BOŽÍ KASKADÉR

„Fantazie je realita, která teprve někde čeká,“ řekla mi postava na obloze.
Původně jsem si myslel, že je to mrak, respektive měnící se obláček, který jako zpomalený film bere na sebe postupně různé podoby. Pak jsem zjistil, že ta postava tam skutečně je a ty mraky ji pouze střídavě halí a odhalují.

„Fantazie je realita, která teprve někde čeká,“ řekla mi postava na obloze.Původně jsem si myslel, že je to mrak, respektive měnící se obláček, který jako zpomalený film bere na sebe postupně různé podoby. Pak jsem ale zjistil, že ta postava tam skutečně je a ty mraky ji pouze střídavě halí a odhalují.„Vy jste Bůh?“ zeptal jsem se rovnou, abych nezdržoval ani jednoho z nás.„Ne, ten má zrovna něco na práci na opačné polokouli, já ho tady teď jen dubluju.“„Aha, myslíte …zastupuju, že?“„Ne, vážně jen dubluju, nejsem tak dobrej ve všem, umím jen pár věcí, například to, čeho jste si náhodou všiml. Proto jsem vás taky oslovil.“„Nepřekročil jste tak trochu svoji pravomoc, pane… ehm, jak vás mám oslovovat?“„No vidíte, my se tady ani moc neoslovujeme. Ale můžete mi říkat třeba: boží kaskadér.“„Co kdybych vám říkal: pane Srstko. Nevadilo by vám to?“„Nevadí, vím, že u vás byl pan Srstka velká hvězda. Ale přesto, nemohl byste mi radši říkat Jackie Chan? Jsme tady vedeni k takovému většímu kosmopolitismu, chápete. Snad jsem se nedotkl vaší národní identity?“„Vůbec ne, Jackie, já jsem taky kosmopolita. Ale mluvíte jaksi v množném čísle. Kolik vás tam proboha je?“„Pro Boha?“ zasmála se postava na obloze a pokračovala, „Je nás celkem dvanáct. Řešili jsme ten počet a došli k závěru, že tohle číslo bude asi nejlepší. Máme dvanáct apoštolů, dvanáct rozhněvaných mužů, tedy včetně toho jednoho od vás, pana Voskovce, pak je i dvanáct měsíců… A nyní s tím klimatem máme zas za pět minut dvanáct. Je toho s tou dvanáctkou spousta, tak jsme do ní šli.“„Dvanáct včetně Boha?“„Ne, bez něj, s ním tedy šťastných třináct, kvůli hlasování, rozumíte.“„A kde jsou teď ti ostatní?“„Máme to rozdělený podle zeměpisný šířky. Tedy každý z nás vždy slouží v nějakým přiděleným pásmu mezi rovnoběžkami, ale fór je v tom, že zároveň na všech planetách ve vesmíru. Je to docela náročný na koordinaci, ale dá se to.“„Jackie, povězte mi, je vesmír konečný, nebo nekonečný?“„Jane, je nekonečný, ale i nepočátečný.“ Nechte si to radši pro sebe, ale ten váš Velký třesk je jen taková Velká berlička. No, spíš pořádná berle od Santy.“„Hergot, Santa je taky?“„Je, ale i to radši nikomu neříkejte. Jak jsem vám před chvílí říkal: Fantazie je realita, která teprve někde čeká. Prostě je vše. S tím se už smiřte.“„Hmm, snažím si to trochu představit, Jackie, ale moc mi to nejde.“„Nic si z toho nedělejte, já jsem se to učil celej starověk a ještě teď mi to dělá problémy…“„Když je teda vesmír bez začátku i konce, platí i to, že existuje a neexistuje zároveň?“„Ano, dokonce ho vidíte i nevidíte. Zároveň.“„Jackie, a vy, docela významná persona v té mlze tam nahoře, to neviditelné taky nevidíte? Nebo ho můžete, samozřejmě tajně, abychom to my, smrtelníci, neviděli, tedy vy ho můžete vidět?“„Jo, ale v podstatě, když na to přijde a já vám prozradím pár triků, neviditelno můžete vidět i vy.“„Opravdu?! Panejo, řeknete mi jak?“„Prostě ho seberete, klidně poslepu, to snad nějak odhadnete, kde asi zrovna sublimuje, že? Takže ho v klidu uchopíte a položíte na stůl. Pak vezmete Hubbleův teleskop a koukáte na to nekonečno zhruba z metrový vejšky. A objeví se vám tam. Fakt to funguje.“„A kde teď krucinál seženu ten Hubbelův teleskop, Jackie?“„Jo, to už je na vás, Jane, nemůžu za vás dělat úplně všechno. Tak zatím tě pic a zas někdy… Musím rychle na záskok k Rakušanům.“„Tě pic, boží kaskadére!“