Charkovská ofenzíva, západní pomoc a vymývání mozků

Rusům se nadále daří postupovat na území Doněcké oblasti. Ofenzíva se z okupační strany očekává také v oblasti Charkovské. Vyčerpaná ukrajinská armáda vyhlíží dodávky munice, aby mohla zastavit ruský postup. Na druhé straně Rusové nepřestávají s ostřelováním celého ukrajinského území a i v tomto týdnu jsme byli svědky velkého kombinovaného raketového útoku. Pojďme se podívat na to, co všechno se na Ukrajině za poslední týden odehrálo. 

Západní pomoc Ukrajině 

Od schválení americké vojenské pomoci už je to více než dva týdny, asi jsme nemohli čekat to, že se toto schválení okamžitě projeví na bitevním poli, na kterém je situace místy kritická. Nicméně pomoc už zdá se dorazil na konci dubna. Jak píše The New York Times, ukrajinská armáda dostala jak rakety do salvových raketometů, tak protitankové střely a zejména tolik potřebnou dělostřeleckou munici ráže 155-mm. 

Kromě toho evropští spojenci, konkrétně Španělsko a Polsko Ukrajině doručili rakety do protivzdušného systému Patriot. 

Zatímco u Spojených států je celkem jasné, co a kolik toho budou dodávat (viz mé předchozí souhrny, kde jsem popisoval jak strukturu vojenské pomoci, tak i jednotlivé balíky a prohlášení), u evropských spojenců je ta situace poněkud komplikovanější, protože dodávky plynou od desítek různých zemí. 

Balík vojenské pomoci Ukrajině plánuje například Itálie, která se zatím podle oficiálních statistik krčí spíše vzadu. Podle dat Kiel Institute Řím poslal/přislíbil vojenskou pomoc v hodnotě celkem jedné miliardy eur, což činí zhruba 0,051 % italského hrubého domácího produktu. Je vlastně celkem smutné, že na jedné straně premiérka Meloni rétoricky velmi stojí na straně Ukrajiny, na straně druhé však není schopná (alespoň z oficiální statistik to tak vypadá) svoji rétoriku podpořit činy. 

Nicméně v tomto plánovaném balíku budou obsaženy jak dělostřelecké granáty ráže 155-mm (počet se neví), tak například i jeden komplex protivzdušné obrany SAMP/T. Jde o komplex protivzdušné obrany středního doletu (dosah okolo 150 km) v hodnotě něco mezi 500 až 700 miliony eur. Ten italsko-francouzský komplex dokáže pracovat proti několika vzdušným cílům najednou, přičemž tyto cíle dokáže detekovat na vzdálenost zhruba 350 km. 

Stabilní financování vojenské pomoci Ukrajině přislíbila také Velká Británie. Podle slov tamního ministra zahraničí Camerona bude Londýn poskytovat Kyjevu okolo tří miliard dolarů ročně „tak dlouho, jak to bude nutné“. To je samozřejmě dobrá zpráva, která přináší uklidnění a stabilizaci. Obzvlášť důležité to bude v situaci, pokud do Bílého domu jako prezident vstoupí Donald Trump, jehož „mírový plán“ je snůškou nesmyslů, který by nakonec vedle k pádu Ukrajiny. 

Další pomoc bude proudit také z Německa, tedy největšího vojenského podporovatele Ukrajiny v Evropě. V nejnovějším balíku vojenské pomoci ukrajinská armáda od Berlína získala rakety na ochranu helikoptér (tzv. komplex AMPS - Airborne Missile Protection Systém). Ty vyrábí společnost Hensoldt v různých modifikacích. Podle slov společnosti sytém obsahuje varovné senzory a nástroje, jak zabránit poškození či zničení letounu a její posádky. Systém má vrtulník chránit před teplem, laserem a radarem naváděným raketami protivzdušné ochrany. 

