"Pane premiére - přece jen - ono je to dost lidí!" aneb jak premiér Fiala pomáhá ruské propagandě

Co jsme se nedozvěděli z České televize

Demisi, demisi

Je sobota tři hodiny odpoledne. Vcházím do kavárny v prvním patře v Domě módy. Hledám tu azyl, abych mohla  sledovat demonstraci, která se právě odehrává na Václavském náměstí. Na tribuně za oknem se střídají řečníci. Dav zrovna skanduje: “Demisi! demisi!”

Mám štěstí. Nejvýhodnější stolek u okna už sice zabrala skupinka žen z Prostějova, když ale vidí, že váhavě přešlapuju a hledám místo s výhledem, ochotně mi nabízejí židli.

“Pojďte k nám,” volá sympatická blondýnka a ostatní srážejí židličky, abych se mezi ně vešla.

“Víte, co zrovna řekl premiér na čtyřiadvacítce?” sděluje  žena po mé levici, která  celou dobu  jedním okem sleduje svůj mobil,  svým kamarádkám: “Že neví, co se tady děje!” Všechny naštvaně kroutí hlavou. “Tak tady je sto tisíc lidí a on říká do televize, že neví, co se tady děje? Je to normální?” Obracejí se na mne a chtějí, abych jim jejich názor potvrdila. Kroutím hlavou, že to normální není. Musím si ověřit, co přesně premiér řekl, protože tohle opravdu nezní jako nejšťastnější reakce.  

Objednávám si kafe, a zatímco moje nové známé sledují dění za oknem, hledám vyjádření premiéra. Petr Fiala si skutečně nebere servítky: “Demonstraci svolaly síly, které se hlásí k proruské orientaci, které mají blízko k extrémním pozicím a které hájí zájmy, které jsou proti zájmům českých občanů. Ale samozřejmě každý má právo vyjádřit svoje postoje, má právo i demonstrovat. Takže to je demokracie a tak se na to dívám.” Ze záznamu slyším hlas novinářky, která opatrně namítá: “Pane premiére, ale podle těch aktuálních zpráv od policie to vypadá na 50, možná i 70 tisíc účastníků.  Vy říkáte, že to tedy jsou lidé, kteří směřují k těm proruským postojům?…Co to možná vypovídá o té náladě ve společnost?… Možná třeba o těch ruských vlivech? Ono PŘECE JEN JE TO DOST LIDÍ!”

Dárek pro Putina

Premiér, který už u otázky trochu nervózně přešlapuje, znovu nasazuje sebevědomý výraz, ale je zřejmé, že si jinou odpověď nepřipravil, a tak improvizuje: “Já nemám informace, jak ta demonstrace probíhá v tuto chvíli…“ Nene, říkám si a zbytek vyjádření už moc neposlouchám. Ministerský předseda stojí s televizním štábem kdesi na venkově, za ním je jakýsi statek a vše je sluncem zalité. Přestavuji si ale jeho poradce, jak se po  tomhle prohlášení  musí  potit - jak se říká - až na zadku. Petr Fiala bez zábran rozvíjí  teze o ruské propagandě a dezinformační kampani, která dokázala zmást sto tisíc lidí do té míry, že byli ochotni sednout do autobusů a vyrazit na Prahu. 

Lepší dárek Vladimiru Putinovi věru dát nemohl! Ruský doživotní prezident musí být nadšen. Fandí mu  prý plný Václavák a premiér Čechů to sám přiznává v televizi.  Russia Today má pro dnešek splněno. Prohlášení českého premiéra může odvysílat bez jediného střihu a ruští propagandisté můžou v klidu vyrazit na víkend na daču. Český premiér udělal všechnu práci za ně. 

Strach a frustrace

“Co to plácá?” ohrazuje se blondýnka vedle mě, když jí tlumočím premiérovo stanovisko: ”Já mám ráda toho Rajchla. Bojoval proti  šikaně za covidu. A ta Hamplová je taky dobrá, ta dávala ty žaloby. Fakt jsem se bála, aby mě kvůli očkování nevyhodili z práce. A ty děcka, že musely nosit roušky ve škole…” Mává rukou a je vidět, že už se jí ani moc nechce na uplynulé dva roky vzpomínat.

“Tak ale přece jen jsou na tribuně různí mluvčí, jako třeba ten Skála,” zkouším hodit udičku.

“Který to je? To nevim. Toho neznám, ale ten Ševčík mluvil taky dobře, že jo?” A osazenstvo kolem stolu přikyvuje.

Je mi jasné, že o nehynoucí lásce k Putinovi ze svých spolustolovnic nic nevytáhnu. A tak obracím svou pozornost k řečníkům na tribuně. Zaznívá tam leccos. Jeden z příspěvků na sociálních sítích to shrnul slovy:  “Bylo tam úplně všechno. Zlý covid, zlí komunisté, zlý Babiš, zlá EU, zlé NATO, zlé USA…”  Pisatel ale současně dodává, že lidi na demonstraci nepřijeli lustrovat řečníky, dokonce si všímá, že čím vyhraněnější postoje z pódia zaznívaly, tím menší byla odezva davu. 

