Vztahy mezi EU a Běloruskem

Úvod

Bělorusko je často označováno jako poslední diktatura Evropy. Země ve východní Evropě a bývalá sovětská republika je ve světě známa zejména díky svému „prezidentovi,“ který je hlavou státu (ať už legitimně či nelegitimně) již od poloviny devadesátých let. Je nesporné, že oficiální Minsk je politicky, ekonomicky i vojensky velmi spjatý se svým největším sousedem – Ruskou federací.

Jaký však byl vývoj vztahů Běloruska a západního bloku v podobě Evropské unie? V následujícím článku se podíváme na politické, právní a ekonomické vztahy mezi Minskem a dnešní sedmadvacítkou.

Tento článek bude obsahovat tři části. V první části bude popsán historický kontext a vývoj nezávislého Běloruska. Ve druhé se zaměřím na politické vztahy mezi Evropským společenstvím (později EU) a oficiálním Minskem. V závěrečné části pak krátce popíšu ekonomické vztahy mezi oběma aktéry.

Historický kontext

2.1. Od nezávislosti k diktatuře

Jak již bylo uvedeno na začátku, Bělorusko je bývalá sovětská republika, kterou byla od roku 1919 (ne úplně celá, protože po roce 1921 a polsko-sovětské válce připadlo Varšavě území dnešní Brestské a Grodněnské oblasti). Po druhé světové válce se Běloruské hranice ustálily do podoby, jakou mají dnes.

Tak jako ostatní sovětské republiky, získalo Bělorusko svoji nezávislost na počátku 90. let minulého století. Dne 27. července 1990 vydal Nejvyšší sovět Běloruské sovětské socialistické republiky Deklaraci nezávislosti.[1] Tato deklarace se stala součástí nové ústavy ze dne 25. srpna 1991. Po zániku SSSR v prosinci 1991[2] se oficiální Minsk stal konečně nezávislým.

Dne 15. března 1994 Nejvyšší rada (tehdejší vrcholný zákonodárný orgán v rámci parlamentního uspořádání republiky) přijal ústavu, která Bělorusko označovala jako jednotný sociální stát s vládou práva a prezidentem jako hlavou státu.[3] 10. července 1994 se konaly prezidentské volby, ve kterých byl zvolen Alexandr Lukašenko.[4] Ačkoli tehdejší ústava předpokládala parlamentní uspořádání republiky, fakticky prezident požíval mnohem větší moci, než jakou měl právě zákonodárný sbor.

V následujících deseti letech došlo k sérii referend, která naprosto změnila charakter republiky a přeměnily ji z parlamentní demokracie na diktaturu vůdcovského typu. Tak například se dne 14. května 1995 konalo první referendum, které se týkalo státních symbolů, statutu ruského jazyk a ekonomické integrace s Ruskou federací. Na základě výsledků daného referenda se ruština stala druhým oficiálním jazykem v zemi. Došlo k proměně státních symbolů, kdy se ty nové velmi inspirovaly starou sovětskou symbolikou. Bělorusko se pak pohnulo směrem k ekonomické integraci s Ruskem.[5]

Na následujících obrázcích můžete vidět původní a dnešní vlajku Běloruska.

K dalšímu referendu došlo zhruba o rok a půl později, a to 24. listopadu 1996.[6] Na základě jeho výsledků došlo k zásadní změně v rovnováze moci jednotlivých mocenských složek. Za zmínku stojí zejména to, že výrazným způsobem posílila moc výkonná (tedy prezident a jeho represivní aparát). Došlo k přejmenování Parlamentu z Nejvyšší rady na Národní radu a z původní jedné komory se staly dvě (Rada reprezentantů a Republikánská rada).[7]

Další důležité referendum se konalo 17. října 2004. Na základě jeho výsledků došlo ke změně ústavy, kdy z ní vypadla zásadní věta o tom, že osoba, vykonávající úřad prezidenta tak nemůže činit víc než dvakrát. Lukašenko se následně prohlásil prezidentem v letech 2006, 2010, 2015 a jak jsme viděli, tak i v roce 2020.

