Literární pel-mel (44)

Pravidelný přehled vybraných událostí, textů a pořadů s literární tematikou, které přinesl uplynulý týden…

„Osmnáctý román Iana McEwana Hodiny, který nedávno v překladu Ladislava Šenkyříka vydal Odeon, je částečně autobiografický, částečně tematicky shrnuje spisovatelova minulá díla. A stvrzuje autorovu pozici jednoho z nejsilnějších hlasů současné literární Anglie,“ napsal v Deníku N Ladislav Nagy.

„O identitě by samozřejmě šlo říct ledasco, ale v pětiminutové ranní úvaze bude lepší držet se při zemi. Přesněji řečeno ohlédnout se zběžně za loňským rokem v české próze. Nejvýraznější loňské romány totiž kolem identity krouží v úzkých smyčkách. A co je příznačné, spíše než o identitu postav, tedy o charaktery, v nich jde o identitu autorek a autorů. Nebo takto: romány Nejvyšší karta Petry Hůlové, Hella Aleny Machoninové i Rozložíš paměť Marka Torčíka se řadí mezi autofikce,“ přemítal na Vltavě Jan Němec.

„Nad Vyhořením se právě otázka po jeho smyslu vznáší dost intenzivně. Na to, aby paperback vyvolával podobné účinky jako Bilerova Destrukce, je příliš krátký, na to, aby člověka vedl k hlubšímu přemítání, zase plochý. Šesták po Kontinuitě parku opět přichází se stylisticky a formálně nezaměnitelnou knihou. Dojem z ní je však rozpačitý,“ píše na webu ČT art Daniel Mukner.

„Zatímco se norská literatura těší u českých čtenářů trvalému zájmu, o té české v Norsku se to bohužel říct nedá. Počet překladů z češtiny do norštiny je mizivý a na konci minulého roku bylo navíc rozhodnuto o zrušení bakalářského studia slavistiky (vyjma ruštiny) na největší tamní univerzitě. Čím to je? A je v našich silách obraz české literatury za našimi hranicemi vylepšit?“ ptá se na webu iLiteratura.cz Vesna Evans.

„S Metafyzickým kurníkem se v Česku objevila vzácnost: kniha, kterou je rozkoš číst nejen kvůli obsahu, ale také pro její formu. Kniha bohatá vtipem, který je však spíše než českým humorem francouzským espritem, což je slovo do češtiny vpravdě nepřeložitelné. Nakonec české prostředí nikdy tímto druhem intelektuálního rozkošnictví neoplývalo, a pokud se už u někoho tento dar projevil (například eseje Václava Jamka), širší čtenářská obec jej neocenila. Už sama česká řeč jako by se tomuto perlení a hře s odstíny zdráhala. O to více je třeba ocenit umění, s nímž se Jeanu-Gaspardu Páleníčkovi podařilo tento bez přehánění literární skvost přeložit,“ rozplývá se na webu H7O.cz. Magdaléna Platzová nad českým vydáním knihy Xaviera Galmiche.

„Při vyslovení jména Pavla Zajíčka nejspíš naskočí asociace na československý underground a jednu z legend, kapelu DG 307 – zcela právem, ovšem jak ukazuje kniha rozhovorů Radost je lehkost, vánek, studená voda, Zajíček je osobností daleko širší a hlubší,“ píše na webu ČT24 Josef Rauvolf.

„Na literatuře mě štve, že je často odstřižená od společenské reality,“ říká spisovatel Marek Torčík v novém díle podcastu Lit na Radiu Wave. S autorem čtenáři i kritikou chváleného románu Rozložíš paměť mluvila moderátorka Eva Soukeníková o bolavém vzpomínání i úlevném zapomínání.

„Prózy Aurelie, Pandora a Dcery ohně francouzského romantika Gérarda de Nervala nedávno vyšly v novém českém překladu. Čím nás ale Nerval se svou pověstí literárního šílence dodnes uchvacuje? Nejsou to jen grandiózní snové obrazy, ale i chvějivé prolínání postav, časových rovin a míst,“ tvrdí Josef Fulka v časopisu A2.

„George R. R. Martin je dnes znám především jako autor předlohy k seriálovému hitu Hra o trůny. Byly však doby, kdy se věnoval také hororu. Sen Ockerwee je v tomto ohledu jeho nejlepším dílem a nyní vychází v českém překladu již podruhé,“ napsal na webu ČT art Boris Hokr.

