Day 17-25: Boulderování řekou na Arthur’s Pass a novozélandský wellness

Lázeňská pohoda. Bacha na myši. Sandfly hell. Jak jsem precenila svoje síly - odpocinula si a pak se zase mohla spolehnout na svoje tělo. Jak jsem zmokla a zmrzla a skoro si zmrzlejma rukama nepostavila stan. 

Day 17

• 📆 26.2.
• 📐0
• Celkova 📐: 331.5km
• 📍 Hamners Springs

Den volna a lázeňská pohoda

Volno. Vyrazila jsme do místních lázni, cestou se stavila na kafe a dezert a strávila tři hodky koupání se v bazenkach a na toboganech, měli jsme skupinu 4 lidi, co jdou TA. A potkala jsem prvního Čecha - Ondru, jde ale severním směrem. Cely den utekl strasne rychle. Každopádně jsem si dala par dobrých jídel a nakonec byl ten den pryč. Večer jsme ještě skočili do bazenu, přece jenom ta večerní teplota, kdy je zima je příjemnější na teplý bazénky.

Day 18

• 📆 27.2.
• 📐19km
• Celkova 📐: 350.5km
• 📍Hamners Springs
• 🏁 Hope Kiwi Lodge

Probuzeni se v HS. Překvapivě jsem byla úspěšná, protože jsem krasne sbalila, šla nakoupit jídlo na další dny, cestou zpátky se stavila na flat white a napsala blog. Dobalila se a vyrazila. Podařilo se mi na dvakrát stoupnout a trasa se mi moc libila, otevřeny údolí s loukama. Nevím proč, ale proste se nějak bojim v těch chatach. Jsem tu s Němcem Broder a aspoň se bojim trochu min, ale ten pan je teda fakt divnej. Mám trochu respekt z ty my cesty, protože mi nepřijde, ze bych potkavala totiž moc lidi. Ale asi se tím celým proste něco učím. První den se sluchátkama a dost dobrý to bylo, rychleji ta cesta utíká.

Day 19

• 📆 28.2.
• 📐29km
• Celkova 📐: 379.5km
• 📍Hope Kiwi Lodge
• 🏁 Hurunui No.3 Hut

Unavený ráno, nechtělo se mi nic. Ani jsem ráno nemela hlad. Cestou jsem cetla, dopo mě to vůbec nebavilo. Když je cesta docela rovna, dá se dobre jít a koukat do Kindlu. Vypsalo to, ze bude prset. Kolem 16h jsem dala dlouhou pauzu na kafe, byla jsem úplně hotova, potkala nějaký cyklisty na chatě. Okoukla jsem hot pool, který byl po ceste - jezírko s teplou vodou hnedka na trailu. Bylo tam teda milion sandflies, tak jsem zdrhala pryč. Ale dole se dalo ještě umýt v řece. Premyslela jsem, ze to tu kempnu, ale ty sandlies mě odradily. Dosla jsem ještě k další chatě. Potkala tam dva Čechy, kteří taky nejdou spolu - Ivana a Marcelu. Dorazila jsem k osmý, ale ostatní uz měli dávno po jídle.

Hot pool

Day 20

• 📆 29.2.
• 📐24km
• Celkova 📐: 403.5km
• 📍Hurunui No.3 Hut
• 🏁 Kiwi Hut

Celý den mi krásně utíkal a na konci jsem akorát dorazila na chatu. Ke konci se mi podařilo se i umýt v řece. Jsem mega pokousana od sandflies, včerejší hot pool nebyl ideální, vyloženě si na mě pochutnaly. Potkala jsem poměrně dost lidi ze severu. Fajn den! Zítra mě čeká náročnější část, kdy musím dojit docela daleko a jít rekou.

Bacha na myši!

Zmiňovala jsem, že v chatách většinou zijou myši. Takový roztomilý maly potvory, který v noci ožijou a umí být pěkně hlasitý. Nechat si batoh na zemi se zapomenutym jídlem v kapse nebo odpadkem není dobrý nápad. Nejenom, ze si tam dolezou, prokousou diru a snedi, co chtějí. Jedna slečna vyprávěla, jak si jednu takovou myš nesla celej den v batůžku a večer na ni vyskočila. Nejenom, že si umí vylézt na stůl, ale docela jim to i šplhá po stěnách. Takže je důležitý na noc vše před nima schovat, jídlo ideálně zavěsit v tašce na šňůru na stropě. A vzhledem k tomu, ze se mi nechtělo vyndávat všechny svaci z kapes batohu, tak věšim i celej batoh. Nesla jsem s sebou jednu karabinu, ze ji třeba na něco vyuziju a ten batoh na ni krasne visí. To jsou takový radosti, když vyuziju nějakou věc k funkcionalite, ke který nebyla úplně zamýšlena!

Sandfly hell

Jsou všude. Převážně u vody lítaj v hejnech a nebojí se ničeho. Trochu lituju koupačky v hotpoolu, protože tam si na mě dobře smlsly. Mám poštípáný celý záda a nejhorší na tom je, ze si je ani nemůžu poradne poskrabat, protože tam nedosahnu. Repelent na ne funguje, ale ne když se člověk myje.