Zajímavou je i informace z úterka, kdy vystoupil ředitel jedné z největších německých zbrojovek Rheinmetall Papperger a prohlásill, že společnost dodá Ukrajině nové prototypy dělostřeleckých granátů ráže 155-mm, které budou schopné ničit cíl na vzdálečnost až 100 km. Jde tak o navýšení dostřelu oproti několika stovkám granátů typu Vulcano, které mají mít dostřel zhruba 70 – 80 km. Potěšující zprávou je nicméně i to Rheinmetall zásadně navýšil a bude dále navyšovat své kapacit na výrobu dělostřelecké munice. Už tento rok má dosáhnout 700 000 kusů ročně a ve střednědobé perspektivě má jít až o 1 100 000 kusů ročně. 

U Německa ještě na okamžik zůstaneme. Podle tamního ministra obrany Pistoria se Berlín chystá odkoupit od Spojených států tři skladové salvové raketomety HIMARS a předat je Kyjevu. Byť jde v principu o pozitivní zprávu a očekávám, že jde nejspíš o doplnění toho, co ukrajinská armáda v boji ztratila, působí to poněkud komicky. Spojené státy disponují stovkami těchto raketometů a kolem stovky se jich ročně vyrobí. Proč to tedy působí komicky? Protože Ukrajině byly předány nižší desítky kusů strojů, navzdory tomu, že o ně Kyjev prakticky nepřichází a přitom dokáže ruským logistických a velitelským úzlům působit nemalé škody. 

Pokud jde o další pomoc Ukrajině, ledy se pohly také na unijní úrovni. Našla se shoda na tom, že výnosy ze zmrazených ruských majetku a financí (tedy úroky) budou použity na nákup zbraní pro Ukrajinu. Půjde zhruba o tři miliardy euro a první platba z těchto peněz by mohla proběhnout už v létě. Jak píše VoA, v Unii ale nevyslyšeli volání z Washingtonu na využití i zmrazených prostředků (nejen výnosu) na nákup zbraní. 

Podpisem zákona č. H. R. 815 se totiž americkému prezidentovi dává pravomoc zabavovat ruský státní majetek podléhající jurisdikci USA a převádět jej do nově založeného účtu "Ukraine Support Fund". Peníze v tomto fondu mohou být použity na ekonomickou a humanitární pomoc Ukrajině, obnovu a zotavení související s válkou, a také na příspěvky do mezinárodního orgánu, fondu či mechanismu, který bude spravovat kompenzace nebo pomoc Ukrajině. Otázkou samozřejmě je, jak s tímto nástrojem Biden naloží, nicméně teď už víme, že takovou pravomoc má. 

Situace na frontě 

Navzdory schválené pomoci a prvním dodávkám, které Ukrajina od Spojených států po delší době dostala a dostává, situace na frontě je na některých úsecích fronty stále velmi špatná. Rusům se daří navazovat na úspěch u Očeretyne a rozšiřovat svůj postup na západ, jih a sever od vesnice. 

Nedávno se okupantům podařilo obsadit vesnice Archangelské a Kotljarivku. Určitého postupu dosáhli také u Novooleksandrivky či třeba Urožajne západě Doněcké oblasti. Rusové se snaží postupovat jak na Pokrovsk, který měl před invazí okolo 60 tisíc obyvatel a Kurachove západně od Marjinky, kde je to momentálně masomlýnek z obou stran. V případěh Pokrovsku jde o důležitý logistickéý uzel, který je velmi důležitý pro Konstantinivku a potenciálně Toreck, kde momentálně působí i naše 24. brigáda z Javorivu. 

K hlavní trase mezi Pokrovskem a Konstantinivkou je to přitom vzdušnou čarou 9 kilometrů od šedé zóny a zhruba 10 km od Rusy ovládaného území severozápadně od Očeretyne. Trasa se tak z části okupanty ovládaného území dostává na dostřel prakticky jakéhokoli ruského děla, nemluvě o použití salvových raketometů. Člověk nemusí být velkým vojenským stratégem, aby pochopil, že právě trasu se budou Rusové snažit dostat pod svoji palebnou kontrolu. 