Mlýnem na mumie kdysi vyvolal třeskutý zájem o své psaní. Podobně intenzivní sláva ho pak dostihla i mezi dětskými milovníky Jezevce Chrujdy a party z H₂O. Petr Stančík se stal jednou z nejvýraznějších postav české literární scény. Co píše právě teď a jestli je spíš pracant nebo lenoch, prozradil Kláře Fleyberkové v další epizodě podcastu Pracanti.

Saša Michailidis si do vltavského Akcentu pozval překladatele a spisovatele Pavla Pecháčka a experta na horor v literatuře i filmu Martina Jirouška. Jak se klasický horor liší od toho současného? Vykazuje hororová literatura nějaké podstatné znaky? A proč horory rádi čteme?

„Román německého nobelisty se dočkal prvního českého překladu téměř půlstoletí po svém vzniku, v některých ohledech je ale možná ještě aktuálnější než tehdy,“ napsal Martin Liška o románu Heinricha Bölla Ochranné obklíčení na webu iLiteratura.cz.

Nakladatel Jakub Němeček napsal pro rubriku Deníku N „Za oponou“ o svém nejnovějším nakladatelském počinu – Křídločkách Ursuly K. Le Guin.

„Šedé včely, román Ukrajince Andreje Kurkova, popisuje každodenní starosti obyvatel takzvané šedé zóny. Nejedná se o šedou zónu ekonomickou, neboť tam, kde bydlí hlavní hrdina Sergej, není peníze za co utrácet, ani jak je získávat. Serjoža bydlí ve vesnici mezi ukrajinskými a (pro)ruskými vojsky a zůstává v ní, i když mu nad hlavou létají rakety,“ píše na webu ČT art Radka Rubilina.

„‚Poezie je především tvarem, ve kterém je jak daleko důležitější než co,‘ napsal básník Miroslav Topinka už v roce 1962 ve svém eseji Hadí kámen. Texty Láníkové toto pravidlo — na něž současní básníci čím dál tím víc zapomínají – navracejí zpět do hry, přičemž ho vybrušují téměř do mrazivé dokonalosti,“ dočteme se v recenzi sbírky Puma M, kterou pro web H7O.cz napsal Libor Staněk II.

„Salman Rushdie se ve svých esejích představuje jako milovník knih a zkušený myslitel, který stále sleduje aktuální dění a komentuje ho z pozice autora rozkročeného nad kulturami i jazyky,“ napsala na webu iLiteratura.cz Klára Soukupová o knize Jazyky pravdy.

„Filip Klega je vnímavý poutník, pozorovatel a provokatér, za svou sbírku Andrstán v loňském roce získal Cenu Jiřího Ortena. Autor se nepokrytě hlásí k odkazu undergroundu nejenom básnickým novotvarem v názvu. Svět poezie představí tvorbu ostravského básníka on the road, a to doslova. Vyjdeme od ostravského vlakové zastávky na proslulé Stodolní ulici a přes centrum města dojdeme až do neméně slavného baru U Waldemara. A mezitím proletíme půlkou střední Evropy, protože to poezie umí.“ K poslechu na Vltavě.

Dne 14. ledna 2024 zemřel v Moskvě významný ruský básník Lev Rubinštejn. Web H7O.cz přinesl ohlédnutí rusistky Aleny Machoninové, která se s Rubinštejnem znala osobně.

Od začátku roku můžete na Radiu Wave poslouchat nový literární podcast s názvem Lit. V jeho přípravě a moderaci se střídají Eva Soukeníková a Jan Dlouhý. Koho by si pozvali jako hosta do prvního dílu, kdy by to mohl být kdokoliv? Co je baví na současné české literatuře a kde vidí její slabosti?

Web Nedělní chvilka poezie přinesl ukázky z poezie Anny Luňákové (* 1993), která tvoří písmem, divadlem, pohyblivým obrazem i zvukem. Dokončuje doktorát na filologickém oboru FF UK, spolupracuje s Divadlem Continuo a dalšími tvůrčími skupinami jako je Herons Vector či Nothing Is A Problem Here. Knižně publikovala prózu Tři!, básnickou skladbu Jen ztratím jméno, knihu pro mladé čtenáře Atlas Babiček, překlad Dopisu pro D. André Gorze, či sestavila pro revue Prostor antologii Pandezie. V roce 2024 chystá k vydání další básnickou skladbu. V revue Prostor pracuje jako editorka a v současnosti je předsedkyní Asociace Spisovatelů.