2.2. Kontext prezidentství

V této chvíli pokládám za důležité napsat, jakou moc Lukašenko vlastně v zemi má. Je to důležité pro to, abyste se dokázali udělat představu, co všechno legálně může a jak se tyto jeho pravomoci a jejich využívání či spíše zneužívání odrazilo na vztazích mezi Běloruskem a EU.

Pravomocí prezidenta je například odstranění ústavních soudců z jejich pozic,[8] potlačení stávek,[9] přímá kontrola samospráv,[10] vydávání exekutivních příkazů se sílou zákona[11] nebo určování zahraniční a vnitřní politiky v republice.[12]

Pro vztahy mezi EU a Bělorusko je extrémně důležité pochopit následující. Od počátku své vlády Lukašenko reprezentoval pro-ruskou a pro-sovětskou část populace. Proto také ještě předtím, než došlo k referendu v roce 1996 spolu s Jelcinem podepsal Dohodu o vytvoření Svazu Ruska a Běloruska.[13] Integrace se na tom nezastavila, nicméně vztahy mezi Ruskem a Běloruskem budou předmětem jiného článku.

Na druhé straně však stála druhá polovina populace, která (řeknu-li to poměrně zjednodušeně) byla reprezentována Parlamentem, a která z myšlenek na znovuobnovení SSSR nadšená nebyla. Tato část populace byla také velmi aktivní při protestech v 90. letech, kdy docházelo k přechodu od demokracie k Lukašenkovské diktatuře. Tehdejší protesty se označovaly jako Minské jaro a byly zaměřeny právě proti vytvoření Svazu mezi Ruskem a Běloruskem.[14]

Na konci 90. let a na začátku tisíciletí začalo docházet k potlačování opozičních sil a její známí představitelé začínali beze stopy mizet. Oficiální Minsk ve skutečnosti neměl žádnou vůli k vyšetřování (hlavně proto, že to on stál za zmizením těchto lidí). Tato zmizení byla důvodem pro masivní protesty, které však byly režimem tvrdě potlačovány. Další protesty následovaly po falsifikaci výsledků voleb v letech 2006 a 2010. Během tohoto bouřlivého období ve vězení skončilo velké množství lidí, docházelo k porušování základních práv a svobod, které se samozřejmě odrazily na vztazích mezi Minskem a Bruselem, nutno říci, že ve značně negativním smyslu.

Politické vztahy mezi EU a Běloruskem

3.1. Období v letech 1991 – 1997

Diplomatické vztahy mezi Evropským společenstvím a Běloruskem byly navázány v srpnu roku 1992.[15] Období počátku 90. let bylo obdobím, kdy Evropská unie navenek prosazovala politiku politické a ekonomické transformace bývalého východního bloku. Základním nástrojem přitom sloužily tzv. Dohody o partnerství a spolupráce (zkráceně PCA).[16]

Cílem těchto dohod bylo posílení demokracie ve vybraných zemích, a to zejména za situace, kdy dané země budou v souladu s dohodami prosazovat větší spolupráci s Unií skrze politický dialog.[17] Tohoto cíle mělo být dosaženo zejména nastavením rámce pro přechod z plánované na tržní ekonomiku a různými tržními a ekonomickými pobídkami.[18] Zásadní problém však nastal již velmi záhy. Přeměna evropského společenství (z ES na EU) a válka na Balkáně nechala jen málo prostoru pro země západní Evropy, aby se zabývaly otázkou ekonomické a politické transformace v zemích jako Bělorusko, Ukrajina či Gruzie.[19]

První dohoda, kterou mezi sebou Bělorusko a Evropská unie uzavřeli, byla Dohoda o Partnerství a spolupráci v roce 1994. Podle samotného textu smlouvy bylo důležité „ustanovit kritický dialog mezi stranami dohody.“[20] Dohoda kromě ekonomických částí obsahovala i závazky Běloruska o spolupráci v otázkách rozvoje demokracie a ochrany lidských práv.[21]

3.2. Vývoj po roce 1997

Vzhledem k vývoji, kterým se Bělorusko začalo po pár letech Lukašenkovy vlády ubírat, došlo v roce 1996 na cílené sankce.[22] Byly pozastaveny vztahy na ministerské úrovni a zmrazení programu Evropského společenství, na základě kterého se poskytovala technická podpora.[23]

