Už sedí? Už leze? Už stojí? A nemělo by už chodit? 😅
Období 9.–12. měsíce přináší obrovský pohybový posun – a zároveň období, kdy se vývoj jednotlivých dětí začíná čím dál víc lišit. Jedno dítě spokojeně leze po čtyřech, druhé už obchází nábytek, třetí teprve zdokonaluje přechody do sedu. A všechny tyto varianty mohou být v pořádku.
Právě proto tentokrát nesledujeme vývoj měsíc po měsíci, ale podíváme se na celé období jako na jeden velký proces – od pohybu po zemi přes sed a lezení až k vertikalizaci a prvním krokům.
V tomto dílu se podíváme na:
– jak se dítě postupně dostává od plazení k lezení po čtyřech a proč nemusí každé dítě projít úplně stejnou cestou
– jak vypadá lezení, co při něm sledujeme a kdy už nás může zaujmout výrazná asymetrie
– proč dítě může nejprve couvat, houpat se na čtyřech nebo lézt „po svém“
– jestli opravdu musí každé dítě lézt a co o tom ukazují data WHO
– jak vzniká samostatný sed, jakou roli v něm hraje šikmý sed a proč není totéž „sedí“ a „samo si sedne“
– co je W-sed, proč kolem něj vzniklo tolik strašení a co o něm ve skutečnosti říká současná evidence
– jak probíhá vertikalizace – vysoký klek, „rytíř“, přitažení do stoje a obcházení nábytku
– proč je někdy těžší naučit se ze stoje dostat dolů než se do něj dostat
– co dělat, když se dítě staví stále přes jednu nohu, stojí na špičkách nebo obchází nábytek jen jedním směrem
– kdy přichází samostatný stoj a první kroky a jak široké je ve skutečnosti normální období pro začátek chůze
Velkou část dílu věnujeme také nejčastějším mýtům a praktickým otázkám.
Probereme posazování, chození za ruce, sedací i tlačná chodítka, první boty, sportovní kočárek, pády, překážky i domácí prostředí, ve kterém má dítě nejlepší podmínky pro spontánní pohyb.
A tentokrát se trochu víc zastavíme také u toho, co vlastně znamená „správný vývoj“. Kde máme poměrně pevná data WHO a CDC, kde vycházíme z principů vývojové kineziologie a DNS a kde už jde spíše o klinické pozorování než o jednu univerzální normu.
Protože dítě opravdu nemusí absolvovat všechny dovednosti ve stejném věku, stejným způsobem ani ve stejném pořadí.
Dozvíte se samozřejmě také, kdy můžeme být v klidu a kdy už je vhodné zbystřit – například při dlouhodobé výrazné asymetrii, stagnaci vývoje nebo ztrátě již získané dovednosti.
Díl je opět mluvený, takže si ho můžete pustit při kojení, uspávání nebo na procházce. A tentokrát je opravdu pořádně nabitý. 😅
💛 Protože vývoj miminka není checklist.
Nejde jen o to, co už umí. Důležité je také jak se k tomu dostalo, co všechno umí cestou a jak se jeho možnosti postupně rozšiřují.
Období 9.–12. měsíce přináší obrovský pohybový posun – a zároveň období, kdy se vývoj jednotlivých dětí začíná čím dál víc lišit. Jedno dítě spokojeně leze po čtyřech, druhé už obchází nábytek, třetí teprve zdokonaluje přechody do sedu. A všechny tyto varianty mohou být v pořádku.
Právě proto tentokrát nesledujeme vývoj měsíc po měsíci, ale podíváme se na celé období jako na jeden velký proces – od pohybu po zemi přes sed a lezení až k vertikalizaci a prvním krokům.
V tomto dílu se podíváme na:
– jak se dítě postupně dostává od plazení k lezení po čtyřech a proč nemusí každé dítě projít úplně stejnou cestou
– jak vypadá lezení, co při něm sledujeme a kdy už nás může zaujmout výrazná asymetrie
– proč dítě může nejprve couvat, houpat se na čtyřech nebo lézt „po svém“
– jestli opravdu musí každé dítě lézt a co o tom ukazují data WHO
– jak vzniká samostatný sed, jakou roli v něm hraje šikmý sed a proč není totéž „sedí“ a „samo si sedne“
– co je W-sed, proč kolem něj vzniklo tolik strašení a co o něm ve skutečnosti říká současná evidence
– jak probíhá vertikalizace – vysoký klek, „rytíř“, přitažení do stoje a obcházení nábytku
– proč je někdy těžší naučit se ze stoje dostat dolů než se do něj dostat
– co dělat, když se dítě staví stále přes jednu nohu, stojí na špičkách nebo obchází nábytek jen jedním směrem
– kdy přichází samostatný stoj a první kroky a jak široké je ve skutečnosti normální období pro začátek chůze
Velkou část dílu věnujeme také nejčastějším mýtům a praktickým otázkám.
Probereme posazování, chození za ruce, sedací i tlačná chodítka, první boty, sportovní kočárek, pády, překážky i domácí prostředí, ve kterém má dítě nejlepší podmínky pro spontánní pohyb.
A tentokrát se trochu víc zastavíme také u toho, co vlastně znamená „správný vývoj“. Kde máme poměrně pevná data WHO a CDC, kde vycházíme z principů vývojové kineziologie a DNS a kde už jde spíše o klinické pozorování než o jednu univerzální normu.
Protože dítě opravdu nemusí absolvovat všechny dovednosti ve stejném věku, stejným způsobem ani ve stejném pořadí.
Dozvíte se samozřejmě také, kdy můžeme být v klidu a kdy už je vhodné zbystřit – například při dlouhodobé výrazné asymetrii, stagnaci vývoje nebo ztrátě již získané dovednosti.
Díl je opět mluvený, takže si ho můžete pustit při kojení, uspávání nebo na procházce. A tentokrát je opravdu pořádně nabitý. 😅
💛 Protože vývoj miminka není checklist.
Nejde jen o to, co už umí. Důležité je také jak se k tomu dostalo, co všechno umí cestou a jak se jeho možnosti postupně rozšiřují.
1:22:33
Od 249 Kč měsíčně
nebo se přihlaste