Zvědavost, část první [OPP]

JEDNÁNÍ

Bennyho obchodní pravidlo číslo jedna Být na místě s předstihem. Jenže teď dorazil příliš brzy. Schůzka měla začít až za půl hodiny. Prošel kolem oken první kancelářské budovy. Mimoděk přimhouřil oči. Trvalo dalších deset metrů, než mu to došlo. S těmi okny nebylo něco v pořádku. Zastavil se. S hlavou zvědavě pootočenou obezřetně couval ve vlastních stopách.

Přikrčil se, překročil obrubník a po trávě se ze strany vydal k oknu. Všiml si květiny za oknem, statečně bojující o přísun světla. V jednom místě se jí podařilo zabránit žaluziím v uzavření místnosti před vnějším světem.

Naklonil se k mezeře a těšil se na slast, která se u něj dostavovala s každým ukojením zvědavosti. Představoval si, co by se v kanceláři mohlo dít, a tajně doufal, že se stane nechtěným svědkem jednání s konkurencí. Poslední centimetr a srovnal svoje zorné pole s průhledem do místnosti.

„No to mě poser,“ neudržel se a zašeptal si pro sebe. Okamžitě zkontroloval, jestli se tím neprozradil. Osoby v místnosti byly ale do jednání tak zabrány, že by to musel vykřiknout, aby upoutal jejich pozornost.

Byly tam dvě. Jedna seděla v pohodlném křesle v nepříliš pohodlné pozici. Rukama se snažila křeslo obejmout zezadu a nohy měla přehozené přes opěradla.

„Aha.“ Pochopil, když sjel pohledem ke kotníkům přivázaným saténovými popruhy k nohám křesla. Domýšlel si, že i ruce budou svázány za křeslem. Popruhy byly to jediné, co na sobě měla. Přivřené oči, načervenalé tváře a pootevřená ústa naznačovaly, že jí to nejspíš nevadí.

Mezi nohama jí klečela ta druhá. Neměla na sobě ani ty úzké proužky saténu. Jednou rukou se opírala o zem, ve druhé svírala tmavě růžový vibrátor, kterým zajížděla mezi světle růžové pysky té první, zatímco ve rtech svírala její klitoris.

Benny měl dokonalý výhled. Na tu druhou koukal zezadu a mírně z boku, viděl vše podstatné, co prováděla s tou první. A nebyl sám, kdo se díval. Na stativ připevněný iPhone zaznamenával každou vteřinu jejich počínání.

Jakmile ho přešel prvotní šok z nečekané show, přišla erekce. Vychutnával si proudění krve penisem a ukládal do paměti každou sekundu, aby si vše mohl večer znovu přehrát na nekonečně velkém plátně vlastní představivosti.

Ta druhá zrychlila tempo pronikání hračkou do té první, která viditelně zrychlila tempo dýchání. Po minutě se prohnula, jak jen jí to vázání dovolilo, a roztřásla se.

Když orgasmus odezněl, otevřela oči, usmála se a něco řekla. Ta druhá zareagovala dost zvláštním postavením. Jednu nohu nechala na zemi vedle křesla. Druhou nohu přehodila přes křeslo hned vedle hlavy první, přidržovala se rukou a svůj klín nasměrovala přímo na ústa svázané partnerky. V druhé ruce stále držela vlhkou růžovou pomůcku a zezadu s ní do sebe zajela.

Musel je v duchu pochválit za nápaditost a děkoval bohu za to, že vibrátor zůstal v akci, jinak by teď viděl jen zadeček zakrývající hlavu té první, která se nejspíše činila jazykem. Odhadoval to podle záklonu hlavy u momentální paní situace. Její černé vlnité vlasy padaly dozadu v kontrastu s bělostnými zády. I u ní se zanedlouho dostavila červeň ve tvářích, zrychlený dech a ve srovnání s předchozím pozorováním mírnější třes.

Vytáhla ze sebe vibrátor, stoupla si na obě nohy, odložila ho na zem vedle sebe a vysvobodila nahou krásku ze saténového vězení. Konečně ji uviděl taky zepředu, když zamířila vypnout nahrávání na telefonu. Nádherná.

Zkontroloval čas, který opět začal existovat. Osm minut do schůzky. Ideální. Při ústupu od okna se naposledy pokochal oblékajícími se milenkami a zůstal stát u zdi. Zhluboka dýchal a čekal, až se krev vrátí zpět do mozku. Donutil se vrátit se v duchu k jednotlivým bodům jednání a argumentům na případné otázky. Tohle mentální cvičení spolehlivě položilo zbytky vzrušení na lopatky a převzalo vládu nad myslí.

