Ilusie

Iñigo - Kapitola 4. - Volím barvu krve

„Výborně, Iñigo, to bylo brilantní!“ Poplácávání po ramenou a hrudi mírně zadrnčelo na kyrysu.
„Dost dobré, pane!“
Dosedl jsem na nízkou lavici, helmu hodil na zem a začal si uvolňovat řemínky zbroje. Nejradši bych ze sebe všechno strhal násilím, připadal jsem si jako pečené kuře v tom horkém letním dni. Ten, koho napadlo pořádat turnaje v létě, by měl být vyšetřen, nejlépe inkvizicí. Ostatně, mezi diváky jsem zahlédl tvář Francisca Ximeneze de Cisnera, královského kancléře, který byl také vrchním inkvizitorem. Do této chvíle mě nenapadlo, že inkvizitoři mají rádi podobně nízkou zábavu.