Tato situace vedla k izolaci oficiálního Minsku na mezinárodním poli a trvala až do roku 1999. Evropská unie se domnívala, že právě sankce přimějí běloruský režim, aby řešil a změnil nedostatek demokracie v zemi. To se však nestalo. Brusel tedy přišel s jiným postupem, kdy Lukašenkovi nabídl přechod krok po kroku od autoritářského k demokratičtějšímu způsobu vlády. EU se nabídla jako prostředník pro dialog mezi režimem a veřejností[24], která tehdy bila na poplach. Ani tato snaha však k ničemu nevedla a po volbách v roce 2000 došlo k dalšímu ochlazení vztahů.[25]

3.3. Evropská politika sousedství

V roce 2003 se Evropská unie pokusila o další restart vztahů s režimem. Přišla s nabídkou účasti oficiálního Minsku v programu Evropském programu sousedství.[26] Principy spolupráce však zůstaly stejné jako v minulosti. Podmínky byly jasné – Lukašenko končí s restrikcemi a na oplátku vzniká příležitost pro normalizaci vztahů. Bělorusko dokonce získalo status „privilegovaného partnera“ spolu s Ruskem, Moldavskem a Ukrajinou.[27] Výsledek však byl znovu stejný. Přišly již výše zmiňované volby v roce 2006, další potlačení protestů a věznění politických oponentů.[28]

Nutno podotknout, že navzdory statutu „privilegovaného partnera“ Bělorusko ve skutečnosti nikdy plně na programu neparticipovalo a nemělo tzv. akční plán postupu.[29] Ekonomická a politická motivace ze strany Evropy žádným způsobem nepřesvědčila Lukašenka k tomu, aby změnil svůj vztah k opozici a možnosti demokracie v zemi.[30]

3.4. Východní partnerství

Další šance na znovuobnovení vztahů přišla v roce 2009. Navzdory tomu, že oficiální Minsk neplnil žádné podmínky, které byly stanoveny v programu Evropské politiky sousedství, došlo ze strany EU k nabídce úplného obnovení vzájemných vztahů. Dne 7. května 2009 Bělorusko prostřednictvím svého zástupce Vladimira Sěmaška podepisuje Společnou deklaraci, která byla závěrečným aktem pražského summitu Východního partnerství a stává se tak účastníkem programu Východního partnerství.[31]

Zde bych krátce vysvětlil, že program Východního partnerství byl součástí Evropské politiky sousedství a jeho hlavní snahou byla „stabilizace politické situace v postsovětských zemích tím, že jim bude nabídnuta spolupráce bez těsnější integrace v unijních strukturách a bez výhledu na členství.“[32] Jak bylo dále uvedeno ve společné deklaraci „hlavním cílem nové spolupráce je vytvoření potřebných podmínek pro zrychlení politické asociace a další ekonomické integrace mezi EU a participujícími partnery.“[33]

Nutno podotknout, že některé země naplno využily nové formy spolupráce s Evropskou unii. Například Moldávie a Ukrajina podepsaly Asociační dohody s Evropskou unii, které jim do budoucna dávají výhled na plnohodnotné členství v Unii. To nicméně nešlo a nelze říct o Bělorusku.

Obrat nastal v roce 2010 po dalších prezidentských volbách v prosinci. Po zjevně falsifikovaných výsledcích do ulic byly desetitisíce lidí, kteří nepřijali oficiálně prezentovaný výsledek. Jak si možná někteří z vás pamatují, došlo k tvrdému potlačení protestů a stovky lidí byly zatčeny. V reakci na to Evropská unie představila nový balíček sankcí proti lidem odpovědným za porušování lidských práv.[34]

https://www.youtube.com/watch?v=QJZqCh5k76I

Ani 11 let po těchto událostech se situace žádným způsobem nezměnila, spíše naopak, zvlášť, když jsme byli svědky událostí v létě 2020, jejichž popis bude na samostatnou kapitolu. Nehledě na lehké zlepšení vztahů.