Tři minuty před schůzkou ho recepční usadila do kanceláře a poprosila o chvilku strpení, kterou vyplnila přípravou kávy, u níž si ji pečlivě prohlížel a přemítal, kam tahle firma chodí na tak hezké zaměstnance.

„Tři hrníčky. Budou na mě tedy dneska dva,“ stihl si ještě pomyslet, než postřehl otevírající se dveře. Do místnosti vstoupili dva manažeři. Oba jako z učebnice korporátní dokonalosti. Uhlazení, dobře připravení a s tvrdě vydřeným naučeným způsobem vystupování. Tady ho žádné další překvapení nečeká. Obyčejné jednání, na jehož konci si potřesou pravicemi, oni si budou myslet, jak dobře ho zvládli a domluvili výborné podmínky, on se bude tvářit, že ho dobře zvládli a donutili ustoupit a oni mu ten výraz budou věřit, protože jejich ega jim nedovolí pochybovat.
Zapnul autopilota a proletěl s nimi připraveným představením.

„Jsme tedy domluvení. Díky, že jste za námi přijel a těšíme se na plodnou spolupráci. Na shledanou.“

„Já děkuji. Uděláme pro vaši spokojenost maximum. Na shledanou.“ Odpověděl stejně prázdnou hláškou a myšlenkami utíkal na hotel k nekonečnému projekčnímu plátnu ve vlastní hlavě.

Alespoň recepční se s ním rozloučila jako člověk, a tak k autu zamířil s úsměvem.

NA HOTELU

Absolutně neměl ponětí, jak se dostal na hotelové parkoviště a pak na pokoj. Zul se a sedl si do křesla. Podíval se na hodiny. Promítání začne už brzy, nejdřív ale potřeboval utišit hlad. Svlékl se z obleku a zamířil do sprchy. Notně potrénoval svou vůli, když odolal nutkání vypustit nahromaděné vzrušení na světle oranžové kachličky už nyní.

Osušil se a oblékl do pohodlných riflí a černého trička. Sešel do hotelové restaurace, obsadil první volný stůl a pustil se do studia menu. Hledal něco jednoduchého. Přemýšlet ještě nad jídlem. To určitě. Steak s fazolkami, skvěle, jednodušší už by byla jen suchá rýže.

Pomazlil se na jazyku s prvním soustem, polkl a chystal se přiblížit k chuťové dokonalosti hltem červeného vína. Cestu sklenice k ústům přerušila cizí žena. Přisedla si a mlčky na něj koukala. Upřený zvídavý tichý pohled jí oplatil a vyčkával se sklenicí v ruce. Po stole k němu posunula zdobenou obálku, sebrala z talíře jeden fazolový lusk a stejně záhadně zmizela.

„Den plný překvapení, proč ne,“ odložil sklenici a se zvědavostí sáhl po obálce. Hlad vystřídala absolutní touha po další dávce slasti.

Obálka nebyla zalepená. Naposledy se rozhlédl kolem sebe a podíval se dovnitř. Na malém papírku stálo napsáno pouze datum a čas. Podíval se na hodinky. Bylo to za dvacet sedm minut. V obálce našel ještě kartu od pokoje. Někdo si s ním pořádně hrál. V takové roli se neocital často. Jedině, když sám chtěl.

Dojíst a dopít mu trvalo šestnáct minut. Rozhodnout se asi šestnáct vteřin. Obálku strčil do kapsy a vyrazil. Ke dveřím dorazil s minutovou rezervou. Opět mistrovské načasování. Posledních deset sekund a přiložil kartu ke snímači.

Známé zelené světlo se rozsvítilo a zámek dveří cvakl. Vzal za kliku a vešel do potemnělé vstupní chodbičky. V zrcadle postřehl svůj napjatý výraz. Zkusil se trochu uvolnit a dál pátral po vysvětlení toho, proč tu vůbec je. Po cestě do pokoje nakoukl do koupelny, aby mu pak někdo nevpadl do zad.

Cítil, jak se mu při posledním kroku přes práh napínají všechny smysly a blíží se obrovská porce uspokojení.

Omamná sladká vůně si bez varování podmanila jeho čichové buňky. Jel po velkém pokoji pohledem zleva doprava a hledal zdroj. Ustlaná postel s nočními stolky na jedné straně. Pohodlná sedačka, měkký koberec a stolek na straně druhé.

„Výborně, přišel jsi včas.“ Na sedačce seděla sama doručovatelka. Vykročil k ní a chystal se položit asi tak tisíc otázek. Nestihl ani jednu.

