to špatně používá. Napětí mezi ministrem a generály popsal i týdeník The Economist, podle kterého vojenské vedení nikdy nesdílelo Fedorovovu jistotu, že armádu lze zreformovat stejně jako státní služby. V tomto sporu se Zelenskyj přiklonil na stranu Syrského.

Za osobním sporem viděla část médií hlubší konflikt o peníze v obranném rozpočtu. Podle Financial Times Fedorov opakovaně blokoval snahy nasměrovat zakázky určitým firmám a znepřátelil si tím vlivné hráče, kteří chtějí z obřího rozpočtu těžit. Jeho audit odhalil přeplácení a převod nákupů na tendry těmto firmám sebral marže. Ukrajinská pravda uvedl, že prezident se ocitl mezi dvěma koncepcemi vedení války, kterou ještě zostřila nespokojenost desítek zbrojařských klanů odstrkávaných od rozpočtu. Objevila se k tomu i otázka, kdo bude dohlížet na desítky miliard, které na výzbroj přicházejí od Evropské unie a NATO.

Redaktorka ZN.ua Inna Vedernikova šla ještě dál a celou rekonstrukci vlády vyložila jako operaci, jejímž smyslem bylo hlukem přehlušit právě odvolání Fedorova. Podle ní má Fedorov dlouhý spor s šéfem frakce Sluha národu Davidem Arachamijou, který je dnes prezidentovi velmi blízko. Vedernikova píše, že Zelenskyj dal přednost generálovi s lampasy před ministrem s čísly. Připomněla také, že už před Fedorovovým jmenováním panovaly obavy, že ho generálové do své sféry nepustí.

Objevilo se i vysvětlení mířící přímo na Fedorovovu osobu. Podle Financial Times panovalo v prezidentově okolí podezření, že si Fedorov buduje pozici samostatného politického hráče a že nevylučuje ani účast v prezidentských volbách. Do toho zapadal jeho silný osobní profil i mezinárodní kontakty s technologickými špičkami, od šéfa Palantiru Alexe Karpa (který Fedorovovi okamžitě nabídl práci u něj v Palantiru) po Elona Muska. Poslanec Jaroslav Železňak uváděl, že Fedorovova rostoucí popularita vyvolává u prezidenta žárlivost. Právě obliba u veřejnosti a u vojáků se tak podle tohoto čtení stala Fedorovovi přítěží.

Poslední vysvětlení mělo být věcné a týkalo se mobilizace. Zelenskyj poslancům řekl, že Fedorov nezvládl slíbenou reformu doplňování armády, a tuto výtku uvedl jako jeden z hlavních důvodů. Novým ministrem měl proto být dosavadní ministr vnitra Ihor Klymenko, u kterého věří, že problém dokáže vyřešit. Prezident vyjádřil obavu, že pokud Rusko na podzim vyhlásí všeobecnou mobilizaci, nebude čas na cokoli jiného, včetně digitalizace, což je absurdní vysvětlení, že prezident Fedorovovi nepomohl s odmítavým postojem právě Syrského, na jehož stranu se nakonec přiklonil.

Vysvětlení od Fedorova a Sternenka

Fedorov své dnešní vystoupení pojal jako “rozhovor s dospělými”, jak sám opakoval, a hned na začátku ho odklonil od vlastní osoby. Řekl, že lidé v ulicích nevyšli za konkrétního ministra Fedorova, ale za sebe, protože cítí, že se láme trajektorie, na které armáda začala přebírat iniciativu. K prezidentovi se přitom choval nápadně zdrženlivě. Zdůraznil, že Zelenského zná sedm let, že ho nikdy nezklamal a že si podle něj prezident stranu Syrského ještě nevybral. Dodal, že mu Zelenskyj po odchodu z vlády nabídl místo poradce, které odmítl, protože podle svých slov nikdy neusiloval o funkce a chtěl především mluvit pravdu.

Jádrem jeho vyprávění byl vztah se Syrským. Fedorov své odvolání přímo označil za ultimátum vrchního velitele, který podle něj místo hledání způsobu, jak asymetricky porazit Rusko, hledal způsob, jak rozdělit zemi. Uvedl, že sám žádné podmínky ve stylu „buď já, nebo Syrskyj" nekladl a že přijal prezidentovo rozhodnutí velitele neměnit a chtěl se s ním naučit pracovat. Zároveň řekl, že Syrskyj není ochoten mluvit o problémech otevřeně a raději plete intriky a podezírá ministra z objednaných mediálních kampaní. Za řešení Fedorov označil výměnu vrchního velitele i náčelníka Generálního štábu. Nakonec uvedl, že funkci chce jedině kvůli tomu, aby se dala vyhrát válka, což v současné konfiguraci s takovým vedení dost dobře nejde.

