Tel Aviv je boží!

Tel Aviv je boží. A nepíšu to jen proto, že právě sedím na telavivském letišti, ale protože to tak prostě je. Od čtvrtka jsem na dovolené a vracet se z ní budu ve chvíli, kdy vám tenhle text přistane ve schránkách. Takže to tentokrát bude hodně cestovatelské.

Tel Aviv je boží. A říkám to i při vědomí toho, že všechny radikální náboženské skupiny, co jich v téhle zemi je, by pravděpodobně nesouhlasily. A to multikulturní, nočním životem pulzující, moderní době poplatné, duhové vlajky vyvěšující doupě neřesti by nejradši srovnaly se zemí.

Jedněm k tomu nejspíš přeci jen překáží úcta k zákonům, druhým tak daleko nedoletí rakety.

Tel Aviv je boží, protože v době, kdy doma ještě možná klepete kosu (v noci jistě), tady teplota neklesá pod 18 °C ani o půlnoci, voda v moři přímo vybízí ke koupeli a skvělé bary a bistra zavírají hluboko v noci, pokud vůbec.

Tenhle rychlý turistický výsadek do Izraele se povedl obzvlášť po gastronomické stránce.

Když jsem si v neděli, náš poslední večer, dopřávali něco na zub, žena prohlásila, že to bylo nejslabší jídlo, které tu tentokrát měla. A přitom to byl pořád dobrý salát (s červenou řepou a kozím sýrem).

Vystřídali jsme několik podniků a všude to bylo skvělé. Drahé (jídlo a pití pro dva většinou kolem 1 200 korun). Ale skvělé. A to mluvím i o baru na pláži, kde našinec čeká kdejaké pojeby a čuňačiny (a doma by se nejspíš dočkal). Tak ne. Až na příliš hlučnou hudbu nebylo co vytknout. Caesar salát výborný a arancini taky.

Nezní vám to jako typická blízkovýchodní strava? Taky není. Ve většině bister najdete, dejme tomu, mezinárodní kuchyni, ale uzpůsobenou místním podmínkám. Takže ne nezbytně burgery a pizza na sto způsobů, ale třeba jako přílohové pečivo často ciabatta. A rád bych věděl, jak tohle může být špatně.

Eurasie jak má být

Izrael je prostě turisticky skvělá volba. Nejevropštější a taky nejbližší asijská destinace, jakou můžete navštívit. (Takže když procházíte ulicí plnou čínských restaurací a thajských masážních salonů, označit to za asijskou čtvrť je sice technicky správně, ale „asijská“ je i ulice plná stánků s falafely.)

Tady si dovolím odbočku, která bohužel není reklamou. Jste na jiném kontinentu a zhýčkaní eurounijně sjednoceným roamingem logicky čekáte, že v Izraeli budete volat za raketu, příchozí hovor vás spolehlivě vystresuje a na data můžete rovnou zapomenout.

Vodafone má super nabídku Roaming na den, která na den vyjde na dvě stovky, ve kterých volání a esemeskování domů a po Izraeli máte jako ve svém běžném tarifu (takže já za nulu) a k tomu 500 MB dat. Na streamování filmů to není, ale Google a občasné koukání do map s tím zvládnete bez problémů.

Jen ta cena MMS je komická. To ještě někdo posílá?!

Jen poznámka. Není to na kalendářní den, tedy od půlnoci, ale na 24 hodin od aktivování. V mém případě se nový den aktivoval vždy ve 21.45 místního času, takže když mi kolem osmé večer pípla zpráva, že jsem přidělených dat vyčerpal půlku, bylo to v pohodě.

Note to myself: Před boardingem si to, Václave, deaktivuj. Ušetříš!

BTW, letěli jsme z Letiště Václava Havla, přes Letiště Jana Pavla II. na letiště Ben Gurionovo a vracíme se na Flughafen Wien-Schwechat. Rakušákům došli (použitelní) rodáci?

Jak se falšují volby?

Z důvodů intenzivního cestování a dokončování restů před odletem na dovolenou jsem nestihl dostřihat video s aktuální epizodou Akordů. Nicméně rozhovor s Veronikou Homolovou o volbách, Nigérii i volbách v Nigérii si můžete poslechnout na všech podcastových platformách.

Samozřejmě vřele doporučuju i bonusovou verzi na Pickey, kde řešíme třeba to, jak mírové uspořádání po první světové válce ovlivňuje svět dodnes.

A protože náš odlet se blíží, víc už si říct nestihneme. Tentokrát nedám jednu píseň, ale odkaz na výběr songů izraelské zástupkyně na Eurovizi. Noa Kirel není jen „fenomen… fenomen… fenomenální“ jednorožec. Ale v závislosti na tom, jak moc jste žánrově tolerantní, je to poslouchatelné tak nějak všechno.