Ilusie

Své srdce jsem nechal v Manrese…

ano, k ní se upínám jako k životnímu zlomu, jako k sladce bolestné chvíli svého života. Ale na začátku bylo sladké všechno, ještě jsem nevěděl nic o bolesti, o skutečné bolesti, která měla přijít. Byl jsem nevycválané mládě, víc venkovan než šlechtic,…

Na jméně a původu nezáleží, minulost není podstatná, tedy ne pro mě. Už není podstatná. Když bývala přítomností, upínal jsem se k ní celou svou silou, celým duchem. Upínal jsem se ke všemu, co mě obklopovalo. Moje dětství, to je šeď hor a zeleň luk pod nimi, bělostná křehkost jabloňových květů,…

Ještě měl v ústech a krku pach spáleniny a před očima ty šílené, bolestně vypoulené oči, které potom praskly žárem. Byl v pasti. Jak se mohlo stát, že on, vyšší bytost, boží syn, vtělení věčné smrti najednou nerozhodoval ani o svém osudu, natož o světě, kterému měl vládnout? Když chtěl něco…

„Byl tady. Ozbrojený. Plížil se mým domem, nahlížel do mého soukromí a okradl mě!“ Jeho hlas se zdvihl jako vichřice a všichni přítomní se mírně přikrčili. Do ticha se ozýval přerývaný pláč zhroucené ženy.

Nevěřil jí ty slzy, tu rozbolavělou pózu, připomínající úhlednou sochu. Nevěřil, že…

Otevřel oči a posadil se. ve velké posteli s nebesy se doslova ztrácel, vypadalo to, jako by ležel v obří lodi, která mu poskytovala dostatek pohodlí a klidu. Rozhrnul moskytiéru a vstal. Nasál vítr z pouště a zvolna došel k otevřenému oknu, kterým prošel na terasu, lemovanou těžkými květináči,…

„Takže jsme se všichni, doufám, uklidnili a můžeme pokračovat. Podle všeho se nachází Arx v nějakém monastýru na západě Nepy, kam zřejmě směřuje i mistr Ill Atalik. A co je pro nás velmi dobrou zprávou, tím samým směrem putuje i mistr Serenen, nechal nám zprávu u místního informátora, se kterým…

Když zvedl ruce, sklonili hlavy. Když je zdvihl výš, poklekli. Zjistil, že oddanost je úžasná, ale odevzdanost ještě lepší. Byli odevzdaní a nenárokovali si pro sebe nic, kromě jeho přítomnosti. Dokonce ani jeho lásku nebo zájem. Stačilo jim, že dýchají stejný vzduch, že se nacházejí ve stejném…

„Posaďte se. Tedy,“ zvedla oči a zamyšleně dodali, „ti z vás, kteří sedět nemohou, zůstanou stát.“

Izar Labara podepřel a mistr se nakonec přeci jen usadil. Chryseis si ho prohlédla ustaraně, ale Labaris uhnul pohledem.

„Jak je na tom?“ zeptala se velmistryně.

„Jsem v pořádku,“…