Viribus Unitis - návrh monarchistické Ústavy

Viribus Unitis

Text z listopadu 2021

Jako neúspěšný kandidát za Korunu Českou si dovoluji měsíc po volbách sepsat tento otevřený dopis: Viribus Unitis!

Za několik dní se sejde nová Sněmovna a v ní poprvé v historii neusednou komunisté, ba co více, populisté v ní nebudou mít většinu, která připadla souhrou mnoha okolností zástupcům dvou pro-demokratických koalic. Oligarcha odejde z vlády zadním vchodem. Radost občanů je na místě.

Radost nám ovšem může kalit vědomí, že my, monarchisté, jsme ve volbách utrpěli více než krutou prohru. Tak malý volební zisk, horší než v roce 2013 jak v absolutních číslech, tak v procentech (pardon - v promile) hlasů, překvapil zejména proto, že na rozdíl od voleb 2013 strana investovala do předvolební kampaně a věřila si na zisk alespoň 1,5%.

Změna strategie proto musí být nezbytná a to je vlastně v rámci reflexe uvnitř monarchistické komunity jediné pozitivní zjištění. Už je jasno. Není to milé, ale je to jisté. Máme-li jít dále vpřed, musíme oslovit a získat voliče mnoha stran, ne se se stranami tahat o jejich voliče ve sněmovních volbách.

Musíme být k sobě upřímní. Musíme být upřímní k veřejnosti. Musíme spojit síly a využít synergie k naplnění svých cílů.

Viribus Unitis - společnými silami; císařské heslo musíme naplnit v praxi.

Předně musíme dobře definovat svůj hlavní záměr. Tím by měla zůstat přeměna republiky na konstituční monarchii. To není nic menšího nežli ústavní změna a tu není v současné době možné dosáhnout jinak nežli ústavním referendem.

Podpora myšlenky moderního monarchismu nemá ve společnosti natolik silnou podporu, abychom mohli referendum omezit na jediné téma. I proto ono heslo v úvodu - Viribus Unitis. Musíme otevřít debatu o dalších nedostatcích současné ústavy, tedy nejen o jediném bodu - hlavě státu a její přímé volbě. I když tam je možné začít.

Měli bychom ustavit petiční výbor a začít sbírat podpisy pod návrh vypsat ústavní referendum.

Musíme být otevření a veřejně trvat na názoru, že jediným v tuto chvíli myslitelným kandidátem na královský trůn je vnuk a dědic posledního krále, arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský. Je to nejen legitimní pretendent trůnu, ale zároveň jediný, o kterém se v této souvislosti čas od času v českých médiích hovoří. Jedině pokud by arcivévoda na svůj nárok rezignoval, je snad možné uvažovat i o jiné významné dynastii s vazbou na české země a oslovit například dosud panující knížecí Liechtensteiny.

Ke zvážení dávám možnost hovořit o arcivévodovi jako o Karlu Lotrinském, což může pro média a veřejnost signalizovat odklon od velké Podunajské monarchie, kterou pohřbil rok 1918. Svým způsobem by to bylo podobné gesto, jaké učinila anglická vládnoucí dynastie, když si poangličtila původní Saxe-Coburg-Gotha na Windsor.

Viribus Unitis!

Změna ústavy

Změny ústavy - návrh k lidovému hlasování

Parlament ČR přijímá Zákon o jednorázovém referendu o návrzích změn Ústavy. Hlasující občané se mohou rozhodnout “pro” nebo “proti” navržené změně Ústavy. V případě, že se většina hlasujících občanů rozhodne “pro” navržené změny, začlení se navržený text do Ústavy, čímž se stávající Ústava ČR změní.

Referendum a lidová iniciativa – návrh doplnění textu Ústavy

Přijme-li Parlament nový zákon, nesmí tento zákon vstoupit v platnost dříve než za šedesát dní od zveřejnění ve sbírce zákonů. V případě, že se do šedesáti dnů od zveřejnění nového zákona ve sbírce zákonů proti zákonu vysloví nejméně 5 tisíc občanů, musí Ústavní soud odložit platnost nového zákona na dobu dalších nejméně šesti měsíců. Pokud se během této doby proti zákonu vysloví alespoň 250 tisíc voličů, musí být o přijatém zákonu vypsané referendum a platnost nového zákona dále odložena do vyhlášení výsledků referenda.

