Na deset otázek položených dotazníkovou formou vybraným tuzemským spisovatelům a spisovatelkám tentokrát odpovídá básník, prozaik a literární kritik Přemysl Krejčík (* 1991), mj. autor próz Malej NY (nominace na Cenu Jiřího Ortena), Čokoláda pro wehrmacht či Srab nebo básnické sbírky O auschwitzu psát nebudu.

▪ Co vás nasměrovalo na literární dráhu?

Nikdy si nejsem jistý, co na tuhle otázku odpovědět, obvykle říkám jednu z následujících variant: 1) ještě dřív, než jsem uměl psát, vymýšlel jsem si příběhy a nutil tátu, aby je zapisoval; 2) na střední škole jsem objevil server Pismak.cz, založil si profil a začal ho vydatně zaplňovat nesmysly, ale na druhou stranu to byla taková samouka tvůrčího psaní, dostalo se mi první zpětné vazby a něco jsem si snad odnesl; 3) na vysoké jsem se seznámil s akademikem a básníkem Jiřím Studeným aka Dr. Krejzyberdem, který moje první slušnější pokusy zařadil do ročenky Tahy, což bylo – myslím – moje úplně první publikování tiskem. Všechny tyhle tři odpovědi jsou pravda a těžko říct, který z těch okamžiků mě nasměroval nejvíc. Myslím, že všechny a určitě i nemálo dalších.

▪ Jak jste hledal nakladatele pro svůj první rukopis?

První básnická sbírka šla přes známé z pardubické univerzity do malého nakladatelství Pavel Mervart. Původně jsem ji zkoušel u větších nakladatelů, ale když se jeden z nich konečně rozhoupal, u Pavla Mervarta už jsme měli dohodu a já považoval za neférové přejít někam jinam. Zpětně toho nelituju, Pavel Mervart mi vydal i první román a rozhodně patří k těm dobrým z malých nakladatelů, měl jsem u něj vždycky všechno pod kontrolou a jsem rád, že mám zkušenosti s různými druhy a přístupy k vydávání knih. Moje první samostatná próza, sbírka sci-fi povídek, šla už úplně běžnou cestou – poslal jsem do nakladatelství Epocha rukopis, obrnil se trpělivostí, a když jsem to čekal nejméně, přišla zpráva, že to vydají.

▪ Kdy a kde nejčastěji píšete?

Je to různé. Dokud jsem dodělával doktorát, chodil jsem poměrně často psát na univerzitu. Doma se mi moc dobře nepíše, nemám v tuhle chvíli žádnou pracovnu, tak je to komplikovanější. Nejlépe se mi samozřejmě psalo na tvůrčích rezidencích, nicméně těch nebylo tolik, abych je mohl označit za nejčastější… Takže v posledním roce by ta odpověď byla asi takhle: po kavárnách a hotelech. Častěji po kavárnách, nicméně poslední zatím dokončený rukopis jsem dopisoval v laciných hotelech, kde jsem si dělal takové vlastní víkendové tvůrčí rezidence.

▪ Co byste označil za stěžejní zdroje své tvůrčí inspirace?

Tohle je těžká otázka. Moje knihy jsou poměrně různorodé, ale u třech ze čtyř mých románů je spojitost v subkulturách. Do sci-fi Čokoláda pro wehrmacht jsem si vymyslel subkulturu vlastní, u románů Malej NY a Srab jsem se inspiroval svou zkušeností z dospívání, kdy jsem byl součástí rapové kultury, v ní jsem vyrostl. Na druhou stranu věci, které jsem psal po Srabovi, mají zdroje zase úplně jinde. Když ale vynecháme sci-fi, tak moje prózy i básně zpravidla obsahují nějaký osobní prožitek, něco, co znám a co se můžu pokusit zachytit autenticky. I když to třeba pak zohýbám k nepoznání, obalím fiktivním příběhem a tak podobně. Takže asi neříkám nic, co by neřekla většina jiných autorů a autorek.

▪ Jaký jste čtenář a jak vypadá vaše domácí knihovna?

Jsem kombinace chaotického a systematického čtenáře. Čtu velké množství knih bez ohledu na žánry, obvykle mám rozečteno mnoho věcí naráz, ale zároveň v tom mám systém. Zpravidla jde o žánrově a stylově různé věci a taky je „čtu“ v různé podobě: něco jako e-book, něco jako tištěnou knihu, něco zároveň poslouchám jako audio. Domácí knihovna je chaotická, ale jen proto, že se knihy už nikam nevejdou – s každou novou hledám, kam ji ještě napasovat, v každé poličce jsou knihy ve dvou řadách, systematicky zorganizovaná knihovna je jedním z takových mých smělých snů do budoucna.

