Ledovec hněvu

Když jsme naštvaní, často jsou pod povrchem skryté další emoce. To, co říkáme druhému, je jen třešnička na dortu naší hořkosti.

 Přemýšleli jste někdy, proč se zlobíte a z jakého základu je váš hněv upečen? mohou to být rozpaky, osamělost, deprese nebo strach. Obvykle se však jedná o kombinaci několika pocitů.

 Podle psychologa Daniela Golemana  jsou emoce impulsy k jednání, okamžité plány na zvládnutí života, které nám vnukla evoluce.

 Ve své knize „Emotional Intelligence“ Goleman uvádí, že při pocitu hněvu se nám automaticky více prokrví ruce, což usnadní možnost udeřit nepřítele nebo držet zbraň ke své obraně. Náš srdeční tep se zrychlí a příliv hormonů – včetně adrenalinu – nás zaplaví energií dostatečnou k „rázné akci“.

 Hněv je zakořeněn v našem mozku, aby nás chránil.

 Účel hněvu

Pokud si nejste jisti, proč se cítíte vztekle, představte si vztek jako ledovec. Jeho větší část je skryta pod hladinou vody. Pojmenujte si všechny ty potopené pocity (emoce), co tam plavou a často si je nepřipouštíme.

 Také když jsme naštvaní, mohou být pod povrchem ukryté další emoce. Je snadné reagovat na hněv člověka, těžší pak vidět základní pocity, které hněv skrývá a „chrání“

 Hněv jako ochránce surových citů

 Podívejme se na konkrétní situaci. Honza často vzteklý a naštvaný. Když po něm jeho žena něco chtěla, neodpustila si současně také kritické poznámky, že to neudělal sám od sebe. Její způsob komunikace (ona nereagovala, to až onJ) Honzovi vadil a vždy reagoval v afektu. Výsledkem byla hádka a napětí na obou stranách. Pak začal pracovat na objevování svých pocitů v konfliktu a všímat si prostoru mezi svým hněvem a svými činy. Otevřel tím dveře vzájemného naslouchání. Ovládal ho pocit, že na něj jeho žena klade nesplnitelné požadavky. Hněv byl jen zkratkou. Tím, že se však snažil porozumět této emoci a přijmout svůj hněv, začal se svět okolo zlepšovat. Jeho manželství se rozzářilo. Vztah s manželkou i dětmi byl snazší, protože uměl vyjádřit, co v komunikaci potřebuje jinak.

 Pomohlo mu uvědomění si, že hněv je signál nějaké potřeby.

 Honzův příběh poukazuje na důležitý koncept. Jak říká Susan David, Ph.D., autorka knihy „Emotional Agility“, „Naše surové pocity mohou být posly, které potřebujeme, abychom se naučili věci o nás samých. Mohou také podnítit vhled do důležitých životních změn.“

 Podle výzkumu Paula Ekmana je hněv jednou ze šesti „základních emocí“ identifikovaných v Atlasu emocí spolu se znechucením, strachem, štěstím, smutkem a překvapením. Hněv je v té či oné chvíli pociťován každým a je zcela platný jako jeho vlastní emoce.

 Jsou však chvíle, kdy hněv podněcují jiné emoce a my používáme hněv k ochraně surových pocitů, které se pod ním skrývají. Pod Honzovým hněvem bylo čisté vyčerpání a pocit, že pro svou ženu není dost dobrý. Takže jeho hněv byl tvořen zklamáním ze sebe sama a chránil ho před hluboce bolestivým studem.

 Naučit se rozpoznávat hněv nejen jako základní emoci, ale také jako ochránce našich surových pocitů, může být neuvěřitelně silné. Může vést k uzdravujícím rozhovorům, které umožní párům, ale i dětem a rodičům, aby si navzájem lépe porozuměli.

Tři tipy, jak naslouchat hněvu.

 Jednou z nejtěžších věcí na naslouchání hněvu dítěte, partnera, člena rodiny nebo kamaráda, zvláště když je namířen proti nám, je to, že se stáváme defenzivními. Chceme se bránit. Často náš vlastní hněv vyplave na povrch. Pokud k tomu dojde, dostaneme se do ostré verbální bitvy, která zanechá pocit nepochopení a ublížení na obou stranách. Zde jsou tři účinné tipy, jak naslouchat hněvu.

 Neberte to osobně

Hněv vašeho partnera nebo dítěte se obvykle netýká vás. Týká se jejich emocích a pocitech. Nebrat si hněv někoho jiného osobně vyžaduje vysokou úroveň emoční inteligence. Jedním ze způsobů, jak to udělat, je začít se zajímat o to, proč se zlobí.  Zhluboka se nadechněte a v duchu si řekněte, že hněv je jenom emoce. A teď máte prostor být malý detektiv hněvu a najít to, co druhého trápí.

 Často pracuji s páry. Ve chvíli, kdy se jeden z partnerů rozzlobí, druhý partner obvykle říká „uklidni se“ nebo „přeháníš to“. Tímto vyjádřením jen druhému sděluje, že na jeho pocitech mu nezáleží a nejsou v tu chvíli přijatelné. Je podstatné si uvědomit, že cílem není změnit nebo napravit emoce vašeho partnera, ale spíše se s ním postavit na ledovec hněvu (samozřejmě pokud jeho hněv není škodlivý nebo destruktivní pro vaše blaho) a podívat se, co skrývá.

 Empaticky naslouchejte.

Sdělte mu, že jeho pocitům rozumíte a přijímáte je. Toto vede k uklidnění emocí partnera a zpracování jeho emocí. A to nejlepší? Bude se cítit vyslyšen, což buduje důvěru.

 Možná jste vyrostli v rodině, kde hněv nebyl povolen, takže když ho váš partner vyjádří, jste paralyzováni a mrazí vás. Nebo se možná snažíte vyřešit jeho hněv kvůli sobě samému, protože vás jeho hněv děsí. Otevřete se navzájem prožívání celého spektra emocí. Žádná emoce není špatná (do té chvíle, než má destruktivní charakter). Emoce nás odlišují od jiných tvorů. Jsou tak naším specifikem, občas Pandořinou skřínkou, jindy z našich vzpomínek dělají nezapomenutelné zážitky.

 Identifikujte překážku

Hněv je často způsoben překážkou blokující branku. Pokud je například cílem vašeho partnera cítit se v den svých narozenin výjimečně, plánuje oslavu měsíce dopředu, všem posílá pozvánky s přesným časem a harmonogramem oslavy a člen jeho rodiny následně bez omluvy přijde pozdě, rozzlobí se. Empatické naslouchání a diskuze vám umožní pochopit, proč se zlobí. Otázkami postupně zjistíte jeho zájmy a potřeby a můžete mu pomoci je zpracovat.

 Pointa je, že pod hněvem každého se skrývá nějaký důvod, nějaká skrytá potřeba. Ačkoli je hněv sám o sobě platná emoce, pamatujte, že hněv může také naznačovat další emoce, které je třeba řešit nebo potvrdit.