Podpisy pod návrh musí být ověřeny uznávanou elektronickou identitou nebo osobně na úřadu spravujícím voličské seznamy.

Navrhovatelé referenda mají právo svůj odpor k zákonu voličům zdůvodnit, vláda má právo zákon před voliči obhajovat.

Hlasující občasné se v referendu mohou vyslovit PRO navržený zákon, nebo PROTI navrženému zákonu. Rozhoduje prostá většina voličů.

Lidovou iniciativu může vyvolat 50 tisíc voličů. Pokud se minimálně 50 tisíc voličů obrátí na Parlament s žádostí přijmout jimi předložený návrh nového zákona, může Parlament takový návrh do jednoho roku přijmout, nebo o něm musí umožnit lidové hlasování. Lidové hlasování proběhne, podaří-li se navrhovatelům do šesti měsíců od zamítnutí návrhu Parlamentem shromáždit alespoň 500 tisíc podpisů.

Navrhovatelé mají právo svůj návrh zákona zdůvodnit, vláda má právo doplnit svůj názor.

Hlasující občané se v lidovém hlasování mohou vyslovit PRO navržený zákon, nebo PROTI navrženému zákonu. Rozhoduje prostá většina voličů.

V lidovém hlasování nelze přijímat zákony rušící některé ze základních lidských práv chráněných touto ústavou.

Elektronická volba – návrh doplnění textu Ústavy

Ve všech hlasováních, v referendech, lidových hlasováních a volbách do Sněmovny může hlasovat každý občan zapsaný na příslušném volebním seznamu.

Změny a udržování aktualizovaných volebních seznamů mohou být zpoplatněny pravidelnou přiměřenou částkou. Hlasování jsou přednostně elektronická distanční, nutné je ověření voliče uznávanou elektronickou identitou.

Na vyžádání může občan volit i osobně na místě určeném příslušným úřadem spravujícím voličské seznamy. Vydání listinných kandidátních listin může být zpoplatněno.

Financování politických stran – návrh doplnění textu Ústavy

Veřejné financování politických stran je odděleno od státního rozpočtu.

Každý z voličů ve volbách do Dolní komory uhradí volební komisi zákonem stanovený volební poplatek, při elektronické volbě převede na účet Ústřední volební komise zákonem stanovený volební poplatek.

Vybrané volební poplatky budou rozděleny spravedlivě mezi kandidující strany tak, aby každá strana obdržela za každý hlas stejnou částku odpovídající výši volebního poplatku. Náklady spojené s výběrem a převodem vybraných poplatků budou hrazeny z rozpočtu ministerstva vnitra.

Volební poplatek je pro rok 202x stanoven ve výši 100 Kč. Výši volebního poplatku může Parlament ČR v případech potřeby upravovat zákonem.

Charakter státu – návrh doplnění textu Ústavy

České království je demokratický stát. Nejvyšším zákonem je tato Ústava.

Tato Ústava deklaruje, že základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

Tato Ústava výslovně uvádí, že:

• Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.
• Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

Tato Ústava výslovně chrání tato práva občanů, která nemohou být změněna ani lidovým hlasováním:

• Právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.
• Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.
• Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon.
• Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.
• Každý má právo vlastnit majetek. Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu a to na základě zákona a za náhradu.
• Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.
• Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce.
• Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon.
• Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.
• Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena.
• Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena.
• Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech.
• Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.
• Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno.
• Právo svobodně se sdružovat je zaručeno. Každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích.
• Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu.

Státní moc vykonává vláda prostřednictvím královských a okresních úřadů, občané projevují svou vůli prostřednictvím svých volených zástupců a přímo v lidových hlasováních a referendech.

