Kolabo MAG+ w/ Michael Petrus

Michala znám díky jeho aktivitě ve freelance komunitě. Pomáhá kreativcům být lepší v podnikání. Kromě toho je to ilustrátor a art director, má svoje kreativní studio artBLOCK a před lety zavítal se svým startupem Nanits Comics i do Silicon Valley.

Michale, je to tvoje. 😊

Ondra na Michala: Michale, čím se zabýváš a proč?
Michal: Designuji značkám atraktivní vizuální háv a jejich marketingovou komunikaci skrze top-notch vizuály, ilustrace, animovaná videa nebo maskoty. Přemýšlím pro vás kreativně i byznysově. Pomohu tam, kde projekty musí plnit svůj praktický účel. Pomáhám zaujmout esteticky a ukazovat vaši image. Mám přesahy do marketingu, zábavního průmyslu a vzdělávání. Baví mě propojování vizuální tvorby a technologií včetně umělé inteligence. Pro realizaci komplexnějších projektů pracuji vždy v týmu svého kreativního studia.

Ondra na Michala: Kolik hodin denně pracuješ a kdy?
Michal: Pracuji cca od 8.00 do 16.00. Je to nepravidelné, protože mám děti, tudíž je to pokaždé jinak, ale mám na to ještě napojené nějaké vzdělávání a podobně, takže to se s tím motá dohromady. Někdy je toho méně, někdy více. A je to spíš pracovní čas než čistý čas.

Ondra na Michala: Kde bereš inspiraci?
Michal: Kolem sebe. Popkultura a to, co mě baví - komiksy, filmy, seriály, videohry. Ale když se to týká i komerčních marketingových záležitostí, mám svoje kanály, které sleduji - ať už jsou to různé platformy, jako ArtStation, Behance, nebo další feedy někde na sítích nebo webech. Samozřejmě si pouštím do svého inspiračního prostoru umělce, designéry a témata. A z toho si tvořím vizuální banku ať už v hlavě, nebo fyzicky tím, že si stahuji náměty, které mě baví a kterými se později inspiruji.

Ondra na Michala: Jaké musí mít ilustrátor a art director znalosti? Čím se odlišuješ?
Michal: Pro mě je důležité to, že jsem téměř 10 let kreslil full-time. Později to trošku odpadalo a více jsem se posouval do roviny art directora. Vím, co obsahuje ilustrace, jak funguje ve všem, k čemu dávám feedback. Art direkce je o tom, že vymýšlíš nějaký koncept a k tomu potřebuješ znalost ilustrace a ostatních oborů, jako například animace. Do toho vstupuje marketing, obchod a další, které potřebuji vzít v úvahu, a na to nějakým způsobem nadesignovat vizuální styl projektu, kampaně, značky, čehokoliv.

Proto je pro mě důležité snoubit znalosti z ilustrace a případně jiných oborů a vědět, co to obnáší, jak to bude náročné, jak to bude drahé, protože tohle je všechno, co art director potřebuje vědět.

Už dopředu si dovedu představit, kam až se můžu dostat. Můžu si to předpřipravovat a skicovat, ještě než na to sáhne ilustrátor. Je to děsně komplexní téma, zvlášť když neděláš už jenom s ilustrací, ale napříč vizuálním full servisem.

Já se sice na svém webu prezentuji jako art director, ale pro studio jsem něco  jako creative director, což má ještě trošku jiný role, které souvisí s tím, že kontroluji výstupy studia, směr a charakter tvorby celého studia. Je to víc strategičtější role než u art directora.

Ondra na Michala: PC, nebo Mac?
Michal: Používám Mac. Přešel jsem na něj a na všechny Apple zařízení v době, kdy jsme dělali na Nanits Comics aplikaci. Vyvíjeli jsme ji primárně pro Apple zařízení. Oblíbil jsem si to. Vyhovovalo mi to mnohem víc. Baví mě systém. K železu takový vztah nemám.

