Neultimátní porovnání: krabičková dieta versus potraviny versus restaurace (odemčeno)

Meal-prepuju už 9 měsíců. Před tím jsem žila 9 měsíců na krabičkách. A před nimi mě živily hlavně restaurace a dovoz. Co vyjde levněji? Párkrát z toho byla palčivá debata na Twitteru. Háček je spočítat neviditelné náklady. Zastánci dovozu bránili dovoz, protože tak dobré jídlo by si přeci sami za stejnou cenu nezvládli uvařit. A hlavně, šetří to čas.

Na druhou stranu, je to fakt fakt? Takže jsem před nějakou dobou slíbila, že bych to měla za sebe nějak srovnat, když tu zkušenost mám. Odkládala jsem to zhruba půl roku, protože se mi to nechtělo sčítat. Ale sliby se maj plnit a je před Vánoci.

Blbě se to sčítá, když mezitím uběhl čas

Moje počty nejsou žádný seriozní výzkum. Nezkoumala jsem v jeden stejný měsíc útratu v restauraci, za krabičky a za supermarket. Období, kdy jsem využívala tu nebo tu službu se lišila, a tak se lišily i ceny. Stejně tak se lišily i moje příjmy. Takže o kvalitě téhle výpovědi můžeš pochybovat. Mě se to vážně nedotkne.

Co se ale neměnilo je fakt, že po všechny ty měsíce, roky, jsem žila a žiju sama. Nejsem sama úplně, takže občas něco zaplatil, koupil nebo uvařil můj partner a nebo někdo z mých přátel. Občas mě někdo vezme na jídlo jako revanš za trénink. Občas mi někdo za trénink dá zeleninu ze zahrádky. Tím se pár korunek taky ušetří. Ale do výpočtů to nedávám, protože tolik proměnných bych nedala zas já.

Restaurace a dovážka: nemám verdikt

To ti můžu říct hned. Nejvíc jsem gastro služeb využívala v roce 2021, od tý doby inflace dělala věci (takže by to dnes šplhalo výš) a dovážkové služby mě začaly spíš štvát. Na měsíce moje celkové útraty za jídlo, včetně nákupů v obchodech, vyšly na ~12 000 Kč. Skrz rok jsem chodila na rande a využívala toho, že jsem žena a třicetiletí muži se snaží být galantní, a tak jsem nemusela platit za večeře či pití. Celkem to teda mohlo stát ještě víc.

Nejčastější dovážka od práce ke mně byla od Woltu. K tomu pravidelné návštěvy KFC a Mekáče.

Krabičky jsou drahý, ale vykryl to můj příjem (?)

Krabičky jsem si objednávala na 1 až 3 měsíce. Čím delší časový úsek vybereš, tím líp vychází cena za den. Odebírala jsem je 6 krát týdně, čtyři jídla denně. Měla jsem nejmenší možnou cenu v rámci vybrané služby, protože jsem si vybrala hubnoucí režim a tudíž méně jídla, hodnota průměrně 1500 kcal. Navíc mi prodejce přiklepl slevu. Takže mě to vycházelo na ~11 000 Kč za měsíc.

Během těchto měsíců jsem logicky hodně omezila restaurace a jídlo z obchodu. Ale ne úplně. Pořád jsem se za obojí dohromady měsíčně utratila průměrně ~7000 Kč. Celkem se tedy moje útrata za konzumaci jídla a pití vyšplhala na ~18 000 Kč.

Nemuselo to tak být, kdybych se u krabiček fakt fakt hlídala. Ale pořád tu byla ještě neděle, kdy jsem si musela jíst po své ose :-)

Tyhle šílený náklady ale korelují s výškou mého příjmu – když jsem jedla z krabiček, vydělávala jsem nejvíc peněz. Taky jsem ušetřila čas spojený s přípravou jídla. Jestli trávím každý den výrobou snídaně, oběda a večeře průměrně půl hodinu, je to za celý rok třeba 183 hodin, co by se daly trávit prací. Po skončení dovážky klesl můj příjem o 20K až 40K.