Velmi složitá situace zůstává u Časiv Jaru, kde Rusové hromadí mj. těžkou techniku, aby se město pokusili dobýt. Okupantům se mezitím podařilo postoupit u vesnice Vesele, která se nachází severovýchodně od Soledaru, kde se opakoval scénař například od okolí Kyslivky, kde došlo k vyčerpání ukrajinských sil. Na některých místech Rusové postoupili až o 1,5 km.

Rusům se daří postupovat také v Krasnohorivce, kde se okupantům podařilo obsadit tamní závod na výrobu žáruvzdorných materiálů. Problém přitom nepředstavuje velké množství pěchoty a techniky, které zde Rusové nasadili, ale také jejich intenzivní využití naváděných leteckých bomb typu KAB a FAB. Právě po jejích masivním nasazení a nedostatku protivzdušných prostředků ze strany Ukrajiny (ano, na frontě jsou také velmi důležité, nejen v týlu při ochraně velkých měst a strategicky důležitých objektů) vedlo ke zničení mnoha silně opevněných obranných pozic a umožnilo postupovat tam, kde to dosud nebylo možné. 

Zatímco je důležité zmínit to, že kvůli nedostateku munice a nedostatečné rotaci se ukrajinské jednotky brání někdy z posledních sil, část domácího úkolu leží na straně Ukrajiny a tamního vedení. Velmi kriticky k současnému vedení přistupuje například novinář Butusov, který říká, že rychlost a kvalita budování ukrajinských fortifikací v týlových pozicích na západ od linie fronty je nedostatečná. 

Podle jeho slov je zřejmý nedostatek stavebního materiálu, který si musí vojáci mnohy obstarávat sami, což je naprosto tristní stav. Naopak podle jeho slov Rusové přistupují k tvorbě obranných pozice systématicky a poměrně odpovědně, což nakonec okupantům dává strategickou výhodu. Smutné na tom není tak to, že bych Ukrajinci neměli z čeho stavět, protože zdroje ne budování opevnění jsou. Problém je nejspíš zakopaný ve vyšších stupních vedení.

Je samozřejmě otázkou, jestli problémy s budováním fortifikací jsou dány pouze tam, kde se Rusům daří postupovat a tlačit ukrajinskou obranu. Za sebe osobně doufám, že ne. Nahlas se totiž začíná mluvit o tom, že se Rusové pokusí znovu zaútočit na Charkovském úseku fronty (na Kupjanském už ruské útoky probíhají dlouhé měsíce). Rusové ve směru na Charkov vytvořili síly o zhruba 35 tisíc vojáků a podle mluvčího ukrajinského vojenské Skibického toto vojenské uskupení rozroste o dalších 35 tisíc mužů.   

Právě teď, když píšu tyto řádky, ukrajinské ministersvo obrany ohlásilo, že Rusové zaútočili na ukrajinské pozice u Vovčansku a v okolních vesnicích (nad rámen bylo spuštěno masivní ostřelování ze salvových raketometů a dělostřelectva). Ukrajinci na místo poslali rezervy, nicméně boje různé intenzity probíhají nadále. A zatím si není důvod myslet, že se napjatá situace výrazně zlepší. Zvlášť v situaci, kdy je situace v Doněcké oblasti napnutá jak struna. Část z území je nicméně teď v šedé zóně. 

Situace v okupovaných oblastech 

Jako již tradičně, zastavíme se na okupovaných územích Ukrajiny. Rusové pokračují v rusifikaci dětí i teroru civilní populace. Tak například „vláda“ „Luhanské lidové republiky“ hledá prostředky v Rusku na to, aby se do školních osnov mohla začlenit kniha o „historii Luhanské lidové republiky“, což není nic jiného než sypání propagandistických narativů do těch nejmladších. Kniha bude samozřejmě plná protiukrajinských narativů, „argumentů“ které budou korespondovat s ruským pohledem na vývoj situace a koneckonců i na historii. Okupanti tak budou chtíti vychovat další generaci prorusky smýšlejících dětí a vymazat kulturní tradice Ukrajiny v regionu. 