Ondra na Michala: Kafe, nebo čaj?
Michal: Obojí. Kombinuju to jenom z toho důvodu, abych do sebe necpal tolik kofeinu. Takže denně jedno až dvě kafe a v takovém případě už bezkofeinový čaj. Někdy si dám nějaký nabuzovák v podobě čaje, ale spíš je to o tom, že se rozhodnu pro teplý nápoj, který mi má udělat dobře, když musím dělat nějaký těžký projekt nebo něco takového. 😀

Ondra na Michala: Nejlepší rada, kterou jsi dostal?
Michal: Všichni jsme jenom lidi. Na obou stranách - klienti, i my, tvůrci. Je dobré k tomu přistupovat lidsky. Na druhé straně drátu je také jenom člověk, který má nějaké trable nebo záměr. Je potřeba se naladit jeden na druhého.

Ondra na Michala: Nejlepší rada, kterou bys dal?
Michal: To samé, zaměřovat se i na lidskou stránku věci a nebýt jen byznys robot.

Ondra na Michala: V rozhovoru pro Aktuálně.cz v roce 2015 jsi říkal, že se nedá živit kreslením komiksů, jen kreslením samotným. Změnilo se to? Dá se v ČR v roce 2024 živit kreslením komiksů?
Michal: Ne, podle mě se to nezměnilo, nedá se tím živit v České republice. Můžeš se tím živit, kdybys kreslil komiksy pravidelně pro zahraničí, pro nějaký velký publishing house. Myslím si, že jsou tady pouze jednotky tvůrců, typu Nikkarin, Dan Černý nebo sorta lidí, kteří kreslí do Čtyřlístku, ABC apod.

Nemyslím si, že je to extra lukrativní. Ale to jsou ti srdcaři, kteří žijí komiksem a chtějí tvořit. Zároveň je tu omezený prostor. Časopisů, které by chtěly komiksy, je minimum a navíc je to už obsazené těmito lidmi. Hledat si zakázky jenom na tvorbu komiksu je podle mě v Čechách unreal.

Ondra na Michala: Věnuješ se hodně vzdělávání freelancerů. Natáčíš na YouTube a jsi v komunitě hodně vidět. S čím se ilustrátoři a kreativci nejvíce perou? Co jim v té profesi nejde? A jak to zlepšit?
Michal: Aspoň podle toho, s čím za mnou chodí, jsou to byznysové záležitosti. Proto se na ně zaměřuji jak v mentoringu, tak v našem pořadu s Tomášem Sobelem, Kreativní Kreatury. Byznysem se zabýváme víc, než tím, jak něco kreativně uchopit. Jsou to témata, která souvisí s životem na volné noze, jak dělat byznys samotný, stavění osobní značky, cenotvorba, v tom plavou asi nejvíc. Myslím si, že jim někdy chybí procesy. A dále servis pro klienta. To znamená všechno okolo, co není jenom kreativní tvorba, nýbrž to, jak se má klient cítit a jaký z toho má mít zážitek.

Ondra na Michala: Dáš nám 3 tipy, jak ještě dnes přistupovat ke své cenotvorbě lépe? Nad čím bychom se měli zamyslet a co může upravit skoro každý?
Michal: První věc – stanovte si nějakou hodinovku. Měli byste vědět, kolik stojí vaše práce za hodinu, ať se fakturuje, nebo ne. Je nutné, abyste věděli, kolik chcete vydělat. Je to i dobrý orientační bod pro naceňování práce, i když ji třeba naceňujete fixně.

Druhá věc – k vaší ceně si nezapomeňte vždycky napočítat marži, protože vaše podnikání není jenom o tom, že jste na nule, ale že potřebujete nějaký zisk. To znamená, že na konci práce nestačí, že jste zaplatili všechny účty, zaplatili jste si vybavení a zbyde vám něco na život. Musíte mít nějaký zisk na to, abyste mohli svoje podnikání rozvíjet.

Třetí věc – součástí cenotvorby je vyjednávání. A to nemusí být handlování o peníze, ale spíš umět nabízet alternativy, které jsou pro obě strany schůdné a realizovatelné, i když není třeba potřebný budget. Takže vyjednávání podmínek spolupráce a toho, co se má doručit a za kolik.

Ondra na Michala: Je náročnější kreslit pro klienta nebo pro sebe?
Michal: Myslím, že náročné je obojí. Spíš je náročné něco jiného. U sebe to člověk chce mít dokonalé a podle svých představ a často se snaží být nekompromisní. Nebo alespoň tak to mám já, a je to těžký. Řada mých vlastních projektů se nikdy nedotáhlo, protože mi prostě nepřišly dost dobrý, ale jelikož už také dlouho nekreslím, tak se to příliš neděje. Ale mám v hlavě komiksový projekt, který bych si chtěl vytvořit.

