Začátky, aneb jak se na tu Aljašku vlastně dostat?

Když tak uvažuju nad tím, jak jsem se kdy dostal k tomu, že bych chtěl pracovat v cizině, neměl jsem to asi vůbec jiný, než spousta z vás. Chtěl jsem cestovat, poznávat nový místa a vlastně jsem měl i ta nějak pocit, že ta naše krásná česká kotlinka je pro mě docela malá. Vždycky jsem se tu cítil jako doma a vždycky se sem hrozně rád po nějaký době vracím, ale pravidelně mě přepadaly chvíle, kdy jsem prostě potřeboval vypadnout.

No jo, ale co s tím, když člověk nemá zrovna prachy na to, aby s tím cestováním začal, že jo.

Spousta lidí si pilnou prací a trpělivostí na tyhle sny vydělá. Přiznávám bez rozpaků, že já zrovna trpělivostí nikdy dvakrát neoplýval. Takže… jak na to? A zrovna na Aljašku, kam ta letenka fakt není vůbec levná? Přeci jen, Amerika není zrovna za rohem.

Bude to jednodušší, než se na první pohled zdá a když vám řeknu, že je to skoro zadarmo, asi budete kroutit hlavou. Ale je to tak. Skoro.

Po celým světě existuje něco, co se jmenuje United Work and Travel. Je to program, kterej spolupracuje se spoustou společností všude možně ve světě a pomáhá lidem sehnat na nějakej čas práci v zahraničí. Pomůžou vám se získáním víza, pracovní smlouvy, prostě se vším, co potřebujete, abyste nemuseli jezdit nazdařbůh na vlastní pěst do neznáma. Určitě jste už slyšeli o studentech, co si třeba na Floridu nebo do Kalifornie jeli vydělat jako plavčíci a tak podobně. Pokud byste chtěli jet makat do rybáren, poznat trochu drsnější tvář USA a zároveň si vydělat docela slušný peníze, tady je vaše odpověď.

Vaše startovní stránka bude www.seafoods-alaska.cz. Přiznám se, že když jsem ze zvědavosti hledal přes United Work and Travel práci na Aljašce cca dva roky zpět, nenašel jsem tam nic. Nevím, jestli s nimi pouze spolupracují, nebo jak přesně tohle propojení funguje, ale do budoucna se chystám o tom něco zjistit. Ale o tom zas jindy. 

Na tomhle webu najdete aktuální info o registracích na sezony. Pravda, teď, v době covidu to trochu vázne, situace je aktuálně taková, že na rok 2021 neprobíhaly žádné vstupní pohovory pro nové uchazeče a brali jen lidi s předchozími zkušenostmi a platným SSN. Ale to by se, doufejme, mělo v příštím roce zase změnit, takže nezoufejte. Povím vám tedy o tom, jak to funguje normálně, když kolem neřádí moribundus.

Registrace je poměrně jednoduchá, zadáte na sebe kontaktní údaje jako telefon, e-mail atd a čekáte. Rovnou vám poradím, abyste se na celej proces obrnili trpělivostí. Vyvěste si všude motivační plakáty o tom, jak růže přináší, meditujte, mějte se rádi a nestresujte se o půl jedný ráno s kýblem zmrzliny v klíně proto, že se vám do týdne neozvou. Tohle k tomu všemu patří a počítejte s tím, že i já se o tom zmíním ještě několikrát. Dostat se na Aljašku poprvé mi vzalo dobrých pět let života formou konstantního stresu. O to větší jsem měl ale radost, když to klaplo.

Nuže, registraci máte za sebou. Řekněme po takových pěti až deseti kýblech zmrzliny (stejně se tomu neubráníte, já vím. Skvěle funguje pistáciová), sudu a půl vína a několika pokusech o vraždu svýho telefonu mrsknutím o zeď při kontrole mailový schránky, vám pravděpodobně přijde pozvánka na vstupní pohovor. Ten probíhá obvykle v Praze a je hromadný. Potkáte se na něm se zástupci rybáren přímo z USA a koordinátory z ČR, kteří vás, v případě, že budete přijati, budou mít na starost a provedou vás celým procesem až na letiště. 99% pohovoru probíhá anglicky, počítejte tedy s tím, že nějaká znalost jazyka je tady OPRAVDU na místě. Nemusíte umět z hlavy citovat Shakespeara, je ale potřeba rozumět mluvenému slovu a alespoň v jednoduchých větách souvisle odpovídat. Pokud jste z angličtiny maturovali, nebudete mít sebemenší problém. Po krátké prezentaci si vás po malých skupinkách přeberou zástupci rybáren, kteří s vámi prohodí pár slov a hurá domů. Určitě si nakupte další zmrzlinu, na výsledek pohovoru si totiž taky počkáte. Pak se teprve rozjede samotný nábor na sezonu.

