„Opravdu to zvládnete?“ Agnes měla obavy, ale já už si byl jistý.
„Zvládnu, doňo Agnes. A slibuji, že budu normální. Jestli se to ovšem v mém případě slíbit dá.“
Znovu se pousmála. Váhala, ale nakonec mě propustila se slovy: „Dobrá, chci vám věřit. Otec Juan mě ujistil, že potom, co jste se mu vyzpovídal, může ručit za vaši plnou příčetnost. A jemu věřím. I když si myslím, že byste svou knihu mohl psát tady. V zahradě byste měl ticho a nikdo by vás nerušil.
„Děkuji,“ uklonil jsem se jí, „ale chci se vrátit i proto, abych viděl ta místa jinýma očima. Jasnýma očima. A abych se ujistil, že moje vyléčení je skutečné. Pořád ještě nemůžu uvěřit, že jsem to všechno prožil, že jsem si tím prošel… musím se z toho vypsat a musím děkovat za uzdravení tam, kde jsem chořel.“
„A co pak?“ zeptala se.
Pokrčil jsem rameny: „Nevím. Pořád mě všechno táhne do Jeruzaléma, je to bod, ke kterému se upínám, i když už nemám ambice spasit Boží hrob nebo celé lidstvo. Ale mířím tam. Někde v mysli se otevírá okno, ze kterého vidím Svatou zemi. je to nejasné, teď mám jiný úkol. Napsat knihu. O všem, o celé té zkušenosti, kterou jsem prošel. Napsat ji pro ty, kteří udělají stejné chyby, ochránit je před bolestí a starostí těch, kteří jim pomáhají.“
„Zvládnu, doňo Agnes. A slibuji, že budu normální. Jestli se to ovšem v mém případě slíbit dá.“
Znovu se pousmála. Váhala, ale nakonec mě propustila se slovy: „Dobrá, chci vám věřit. Otec Juan mě ujistil, že potom, co jste se mu vyzpovídal, může ručit za vaši plnou příčetnost. A jemu věřím. I když si myslím, že byste svou knihu mohl psát tady. V zahradě byste měl ticho a nikdo by vás nerušil.
„Děkuji,“ uklonil jsem se jí, „ale chci se vrátit i proto, abych viděl ta místa jinýma očima. Jasnýma očima. A abych se ujistil, že moje vyléčení je skutečné. Pořád ještě nemůžu uvěřit, že jsem to všechno prožil, že jsem si tím prošel… musím se z toho vypsat a musím děkovat za uzdravení tam, kde jsem chořel.“
„A co pak?“ zeptala se.
Pokrčil jsem rameny: „Nevím. Pořád mě všechno táhne do Jeruzaléma, je to bod, ke kterému se upínám, i když už nemám ambice spasit Boží hrob nebo celé lidstvo. Ale mířím tam. Někde v mysli se otevírá okno, ze kterého vidím Svatou zemi. je to nejasné, teď mám jiný úkol. Napsat knihu. O všem, o celé té zkušenosti, kterou jsem prošel. Napsat ji pro ty, kteří udělají stejné chyby, ochránit je před bolestí a starostí těch, kteří jim pomáhají.“
Od 129 Kč měsíčně nebo 40 Kč jednorázově