Jak se k desce dostat?
Pokud chceš elektronickou verzi, najdeš ji na Bandcampu za 11 EUR. Nevím však, v jaké kvalitě tam je deska k dispozici. K dostání je i vinyl, našel jsem ho třeba tady.
Doporučím ti však jiný zdroj (tam jsem nakupoval já, čili ověřeno). Na serveru Bleep.com je dvojalbum k dispozici v několika formátech:
💎 Oblíbená skladba: Going Under (Rockers Hi‐Fi)
Věřím, že pokud si desku The K&D Sessions koupíš, užiješ si ji.
Mám radost, že jsem se konečně dostal k představení dvojalba, které považuji za opravdový hudební skvost. Trvalo mi to snad patnáct let. Přestože jsem původně plánoval tento příspěvěk pouze pro předplatitele, nechám ho odemčený. Při přemýšlení o tom, jak to všechno podat, jsem totiž našel hodně spojovacích (hudebních) můstků, které by měly zaznít veřejně.
Důležitá poznámka na úvod. Budu mluvit o dvojalbu, které není v žádném z hudebních katalogů, tedy nemůžeš si ho pustit na kliknutí. Což by ovšem nemělo vadit, protože dostat se k němu jinou cestou není nijak složité.
Desku The K&D Sessions od dvojice Kruder & Dorfmeister najdeš v rámci jednoho playlistu na YouTube. Nechápu, jak je možné, že tetno materiál už YouTube dávno neodstranil, ale to je teď vedlejší. V playlistu chybí dvě bonusové skladby, seznam také není ve správném pořadí. To je však taky fuk.
Navrhuji tedy: pokud desku neznáš nebo nevlastníš, pusť si avizovaný playlist a zkus číst dál. A klidně začni třeba mou oblíbenou Going Under (Rockers Hi‐Fi).
Rakouští producenti Peter Kruder a Richard Dorfmeister dobře pomáhali v 90. letech utvářet zvuk elektronické hudby v rámci žánru downtempo a trip hop. Pod hlavičkou Kruder & Dorfmeister toho nevydali mnoho. Ale když, tak pak je výsledek zárukou vysoké kvality. Vrcholem jejich společné práce je deska The K&D Sessions. Podkladem není jejich původní tvorba, jde o remixy kapel Roni Size, Count Basic, Depeche Mode, Lamb, David Holmes, Sin ad. A nejsou to remixy jen tak ledajaké.
Deska je co do kvality záznamu skvěle vyrobená a co do poslechu neuvěřitelně vkusná. Někteří hudební taoretikové a znalci tvrdí, že přesto, že se na ní nic moc neděje (osobně s nimi spíše nesouhlasím), jde o zvukový klenot. Krásně uhlazená produkce, téměř dokonalý materiál pro testování zvukové dynamiky, separace i basových schopností reprodukční soustavy.
Kterou verzi pořídit?
Pokud se vyznáš, pak víš, co potřebuješ, a není třeba rad. Pokud trochu tápeš, dostávám se oklikou k úvodnímu odstavci, tedy k jistým spojovacím (hudebním) můstkům.
Pokud se shodneme, že máš možnost poslechnout si desku vysoké kvality (umělecké i technické), pak bude třeba trošku zauvažovat. A to nejen v tomto případě, platí to obecně. Nepůjdu do detailů, ty patří do úplně jiné debaty a do jiného článku.
Formát MP3 a jemu podobné (například AAC od Apple ad.) patří mezi formáty, které mají menší velikost, ale také nižší poslechovou kvalitu. Formát MP3 používá například Spotify, a to v kvalitě od 96 do 320 kbps. V katalogu Apple Music je už situace lepší; většinu písniček už můžeš poslouchat v kvalitnějších verzích, běžně v CD kvalitě (pro srovnání jde o 1440 kbps, technicky 16-bit/44,1kHz). Kvalita komprimovaných spouborů MP3 u Spotify je tedy 4,5krát horší, než nekomprimovaná kvalita CD.
Zkratka kbps uvádí, kolik kilobitů (hudebních) dat za sekundu dostanou tvoje uši. Mohlo by se zdát, že čím víc, tím líp. Teoreticky je to pravda, nicméně musíme připustit, že naše uši na konci spojené s mozkem mají jisté limity. Schopnost slyšet víc s rostoucím věkem klesá. Jsem přesvědčen, že CD kvalita, tedy datový tok 1440 kbps je definitivně fajn.
Proto (nejen v případě výše zmiňované desky K&D Sessions) doporučuji nejít pod CD kvalitu. Zvol tedy WAV/FLAC (16-bit lossless). Pokud umíš přehrát CD, pak si kup klasické kolečko. Osobně jsem si pořídil WAV (24-bit lossless), protože těch 8 bitů navíc ocením a umím i správně přehrát.
Mít kvalitní hudební soubory ovšem není ještě všechno. Uvedu pár pastí, do kterých se můžeš jednoduše chytit.
Pokud máš soubory v kvalitě 320 kbps a víc, a pustíš si je do sluchátek připojených k přehrávači pomocí Bluetooth (ano, tzv. bezdrátová sluchátka), většinou k tobě ani těch 320 kbps nedoteče. Limity Bluetooth a různých kodeků + běžné rušení signálu okolím se o to postarají. Nicméně tento poslech je běžný, masově rozšířený, mainstreamový, pro valnou většinu lidí dostačující. V pohodě.
Pokud posloucháš přes drátová sluchátka, pak je to jiná liga. Za kvalitu převodu z datových souborů ručí tzv. DAC převodník, který je v přehrávači. Pokud si tedy koupíš soubory v CD kvalitě a pošleš je do sluchátek drátem, dostaneš CD kvalitu. Její reprodukci může kazit už jen kvalita drátu a kvalita sluchátek. Stejná situace nastane v případě, kdy si pustíš sloubory v CD kvalitě, resp. CD disk v nějakém přehrávači, a zvuk pak pošleš do reprobeden.
Pokud chceš víc, musíš zařídit, aby tvůj hardware zajistil správný převod hudebních souborů (například 24-bitové WAV/FLAC ap.). Měl bys mít tedy odpovídající DAC převodník a správnou kabeláž. Tady je už situace malinko komplikovanější, nechám ji být.
Chtěl jsem jen závěrečnou částí ilustrovat, že pokud tě muzika bere a chceš si poslechnout něco dobrého dobře, je třeba na to mít i odpovídající zařízení.
Širší komunita kolem hudby sice stále/často tvrdí, že rozdíl mezi 320 kbps a CD kvalitou (tj. 1440 kbps) nikdo nepozná, jenže... pozná. Věř mi. Vyzkoušel jsem to na mnoha lidech, úspěšně.
Poslední podotek
Bezdrátová Bluetooth sluchátka jsou fajn, třeba na běhání, na telefonování venku i v kanclu, při činnostech, kdy ti drát tuze vadí. Ale jsou kvalitativně na míle vzdálená tomu, co dokážeš s jinou technologií (např. AirPlay, Sonos ap.), resp. s drátem.