Day 21

• 📆 1.3.
• 📐27km
• Celkova 📐: 430.5km
• 📍Kiwi Hut
• 🏁 Upper Deception Hut

Jak jsem precenila svoje síly. Odpocinula si a pak se zase mohla spolehnout na svoje tělo.

Naplanovala jsem si na dnešek 30km s finálním stoupáním přes Deception River. Dopoledne bylo docela jednoduchý, šla jsem velkým údolím a asi šestkrát jsme brodila řeku, voda dosáhla asi jenom k lytkum, takže člověk musel jen precupitat na druhou stranu. Ale jak jsem šla tím korytem řeky, tak jsou vsude jen kamínky a to docela to sebere energii. Věděla jsem, ze odpolední část je nahoru řekou, ale mnohem divocejsi a když prší, tak tam zakazují chodit, protože se okamžitě zvedne hladina. Měla jsem to nějakých 10km k první chatě, ale planovala jsem dojit dal. Nikam dal jsem nedosla, já měla vůbec problém dojit k ty první chatě. Ty proudy v ty řece byly docela hustý, parkrat jsem stala po pás ve vodě, tahlo mě to proudem a snažila jsem se neuklouznout, abych vůbec přelezla ty velký balvany. Jenže jsem se dostávala do mraku a začal byt skoro už večer. Věděla jsem, ze dneska prset nemá, ale tady ta předpověď se mění docela rychle. Ke konci mi docházely síly a podle mě jsem poslední kilak šla asi tak hodinu. Sledovala jsem sama sebe jako tu tečku na mapě, jak se pomalu přibližuje k chatě. Tady jsem fakt zažila chvíle, kdy jsem už nemohla, balvany byly obrovský, voda studena, a všechno mi to klouzalo pod nohama. Vím, ze když jsem unavena, tak prespavam byt tak pozorna, ale fakt jsem si nemohla dovolit tu spadnout, protože kdo ví, jak bych se pomlatila či kam by mě ta řekla odnesla. Dorazila jsem nakonec k chatě, vsude mraky, byla jsem tam sama, takže jsem zvládla první noc v chatě úplně sama a docela jsem se vyspala. Ale věděla jsem, ze tento boj úplně nekončí, ze zítra je poslední sekce řeky asi 2h, ale ze nesmí začít prset, protože by se okamžitě zvedla voda. Večer jsem si ještě přes satelit stáhla pocasi a dozvěděla se, ze v 8h ráno má byt 0% srážek a v 14 hodin heavy rain a 100% srážek. Poradně jsem se najedla, protože tu energii zítra potrebovat budu a rozhodne to chci stihnout před tím než začne prset, vsude psali, ze s deštěm by tam člověk neměl vůbec lézt, tak jsem se toho dost bala.

Day 22

• 📆 2.3.
• 📐13km
• Celkova 📐: 443.5km
• 📍Upper Deception Hut
• 🏁 Arthur Pass

Vstávala jsem brzy a už v 7:30 jsem vyrazila. Venku vsude mraky. Byla jsem vyspala, měla jsem sílu, věděla jsem, ze proste za dvě hodky jsem na Goat Pass Hut. A pak si může začít prset jak chce. Přišlo mi to jak boulderovani akorát s batohem na zádech, kterej teda dal docela zabrat mý rovnováze. Netusim, proč jsem se tolik bala toho deště a celkove této části, protože to nakonec byla nejzávažnější cesta a za hodku půl jsem byla na chate. Fakt jsem ze sebe měla radost, ze jsem vylezla všechny ty bouldery, nespadla nikam dolu ani do vody a krasne to zvládla. V tu chvíli jsem fakt byla rada za to, co moje tělo zvládne! Stačí si odpocinout a je to pohoda.

Na Goat Pass Hut jsem potkala ještě dva kluky, kteří stanovali na Lake Mavis, kde byla prý modrá obloha. Mirili stejným směrem na Arthus Pass jako já, tak jsme nakonec šli spolu a já jsem byla rada za společnost. Kluci pak mirili domu do Christchurch, ale měli na konci na parkovišti auto, tak mě hodili do Arthus Pass. Jeden z nich měl dokonce chatu v Arthus Pass, tak mi nabídl, ze tam muzu prespat, ale nepodarilo se mu se dovolat rodičům, aby zjistil, kde mají schovaný klíče. Přišlo mi strasne hezky, ze mi nabízí jejich chatu jen tak na pujceni a to jsme spolu šli tri hodky dolu z kopce. Krasne to ukazuje to, jak jsou místní milí.