Někdo mu zkroutil ruku za zády a donutil k předklonu. Po pořádném šťouchnutí do podkolenní jamky se ocitl v pokleku. Ve stejné vteřině cvakla pouta a ruce i nohy měl rázem znehybněny za tělem. Vše dokonala páska přes oči. V ohromení se nezmohl ani na jednu hlásku. Horečně přemýšlel, kdo by se mu chtěl za co pomstít. Tenhle seznam měl jednu nevýhodu. Byl nekonečný.

Posadili ho na sedačku. Na zápěstích a kotnících ucítil dotyk hrubých popruhů. Sundali mu kovová pouta z rukou, opřeli zády o opěradlo a ruce roztáhli do stran. Zkusil s nimi pohnout. Marně. Stejný osud potkal i kotníky. Nejprve kontakt s popruhy a pak znehybnění.

Ticho. Koberec tlumil kroky tak dobře, že nevěděl, kde se útočníci nachází ani kolik jich je. Museli na něho však být minimálně dva a mít pořádnou sílu. Teď měl pocit, že z místnosti někdo odešel a někdo jiný přišel. Postřehl nenápadné cvaknutí. „Tak to je asi kurva konec, matka měla pravdu, přece jen mě ta moje zvědavost zabije,“ pomyslel si v očekávání výstřelu.

Snažil se zachytit jakýkoliv další signál, který by mu alespoň trochu napověděl, co se kolem něj děje. Marně. Nedělo se vůbec nic. Dokonce měl pocit, že je v místnosti úplně sám. Na tváři pocítil změnu proudění vzduchu. Donesla k jeho nosu novou vůni. Sladkou a svěží zároveň. Rozhodně dámskou. Cítil ji přímo před sebou. Bez varování mu položila ruku na stehno. Přejela mu rozkrok přes látku kalhot a trhla za pásek. Pak následoval knoflík a zip.

„Kdo jste? Co se mnou chcete dělat?“

Odpovědí mu bylo bleskurychlé nasazení roubíku.

Chytila kalhoty oběma rukama a stáhla mu je i se spodním prádlem až ke kotníkům. Připadal si teď bezbranný jako ještě nikdy. Dokonce víc, než když ho kamarádi ve školce přivázali ke stromu a načůrali mu do bot. Doufal, že dneska zůstane v suchu.

Donutila ho roztáhnout nohy od sebe a s rukama opřenýma o jeho kolena si klekla. Zopakovala pohyb rukou po stehnech k rozkroku. Tentokrát už na vlastní kůži cítil její hebké ruce. Měla je příjemně teplé.

Vzala ho do dlaně a mírným sevřením přiměla k prvotnímu prokrvení. Z původní nervózní měkkosti se stávala zvědavá polotvrdost. Stáhla mu předkožku, jak jen to šlo, a stejně tak vytáhla zpátky nahoru. Pár těchto chvatů a dostavila se dychtivá tvrdost.

Zastavila ve spodní poloze a natáhla mu kondom. Jednou rukou si ho přidržela a obkročmo na něj nasedla. Druhou rukou se ho chytila za rameno a postupně vpouštěla penis mezi stěny kundičky. I přes latex prezervativu poznal, že to jde snadno, musela použít lubrikant, nebo být ukrutně mokrá. Nezlobil se, že v suchu nezůstane.

S každým jejím pohybem nahoru a dolu přemýšlel čím dál méně. Znovu si ho přidržela a sesedla z něj. „Nee, ještě nee, pokračuj!“ Křičel v duchu.

Naděje se vrátila, cítil, že se mu opírala o kolena. Podle směru dlaní odhadoval, že je k němu zády a blíží se tou skvělou pičkou na správné místo. Nemýlil se. Znovu byl v ní. Už ji sem tam zaslechl vzdychnout. Po chvíli jej ta báječná mokrá dírka sevřela. Zvedla se z něj.

Zklamání se v něm hlásilo o slovo. Umlčela ho stažením kondomu a rázným uchopením penisu do dlaně. Tak slastnou ruční práci nepamatoval. Úchop pevný přesně tak akorát, aby to nebolelo, ale zároveň dostatečný, aby nepřipomínal podání ruky s obtloustlým strýcem.

Přišel kurva konec. Nepřestávala v honění, volnou rukou zpracovávala koule a nechala ho stříkat. V roubíku se zalykal a ona ho ždímala do poslední kapky. Triko se mu lepilo k tělu, jak přes něj postupně prosakovalo jeho vlastní sperma. Utřela si o něj ještě ruku a tím byl veškerý kontakt přerušen. Vrátil se pocit osamění. Zkoušel se pohnout, ale bez šance na úspěch.