Ekonomické vztahy mezi EU a Běloruskem

4.1. Vývoj ekonomických vztahů

Ačkoli Bělorusko již v roce 1993 požádalo o členství ve WTO, do dnešního dne není jejím členem.[35] Většina obchodu tedy probíhá v režimu jednotlivě uzavřených bilaterálních smluv a integračních procesů s Ruskou federací.

I přesto, že Bělorusko již v 90. letech s EU uzavřelo Dohodu o spolupráci a partnerství, k ratifikaci této dohody nikdy nedošlo a ta tak stále nemá žádnou právní sílu (zejména kvůli politické situaci v zemi). Obchod mezi celky tak probíhá na bází dvoustranných smluv a tyto smlouvy se řídí zásadami, které jsou obsaženy v Dohodě o obchodu a spolupráci, kterou tehdy podepsali SSSR a Evropská společenství a EURATOM.[36]

Na základě této dohody se strany řídí Doložkou nejvyšších výhod (most-favoured-nation treatment, zkráceně MFN) a to s přihlédnutím ke vzájemné celním povinnostem na import a export zboží.[37] Dle pravidel WTO nesmí v režimu MFN docházet ke vzájemné diskriminaci.[38]

Až do roku 2007 Bělorusko a EU obchodovali na základě zobecněného systému preferencí (Generalized Systém of Preferences, zkráceně GSP).[39] V reakci na závažné porušování lidských práv (zejména pracovních) v roce 2003 Evropská komise zahájila proces odstoupení od tohoto systému,[40] kdy dnem 21. června 2007 toto odstoupení vstoupilo v platnost. Toto odstoupení přineslo výrazný pokles ve vzájemného obchodu v určitých sférách,[41] nicméně nedošlo k významnému výpadku obchodu tam, kde již dříve tento režim neplatil.[42]

I přes veškeré sankce, které Evropská unie uvalovala proti Lukašenkovu režimu, nikdy nešlo o masivní ekonomické sankce. Cílem Bruselu bylo zamezit dodávkám určitého druhu zboží, které mohlo podpořit další politické represe proti opozici (zejména tedy výzbroje a výstroje bezpečnostních složek).[43]

V roce 2014 Evropská unie představila ekonomický program, který měl v určitých ohledech zjednodušit režim obchodu mezi zeměmi Unie a Minskem. Tento režim zahrnoval zejména kvóty na textil a obdobné zboží.[44] V roce 2016 došlo k zahájení celního dialogu, který v roce 2019 vyústil v to, že Rada EU pověřila Komisi, aby s Běloruskem začala vyjednávat o vzájemné celní spolupráci a zjednodušení administrativních překážek. Cílem těchto vyjednávání má být zlepšení celní spolupráce mezi dvěma celky a bránit podvodům v této oblasti.[45]

I přes tyto „pokroky“ je většina obchodu kryta právě dvoustrannými dohodami mezi oběma stranami a dohodami, které byly v dávné minulosti podepsány.

4.2. Druhy zboží a jeho množství

Abychom získali ucelený obrázek o ekonomických vztazích, pokládám za důležité alespoň částečně nastínit, které zboží konkrétně se mezi EU a Běloruskem obchoduje nejvíce.

Evropský unie je druhým největším obchodním partnerem Běloruska. Například v prvním kvartálu roku 2019 šlo 27,1% procent exportu a zhruba 20% importu do a z EU.[46]Celkem za rok 2019 došlo k obchodu ve výši 11 miliard euro, kdy 4,1 miliardy představoval import z Běloruska a 6,7 miliard export do něj.[47]Drtivou většinu importu představovaly průmyslové produkty a menšinu pak zemědělské a rybolov. Podobný poměr je zároveň pozorován i v exportu.[48]Zatímco v letech 2014 – 2016 jsme mohli pozorovat lehké snížení množství celkového obchodu, trend od roku 2017 vykazoval nárůst.

Závěr

Politické a ekonomické vztahy mezi EU a Běloruskem jsou velmi ovlivněné vnitřní a vnější politikou Minsku. Lukašenkův režim je zcela zjevně orientován na Moskvu. Porušování lidských práv, nedostatek demokracie a politických svobody velmi výrazně brání procesu integrace mezi Minskem a Bruselem a je zcela evidentní, že Lukašenko o žádnou takovou integraci nestojí.