Můj pocit je stejný. Lidem jako by opravdu už tolik nezáleželo na tom, kdo přesně k nim z tribuny promlouvá.  Na Václavák je přivedl strach z budoucnosti, nevole, že vláda na jejich otázky nenabízí odpovědi, a frustrace z předchozích dvou let. A ještě něco: sílící pocit, že nejsou slyšet, že jsou přehlíženi, že se jimi tam nahoře pohrdá.

Volby dopadly tak, že téměř polovina voličů - především z řad prekariátu - nemá ve sněmovně svoje reprezentanty. To je problém. O to citlivěji by měli představitelé země vnímat nálady nereprezentované části společnosti. Opak je pravdou: spílají jim do antivaxerů, kteří se nechávají hloupě strhnout ruskou propagandou a ohrožují demokracii.  Premiér má nakonec vlastně štěstí. Být na tribuně někdo méně kontroverzní, Václavák by asi rupnul ve švech. 

Demonstrace?  Myslíte tu v Argentině?

Události, při nichž lidé dávali najevo nesouhlas s děním ve společnosti, se v poslední době dařilo politikům i médiím vymlčet. Podle hesla - o čem se nemluví,  to se nestalo. Pokus o vymlčovací taktiku jsme viděli i v sobotu. Premiér se směrem k Václavskému náměstí nedíval, čímž nám vzkazoval, že se tam neděje nic důležitého. Stejně tak se tím směrem  “nedívala” i některé média v čele s  Českou televizí. 

Až do 16.hodiny, kdy demonstrace vrcholila, věnovala ČT stotisícové demonstraci na Václaváku všeho všudy sedm minut vysílání. Krom dvou kratinkých, dvouminutových vstupů reportéra z místa dění, zařadili narychlo ještě v 15. hodin telefonát s novinářem Radkem Kubičkem.  Než mu po třech minutách vypadlo spojení, vyslechli jsme úvahu ve stylu: jen ať si lid demonstruje, ale “demonstrace nemohou rozhodovat aktuální politickou situaci”. A pak se už řešil vývoj na ukrajinské frontě, větrná elektrárna na moři, gastrofestival na Ostravici a paradoxně i “desítky tisíc lidí, které v Argentině vyšly do ulic na podporu tamní viceprezidentky.”  Desítky tisíc lidí na Václaváku se celou další hodinu do vysílání nevešly.

 Po 16. hodině se původní záměr - plný Václavák ignorovat - zjevně stal neudržitelným, a tak se k dění vyjádřili politolog Jiří Pehe a expolitik Daniel Kroupa. Oba byli původně do vysílání pozváni k jinému tématu - konkrétně k pátečnímu pokusu o vyjádření nedůvěry vládě, nicméně moderátor jejich přítomnost ve vysílání využil a vyzval je, aby se k demonstraci vyjádřili. To bylo jistě pohotové, ale žádný rozbor situace, který by stál za pozornost, z toho nevzešel.  Česká televize zcela prošvihla možnost tuto událost podrobněji analyzovat, což je přesně to, co by od ní divák očekával. 

V hlavní roli - Michail Gorbačov

V každém případě je zjevné, že původní plán byl nevěnovat se - kromě vstupů z náměstí - tomuto tématu vůbec. A to přesto, že všechno dlouho nasvědčovalo tomu, že se na náměstí sejde dost lidí. Vývoj událostí pak editory asi trochu zaskočil, a tak se pokusili něco udělat, ale výsledek byl spíš tristní. Zpracovat zpravodajskou událost podrobně a důstojně přitom redaktoři ČT umí. Mají v tom letitou praxi. Předvedli to nakonec i v sobotu. Konkrétně u tématu “Pohřeb Michaila Gorbačova”, k němuž v sobotu odpoledne, v době kdy byla demonstrace v plném proudu, hovořilo v ČT celkem osm hostů  - Pavel Fischer, Michal Romacov, Petruška Šustrová. Jiří Lach, Michal Kocáb, Libor Dvořák, Karel Rožánek, Igor Lukeš  a opět Jiří Lach…vše prokládáno předtočenými materiály.  ČT24 toto téma vysílala téměř dvě hodiny od 13. do 15. hodiny. Divák se tak o životě a díle  Michaila Gorbačova  dozvěděl vše do posledního detailu.  

Vox populi, vox dei

Škoda, že mu mezitím mohla utéct informace, že téměř sto tisíc jeho spoluobčanů žádá na Václavském náměstí demisi vlády. Ale nakonec - jak řekl ve svém krátkém vstupu narychlo pozvaný novinář Radko Kubičko - o demisi vlády tady nebude rozhodovat ulice. Dokonce v této souvislosti pochvalně zmínil i Andreje Babiše, který na tlak ulice taky nedal.  A to je prý dobře. Kam bychom s takovou došli.  O tom, co se děje, totiž rozhoduje Česká televize.