Cesta do ČR, následný problém a dostanu se vůbec domů?

Dne 22.12 jsem se rozhodla jet do Česka. Vzhledem k tomu, že jsou svátky tak to bylo na místě, protože moje rodina velmi lpí na tom, abychom byli všichni spolu. Sice jsem už měla začínající nemoc, ale bohužel, nešel zrušit lístek, ani přesunou a všechny místa do 1.1 byla plná. Rozjela jsem se tedy do Česka. Zpětně si říkám na jednu stranu že jsem hlupák, že jsem vůbec jela. Ale zároveň si řikám, ještě že tak, možná by to byl ještě větší průser. 

Zabalila jsem si jen tak nějaké věci na doma. Věděla jsem, že nebudu chodit nikam ven, do města a tak nebyla potřeba si pakovat věci duležitější než spodní prádlo, nějaké převlečení, kartáček a to je vše. Ostatně, proč si sebou brát kufr přervaný věcmi, na to Vánoční mlsání. Rozloučila jsem se jen tak letmo na nádraží se snoubencem a nastoupila do vlaku. Cesta probíhala tak jak měla, žádné zpoždění ani delší stavění zatím nebylo. Až do Lvova.

Ve Lvově nastoupily slečny a paní hraničářky, psovodi a začali po půl hodinové (plánované) pauze ve stanici kontrolovat za jízdy. Jedna z nich došla ke mě. Vzala si můj pas, přiložila a prolistovala. Myslela jsem si, že všechno bude v pořádku, jako každou cestu sem či zpět domů.

Nebylo.

Dala si pas do kapsy a říkala mi ať jsem v klidu, začala jsem být totiž značně nervózní, protože jsem u sebe neměla pas a ona mi nebyla schopná říct co se děje. Přišla pak za mnou a ptala se zda nemám nějakou kartu rezidenta. Vysvětlila jsem ji že ne, ale že se za tři týdny bereme a tak dostanu vízum. Po skoro hodině za mnou došla stále s mým pasem v kapse a řiká ať jdu s ní. Prošly jsme dva vagóny a dovedla mě k hloučku hraničářek, které lámanou angličtinou řekly ať si sednu k nim. Anglicky moc nemluví, v Ukrajině vlastně nikdo, nerozumím tomu jak je to možné, protože se jí prý učí, ale nemluví dobře a nebo vubec. 

Posadila jsem se a čekala co se bude dít. Jedna z nich si vzala papíry v azbuce a protože mi trvá déle než to přelouskám vůbec jsem nevěděla co je tam napsané. Začala se mě lámanou angličtinou ptát na to proč jsem v Ukrajině a kde bydlím. Dala jsem jí všechny udaje co potřebovala vědět a ptala se co se děje, zda mi to může vysvětlit. Snažila se mi říct, že jsem přesáhla dny ve 180/90 dnech v zahraničí na bezvízový pobyt a že potřebuji vízum. Z jejích slov, jsem vyčetla že tedy peněžní částku bez mála 2 tisíc hřiven platím vízum. Řikala jsem jim že je to super, že tedy platím vízum a zda ten papír co mi daly mám mít na hranice sebou. Odpověd byla ano ať si to vezmu a že vše bude v pořádku. 

No nechaly mne po zaplacení jít, já už s horečkou co se každou chvilkou zvyšovala jsem začala pročítat papíry. Do toho vlak zastavil. Nikdo jsme nechápal proč. Řekli nám, že budeme čekat až projedou 3 vlaky a poté nás pustí na Polské hranice. Čekali jsme tam 5 hodin. Po 5ti hodinách jsme se rozjeli dál a pak zase stavěli. Na další hodinu a půl. No já už po pročtení papírů byla pěkně naštvaná, protože jsem zjistila že to co mi paní hraničkářka dala, a to co jsem platila rozhodně nebylo vízum ale pokuta. No co se dá dělat. Musela jsem to nějak akceptovat a říkala si co teď? Snad to nějak vyřeším. 

Dojela jsem nějak úspěšně do Prahy. Místo v 6 hodin ráno v půl 12 poledne ale dojela. Dopravila jsem se domů k rodičům a šla hned spát, protože moje nemoc se rozjela a já byla vyčerpaná. Začala jsem obvolávat ambasádu, lidi který by mi mohli poradit co teď s tím, řešila jsem to se snoubencem a začalo nám docházet, že na Silvestra doma nebudu. 

Se slzama v očích, kdo mne sleduje je mu to jasné, jsem začala chápat že se odtud nedostanu. A taky, že ne opravdu jsem tu uvízla. Možná vám to přijde jako banalita. Ale kdyby jste se nemohli dostat domů jak by jste reagovali? 

Svatba, dá se odložit, ale proč? Nechcete to dělat. Chcete být doma a užívat si svátky se svým milým/milou.

V jednu chvilku to vypadalo, že tu budu muset být tři měsíce. Naštěstí je pan velvyslanec ČR velmi slušný a hodný chlap a pokusil se za mě přimluvit a zeptat se jaké mám možnosti. (asi se budu opakovat ale řešit něco s UA ambasádou je fakt složitý) Došli jsme k tomu, že mi pomůže papír od organizace neziskové a na základě toho dostanu vízum. Teď už jen čekám, na to až bude papír hotový a dostane se ke mě do Prahy a já budu pak moct jít na ambasádu a žádat o vízum. 

Snad to vyjde.

Už chci domů. Je mi líto, že při tom co můj partner zažívá už skoro rok a já hodně času byla pryč od něj nemůžeme v klidu oslavit ani nový rok. Že možná nestihnu ani naší svatbu. Že si nemůžeme dopřát chvilku normálnosti. 

Tak bych chtěla upozornit všechny kteří někam jezdí na delší dobu a spoléhají na 90 dnů ve 180 dnech, nepodceňujte to a dávejte si na to bacha. Je to opravdu zrádný a je to v jakýchkoliv 180 dnech, jsou klouzavé. 

Moje cesta z Ukrajiny byla krušná ale i přes nemoc a tohle všechno, jsem si svátky v Česku užila, ale lhala bych kdybych říkala že se netěším až oslavím ty Ukrajinské. 

Všem Vám přeji do Nového roku pevné zdraví, klid a hlavně ať už nám ta válka skončí. 

Mějme se rádi, usmívejme se a snažme se najít ve všem to pozitivní, já svůj čas tady využiju pro najití krásných šatů.

S pozdravem 
Veronika