Vztahy mezi celky jsou velmi pragmatické, a to i navzdory tomu, že je oficiální Minsk součástí Evropské politiky sousedství a programu Východního partnerství. Dnes již nelze očekávat žádné výrazné zlepšení. Je to dáno tím, že Lukašenko nemá v úmyslu zásadním způsobem reformovat politické systém v zemi, který by tak naplňoval unijní požadavky na další integraci a spolupráci. Nelze tak očekávat, že by se Bělorusko v nejbližších letech chtělo svým postojem připojit k zemím jako je Ukrajina, Moldávie nebo Gruzie, kteří již před lety podepsaly své asociační dohody a mají tak dobré vyhlídky na členství v sedmadvacítce.

Použité zdroje:

[1] Declaration of the Highest Soviet of the Republic of Belarus from 27 July 1990 № 193-XІІ, on the State Sovereignty of the Republic of Belarus. [Декларация Верховного Совета Республики Беларусь от 27 июля 1990 г. № 193-XІІ О государственном суверенитете Республики Беларусь]. Dostupné online na: <http://pravo.by/document/?guid=3871&p0=V09000193>

[2] Decree of the highest summit of the RSFSR from 19 December 1991 № 51, on denonciation of the Treaty on the Creation of the USSR [Постановление Верховного Совета РСФСР от 19 декабря 1991 г., № 51 О денонсации договора об образовании СССР]. Dostupné online na: <https://www.gorby.ru/userfiles/file/o_denonsacii.pdf>

[3] Constitution of the Republic of Belarus.[Конституция Республики Беларусь] [online]. President.gov.by., [cited on 23 April 2020]. Dostupné online na: <http://president.gov.by/ru/constitution_ru/>

[4] Results of the Belarusian Presidential elections in 1994 [Итоги выборов Президента Республики Беларусь 1994 года]. [online] Naviny.by, 23. 6. 1994 [cited 23. 4. 2020]. Dostupné na: <https://naviny.by/rubrics/elections/1994/06/23/ic_articles_623_169943>.

[5] Report of the Central Commission of the Republic of Belarus on elections and the Republican referendum on 22 May 1995 [СООБЩЕНИЕ Центральной комиссии Республики Беларусь по выборам и проведению республиканских референдумов от 22 мая 1995 г.]. Dostupné online na: <http://www.rec.gov.by/sites/default/files/pdf/Archive-Referenda-1995-Itogi.pdf>

[6] Report of the Central Commission of the Republic of Belarus on elections and the Republican referendum on 24 November 1996 [Аб выніках галасавання на рэспубліканскім рэферэндуме 24 лістапада 1996 года]. Dostupné online na: <http://www.rec.gov.by/sites/default/files/pdf/Archive-Referenda-1996-Itogi.pdf>

[7] National Council of the Republic of Belarus [Национальное собрание Республики Беларусь].[online] wikipedia.ru. [cited 23 April 2020]. Dostupné online na:

<https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%9D%D0%B0%D1%86%D0%B8%D0%BE%D0%BD%D0%B0%D0%BB%D1%8C%D0%BD%D0%BE%D0%B5_%D1%81%D0%BE%D0%B1%D1%80%D0%B0%D0%BD%D0%B8%D0%B5_%D0%A0%D0%B5%D1%81%D0%BF%D1%83%D0%B1%D0%BB%D0%B8%D0%BA%D0%B8_%D0%91%D0%B5%D0%BB%D0%B0%D1%80%D1%83%D1%81%D1%8C>

[8] Constitution of the Republic of Belarus, Article 84(8). [Конституция Республики Беларусь 1994 года, Статья 84(8)]. Dostupné online na <http://pravo.by/pravovaya-informatsiya/normativnye-dokumenty/konstitutsiya-respubliki-belarus/>

[9] Constitution of the Republic of Belarus, Article 84(23). [Конституция Республики Беларусь 1994 года, Статья 84(23)]. Dostupné online na <http://pravo.by/pravovaya-informatsiya/normativnye-dokumenty/konstitutsiya-respubliki-belarus/>

