Končím na Forendors 🙋♀️
Té lípy se nevzdám!
Poslední půl rok často přemýšlím nad tím, čeho všeho se můžu vzdát, abych to byla pořád já. Píšu poměrně intenzivně už asi pět let. Nikdy by mě nenapadlo, že bych mohla odstranit zrovna psaní.
Nakonec mě překvapilo, s jakou lehkostí se dokážu zbavit téměř všeho. Jediné, čeho se vzdát nechci, je laskavost a humor. Ty se dají využívat různě a já je teď ráda naleju především do sebe a svý rodiny.
Natvrdlá jak Anakin
Jsme-li busy, je rozhodně lepší, když je to kvůli věcem, které nás baví a naplňují, než těm, co nás serou. Je ale pravda, že i to, co milujeme, nám nějakým způsobem žere čas. Čas, který nám pak nezbývá na nás. I článek o tématu, co mě zajímá, se sám nenapíše. Je za ním několik hodin práce. V mém případě víc než jednou týdně. Z činnosti, která mi dává smysl, se tak může velmi jednoduše stát past.
Je vlastně s podivem, že jsem v takovém rozvržení dokázala fungovat tak dlouho. Asi jsem jako Anakin v některých věcech slow learner (čti natvrdlá). K dobru si přičítám, že se to na rozdíl od něj snažím vybalancovat dřív, než ze mě bude parádní steak. Proto Forendors (minimálně na nějakou dobu) končí.Čas na nádherný úterý, soboty...
Když jsem se rozhodla, že článek o uších bude poslední, měla jsem po téměř nekonečné době víkend, kdy jsem nemusela nic. Měla jsem čas na takový věci jako pokochat se svojí krabičkou s poklady (a najít tam na dopise z tábora nakreslenýho Spidermana!), nebo vybrakovat svojí dětskou knihovnu. Díky tomu jsem měla nádhernou sobotu se slečnou Brambůrkovou a odvezla jsem si další knižní perly jako Domov pro Marťany.
A co bylo dál?
Vzhledem k množství článků a rozhovorů, co se mi na Forendors nástřádaly, nebudu profil úplně rušit. Články by se smazaly, a to mi přijde škoda. Obsah tu zatím nechám jako knihovnu, kterou si může otevřít kdokoliv za symbolických devade na měsíc (stačí zaškrtnout, že nesouhlasíte s opakovanou platbou, nebo si předplatné včas ručně odhlásit). Vy si hlavně nezapomeňte předplatné zrušit a za volné prostředky si pořiďte něco pěkného, dobrého, milého. Uděláte mi (i sobě) velkou radost. Stejně tak, když podpoříte někoho v nouzi.
Spocklidem bude v omezený podobě pokračovat i nadále. Ve volnějším rytmu, nebudu na sebe nijak tlačit. Na FB a Instagramu se můžeme potkávat i nadále (kdo nemá sítě, gratuluji => mám krásný nový webovky, všechny články najdete i tam).
❤️❤️Děkuju všem, co jste mě v průběhu času podpořili. Zpočátku jsem to chtěla hlavně zkusit. Psala bych dál, i kdybych za to nic nedostala. Bylo fajn zjistit, že i takhle malý projektík si v ČR něco vydělá. Díky moc za všechno.
Jak říká Jakub Strouhal: "Jakoubku, buď na sebe hodnej, život je velkej zázrak.“ Buďte na sebe hodní. Budu taky 😘