▪ Které literární organizace, časopisy, festivaly, ceny apod. jsou vám blízké a proč?

Zpovzdálí sleduji Asociaci spisovatelů, je fajn, že je tu nějaká organizace, která se snaží být aktuální a přínosná. Z časopisů si občas přečtu Tvar nebo Host, taky mám rád Pevnost, byť v té je na mě tak nějak málo literatury, ale chápu, že časopis se zaměřuje rovným dílem i na další oblasti. Aspoň si v něm rád přečtu třeba o filmech, které vlastně ani nechci vidět, ale fascinuje mě pozadí jejich vzniku nebo fikční svět, ze kterého vycházejí, to samé platí o hrách. Nejbližší mi samozřejmě byla Partonyma, kterou jsem většinu času její existence vedl a dělali jsme to zase jinak než jmenované časopisy. Sympatický mi byl vždycky taky Protimluv, ale už delší dobu jsem ho nečetl. A pak mám rád Plav, je super, že se přináší ze zahraničí mnoho překladů úplně mimo hlavní proud. Co se cen týká, vždycky sleduji, kdo dostane Cenu Jiřího Ortena nebo Magnesii Literu. Na literární festivaly, přiznám se, nejezdím. Zpravidla si mezi ostatními literáty připadám jako outsider, tak možná i proto se tolik nedružím.

▪ Jak si podle vás stojí literatura a knihy v dnešním světě?

Když se podíváte do knihkupectví nebo na sociální sítě, zdá se, že literatura je v módě, čtení je důležité pro sebeprezentaci. Jistě, tady by hodně lidí namítlo, že většinově se čtou pitomosti, které nepřežijí do dalšího roku, ale to není nic nového. Takže ani já neřeknu nic nového: literatura si podle mě nestojí tak špatně, jak by se mohlo v digitální době zdát. Ale kdo ví, třeba se pletu.

▪ Co je dnes hlavním zdrojem vaší obživy?

Tohle píšu zrovna v období (konec března), kdy se toho hodně mění. V tuhle chvíli je mým hlavním zdrojem redaktorská činnost, kterou externě dělám pro jedno sympatické české nakladatelství. Po dlouhém boji s větrnými mlýny na trhu práce jsem se konečně dostal do oblasti literatury a trávím čas rýpáním se autorům v jejich románech a povídkách. Kupodivu mě to baví, dává mi to smysl a zatím mám od autorů i nakladatelství na svou činnost jen dobré ohlasy, tak snad jsem v tom i něčím přínosný… Jenže jako externí práce to samozřejmě na dlouhodobé přežití (a nejen přežití) nestačí, takže zrovna za několik málo dní začínám akademickou dráhu na jedné univerzitě, výhledově k ní mám domluvenou spolupráci s univerzitou další.

▪ Jakou knihu máte zrovna rozečtenou?

V tuhle chvíli méně knih než obvykle, vlastně jen jednu. Frankenstein z Bagdádu od Ahmada Saadáwího. A vedle toho poslouchám audioknihu Hrabě Monte Cristo, což je opravdu dlouhá nahrávka. A taky pracovní verzi vznikající audioknihy mého románu Srab, kterou jsem dostal jako beta-posluchač. A pouštím se do jedné objemné knihy pohádek, ze které budu připravovat výbor. Takže vlastně toho není ani až tak málo, když nad tím přemýšlím…

▪ Na čem právě pracujete?

Nedávno jsem dopsal román a nechávám ho odležet, než se s odstupem vrhnu na redakci. Ale nikam nespěchám, je takříkajíc ve frontě, ještě bych před ním rád vydal jiný, který už mám dokončený víc než rok. V nejbližších dnech se budu pouštět do přípravy své druhé odborné monografie, pojednávající o projevech totalitarismu v science fiction. Půjde o předělání mojí doktorské dizertační práce do podoby monografie, což právě souvisí s tou výše zmíněnou akademickou činností. Co se beletrie týká, postupně si hromadím publikované i nepublikované povídky za poslední roky, a až vyjdou ty dva romány, rád bych udělal sbírku povídek. Ale to je hudba možná ještě daleké budoucnosti.

Petr Nagy

Spisovatelský dotazník (IV) – Přemysl Krejčík