Přihlásit se nebo registrovat
Pokračujte přes GooglePokračujte přes ApplePokračujte přes Facebook
Nebo

Potřebujete pomoc? Jsme tu od toho!

Kontakt a podpora

Ilusie

Iñigo - Kapitola 5. - Ten nudný čas válek

„Taková nuda. Kašlu na to! Zatraceně, sedíme tady a vybíráme si navzájem vši. Tohle je život? Řekněte, je tohle život? Koho to může bavit?“
Jeden z vojáků odhodil zavšivený hřeben na podlahu a promnul si obličej s povzdechem: „Že já se radši nestal farářem.“
„Jako farář by sis neužil tolika děvek,“ zahučel jiný muž, ale stěžovatel mávl rukou: „Neznám faráře, co by to nedělal minimálně dvakrát denně, o tom se mi může jenom zdát. Kašlu na tenhle život.“
„Ty mi něco povídej,“ zanaříkal další z vojáků, kterému jeho druh opatrně vyhrnoval halenu, prosáklou krví. „Tys neusnul na hlídce.“
„Protože nejsem idiot,“ odsekl první muž, ale uhnul pohledem, aby neviděl ta krvavá záda, na která se v mračnech snášely mouchy. Tresty za neposlušnost tu byly tvrdé, příděly poměrně malé a příležitostí k boji málo. Většinou dominovala nuda a šeď nekonečně se táhnoucího dne.