Přihlásit se nebo registrovat
Pokračujte přes GooglePokračujte přes ApplePokračujte přes Facebook
Nebo

Potřebujete pomoc? Jsme tu od toho!

Kontakt a podpora

Jak funguje život

DEPRESE? DO SOMETHING!

🥊 Dva psychiatři, dva rozdíly

Nick Fabiano, psychiatr a výzkumník z University of Ottawa, tvrdí, že psychiatrie na cvičení kašle. Napsal o tom i článek do British Journal of Sports Medicine s titulkem, který mluví za sebe: "Nemohlo by být nepředepsání cvičení na depresi zanedbáním péče?" Argument je jednoduchý: cvičení je zadarmo, vedlejší účinky skoro žádné a ještě z toho máte lepší fyzičku. Když ho lékaři nezmiňují, lidi trpí zbytečně.

Tyler Black, urgentní dětský psychiatr a suicidolog z University of British Columbia pracuje s nejtěžšími případy, s lidmi, kteří se sotva zvednou z postele, natož aby došli do posilovny. Cvičení je podle něj přeceňované a to má svou cenu: poslat depresivního člověka běhat ho může připravit o péči, která by mu opravdu pomohla.

Jako argument hodil na stůl čísla: 18 až 38 procent elitních sportovců má depresi a riziko je u nich dvojnásobné oproti běžné populaci. Takže žádný všelék.

Michael Easter, od kterého vám přinášíme tenhle text, si tu studii dohledal a našel háček. Šlo o sportovce v důchodu. Nevíme, jestli ještě cvičili, ani jestli deprese nepřišla až s koncem kariéry. Nejhůř na tom navíc byli fotbalisti a žokejové, tedy dva sporty s úrazy hlavy a shazováním váhy.

Dva lékaři, oba roky v oboru, oba se dívají na stejné důkazy. A došli k opačnému závěru.

📊 Co na to data

Věda je nepřehledná a na skoro cokoli si najdete studii, která vám dá za pravdu. Proto existují přehledy, které seberou všechny studie k jednomu tématu a udělají z nich jeden závěr. Jsou zlatým standardem, řídí se podle nich zdravotní politika i to, jak lékaři léčí. Nejznámější je dělá mezinárodní tým jménem Cochrane.

Ten letos svůj přehled cvičení na depresi aktualizoval. Prošel 73 studií a zhruba 5 000 dospělých s depresí. Závěr: cvičení může být na zmírnění příznaků deprese středně účinnější než nic.

Znělo by to vlažně, kdyby nebylo toho druhého zjištění: ten efekt vyšel zhruba stejně velký jako u terapie a u léků. Autoři píšou, že mezi lidmi, kteří cvičí, a těmi, co chodí na psychoterapii, pravděpodobně není v příznacích rozdíl. Mezi cvičením a antidepresivy nejspíš taky ne.

Háček je v tom, že přímých srovnání je málo a jsou malá. Cvičební studii navíc neuděláte naslepo. Nikdo po sérii dřepů nepřemýšlí, jestli nedostal cukrovou pilulku.

A jak upozorňoval Black: čím přísněji je studie navržená, tím víc efekt cvičení splaskne. Ve starší verzi toho samého přehledu splňovalo nejpřísnější kritéria šest studií a dohromady vyšly slabě.

Vypadá to jako konec debaty v neprospěch cvičení. Přitom je to ten nejzajímavější nález z celého oboru, za chvíli uvidíte proč.

🧠 Deprese nejsou jedna věc

Easter si k tomu zavolal Randolpha Nesseho, kterého berou jako zakladatele evoluční psychiatrie. Ten to má rozdělené na dva typy.

Deprese z životních okolností. Věci nevycházejí tak, jak chcete. Blbá práce, blbý vztah, blbá situace.

Biologická deprese. V životě může být všechno v pořádku a vy jste stejně na dně.

Nesse odhaduje, že asi třetina případů je biologická, třetina čistě z okolností a třetina je mix obojího. Moderní psychiatrie tohle rozlišení opustila, což je podle něj a spousty dalších chyba.