„No ty vole, to si snad děláš prdel, to si musím vyfotit, tohle mi nikdo neuvěří.“ Z dřímoty ho probudil hrubý ženský hlas. Nejdřív uvolnila roubík a pak postupně nohy a ruce. Pásku z očí už si sundal sám. A sám si i natáhl kalhoty. Podle hodinek tam byl přivázaný skoro celou noc.

„Kolik chcete za smazání té fotky?“ Zeptal se snědé pokojské.

„Za míň jak tisíc euro nehnu prstem, milostpane.“ Usmála se ďábelsky.

„Fajn. Půlka předem, půlka potom a chci to vidět.“ Podával jí pět set.

Strčila je do kapsy bílé uniformy, vytáhla telefon a před jeho zraky potvrdila odstranění obrázku. Ještě mu ukázala další snímek jako důkaz, že fotek neudělala víc.

„Díky.“ Dal jí druhou půlku a vypadl z pokoje. Sprintoval do toho svého a horečně přemýšlel, co to mělo proboha znamenat. Zatím neměl sebemenší tušení. Rozrazil dveře a serval ze sebe potřísněné oblečení. Opláchl se a vzal si čisté. Odhodlaný vypátrat pachatele toho skvělého orgasmu vyrazil k recepci.

PÁTRÁNÍ

„Můžete mi prosím říct, kdo byl včera ubytovaný v pokoji číslo 22?“

„Bohužel, pane, to je proti našemu kodexu zachování soukromí.“

„Kurva. Pardon, díky a hezký den.“

Tohle čekal. Otočil se na podpatku a rozběhl se znovu k číslu 22. Pokojská snad bude sdílnější, i když to bude podstatně dražší varianta. Náklady však nehrály roli. K pokoji se přiřítil ve chvíli, kdy za sebou zavírala dveře a vyplňovala příslušnou kolonku v úklidovém deníku. Zastavil se u ní a vydýchával ten světový rekord ve sprintu po hotelových schodech. Skenovala ho pohledem a blahosklonně se usmívala. Tušila, že dneska je její šťastný den.

„Přidám vám další stovku, když mi řeknete, kdo měl tenhle pokoj.“ Už byl trochu při smyslech a nenechal udělat první návrh ji jako při předchozím obchodu.

„Ha ha. Přidejte nulu a můžeme se bavit.“

„Hele, brzděte trochu, dám vám pět set.“

„Za osm set bych tu pusu snad otevřít mohla,“ předstírala zamyšlený pohled někam ke stropu.

„Tak šest set padesát,“ předstíral poraženecký tón.

„Hmm, sedmičku mám ráda. Takže sedm set,“ zablesklo jí v očích.

„Fajn. Takhle sedřený jsem teda dlouho nebyl. Tady je těch sedm set a chci vaše číslo, na pokojskou máte znepokojivé vyjednávací schopnosti. Ale k věci, kdo se tu ubytoval?“

„To byla moc fajnová slečinka. Celá taková voňavá a nóbl. Divný teda bylo, že pokoj chtěla jen do večera, ani tu nespala. Ale co je nám do toho. Hlavně, když platí.“

„To je sice hezký, ale tohle mi moc nepomůže.“

„Tak mě nechte domluvit. Rezervaci měla udělanou na firmu. Jestli je její, nebo v ní jen pracuje, nevím. Firma se jmenuje DANIcorp, zbytek už si budete muset najít na netu. To byste snad mohl zvládnout.“

Pohledem mu dala najevo, že audience skončila a ona se hodlá vrátit ke své práci.

„Tak díky. Tady je moje číslo. To, kdybyste si vzpomněla ještě na nějakou informaci, která by se dala zpeněžit.“