Navzdory tomu, jak se Rusové snaží vykládat, že jim jde o civilní populaci, jejich kroky ukazují naprostý opak. Tak například sirotkům z umělecké školy přestala okupační správa vyplácet stipendia. Činí tak přitom systematicky. 

A vztah okupantů není o nic lepší ani k dospělé civilní populaci. U Novopskovsku a okolí trvají výpadky základních služeb i dva roky poté, co Rusové oblast okupovali. O nějakých obnovovacích pracích není řeč. A nepodílí se na nich ani místní muži. Okupanti se snaží nabírat lidi na stavební práce, což se jim příliš nedaří. Místní na stavby nechtějí chodit, protože existuje nemalá šance, že takový člověk jednou přijde do práce a další den za nim přijdou, že jde na frontu. Nemluvě o tom, že jsou známy případy nevyplácení peněz za práci. 

Propagandu do hlav ukrajinských dětí nalévají také na mariupolských školách. Tam zorganizovali „nesmrtelný pluk“ pro děti, samozřejmě se správným (ruským) výkladem dějin, kterého se zúčastnili také svazáci z Putinjugend (Junarmije). Do některých škol v Mariupolu dorazili také sami okupační vojáci, kteří školáky učili základy taktické medicíny (znovu za přítomnosti mladých Putinových svazáků). Od nového školního roku také v některých mariupolských (a jiných školách v okupované části Doněcké oblasti) budou provádět programy pro operátory dronů. Kdo se těmi operátory stane? Samozřejmě, že děti ve školách. Rusifikace tak probíhá vysokým tempem, vše ve stalinských tradicích. 

Závěr 

Znovu se asi budu opakovat. Na jedné straně se samozřejmě můžeme uklidňovat myšlenkou, že dochází k obnovení a zvýšení vojenské pomoci ze strany Západu. Hledají se systematické přístupy k vojenskému financování Ukrajiny. Na straně druhé se ale situace na frontě nevyvíjí tak, jako bychom všichni chtěli. Rusům se bohužel daří navazovat na své předešlé úspěchy.

Přizpůsobují se, učí se, hledají nové postupy a cesty. Naše nedostatečná schopnost pomoci Ukrajině zavřít nebe, vede k tomu, že Rusové poměrně beztrestně ničí ukrajinské pozice a těžkou technikou a počtem zabírají dříve silně opevněné ukrajinské body. Pomalé tempo fortifikací (samozřejmě ne všude) vede k tomu, že se ruský postup, třeba u Očeretyne, zatím nedaří utnout. 

Vyvstává otázka, jak dlouho dokáže Ukrajina tento nápor vydržet, jak se na poli boje projeví další dodávky munice a protileteckých systémů. Účinnosti brzy nabude také zákon o mobilizaci, který ale nové rekruty na frontu přivede nejdříve pozdním létem, spíše na podzim. Jestli a kam se Rusům podaří za tu dobu postoupit, je otázkou za všechny peníze, ale křišťálovou kouli nemáme. 

Nám nezbývá nic jiného, než Ukrajině dále pomáhat, dále tlačit na zvýšení dodávek všeho, co dodávat lze a doufat, že Ukrajinci vydrží. Koneckonců nehraje se tady o nic menšího než o existenci Ukrajiny jako státu, Ukrajinců jako národa a stabilní východní Evropy.

---------

Líbí se Vám mé články a chtěli byste mě podpořit například "pozváním na kafe"? Pokud ano, klikněte na ikonku [$] dole pod textem. Kdybyste mě chtěli pozvat na "dvě kafe" a podporovat tvorbu pravidelně, zvažte předplatné na mém profilu zde na forendors. Všem mockrát děkuji!