Členění státu, samospráva a úřady státu – návrh doplnění textu Ústavy

České království tvoří tři historické země - Čechy, Morava a Slezsko.

Hlavním a sídelním městem je královské město Praha se zvláštním postavením.

Vyšší samosprávné celky jsou čtyři: Královské město Praha, Čechy, Morava a Moravskoslezský kraj. Vyšší samosprávné celky řídí volená zastupitelstva. Země Čechy a Morava a Moravskoslezský kraj se mohou dále členit na nižší samosprávné celky, které v takovém případě přejímají postavení vyšších samosprávných celků.

Obce mají vlastní samosprávu. V čele každé obce stojí starosta nebo primátor.

Centrální úřady státní správy se nazývají “královské” a svou moc vykonávají jménem krále. Patří mezi ně zejména: Vláda, Nejvyšší kontrolní úřad, Národní banka, Statistický úřad.

Vláda řídí okresní úřady zajišťující místně příslušnou státní správu.

Chod každého okresního úřadu řídí vládou jmenovaný okresní hejtman.

Hlava státu – návrh doplnění textu Ústavy

Hlavou státu je král.

Králi náleží titul Jeho Veličenstvo král český, markrabě moravský a vévoda slezský.

Král musí při nástupu na trůn slavnostně slíbit věrnost této Ústavě.

Nejpozději završením sedmdesátého pátého roku svého života musí král předat výkon svých ústavních povinností princi-následníkovi, kterému od tohoto okamžiku náleží titul Markrabě moravský, regent českého království.

Přijetím této Ústavy se českým králem stává Jeho Veličenstvo Karel Čtvrtý Lotrinský, vnuk a dědic posledního panujícího českého krále Karla Třetího.

Královský titul je dědičný, nástupnictví se řídí pravidly panující dynastie.

Král může být z trůnu sesazen pouze lidovým hlasováním. V takovém případě se vlády ujímá právoplatný následník.

Soudce všech soudů jmenuje král na návrh Horní komory.

Předsedy královských úřadů a hejtmany okresní úřadů jmenuje král na návrh vlády.

Král zastupuje stát navenek, ratifikuje mezinárodní smlouvy; je vrchním velitelem ozbrojených sil, přijímá vedoucí zastupitelských misí, pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí.

Král má právo udělovat amnestii.

Král má právo účastnit se schůzí obou komor Sněmovny, jejich výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá.

Král má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti. Platí ovšem pravidlo, že zatímco král panuje, vláda vládne.

Oficiálním sídlem krále je pražský Hrad.

Král, jeho rodiče, jeho manželka a jeho děti požívají zvláštní ochrany, kterou dále určí zákon o královské rodině.

Slavnostní korunovace není nutnou podmínkou nástupu na trůn. Pokud je král slavnostně korunován je tento den státním svátkem a výročí tohoto dne významným dnem.

Král nesmí vládnout v jiné zemi a nesmí přijmout úřad v jiné zemi bez souhlasu Sněmovny.

Sněmovna – návrh doplnění textu Ústavy

Parlament ČR se změnou této ústavy přerodí ve Sněmovnu Českého království.

Sněmovna se dělí na Dolní a Horní komoru. Obě komory jednají společně.

Do Dolní komory se volí šedesát poslanců přímou dvoukolovou volbou z šedesáti volebních obvodů, do druhého kola postupují dva nejúspěšnější kandidáti, pokud v prvním kolem nezískal žádný kandidát absolutní většinu hlasů. Volební obvody musí mít přibližně stejný počet obyvatel. Hranice volebních obvodů se smějí měnit nejdříve po deseti letech od poslední změny souhlasem Horní komory na návrh Dolní komory Sněmovny.

Do Dolní komory mohou volit všichni občané starší osmnácti let, kteří jsou v daném volební obvodu zapsaní na seznamu voličů.

Volby do Dolní komory musí být minimálně jednou za čtyři roky. Volby probíhají v termínu, který vyhlásí vláda. Elektronické distanční i listinné prezenční volbě musí být vyhrazeny alespoň tři po sobě jdoucí pracovní dny.