Vrátil se na pokoj. V hlavě měl solidní bordel. Potřeboval ho přetřídit. Sedl si do křesla, otevřel notebook a podle názvu firmu našel. Z rejstříku vydoloval jméno majitele, nic mu neříkalo, zkusil ho prohnat vyhledávačem, taky nic. Škoda, aspoň profil by někde mít mohl. Našel jen jeden telefonní kontakt a adresu. Číslo vytočil a nechal zvonit, dokud se neozvala hlasová schránka. No nic, zkusí to ještě později a když se nedovolá, vrazí jim rovnou do dveří. Ve stejné oblasti měl zítra poslední schůzku téhle služební cesty. Bude na to mít aspoň klid. Přemítal, co tam na něj asi čeká, jestli skutečná firma, nebo jen schránka na dveřích a nikde nikdo. Mezi myšlenky se mu postupně vkrádaly události předchozího večera, až nakonec nenechaly prostor ničemu jinému. Přistihl se, jak si sjíždí rukou do rozkroku a přes kalhoty hladí přicházející erekci. Vytáčelo ho, že si z večerního programu nemá, kromě fyzické vzpomínky na úzkou pičku, v hlavě co přehrávat.
Přetočil zpátky přes nezáživnou schůzku s krátkou zastávkou na úsměvu recepční a prdelce sekretářky u kávovaru až k voyerskému úspěchu. Za zavřenýma očima znovu viděl dvě nadržené a vzrušené krásky. Sám byl nadržený téměř neustále a teď i příšerně vzrušený. Jen se na chvíli postavil, aby se se stále zavřenýma očima svlékl do naha a usadil do křesla pohodlněji. Masturbaci měl skoro stejně rád jako sex, hlavně když na ni měl klid a mohl si na sobě dát záležet. Což teď měl v plánu. Začínal pomalu. Byla to zaručená technika, jak se přivést k šílenství. Střídavě rychlost měnil, podle toho, na co se v hlavě zrovna díval. Načasoval si představení tak, aby se udělal zároveň s první přivázanou kráskou. Sperma z několika výstřiků mu zalilo hrudník a břicho. Ještě chvíli si s ním jemně hrál, pak otevřel oči a vyrazil rovnou do sprchy.

Jak stál pod proudem vody, něco mu pořád vrtalo hlavou. Něco nesedělo. Nemohl ale za boha přijít na to, co ho tak dožírá. Zatím to nechal být. Často se stalo, že řešení přišlo tak nějak samo, když se na ně nesnažil tolik tlačit. Párkrát se mu dokonce ukázalo i ve snech. Doufal, že to zabere i tentokrát, protože zvláštní podezření bylo nebývale silné.

Umyl se a vrátil se k počítači. Původně chtěl dnes vyrazit do města, ale přepadl ho záchvat zodpovědnosti a raději se pustil do přípravy podkladů na zítřejší schůzku. Alespoň zaměstnal mozek něčím jiným než vymýšlením scénářů, jak se budou věci dále vyvíjet. Po třech hodinách měl hotovo. Zvládl ještě večeři a vyčerpaný usnul.

NÁVRH

„Vyspal by ses s mou ženou?“ Otázka se mu zabodla do mozku jako nečekaně vystřelený šíp. Podíval se na Milforda sedícího na druhé straně stolu. V rukou držel dokumenty, oči zabodnuté doprostřed stránky a nic nenasvědčovalo tomu, že to opravdu řekl.

„Pardon?“

Milford se ani nehnul, „slyšels dobře, Benny.“

Polkl. S Milfordem už se obchodně setkal mnohokrát, ale zatím se nedostali ke sdílení osobních věcí, takže netušil, že má ženu, natož pak jak vypadá. Nic z toho nehrálo sebemenší roli, protože tu pořád byla jeho zvědavost. Potřeboval ukojit absťák, který mu byl způsoben na hotelu. Přemýšlel proto, jak správně zareagovat, aby se dočkal slasti, zatímco slyšel sám sebe říkat, „kdy?“

„Projdeme všechny body smlouvy a počkáme na ni.“ Odpověď nedávala prostor pro vyzvídání. Pokračovali v jednání, jako by se tato část rozhovoru vůbec neodehrála. Jen Benny měl pocit, že čas se rozhodl couvat a hodlá ho nechat umřít dříve, než pozná Milfordovu ženu. A ona jeho. Důkladně.

Konečně prošli všechny body a domluvili si přesné znění. Milford smlouvu zapečetil a schoval do trezoru.

„Pojď za mnou,“ vyzval Bennyho.

Z pracovny prošli do prostorné obývací části domu. Po pravé straně dohořívala v krbu silná polena a drobné plameny vrhaly po místnosti pohyblivé stíny. Na tmavé dřevěné podlaze ležel velký koberec se vzorem a na jeho okraji stála rozložitá sedačka v barvě Milfordovy kravaty a semišového křesla u krbu. Těžké závěsy na oknech dotvářely hutnou atmosféru, která se zdála jako stvořená pro neřest.
Milford přešel ke starožitné prosklené skříni umístěné u levé stěny, nalil oběma rum a podával Bennymu broušenou sklenici s dvojsmyslným úsměvem, „dej si, budeš potřebovat každou kapku.“

Načasování bylo dokonalé. Sotva dopili, druhé dveře naproti těm z pracovny se otevřely. Děkoval bohu za to, že ho obdařil tak skvělým ovládáním. Jinak by nejspíš vykřikl nahlas a čelist by mu museli zvedat heverem. Dlouhé černé vlasy padaly volně přes ramena. Tmavě hnědé oči na něj koukaly z jemně nalíčeného obličeje a pod něžným nosem se usmívaly plné rty zvýrazněné temnou rudou.

