Co to je za komunismus bez průvodu?!

Zavázal jsem se posílat svoje newslettery v pondělí, ale co naděláte, když je v pondělí svátek (pro mě pracovní mimochodem), v úterý jsem musel dořešit daně (na poslední chvíli, jak jinak) a dojet ještě na otočku do Litomyšle, a pak jít na schůzku domlouvat jeden z dalších podcastů. A bude to téma, o kterém teď třeba ještě ani nevíte, že vás bude bavit, ale garantuju vám, že bude.

Co v Litomyšli? Už před Vánoci jsem na Twitteru zjistil, že jedna proaktivní maminka na rodičovské Martina Sirová si tu pod křídlo vzala několik set Ukrajinek a spolu s Operací Kyseláč jsme jim pomohli udělat hezčí svátky.

No a jedna z Martininých „chráněnkyň“ Iryna si tu nyní otevřela pizzerii a potřebovala z Makra dovézt nějaké zásoby. Nabídl jsem se, že věnuju svůj čas, trochu toho benzínu a tři tisíce korun jako příspěvek na nákup. Dopoledne jsem naložil košík, že jsem ho málem neuvezl a po poledni si už pochutnával na poctivé pizze.

Nalijme si čistého vína – příznivci pravé neapolské by ze zdejší placky byli asi trochu zoufalí a na počtu surovin by možná taky šlo šetřit, ale to těsto je dobré, okraje křupavé a leckteré pražské fastfoody by se od Iryny mohly učit, jak udělat pizzu obyčejně, ale chutně. Ostatně Operace Kyseláč už se sem chystá na výjezdní zasedání. A co je dobré pro admiralitu, je dobré pro každého! Adresa pizzerie U Iryny je Jiráskova 9, Litomyšl, vchod je zezdola z ulice B. Němcové.

Jeden tradiční pozdrav Putinovi. Nebo těm, kdo si myslí, že tenhle znak česko-ukrajinského přátelství je hanobení státního symbolu…

Tolik na vysvětlenou, proč se aktuální newsletter pozdržel, ale jak jistě uznáte, stálo to za to. Příští týden ještě možná výjimečně v posvátečním úterý, a pak zase do starých kolejí.

Jinak mi často říkáte, že tyhle statě jsou hodně letem světem. A máte pravdu. Vše, co mě během týdne zaujme (a mám pocit, že by mohlo bavit i někoho jiného), tu má své místo. A víte, že situace na Ukrajině mě zajímá, dezoláti mě fascinují, hudba je vášeň a ze srdce nesnáším komunisty a vždy se jim rád vysměju. No, popojedem…

Srbský dezinformátor a obchodník se strachem Ladislav Vrabel si (zatím nepravomocně) odnesl od soudu čtyřměsíční podmínku za šíření poplašné zprávy, že Česko plánuje (haha) použít (hahaha) jaderné zbraně (hahahaha) proti Rusku (LOOOOL!). Jak moc vypatlaný musíte být, abyste s takovým nesmyslem šli na veřejnost, respektive abyste jeho šiřitele byli ochotní dál poslouchat?

Podmínka s odkladem na osmnáct měsíců znamená, že následující rok a půl bude muset Vrabel sekat latinu, nebo půjde reálně do chládku. Což zjevně nevydrží, protože svoje bláboly vykládal ještě na soudním dvorečku.

Jiná dezolé parta tvrdí, že rozpad Československa byl nelegitimní a docela dobře je rozebrali Petros Michopulos a Bohumil Pečinka v aktuálním epizodě Kecy a politika. A „legitimní věřitelé“ mají možná svůj sen o Československu na dosah ruky!

Vrabela, Rajchla a podobné zjevy docela podrobně sleduje novinář Martin Bartkovský (znáte právě také z Keců). Takže si o téhle společenské sedlině budeme povídat v příští epizodě Akordů.

Rozhovor s autory podcastu Přepište dějiny je stále dostupný na YouTube i podcastových platformách. A je stále podnětný i aktuální.

Jako člověk, který skoro čtvrt století zpíval v revivalu Beatles, bych nechtěl a ani nemohl odsuzovat podobné kapely šmahem. Skutečně i mezi tribute bandy se najdou prostě dobré kousky – ať už čistě muzikantsky, nebo aspoň proto, že originál už neuslyšíte. Ale pak jsou revivaly podivné (Kabát stále hraje v původní sestavě, haló!), nechutné (Vladimír Mišík je sice starý nemocný pán, ale zatím není potřeba ho „oživovat“) nebo prostě jen úplně zbytečné.

To je třeba případ kapely No Name Tribute, která mi jen o dva měsíce utekla na blízkém Slamníku! Už podle fotky to nebude úplně věrná kopie a Češi pokoušející se o slovenštinu jsou ještě horší než Slováci nebo Maďaři mluvící česky (sorry, Vico). Ale hlavně původní No Name můžete od teď až do konce prázdnin potkat naživo v Karlových Varech, Brně, Ostravě, Kolíně, Frýdlantu, Chýni, Písku, Pohořelicích u Brna, Velkých Popovicích, Humpolci, Bohumíně, Veselí nad Lužnicí, Šluknově, Jihlavě, Poličce, Ústí nad Labem, na několika tuzemských hradech, v Liberci, Jiříkově u Rumburka, Rapotíně, Přerově, Lednici, Březně a Hustopečích nad Bečvou. Na co potřebujete revival?!

Petr Pavel v Ukrajině

Minule jsme řešili ostudu stran kanceláře exprezidenta Zemana, tentokrát se aktuální prezident pochlapil až natolik, že se stal první západním státníkem, který vyrazil až na východ Ukrajiny. A to je velký symbol!

Nejprve Petr Pavel dorazil spolu se slovenskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou do Kyjeva, následně se podíval až do válkou zničeného Dnipra. Na dotaz novinářů, jestli mu ta scenérie něco připomíná, odtušil, že Jugoslávii nebo Afghanistán, a dodal, že nečekal, že něco takového zažije ještě v Evropě.

A potom připojil ještě jeden důležitý postřeh. Chyba se stane, ale tolik útoků na civilní cíle ukazuje, že je to záměr. Zlomit vůli Ukrajinců k odporu se ovšem nepovedlo. Proč v tom Rusko přesto pokračuje? „V posledních letech ukázalo tolik inklinace k barbarství, že mě to nepřekvapuje.“

No a komunistický ráj na Kubě dostal další trhlinu. Protože, co je to za komunismus, když neděláte prvomájový průvod?! Ostrovní stát se potýká s nedostatkem paliva, které je pouze na příděl a preferované mají být vozy policie, zdravotníků a pohřební služby. Ještě se snad k benzínu dostanou turisti.

A proč nejde uspořádat (pěší) pochod centrem hlavního města? Protože režim k tomu vždy svážel desetitisíce lidí z celé země, aby ta demonstrace „podpory revoluci a socialismu“ byla pořádná. No a vládním autobusům samozřejmě došla šťáva taky.

Socialismo o gasolina!

A možná by nikam nedojel ani kombajnista…

K odběru newsletteru se můžete přihlásit zde.