O rodičovství na sítích, radách a odsuzování. Kde jsme nechali onen vychvalovaný respekt?
O rodičovství na sítích, o hodnocení, odsuzování a pocitech viny. Aneb pozor na to, kde se ptáte na radu a jak ji na sebe necháte působit.
Včera jsem měla nepříjemný zážitek v jedné skupině, která se věnuje respektující výchově. Musím na to pořád myslet, a tak jsem se rozhodla z toho vypsat. Je to totiž jeden z důvodů, proč dělám Rodičoff. Chci vytvářet prostor, kde se tohle dít nebude.Jak to začalo?Maminka se ve skupině zeptala na chování svého 10 měsíčního dítěte. V příspěvku uvedla, že s ním je 24/7, např. že s ním i oba denní spánky spí, protože ji k tomu potřebuje. Ale že nyní, když se chce sama najíst, nebo si večer popovídat s partnerem, tak dítě pláče a chce pozornost. Podotýkám, že u povídání s partnerem uvedla, že předtím se dítku partner věnuje a u toho povídání oba sedí u ní na dece. Ano, zmínila také, že ten řev jí vadí a nemůže ho vydržet. Hned zatím ovšem uvedla, že vždy jí věnuje pozornost, uzná emoce a vysvětlí. Ptala se, zda dcera je ještě malá na to, aby pochopila, že ona jako matka má taky svoje potřeby. Vyjádřila obavy, aby nemusela pořád "skákat jak píská", když by třeba vstávala i od jídla. (Tyhle obavy jsou za mě naprosto běžné, protože to je to, co vždy slyšíme od okolí.)Co se stalo?To, co se ve skupině seběhlo bylo naprosto šílené. Paní dostala hodně odsuzujících komentářů typu, že chce cvičit dítě jak psa. Že snad je dospělá a ona umí počkat a ona má nyní hlavně uspokojovat potřeby dítěte, které počkat neumí. Vrcholem ale byla odpověď jedné z moderátorek, kterou jsem se po dlouhém rozmýšlení rozhodla sdílet.Odpověď moderátorky:
Paní moderátorka nebyla jediná takto útočná. Bylo toho mnohem víc. Jako příklad přidávám ještě jeden velmi bolavý komentář od účastnice diskuze. Problémem je, že moderátor by se měl snažit, aby byly jiné názory prezentovány s respektem, aby dotazujícím se rodičům neubližovaly. Přecijen jsme ve skupině o respektující výchově. Snažila jsem se to moderátorce vysvětlit (a nebyla jsem naštěstí jediná). Zmínila jsem, že v její odpovědi není žádný respekt, že neví, jak se maminka běžně chová. Že by bylo dobré přijmout pocity pisatelky a následně ji podpořit možnostmi nebo edukací. Vůbec to ale nepřijala. Naopak. Uzavřela si to nejspíš tak, že my neumíme dát respekt dítěti a ona to musí jako moderátorka řešit. V útočnosti dále pokračovala. Další komentáře nemírnila, spíše i podporovala.
Příklad dalšího útočného komentáře, dokonce s výzvou opuštění skupiny:
Jak to vidím já?
Na takové situace existují různé názory. Jeden názor může být ten, že se od jídla nezvednu a vysvětlím proč. Nebo se zvedám s přestávkami, uznám emoce, vysvětlím. Učím dítě, že mám také nějaké základní potřeby. Úplně jiný názor je, že dítě je na pochopení tohoto malé a je potřeba svoje potřeby odložit/ naplánovat jinak, protože dítě zatím nechápe, že má počkat a já mám za úkol jeho potřeby sytit. Ať už si vybereme cokoliv, myslím si, že základem dialogu a dalšího rozvoje je respektovat druhou stranu. Proto sdílím i odpovědi, které vyjadřují stejný názor jako moderátorka, ale s respektem. Tak, že se rodič může edukovat, podívat se na to jinak a rozhodnout se, jestli je to cesta, kterou chce jít. To byly rovněž odpovědi, za které maminka děkovala. (Moderátorka ji naopak bohužel rozbrečela.).
První příklad - Respekt k druhé mamince, informace, které mohou být pro maminku nové, doporučení na knihy.
Druhý příklad. Uznání emocí, podpora v tom, že to přejde. Tip na to, jak to zvládnout, jiný úhel pohledu.
Třetí odpověď. Vyjádření k obavám a podpora v tom, že to není napořád.
Co si z toho vzít?
- Nevíme všichni všechno, proto se ptáme. Jsme na cestě, chceme se učit. Pojďme se v tom podporovat a ne shazovat. Pokud to někdo dělá, upozorni ho.
- Je v pořádku pochybovat o respektujícím přístupu. Přecijen často nás znejistí okolí a my si říkáme, jestli už nejsme za hranou, za kterou být nechceme. Každý den zvažujeme, zda je tohle vybalancované, nebo není. Žádný extrém se ještě nikdy neosvědčil.
- Máme právo být unavení nebo frustrovaní. Plníme potřeby dětí 24/7 a nemáme čas na sebe. Nemusíme furt juchat a všechno přijímat s radostí. Nehledě na to, že někdo třeba musí jíst opravdu pravidelně. Třeba rodič s cukrovkou. Máš svoje emoce a potřeby, to je v pořádku. Nenech nikoho, aby ti říkal, co je nebo není správné cítit. Můžeš cítit naštvaní a i přesto o dítě pečovat skvěle.
- Ne každá rada je pro tebe a tvoje dítě vhodná. Je to nečí názor. Nemusíš ho aplikovat, ale můžeš. Je to tvoje rozhodnutí.
Závěrem
Chápu, že sdílet opravdové odpovědi je kontroverzní. Vynechala jsem proto detaily, skupinu i jména. Ale nechtěla jsem tentokrát parafrázovat. Chtěla jsem ukázat realitu sociálních sítí v rodičovství. Paní moderátorce jsem zpětnou vazbu dala přímo i jsem jí navrhovala, jak lze stejný názor vyjádřit tak, aby si z toho rodič něco vzal a ne pouze pocit viny, pochybování o sobě jako o rodiči, apod. Jsem přesvědčená, že právě takovéhle reakce vedou k démonizování respektujícího přístupu, stresování rodičů, kteří se to snaží dělat jinak, ale teprve se to učí. A to je škoda.
Proto dělám Rodičoff. Chci, abychom si vytvořili místo, kde k sobě budeme ohleduplní. Kde každý dělá rodičovství po svém a je to tak v pořádku. Kde se můžeme vzájemně vzdělávat a inspirovat bez hodnocení. Kde je v pořádku dělat chyby a být na cestě. Pokud znáte někoho, kdo by něco takového potřeboval, budu ráda, když mu o Rodičoff řeknete.
Máš taky nějakou negativní zkušenost ze sítí? Jak jsi reagoval/a? Budu ráda, když se podělíš tady nebo na IG.
U mě vždycky platí. Děláš to dobře!
Tak #VypniObavy
Míša
Pro zobrazení komentářů se přihlaste nebo registrujte