„Ty vole, fakt je to ona,“ ulevil si v duchu. Byla to ona. Ta druhá, kterou pozoroval včera ráno oknem. Větší náhodu ještě nezažil. Oplatil jí úsměv a pozdravil. Mlčky se k němu blížila. Sledoval každý její pohyb a vyčkával. Zastavila se přímo před ním, dívala se mu zpříma do očí a ruku položila na jeho šíji. Samotný dotek v něm způsobil hotovou bouři pocitů. Začínal se těšit, co přijde dál. Přitiskla se k němu. Konečně cítil křivky jejího hřejícího těla, jednou rukou ji objal v pase a druhou vjel do vlasů. Svými rty našla ty jeho. Líbala dokonale. Něžně, jako kdyby ho hladilo nejjemnější hedvábí, zároveň však temně a nenasytně. Když se od něj odtrhla, v očích se jí zablesklo a nasměrovala ho k pohovce. V opojení smyslů stihl jen periferně postřehnout, že se Milford posadil do křesla, prsty hladil sklenici rumu a bedlivě je pozoroval.

Nadzvedla jedno obočí a prstem ukázala na Bennyho boty. Pochopil, rozvázal tkaničky a boty si zul. Položila ho na delší stranu gauče nasměrovanou ke krbu. Stála nad ním, prsty pomohla sklouznout nejprve jednomu ramínku šatů a vzápětí druhému. Šaty přistály u nohou. Černá krajka obepínala kulatá prsa a schovávala vlhnoucí klín. Přenesla pozornost k němu, svlékla košili, kalhoty i ponožky a nechala jen těsné boxerky. Ty mohly jen stěží utajit jeho vzrušení. Přejížděla dlaní od kotníků přes koleno, vnitřní stranu stehna, rozkrok, břicho a hrudník až ke tváři, po které ho jemně pohladila a naklonila se nad něj. Nechala si rozepnout podprsenku a dovolila mu kochat se zblízka růžovými bradavkami. Než opět převzala iniciativu stihl jí ještě stáhnout kalhotky. Ona to oplatila svléknutím posledního kusu spodního prádla z jeho těla. Teď se kochala ona naběhlými žílami na tvrdém penisu. Jen ho pohladila prstem od kořene až po špičku, otočila se k němu tváří v tvář, klekla si hned vedle zvědavé hlavy a přehodila jednu nohu. Klečela mu přímo nad obličejem. Přiblížila se klínem k jeho ústům a čekala, jak bude reagovat.

Zase se ocitl v situaci, kdy neměl kontrolu nad tím, co se děje. Byl nicméně vděčný, že nemá zavázané oči a může si vychutnávat každý detail jejího těla. Nemohl se dočkat, až ji ochutná. Co nejjemněji přejel špičkou jazyka kolem božsky vypadající pičky. Prodlužoval chvíli napětí. Pak jazyk ponořil mezi pysky a projel ji celou ke klitorisu, na kterém zůstal. Doufal, že bude alespoň stejně zdatný jako její orální uspokojitelka z předchozího dne. Rukou si hrála s jeho vlasy a začala vzdychat. Druhou se mu opírala o hrudník a do třetí vzala vzpřímený penis.

Tak moment. Nadzvedl obočí a tázavě se na ni podíval. Ona se jen usmála a pohybem klínu proti puse jasně naznačila, že má mlčet a pokračovat. Třetí ruka si dál hrála a její počínání bylo vskutku příjemné. K ruce se brzy přidaly rty a jazyk, což bylo ještě příjemnější. Nesnažil se ani protestovat a dál se věnoval své věznitelce. Chutnala báječně a stékala mu na bradu.
Tenhle styl dráždění jí stačil. Zvedla se a uvolnila mu výhled. Byl poměrně šokován.

„Služebka plná premiér,“ říkal si, když viděl, že jeho péro bylo celou dobu v prvotřídní péči Miflordových úst. Ten uvolnil prostor své ženě. Otočila se k němu čelem a před jeho zraky si nasedala na Bennyho připravený úd. Benny zezadu pozoroval, jak v ní postupně mizí a razí si cestu dovnitř. Bylo to lepší než sex. Moment. Tohle byl sex.