Evolučně se na nízkou náladu dívá jako na prastarý úsporný režim. Jdete na lov a nic nechytíte, nálada klesne. To vás donutí vrátit se do tábora, sednout si a přemýšlet, co dělat jinak. Míň pohybu, míň energie, ztráta zájmu, tedy přesně to, čemu dneska říkáme příznaky deprese.

🚶 Společný jmenovatel: dělat něco

Dneska energie vzácná není, takže ten úsporný režim nám spíš škodí.

U mírné a střední deprese proto často pomůže se do něčeho donutit.

Zdaleka to není jen o cvičení. Studie ukazují, že příznaky deprese zlepšuje taky tanec, chození ven, zpívání ve sboru, zahradničení, kontakt se psy a koňmi, meditace, psaní deníku vděčnosti nebo dělání laskavostí druhým.

Tím se vracíme k těm přísným studiím, kde cvičení nevyšlo. Když ho vědci porovnají s lidmi, kteří nedělají nic a čekají na pořadníku, vypadá skvěle. Když ho porovnají s protahováním, meditací nebo relaxací, náskok zmizí.

Jenže se podívejte, co ty kontrolní skupiny dělaly. Protahovaly se. Meditovaly. Relaxovaly. Něco dělaly.

Stejný vzorec sedí i na terapii. Jedna meta-analýza porovnala sedm různých psychoterapií postavených na sedmi různých teoriích o tom, co vlastně deprese je. Každá jedna z nich porazila čekání na pořadníku, efekty byly středně velké až velké a rozdíly mezi nimi malé.

Každá slušná léčba deprese je jiný recept. Společnou mají jednu ingredienci: dělat něco.

🔥 Případ horké jógy

Hezky to ukazuje čerstvý výzkum z MIT, Harvardu, Brownu a Mass General Hospital. Vzali 65 lidí se střední až těžkou depresí a poslali je na osm týdnů do horké jógy, minimálně dvakrát týdně, v místnosti vytopené na 40 stupňů.

Vyšel z toho jasný vzorec: čím víc lekcí člověk absolvoval, tím víc mu klesly příznaky deprese.

Vysvětlení se nabízí několik naráz. Dělali něco nového a změnili prostředí. Horká jóga je navíc komunitní záležitost, takže to dělali s lidmi. Zahřátí mozku, ke kterému dojde v sauně i na horké józe, může zvyšovat produkci serotoninu, tedy přesně to, na co míří antidepresiva typu SSRI, a tlumit zánět v mozku, který s depresí souvisí.

🤝 Jak ta hádka dopadla

Překvapivě smírem. Black nakonec napsal, že cvičení je rozumný doplněk, dobře se snáší a stojí za to ho nabízet. Doporučené postupy to ostatně říkají už teď, jen se jimi víc lékařů mohlo řídit. Dodal k tomu:

Když ti to funguje, super. Když na to máš, zkus to. Většina lidí s vážnou depresí je ale za bodem, kdy jde deprese odcvičit.

Co si z toho odnést

  • Když je vám blbě, udělejte něco. Zabralo to? Fajn. Nezabralo? Zkuste něco jiného.

  • Cvičení je dobrá první volba. Je zadarmo, stojí jen čas a nepohodlí, a jako jediná věc z toho seznamu zlepší i fyzické zdraví.

  • Stačí toho míň, než čekáte. 75 minut svižné chůze týdně znamená o 18 procent nižší riziko deprese. Hodina týdně v jakékoli intenzitě by podle odhadu předešla 12 procentům budoucích případů.

  • Všelék to není. U těžké deprese je "jdi si zaběhat" nesmysl. Čím těžší deprese, tím menší šance, že se člověk ke cvičení vůbec donutí.

  • Deprese nejsou jedna nemoc. Někomu sedne terapie, někomu léky, někomu pohyb, spoustě lidí kombinace.

ZDROJ: Celý článek si můžete přečíst tady.

Pro zobrazení komentářů se přihlaste nebo registrujte