[10] Constitution of the Republic of Belarus, Article 84(26). [Конституция Республики Беларусь 1994 года, Статья 84(26)]. Dostupné online na: <http://pravo.by/pravovaya-informatsiya/normativnye-dokumenty/konstitutsiya-respubliki-belarus/>

[11] Constitution of the Republic of Belarus, Article 85(1). [Конституция Республики Беларусь 1994 года, Статья 85(1)]. Dostupné online na: <http://pravo.by/pravovaya-informatsiya/normativnye-dokumenty/konstitutsiya-respubliki-belarus/>

[12] Constitution of the Republic of Belarus, Article 79(2). [Конституция Республики Беларусь 1994 года, Статья 79(2)]. Dostupné online na: <http://pravo.by/pravovaya-informatsiya/normativnye-dokumenty/konstitutsiya-respubliki-belarus/>

[13] The Treaty on Creation of the Union State of Russia and Belarus from 2 April 1996 [Договор о создании Союзного государства от 2 апреля 1996 г.]. Dostupné online na: <https://soyuz.by/dogovor-o-sozdanii-soyuznogo-gosudarstva>

[14] Minsk spring [Минская весна] Wikipedia.org [online]. Dostupné online na: <https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%9C%D0%B8%D0%BD%D1%81%D0%BA%D0%B0%D1%8F_%D0%B2%D0%B5%D1%81%D0%BD%D0%B0>

[15] DASTANKA, A. The Republic of Belarus and the European Union: The main stages of the relationship. Nezavisimosti avenue, 4, 220030, s. 15 - 20.

[16] ZAGORSKI, Andrei. Policies towards Russia, Ukraine, Moldova and Belarus. In DANNREUTHER, Roland (ed). European Union foreign and security policy. Towards a Neighbourhood Strategy. London: Routledge, 2004, s. 79 - 97.

[17] Partnership and cooperation agreements (PCAs): Russia, Eastern Europe, the Southern Caucasus and Central Asia. Dostupné na: <https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=LEGISSUM%3Ar17002>

[18] tamtéž

[19] ZAGORSKI, Andrei. Policies towards Russia, Ukraine, Moldova and Belarus. In DANNREUTHER, Roland (ed). European Union foreign and security policy. Towards a Neighbourhood Strategy. London: Routledge, 2004, s. 79 - 97.

[20] Summary of Treaty. [online]. Dostupné online na:<https://ec.europa.eu/world/agreements/prepareCreateTreatiesWorkspace/treatiesGeneralData.do?step=0&redirect=true&treatyId=7221>

[21] tamtéž

[22] BEGERT, Konstanty. Shooting in the dark? EU sanctions policies. [online]. Ecfr.eu. [cited on 25 April 2020]. Dostupné online na: <https://www.ecfr.eu/page/-/ECFR71_SANCTIONS_BRIEF_AW.pdf>

[23] DAVIDONIS, Ramunas. The challenge of Belarus and European responses. Iss.europa.eu [online]. 1 July 2001 [cited on 25 April 2020]. Dostupné online na: <https://www.iss.europa.eu/content/challenge-belarus-and-european-responses>

[24] VAN ELSUWEGE, Peter. The European Union and the Belarus Dilemma: Between Conditionality and Constructive Engagement. Journal of Tallinn University of Technology. No. 7, 2010, s. 7-20.

[25] tamtéž

[26] The European neighbourhood policy (ENP) was launched in 2004.The aim was to support for stability, security and prosperity in the country closest to the EU border. See: https://ec.europa.eu/neighbourhood-enlargement/sites/near/files/neighbourhood/pdf/key-documents/151118_joint-communication_review-of-the-enp_en.pdf

[27] PETROV, Roman. Relationship between the EU and Ukraine. In ŠIŠKOVA, Naděžda (Ed.). From Eastern partnership to the Association: A Legal and Political Analysis. Cambridge. Cambridge Scholars Publisher. 2014, s. 305.

[28] tamtéž

[29] COMMISSION STAFF WORKING DOCUMENT. Accompanying document to the COMMUNICATION FROM THE COMMISSION TO THE COUNCIL AND THE EUROPEAN PARLIAMENT Commission cooperation with the Environment for Europe Process after the 2007 Ministerial Conference in Belgrade. Dostupné online na:<https://ec.europa.eu/transparency/regdoc/rep/2/2007/EN/2-2007-633-EN-1-0.Pdf>

[30] The European Commission declared that the EU is ready once again to renew it's relationships with official Minsk on 26 November 2006.