Když do ní zajel celý, nadzvedla se a dosedla zpět. Mezi záchvaty slasti si všiml, že Milford si klekl před ženu a jazykem se pustil do jejího klitorisu. Sem tam olízl i Bennyho, jak se střídavě objevoval a zase v ní mizel. Přišel první orgasmus. Vrazil do dveří jako nečekaný host a hodlal se notnou chvíli zdržet. Prohnula se v zádech a ruce zaryla Bennymu do prsou. Milford mezitím slízával její vlhkost z Bennyho koulí.

Ten začínal mít tak akorát dost absence kontroly nad situací. Počkal až vyvrcholení odezní, chytil ji za boky a položil místo sebe na sedačku. Klekl si mezi štíhlé nohy, zvedl je na ramena, zasunul a přirážel. Milford se přesunul, nechal se od ní kouřit a prsty udržoval v pozoru bradavky na vrcholcích kouzelných prsou.

Benny ji otočil a donutil zaujmout pozici na všech čtyřech. Zajel do ní zezadu a užíval si výhled mezi perfektně tvarované půlky. Pak se s Milfordem vyměnili. Benny se nechával laskat v ústech černovlasé bohyně a Milford přirážel jako smyslů zbavený. Druhý orgasmus se přiřítil jako vlna na pobřeží. Roztříštil se mohutným úderem o její tělo a zanechal ji úplně mokrou a lapající po dechu. Seděla na okraji gauče a oddychovala. Nechali ji vzpamatovat se a stoupli si před ni. Vlhké penisy namířené přímo proti obličeji. Nepotřebovala být pobízená, aby se jich statečně chopila a na střídačku je kouřila a honila.
Ještě se jim však nechtělo končit. Ne takhle.

„Vezmi si ji na sebe,“ přikázal Milford a Benny uposlechl. Lehl si na záda a ona si na něj nasedla. Milford odněkud vyčaroval lubrikant, nanesl si potřebné množství na dva prsty, které opatrně zasunul do zadečku nadržené manželky. Připravil si ji, aby následně prsty vyměnil za kus pořádného čůráka. Což se mu skutečně podařilo. Sladili rytmus pohybů, cítili jeden druhého uvnitř a ona vzrušením téměř ztrácela vědomí.

Vybuchli v ní. Napjal se jim každý sval v těle a s každým mohutným pulsem do ní stříkali dávku vlastního uspokojení. Svalila se z nich, dívala se, jak postupně ochabují a dodělala sama sebe rukou. Třetí orgasmus nastupoval zvolna jako předehra ohlušující skladby. Když se všechny nástroje rozehrály naplno, svírala nohy k sobě, choulila se do klubíčka a třásla se, zatímco z ní semeno vytékalo na potah.

Milford nalil rum a připili si na povedené představení. Ukázal Bennymu, kde se může osprchovat a po sprše ho vyprovodil ke dveřím. Benny byl celou dobu v transu z toho, co právě prožil.

POJĎ DÁL

Omámená mysl přišla k sobě až když seděl v autě. Připomněla mu hlavní plán dne. Zadal adresu do navigace a vyrazil. Křivka zvědavosti rostla s každou vteřinou dvacetiminutové cesty. Dnešek mu přinesl dávku slasti na hranici únosnosti. Bude potřebovat odvykačku u nějakého nezáživného románu.

„Váš cíl je po levé straně,“ přerušil syntetický hlas proud myšlenek. Nedočkavě zaparkoval a rázně vykročil k nízké budově s cedulí DANIcorp Ltd. U vstupních dveří hledal zvonek, do kterého by zabodl prst až do zbělání.

„Kurva drát!“ Žádný tam nebyl a tohle zřejmě nebylo správné heslo. Bloudil očima okolo zdánlivě neproniknutelné bariéry hladkých dveří bez kliky zasazených asi metr do stěny budovy. Periferně postřehl něco narušujícího homogenní povrch v pravé spodní části. Obálka v barvě dostatečně podobné samotným dveřím, aby nebyla na první pohled patrná, zároveň v barvě dostatečně odlišné, aby při bližším zkoumání neunikla očím pozorovatele. Odlepil ji. Působila prázdným dojmem. Otočil ji. ‚Pro B.‘ stálo na ní vyvedené ozdobným písmem. Usoudil, že ono B značí jeho jméno a obálku otevřel. Nic. Až na titěrný flash disk. Křivka zvědavosti opustila atmosféru a vydala se rychlostí světla mimo hranice sluneční soustavy.