Co se týče práce pro klienta, tam je zase důležité doručit mu kvalitní řešení, které bude funkční pro jeho cílovou skupinu nebo pro potřeby, pro které se to tvoří. Zároveň on to musí odsouhlasit, vejít se do nějakých mantinelů tvorby, které jsou důležité pro funkčnost, skloubit to s jeho představami a podchytit tam všechno, co je třeba.

Ondra na Michala: Jak pro tebe vypadá ideální kreativní zadání a co by mělo obsahovat?
Michal: Zadání může být docela rozsáhlé. Můžeš podchytit spoustu detailů, zvlášť když jsi art director a zadáváš kreativní zadání nějakému tvůrci. On na základě toho musí zhmotnit tvou představu.

Hlavně pro něco takového jasně daného, jako jsou například ilustrace nebo animace, kam následně může vstupovat scénář a spoustu už předpřipravených věcí.

Pro klienta by to mělo být podle mě jako one pager, kde bude jasně napsáno, proč se to dělá, co se dělá a co má být konkrétně za výstupy, nebo aspoň co si představuje za výstupy. Kreativní zadání by se mělo poté případně konzultovat s klientem a průběžně ho aktualizovat.

Já nejsem zastáncem toho, že klient pošle one pager a je hotovo. Asi to funguje u některých oborů, ale u toho mého podle mě ne, protože mám pocit, že expertiza vždycky musí vstoupit a trošku zadání upravit. Zároveň by měl klient dodat hodně dobré podklady, důležité informace nebo faktické informace, reference, co všechno se musí zapracovat, případně odkazy nebo obrázky na něco, co se mu líbí a kam bychom se měli ubírat, což se ve výsledku vůbec nemusí zohlednit, když mu doporučím něco funkčnějšího pro jeho cílovku. Myslím si, že je dobré aspoň tušit, kde se pohybuje. Někdy to může být docela dobrá inspirace, takže takový základní moodboard od klienta.

Ondra na Michala: Jak by měl ilustrátor prezentovat hodnotu své práce?
Michal: Samozřejmě základem je skvělé portfolio. Zároveň portfolio okomentovat, jak o tom přemýšlím, proč jsem dělal tato rozhodnutí pro projekt a popsat nějaké své přesahy, čemu všemu rozumím. To je základem klientova rozhodování, zda vás najme.

Ve chvíli, kdy jsou tam přesahy, které nějakým způsobem rezonují s klientem nebo jeho projektem, je to vymezení se proti konkurenci. Mezi mé přesahy patří záliba v technologiích, ve videohrách, v popkultuře a také to, že jsem se vždycky hodně profiloval např. do komiksu a komiksového stylu. 

V neposlední řadě je to servis. Myslím, že by měl být minimálně patrný z komunikace. To je to, že se o klienta staráš, že následuješ nějaký proces, že máš perfektní komunikaci, empatii a že se mu snažíš porozumět, snažíš se mu upřímně pomoct.

Ondra na Michala: Jak jako ilustrátor najít svůj styl?
Michal:  Myslím, že neexistuje nějaký návod, který by šlo následovat. Myslím si, že přirozenou cestou je to, že člověk začíná kreslit. Poté samozřejmě kouká na práce, které se mu líbí, najde si nějaké idoly. Ono to souvisí i s vyprávěním obrazem, se storytellingem, nebo s tím, jak pojímáš obsah a jak o něm přemýšlíš. A styl je jenom forma. Ale ty, jak je sleduješ, studuješ, se o nich něco učíš, něco napodobuješ, něco implementuješ do své práce, a protože idolů máš většinou víc, od každého si vezmeš kus, přidáš něco svého a z toho vzniká tvůj unikátní styl. Takhle jsem to měl já a myslím, že takhle to má spousta lidí.