[31] EU/EC Legislation: Joint Declaration of the Prague Eastern Partnership Summit Prague, 7 May 2009.

[32] LUSTIGOVÁ, Petra. The place in status of the Eastern Partnership Policy In the European External Law. In ŠIŠKOVA, Naděžda (ed.). From Eastern partnership to the Association: A Legal and Political Analysis. Cambridge. Cambridge Scholars Publisher. 2014, s. 305.

[33] EU/EC Legislation: Joint Declaration of the Prague Eastern Partnership Summit Prague, 7 May 2009.

[34] EU/EC Legislation: Decision of the EU Council 2011/69/CFSP of 31 January 2011, amending Council Decision 2010/639/CFSP concerning restrictive measures against certain officials of Belarus.

[35] https://www.wto.org/english/thewto_e/acc_e/a1_belarus_e.htm

[36] [36] EU/EC Legislation: AGREEMENT between the European Economic Community and the European Atomic Energy Community and the Union of Soviet Socialist Republics on trade and commercial and economic cooperation, L 68/3 from 15 March 1990. Dostupné online na: <https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/HTML/?uri=CELEX:21990A0315(01)&from=EN>

[37] EU/EC Legislation: Article 3(1) of the AGREEMENT between the European Economic Community and the European Atomic Energy Community and the Union of Soviet Socialist Republics on trade and commercial and economic cooperation, L 68/3 from 15 March 1990. Dostupné online na: <https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/HTML/?uri=CELEX:21990A0315(01)&from=EN>

[38] Principles of trading system. Wto.org. [online]. [Cited on 26 April 2020]. Dostupné online na: < https://www.wto.org/english/thewto_e/whatis_e/tif_e/fact2_e.htm>

[39] The Enabling Clause is the WTO legal basis for the Generalized System of Preferences (GSP). Under the Generalized System of Preferences, developed countries offer non-reciprocal preferential treatment (such as zero or low duties on imports) to products originating in developing countries. Preference-giving countries unilaterally determine which countries and which products are included in their schemes. Main legal provisions. Wto.org. [online]. [cited on 27 April 2020]. Dostupné online na:<https://www.wto.org/english/tratop_e/devel_e/d2legl_e.htm>

[40] EU-Belarus Relations. Eeas.europa.eu. [online]. Dostupné online na:<http://www.eeas.europa.eu/archives/docs/belarus/pdf/belarus_trade_en.pdf>

[41] GNUTZMANN, Hinnerk. GHNUTZMANN-MKRTCHYAN, Arevik. The Trade Effect of GSP Removal: Evidence from Belarus. Beroc. Working Papers, No 44. Dostupné online na: <http://eng.beroc.by/research/working_papers/the-trade-effect-of-gsp-removal-evidence-from-belarus/>

[42] tamtéž

[43] EU Sanctions Map. sanctionsmap.eu. [online]. Dostupné online na:<https://www.sanctionsmap.eu/#/main/details/2/?search=%7B%22value%22:%22%22,%22searchType%22:%7B%7D%7D>

[44] EU/EC Legislation: Regulation (EU) 2015/936 of EP and of the Council of 9 June 2015 on common rules for imports of textile products from certain third countries not covered by bilateral agreements, protocols or other arrangements, or by other specific Union import rules.

[45] Belarus in the EU.eeas.europa.eu. [online]. Dostupné online na:<https://eeas.europa.eu/delegations/belarus_en/15975/Belarus%20and%20the%20EU>

[46] Foreign trade of Belarus in H1 2019. Mfa.gov.by. [online]. Dostupné online na:<http://www.mfa.gov.by/en/foreign_trade/>

[47] European Union, Trade in goods with Belarus. Webgate.ec.europa.eu. [online]. <https://webgate.ec.europa.eu/isdb_results/factsheets/country/details_belarus_en.pdf>

[48] tamtéž

Úvod

Historický kontext