No ale mohly za to krabičky? Kdo ví, jestli mi uvolnily ruce, nebo jsem prostě musela sedět 3x týdně večer na zadku doma, protože jsem čekala, až přijede kurýr. Co jiného v tu chvíli dělat než makat.

Meal prep vychází dobře, má to ale ale

Jedna věc je, kolik stojí tvůj čas. Druhá věc je, jestli dokážeš odolat všem těm svodům na policích supermarketu. Třetí věc je, jestli tě baví to připravovat.

Já si od půlky února vařím. Za potraviny jsem dala 63K a za restaurace a kávičky 42K. Od tý doby uběhlo skoro devět měsíců a tak to vychází přes 12 000 za měsíc. Je to na čísla podobné, jako když jsem si objednávala do práce Wolt, ale srovnávám rok 2021 s rokem 2024, a tak musím říct: těžko říct.

Aktuálně jím také víc než na krabičkách. Průměrně okolo 2000 kcal. Tipuju, že v období dovážky jsem se dostávala buď na stejný, nebo nižší kalorický příjem (tehdy se občas stalo, že jsem měla jen dvě jídla denně).

Kdybych byla ještě větší self-control-freak, bylo by zajímavé vidět, kolik z mých útrat dělají naprosto zbytečné nákupy dezertů a jiných pochutin, kterými si odměňuji, když se cítím smutně. Tipuju, že bych každý měsíc bez nich mohla ušetřit jeden až dva tisíce. Ono by možná stačilo, kdybych jejich kompletní likvidaci nezvládla v rámci dvou hodin, ale třeba rozdělila do pár dnů až týdnů.

Co se týče nákladů na vaření, tak by se z mojí průměrné hodinovky (ten průměr existuje asi tak, jakože průměrný muž má 1,7 rukou) dalo tvářit, že kdybych těch 183 hodin věnovala práci, namísto přípravě jídla, mohla bych být o 140 000 Kč teď bohatší. Problém je, že mně se nechce pracovat o půl hodiny víc každý den. Takže je mi tahle ušlá příležitost u zadku.

Úplně nejlevnější je pořídit si depresi

Je to příšerný, ale v měsících, kdy je mi psychicky nejhůř, utratím za jídlo okolo 5000 Kč. Takže asi nějak jde jíst za 170 Kč za den. Bohužel si kvůli psychice nepamatuji, co konkrétně jsem jedla. Většinu dne jsem navíc spala.

Otázka na závěr: co nákupy na týden online?

Za mě ne, řeknu ti proč. Protože mě nebaví, serou a vždycky si tam přihodím nějakou hovadinu, jen ať neobjednávám za šest stovek, protože to mi přijde skoro stejně tak drahý, jak celý dopravný. Utíkám k nim jenom v horečkách.

Supermarkety jsou levnější. Snažím se v nich trávit co nejméně času. Za prvé proto, že musím stihnout MHD. Za druhé proto, že čím dýl tam jsem, tím větší je pokušení koupit si taky sladkosti (z předchozího textu ti musí být jasné, že tohle mi ještě moc nejde). V minulosti se mi osvědčilo zapínat při příchodu do obchodu odpočet na 10 minut a vydat se pouze a jen za tím, co potřebuji. To byly nejefektivnější a nejlevnější nákupy, tak akorát na další 1-4 dny.

Takže tl;dr: všechno, až na depresi, je cenově srovnatelné, ale nikoli, co se týče objemu a chuti.

🖤

Celý rok tu chci publikovat články. Jednou týdně. Jeden náhodný článek měsíčně bude odemčený, zbytek zůstane za paywallem.

Tohle je čtyřicátý šestý z 52 textů, co nás čeká.

Ilustraci vytvořil Nikolas Petrlík