Přihlásit se nebo registrovat
Pokračujte přes GooglePokračujte přes ApplePokračujte přes Facebook
Nebo

Potřebujete pomoc? Jsme tu od toho!

Kontakt a podpora
creator cover

Ilusie

@miklaras
123 příspěvků

Nakladatelka, autorka knih Ilusie. https://www.kosmas.cz/nakladatelstvi/878590/ilusie-publishing/ avatar: Lukáš Fibrich

Milada Ilusie

129 Kč /měsíc

Všechny texty Milady Střítezské v plné délce

Kategorie

Ilusie

Jak to bylo s Ignácem

Napsala jsem ho, protože si o to řekl. Nevím vlastně, proč mě na přednáškách z raně novověkých dějin zaujal právě on. Jistě, profesor Vlnas podotkl, že bych o setkání Kalvína, odcházejícího z Paříže a Ignáce, který tam přijíždí, měla napsat knihu. Byl to drobný vtip, ale jako by tím na mě hodil…

zobrazit více

Ilusie

Iñigo - Kapitola 14. - Ó, Jeruzaléme

Voda narážela na boky lodi a já se snažil utišit rozbouřený žaludek. Znovu se ozval. Nedivím se mu, taky bych křičel bolestí, kdyby mě někdo tak týral. Jak je to dávno, co jsem hleděl na řeku u Manresy? Zdálo se mi to jako stovky let. To, co jiný člověk stihl v mládí, já musel stihnout ve zralém…

zobrazit více

Ilusie

Iñigo - Kapitola 13. - Korálky na niti
„Opravdu to zvládnete?“ Agnes měla obavy, ale já už si byl jistý.
„Zvládnu, doňo Agnes. A slibuji, že budu normální. Jestli se to ovšem v mém případě slíbit dá.“
Znovu se pousmála. Váhala, ale nakonec mě propustila se slovy: „Dobrá, chci vám věřit. Otec Juan mě ujistil, že potom, co jste…

Ilusie

Iñigo - Kapitola 12. - Z hlubin volám
Zoufal jsem si. Prosil jsem, aby mi bůh poslal alespoň prašivého psa, za kterým bych se mohl vydat. Ale on mlčel, mlčel a sledoval, jak se rozdírám tak, že se mi v některých místech otevíraly hluboké rány až do svalů. Týrala mě mračna much, která se slétala na mé rány. Ano, vždycky před určeným…

Ilusie

Iñigo - Kapitola 11. - Své srdce jsem nechal v Manrese
„Byl mi dán osten pro tělo, anděl to Satanův, aby mě políčkoval.“

Jak začít? Tohle je nejtěžší kapitola, do které se pouštím. Je nádherná a bolestná, hrůzná a nadějeplná, krutá a uzdravující. Své srdce jsem nechal v Manrese, na úbočí hor, utopených v zeleni, v jizvě meandrující řeky, v…

Ilusie

Iñigo - Kapitola 10. - Výstup na horu
Loučení s Martinem bylo srdceryvné, ale už chápal, že mě nemůže zadržet. Bylo nutné, abych se oddělil, abych neohrozil rodinu, pokud by se u mě skutečně projevilo šílenství. Vévoda z Nájery mi vyplatil bohatý žold, ze kterého jsem Martinovi vnutil alespoň nějakou částku a další mu dal na umoření…

Ilusie

Iñigo - Kapitola 9. - Navrať se ke mně
I když člověk umí číst, ve chvíli, kdy se opravdu rozhodne začíst soustavně číst knihy, musí se vrátit na začátek a bojovat s únavou, nudou, neklidem, nepozorností. Vracel jsem se tisíckrát k jedné větě a pak ji opakoval i nahlas, abych udržel pozornost. Bylo to mnohem složitější cvičení než to,…

Ilusie

Iñigo - Kapitola 8. - Zlomil mě tisíckrát
Když pominou nejhorší bolesti, na uzdravování je asi nejhorší ta vleklá nuda, mnohem horší než nuda, kterou může zažívat voják mezi bitvami. Samozřejmě trvalo dlouho, než bolesti pominuly natolik, abych se mohl začít nudit. Znal jsem dokonale každou prasklinu na stropě i na stěnách, každou…

Ilusie

Iñigo - Kapitola 7. - Andělská náruč
Našli mě prý mezi sutinami, pohozeného jako věc a naštěstí v bezvědomí. Naštěstí. Bohužel mě moji muži nenechali zemřít. Nebo bohudík? Dneska už se mohu přiklonit k té druhé verzi. Jenže tehdy jsem to tak vidět nedokázal.
Probudil jsem se do nového výtrysku bolesti, který mnou lomcoval na…

Ilusie

Iñigo - Kapitola 6. - Tehdy v Pamploně
Nevzpomínám si. Ne často, ne tak intenzivně. Jen milosrdný Bůh a čas všechno zahladí. Všechno, každou ztrátu, každou bolest. Nic jiného nefunguje. Něco o tom vím. Tehdy v Pamploně jsem zemřel a prošel vlastní smrtí do pekla, ze kterého vedla cesta do dalšího pekla, do všech kruhů pekel.
Kolik…