V tomhle bodě bych doporučil si rovnou u zmrzlináren odkoupit podíl na společnosti a nechat si za bytovkou postavit obří chlaďák, sranda totiž teprve začíná, přátelé.

Veškerá komunikace obvykle probíhá formou mailů a Whatsappu. Poté, co obdržíte job offer od společnosti samotné, budete se muset zaregistrovat na ambasádě kvůli vízu. O tomhle procesu bych se s dovolením rozepsal v jiném článku, žádost o vízum je lahůdka pro latentní masochisty sama o sobě. Následně, jakmile budete mít vízum v pasu, už máte všechnu srandu za sebou a čekáte jen na mávnutí vlajkou ke startu. Celý tenhle proces může trvat klidně tři měsíce a budete opravdu dostávat informace pouze ve chvíli, kdy se věci budou hýbat. Nečekejte tedy, že se co týden budou koordinátoři hlásit s tím, že se na tom usilovně pracuje, je to v té a oné fázi a tak dále. Tady se jedná věcně, stručně. Může se klidně stát, že nedostanete celý měsíc ani ťuk. Ale to k tomu prostě patří a nebude to jiný ani na dalších sezonách. Až pojedete podruhé, budete se tomu jenom smát. Nebo přemýšlet o tom, jak si hodit mašli na kliku od dveří, jako já letos, ale to je trochu jiný příběh, protkaný tunou zvratů a řešení opravdu doslova na poslední chvíli. Třeba se o tom někdy taky rozepíšu, kdyby o tom natočili krátkej film, ve Varech by kritici tleskali a já bych se zubil do blesků fotoaparátů na červeným koberci.

A co vás to bude stát, ptáte se? No, jsou dvě varianty. S letenkou a bez. Některé společnosti, a to je na tom asi to nejlepší, vám totiž cestu tam i zpět rovnou uhradí z vlastní kapsy. Prostě vám mailem přijde pouze itinerář letů a to je vše, o nic se nemusíte starat. U jiných si cestu na začátku hradíte sami a posléze vám ji pevně danou částkou proplatí. V prvním případě tak platíte pouze výdaje spojené s cestou do Prahy na pohovor, poplatek 2500 Kč koordinátorům za zprostředkování informací potřebných k získání víza a pracovní smlouvy a taky kapesné, které si budete brát sebou. O tom zase v dalším článku, kde budu rozebírat, co si sebou rozhodně potřebujete vzít. Dále platíte poplatek $190 ambasádě za vízum. Ten se vám ale také vrací zpátky hned v první výplatní pásce. Takže suma sumárum vás to celé může v tom nejlepším případě vyjít na nějakých třeba deset tisíc.

Na to už se dá našetřit docela s klidem, co vy na to? 

A k těm večným nervům… hele, nebojte se toho. Je pravda, že spousta věcí se řeší na poslední chvíli a někdy vám čekání může přijít opravdu nekonečný. Já to měl o to horší, že jsem v naději a naivní představě toho, že to bude probíhat rychle a bezbolestně, rovnou seknul s prací dva měsíce před odletem a pak jsem jen sledoval, jak mi mizí peníze z účtu s vyděšeným výrazem, že pojedu na letiště s holým zadkem. To fakt nedělejte. Prostě si v klidu vyhraďte peníze dostatečně dopředu a až budete vědět přibližné datum, kdy vás na sezoně budou potřebovat (a to se naštěstí dozvíte s dostatečným předstihem), domluvte se v práci a teprve řešte výpověď/přerušení poměru/whatever. Budete mít mnohem klidnější spaní. A hlavně - věřte tomu, že všechno dobře dopadne. Jakmile budete mít za sebou úspěšně pohovor, máte z poloviny vyhráno. A když vám nalepí do pasu nálepku s vízem, už vás prostě nic nezastaví.

Jestli jste dočetli až sem a neprobrali se s otlačenou klávesnicí nad ránem u monitoru, gratuluju, už zhruba v kostce víte, jak to všechno začíná. Některé podrobnosti jsem si záměrně nechal do dalších článků, pokud by vás ale něco konkrétního zajímalo, nebojte se zeptat v komentářích, ocením každičký feedback. Do budoucna bych k tomuhle tématu hrozně rád překecal jednu z našich koordinátorek k nějakýmu rozhovoru, kde by na vaše otázky třeba odpověděla z pohledu člověka, kterej to už roky dělá, takže určitě dejte vědět, žádná otázka není marná :-) Snad vás to aspoň trochu bavilo a budu se těšit u dalšího pokračování.

Stay tuned and stay Pickey!