Značnou část tiskovky věnoval mediálním útokům na svou osobu. Ptal se, kdo koupil telegramový kanál Trucha, který podle něj začal cíleně psát proti němu a nasazovat mu kauzy kolem mobilizačních center. Konkrétní důkazy nepředložil a vyzval novináře, ať sami zjistí, kdo za kampaní stojí. Od nejtěžších obvinění, která mezitím zaznívala z okolí reforem, se přitom sám držel dál a o situaci v úderných jednotkách mluvil opatrně s tím, že nechce zobecňovat. Připomněl také, že podobné útoky mířily i na jeho předchůdce v čele ministerstva.

Tvrději nicméně situace popsal Sternenko. Ve svém streamu oznámil, že končí jako poradce ministra, a odvolání označil za nejméně prozíravé a nejškodlivější kádrové rozhodnutí za celou válku. Mluvil ostřeji než Fedorov a otevřeně obviňoval Generální štáb a vojenské vedení, že Fedorovovy reformy soustavně blokovaly a sabotovaly. Uváděl konkrétní příklady, od hotových tendrových podmínek pro drony po jednoduché dokumenty, které se ztrácely na Generálním štábu. Odvolání ministra označil za největší demoralizaci od začátku války a upozornil, že z rozhodnutí mají radost ruské kanály.

Sternenko šel ve svých obviněních dál než Fedorov. Tvrdil, že za velení Syrského dochází v některých úderných jednotkách ke kriminalizaci armády, a mluvil o mučení a smrti vojáků, přičemž se opíral o veřejné skandály posledních týdnů. Celou krizi přirovnal k útoku na protikorupční instituce z července loňského roku, který tehdy svolal protesty na stejném náměstí. Zároveň vyzýval Ukrajince, ať se nevzdávají, a řešení viděl přinejmenším ve výměně nejvyššího vojenského velení. Veřejnosti se tak dostaly do rukou dvě verze téhož příběhu, opatrná od odvolaného ministra a nesmiřitelná od jeho poradce.

Co bude dál?

To prozatím není jasné. Kromě jména Klymenka zatím Zelenskyj nepředložil seznam dalších kandidátů. Protesty i reakce na sociálních sítích od velkých ukrajinských účtů (ať už vojáků, vojenských analytiků, politologů či politiku) ale ukazují, že jde o mimořádné nešťastné rozhodnutí, jehož smysl v podstatě nikdo příliš nechápe. A upřímně řečeno, nechápu ho ani já.

Včera jsem v zápalu emocí napsal, že Zelenského rozhodnutí považuji za jednu z největších chyb, kterých se od začátku války dopustil a odstupem nějakých 16 hodin jsem o tom stále přesvědčen. Nevidím za tímto rozhodnutím žádnou logiku, která by Ukrajině mohla a měla pomoci tuto válku vyhrát. Spíše naopak.

Ze Fedorova v tomto ohledu mluví jeho výsledky i získání iniciativy na frontě, poprvé od neúspěšné protiofenzívy v roce 2023, která zlomila vaz Valeriji Zalužnému a která přivedla do čela ukrajinského armády právě Oleksandra Syrského. Jak řekl Fedorov na tiskovce, Syrskyj má své zásluhy ať už za úspěšnou operaci u Kyjeva či protiofenzívu u Charkova, ale jeho rigidita, neochota k reformám a obecně velká neoblíbenost v řadách ukrajinských vojáků (vzhledem ke vztahu k životům samotných vojáků), podlamují jakékoli snahy o tolik potřebnou reformu.

Reforma ale přijít musí. Jakkoli úspěšnou kampaň Ukrajinci vedou pomocí dronů (podle Fedorova stojí za 95 % ruských ztrát), pozice se musí stále obsazovat lidmi. A s tím má Kyjev obrovské problémy, které ukazují, že stávající model mobilizace zkrátka nefunguje.

Ukrajina přitom má řadu skvělých, talentových a bojem prověřených velitelů, kdy jedním z nich je například velitel sjednocených vojsk, generálmajor Mychajlo Drapatyj. Zkušený generál, oblíbený v armádě a hlavně otevřený reformám, je přesně tím člověkem, kterého ZSU nyní potřebují. Z nějakého důvodu to ale Zelenskyj stále nevidí. A já doufám, že Ukrajina nebude muset zaplatit příliš velkou cenu za to, aby zjistila, že nejlepší možnou cestou je poděkovat generálu Syrskému a na jeho místo dosadit kompetentního velitele, který bude ochoten provést ty kroky, které jsou potřeba..

Vážení čtenáři,

Jestli pro vás moje analýzy mají cenu, staňte se předplatitelem na Forendors (https://www.forendors.cz/apalias). Za cenu dvou káv měsíčně dostanete bonusové analýzy, které jdou do hloubky jak rusko-ukrajinské války, tak i evropské bezpečnostní a zahraniční politiky, a zároveň pomůžete s dalším rozvojem blogu.

Ikona [$] je na jednorázový příspěvek. Díky, že u toho jste.