Cesta řekou 

Day 23

• 📆 3.2.
• 📐17km
• Celkova 📐: 460.5km
• 📍Arthur Pass
• 🏁 Hamilton Hut

Ráno jsem si vyzvedla balik, co jsem si poslala z Wellingtonu. Byla to trochu výzva, protože to místo, kam jsem to poslala zavřelo prý před dvema lety. Zda se, ze ten blog odkud jsem čerpala informace nebyl úplně nejaktuálnější. Ale na okně byla cedule, ze bounce boxes jsou k vyzvednuti na turistickém infocentru. Jdu tam a pan mi poví, ze nic takového nedělají, ale ze mám zkusit Mountain House, prý je to jediné místo, kde přijímají balíky. Na Mountain House nikdo nebyl, ale aspoň tam bylo telefonní číslo, na kterém mi pani řekla, ze se podívá a ze si dáme sraz před vchodem, tak jsem tam pockala. Pani se objevila a nesla můj balik! Jakou jsem měla radost! S adresou jsem se úplně netrefila, ale dorazil i tak. Pani ze si prý účtuje $10 za vyzvednuti a já se ptám jestli muzu platit kartou. Bere prý jen hotovost. Hotovost sice mám, ale v batuzku, který je čtvrt hodky odsud - vysvětluji pani. Není prý problém, mám přijít za chvíli a zavolat ji až tam budu. Takhle důvěra v lidi mě tu děsně bavi. Ani se nezamyslela nad tím, ze bych se vubec nemusela vrátit, protože jsem si to už odkracela s doručenym balíkem. Sbalila jsem zbytek věci na ubytovani a vrátila se zaplatit svůj dluh. Stavila jsem se před vyslapem na kafe, kde jsem poprvé viděla kea papoušky.

Vyrazila jsem na silnici, ze si stopnu auto těch 10km na zacatek trailu. Ještě jsem ani nezvedla palec nahoru a nějaká slečna se mě ptá, jestli nechci někam hodit. Byla to Američanka, která taky cestuje sama, ale v aute a prý jsem její první stoparka, kterou bere. Mířily jsme na stejný zacatek vyletu a po chvíli povídání jsme nakonec vyrazily spolu. Bylo fajn mít na první tři hodky společnost. Dle předpovědi pocasi mělo prset, ale nakonec svítilo slunicko! Na Hamilton Hut jsme dorazila kolem 19h, byli jsme tam 4, udělala si věcu a docistala knihu.

V noci pekne pršelo, stejne tak před dopoledne. Pan co spal vedle odcházel v 7h ráno do toho největšího lijáku, nějak nechápu kam spěchal. Js jsem pockala až doprsi a vyrazila až kousek po polední, kdy už jen trochu poprchavalo.

Day 24

• 📆 4.3.
• 📐25km
• Celkova 📐: 485.5km
• 📍Hamilton Hut
• 🏁 nekde u jezera Lake Selfe

Jak jsem zmokla a zmrzla a skoro si zmrzlejma rukama nepostavila stan.

Ráno jsem se krasne prospala, venku pršelo, tak jsem nespechala. Dokonce jsme chvíli hráli karty a jedli Orea. Po poledni jsem vyrazila a chvíli jsem viděla slunicko, ale pak začalo zase dost prset a nebylo to příjemný, protože byla zima. Včera byla voda v potocích průzračná, dneska úplně zakalená. Což nebyl moc ideal, protože když má člověk tu řeku přejít, vůbec netuší kam šlape a jak je hluboká. Přes řeku jsem šla kazdou chvíli a někdy to bylo dost nepříjemný, protože ten proud dost tahal a chvílema jsem ji měla až k pasu. A navíc byla pekne studena, takže jsem byla mokrá z řek, ale z vrchnu i z deště. Plán byl dneska dojit do města, doufala jsem, ze chytnu stopa, ale tím jak pršelo a je to někde uprostřed niceho, nic kolem nejezdilo. Tak jsem šla po ceste dal a nakonec se rozhodla zakempovat u ty cesty a jezera, byl večer, ale hlavně mi byla strašná zima a porad pršelo. Nejhorsi bylo, ze jsem měla tak zmrzlý ruce, ze mi ani ten stan nešel poradně postavit. Doufám, ze mi v noci nebude zima, zatím ale na svůj spacak teda nedam dopustit!

Večer jsem docetla knihu - Infidel od Ayaan Hirsi Ali. Je to příběh holky ze Somálska, která popisuje jak vyrůstala v muslimské kultuře, žila v Saúdské Arábii, Kenyi a byla pak refugee v Holandsku, kde se dostala do parlamentu, kde mluvila o rovnoprávnosti žen a začlenění refugees to společnosti. Holandsko se pro ni nebezpečné, protože tím jak mluvila o islámu otevřené, tak ji chteli zabit, nakonec se presunula do Ameriky. Po tom, co jsem byl v Ománu, tak jsem zjistila, ze o islámu nic moc nevím, tak mě ta kniha fakt bavila. Je šílený zjistit, ze biti žen nebo nedobrovolna manželství jsou v různých částech světa na denním pořádku.

Kempovacka u jezera

Brodění řek

Nahoře nasnežilo

Day 25

• 📆 5.3.
• 📐10km
• Celková 📐: 495.5
• 📍nekde u jezera Lake
• 🏁 Methven

Sedím v hot pools v Methven a dopisuju zážitky. Dneska jsem dostopovala do civilizace. Usušila jsem vše, vyprala a šla okouknout místní lázně. Včera jsem to chtěla zabalit, dneska si nestezuju.

Kopce hezký