Vzpomněl si na prastarou metodu, kterou používali lidé dožadující se vstupu ještě před vynálezem zvonku, a na dveře zabouchal. Po kratičkém prodlení se neslyšně odsunuly stranou a vpustily ho do chodby. O osvětlení se staralo tlumené led světlo zabudované do podlahy podél pravé stěny. Vlevo se za čtveřicí prosklených dveří rozprostíraly moderně vybavené kanceláře. Tři byly zařízené podle vkusu uživatelů. Každá naprosto jiná. V jedné pečlivě zastřižené bonsaje, v další obrovský plakát Beatles a ve třetí houpací křeslo. Všechny zamčené. Po marném pokusu o otevření se navíc sklo dveří automaticky zatmavilo a znemožnilo další zkoumání.

Přistoupil k posledním dveřím. Tahle kancelář byla úplný extrém. Prázdnější než pohled rozvodového právníka u soudu. Absolutní nicotu narušovaly jen dvě věci. Nápis „Pojď dál” na okně zabírajícím celou horní polovinu stěny a tenký notebook na parapetu. Vzal za kliku a vešel. Otevřel počítač a obrazovka se rozsvítila. Na parapetu byla nakreslená černá šipka směřující k USB portu.

„Tady si někdo asi myslí, že jsem úplný debil,“ povzdychl si. Vytáhl z obálky flash disk a zasunul.

Obrazovku vyplnilo video. Roztřesený záběr podlahy se ustálil se zvláštním cvaknutím. Ten zvuk s ním trhl. Obraz se posouval nahoru. Někdo pravděpodobně nastavoval stativ. Teď už nebylo pochyb. Díval se sám na sebe. Přivázaného k sedačce hotelového pokoje. Instinktivně si prohmatal zápěstí a očima dál propaloval děj. Viděl, jak do záběru vstupuje nahá žena, ta, která mu narušila večeři obálkou a tohle odstartovala. Ještě se podívala ke kameře a kývnutím si s někým dávala signál. Potom se pustila do díla. Když přišla ta část, ve které se neznámá nahotinka otočila zády k němu a téměř čelem ke kameře, zamrazilo ho. Měl možnost znovu vidět oči, kterých si při přebírání obálky kvůli výrazně nalíčeným rtům a svůdnému výstřihu pořádně nevšímal. Vrátil se mu pocit z hotelu, kdy mu na tom všem něco nesedělo. Dílky zapadly k sobě. Stejnýma očima se na něj dívala pokojská, když z něho tahala peníze a on z ní informace. Jak to, že ji nepoznal? Z toho, co teď viděl, pochopil, že pokojská byla prvotřídní převlek. Paruka, překreslené obočí, zúžené rty a vycpávky pod uniformou na správných místech se postaraly o to, aby si nikdo nemohl myslet, že se jedná o stejnou osobu. Navíc očividně chtěli, ať už to byl kdokoliv, aby na to přišel, jinak by jí přece dali i kontaktní čočky.

Rozbíhající se dedukce utnul titulek přejíždějící přes video ve chvíli, kdy si do jeho černého trička utírala mokrou ruku.
„Máš 30 vteřin na opuštění budovy před uzamčením a vypuštěním jedovatého plynu. Flash disk i notebook nech tam, kde jsou, jinak dojde k uzamčení okamžitě.“

Netroufal si ověřovat, nakolik je tahle výhrůžka reálná a zvolil ústup. Zastavil se až venku před vchodem, který se pár sekund na to zavřel. Sedl si na schod a pokoušel se poskládat myšlenky do srozumitelného celku.

„Někdo si tu se mnou parádně hraje. Ale proč? Nachytal mě snad někdo u toho, jak koukám přes okno? Ale to by pak tak rychle nenaplánovali a kamery venku žádné taky neměli. Jediné, co to spojuje, je náruživost Milfordovy ženy. V práci si užívá minimálně s jednou kolegyní a doma si pak k hrátkám pozvou mě. Navíc mi Milford honil a kouřil a mně to nepřišlo vůbec špatný. Co to se mnou, proboha, je?” Z roztěkaného přemítání jej vyrušil zvuk příchozí zprávy.

„Jak se jmenuje Milfordova žena?”

Zíral na display. Text na něj zíral zpátky. Milford mu to neřekl, ona se nepředstavila a sám se nezeptal. Bleskově vytočil Milfordovo číslo.

„Jak se jmenuje tvoje žena?” Vypálil hned, jak to Milford zvedl.

„Danielle, proč?”

Odpovědi se nedočkal, protože Benny okamžitě zavěsil, vyskočil a upřel zrak na neonový nápis na budově. ‘DANIcorp Ltd.’ Náhoda? Asi těžko. Našel si v galerii telefonu screenshot s výpisem z rejstříku. Jméno majitele bylo jiné. Jak se asi jmenuje Daniellina milenka z práce?

Vydal se na obchůzku budovy. Nic. Další stopu neobjevil.