Ondra na Michala: Jaké jsou pro tebe nejdůležitější faktory toho, že přijmeš zakázku?
Michal: Nesmí to být něco, co bych lidsky odmítal. Zásadním faktorem je cenová představa klienta, abychom se tam někde protnuli. Zároveň to musí být zakázka pro mě, musím poznat, že mám ty správné kompetence, abych projekt zdárně dokončil. Když mi něco chybí, komunikuji to dopředu, že se například něco doučím nebo zkonzultuji. Další věcí je, zda to se mnou obecně rezonuje, jestli to chci mít v portfoliu. Děláme spoustu věcí, které si do portfolia nedáme, nejsem ještě za vodou, abych mohl všechno odmítat. Dalším faktorem je třeba to, že víš, že to bude vos*** a bude to komplikovaný, už z toho cítíš těch x neznámých a problémů, které mohou nastat. Není tam zkrátka ten gut feeling. To už se mi několikrát vymstilo. Mělo by to být HELL YES. Jestli si tohle řekneš, jdi do toho. Pokud je tam NE, nejdi do toho. A když je tam váhání, je to vlastně také NE. Pokud to není HELL YES, nebrat to. 

Ondra na Michala: Jak se vyrovnáváš s negativním feedbackem?
Michal: Dnes už celkem dobře, snažím se to brát neosobně a objektivně. Pokud je to od klienta nebo od týmu, hned v tom hledám ponaučení. Pokud je to od někoho, kdo mě chce jen zhejtit, přecházím to. Ale samozřejmě každý negativní feedback zabolí. I když se třeba fakt snažíš, můžeš něco přehlédnout. Základem je brát to neosobně, jsme lidé a děláme chyby. Negativní feedback je palivo pro zlepšování.

Ondra na Michala: Jaké je podle tebe nejúčinnější kreativní cvičení, které tě každý den nakopne k lepším výsledkům?
Michal: Moc na tyhle cvičení nejsem. Vím, že existují. Mám uložený odkaz na kurz od Michelle Losekoot. Nebudu lhát, v poslední době mi s ideací pomáhá ChatGPT. Je to rychlejší a rozproudí to myšlenky. Přijdeš třeba na to, jakým směrem chceš jít. Dřív jsem šel hledat inspiraci. Jakmile už víš, kam máš jít, je to snazší. Potom už musíš rozpoznat jen slepé uličky. Nemám ale žádné spešl cvičení. Prostě to dělám. A když máš nápady, je dobré je s někým projít a dostat feedback, jestli to dává smysl. Nápady to dost zkvalitní.

Ondra na Michala: Projekt, na který jsi hrdý?
Michal: Ten, který ve mně vyvolává nejvíc hrdosti, je asi Nanits Comics. Startupové pětileté období, během kterého jsme nejen tvořili komiksy, ale zároveň budovali značku, tým, prezentovali investorům a byli na různých akcích, soutěžích a výstavách. Mohli jsme díky tomu do zahraničí, do Silicon Valley, a tam se vzdělávat. To se nedá nahradit. I když to neuspělo, kvůli těm zkušenostem to za to stálo.

Ondra na Michala: Máš nějaké denní rutiny?
Michal:  Aktuálně chodím ráno na 30 minut na procházku a u toho poslouchám podcasty. Potom následují pracovní rutiny, tzn. komunikace s týmem a kontrola deadlinů, než skočím na nějaký deep work. Samozřejmostí jsou týdenní statusy týmu. Na konci týdne sestavuji ToDo a dělám digitální úklid. Na konci pracovní doby se snažím na chvíli zameditovat, ale nezvládám to každý den.

Ondra na Michala: Tvoje guilty pleasure?
Michal: Já už jsem se spoustou guilty pleasure v pohodě. Dám si pytlík chipsů a sleduji béčkové horory. Tam už víš, jak to dopadne, čekáš, co se stane, ale stále tě to baví. Nebo je to typ hudby, občas si dám pop. Mám obrovský playlist popových písniček od 80. let, 90. let až do současnosti. V tomhle playlistu mám třeba Miley Cyrus. 😀 Což je úplně mimo můj repertoár, ale je prostě dobrá.

Ondra na Michala: Jak nejčastěji odpočíváš?
Michal: Teď, když mám děti, mám chuť sebou jen plácnout a nedělat nic ani fyzicky, ani mentálně. Jsem vášnivý hráč videoher, to je pro mě celkem voraz. Ale zároveň si nevybírám hry, které by byly zrovna oddechovky. Procházky mezi stromy jsou také super.

Díky, Michale!