Nově zvolená Dolní komora se musí sejít do deseti dnů od vyhlášení oficiálních výsledků voleb.

Na své první schůzi si nově zvolená Dolní komora zvolí svého předsedu, předsednictvo a vedení výborů.

Jen Dolní komora vyslovuje důvěru a nedůvěru vládě.

Členové Horní komory jsou delegovaní nebo jmenovaní.

Každá politická strana, která získala v posledních volbách v prvním kole voleb do Dolní komory alespoň jedno procento ze všech platných hlasů, smí do Horní komory delegovat jednoho svého zástupce a pak dalšího za každá tři procenta získaných hlasů. Každá církev, k níž se hlásí podle posledního sčítání lidu alespoň pět tisíc věřících, smí do Horní komory delegovat jednoho svého zástupce. Každé královské město s více než třiceti tisíci obyvateli smí do Horní komory delegovat jednoho svého zástupce. Každý z vyšších samosprávných celků smí do Horní komory delegovat tři své zástupce. Každá vysoká škola smí smí do Horní komory delegovat jednoho svého zástupce.

Král může jmenovat doživotní členy Horní komory Sněmovny. Jednou jmenovaného člena Horní komory není možné odvolat.

V čele Horní komory je králem jmenovaný Nejvyšší zemský maršálek.

Dolní a Horní komora Sněmovny jednají společně, společně přijímají nové zákony, společně tvoří komise a další sněmovní orgány. K přijetí zákona je vždy třeba nadpoloviční většiny přítomných v obou Komorách.

Přijatý zákon musí do třiceti dnů podepsat král. Až poté může být zákon uveden ve sbírce zákonů. Vyslovil-li se král proti přijatému zákonu, vrací se zákon do Sněmovny. Ta může zákon přijmout proti vůli krále, pokud se pro vysloví alespoň čtyřicet pět členů Dolní komory a absolutní většina všech členů Horní komory.

Vysloví-li Dolní komora nedůvěru vládě, musí král do tří týdnů jmenovat nového předsedu vlády a na jeho návrh další ministry vlády. Nově jmenovaná vláda musí do šesti týdnů předstoupit před Dolní komoru a požádat o důvěru. Pokud důvěru nezíská, navrhne králi nového předsedu vlády předseda Dolní komory. Pokud ani tato vláda nezíská důvěru Dolní komory, musí být vypsané nové volby do Dolní komory.

Státní rozpočet na další rok předkládá vláda Sněmovně nejpozději prvního října předchozího roku. Pokud se komory Sněmovny na státním rozpočtu neshodnou do počátku prosince, nesmí překročit celková výše nového rozpočtu výši posledního řádně schváleného rozpočtu a o jednotlivých kapitolách rozpočtu hlasuje jen Dolní komora.

Dolní komora Sněmovny se musí rozpustit nejpozději po uplynutí čtyřletého volebního období, dříve pak vlastním rozhodnutím. Dolní komora se také rozpouští, pokud dvě vlády po sobě nezískaly důvěru Dolní komory, jak bylo uvedeno výše. Dolní komoru může rozpustit král, pokud se proti jeho návrhu rozpustit Dolní komoru nevysloví alespoň čtyřicet členů Dolní komory.

Je-li Dolní komora rozpuštěna, smí nezbytně nutné zákony přijímat Horní komora sama. Takto přijaté zákony může nově zvolená Dolní komora do roka vlastním rozhodnutím zrušit.

Jmenovaní členové Horní komory pracují ve Sněmovně bez nároku mzdu, delegovaní členové Horní komory mohou být placeni těmi, kdo je do Sněmovny delegoval.

Poslance Dolní komory si platí samy politické strany, stejně jako jejich pomocníky.

Ze státního rozpočtu jsou placeni pouze úředníci a zaměstnanci Sněmovny.

Poslanecká imunita se týká pouze výroků ve Sněmovně.

xxx

Odběr článků nebo jejich předplatné si můžete nastavit zde.