52. blog

Poslední článek pro rok 2024 vychází až v roce 2025. Bilancování letos odkládám. Spíš mám chuť věci dělat, než přemýšlet. A to je tak nějak příznačné k tomu, jak se uplynulý rok vyvíjel.

Mám tendenci si změn všech změn, které se staly, nevšímat nebo je ponižovat. Je to částečně tím, že mám pocit, že je to jen začátek. A také tím, že mám někdy pocit, že moje pokroky nejsou dostatečně velké nebo rychlé. Koukám na svoje výsledky ve cvičení a přijde mi to málo, koukám na svůj bankovní účet a přijde mi to málo, koukám na svůj kalendář a nepřijde mi to dost produktivní... S těmihle pocity budu nejspíš pracovat celý rok, který nás čeká.

A přitom cvičit jsem začala teprv před rokem a pár dny a byla jsem konzistentní.

Během roku jsem prakticky změnila práci, musela se proškolit, což stálo peníze a čas a hodně úsilí.

Věnovala se hodně přátelům a vytvářela nové vazby.

Vyzkoušela jsem mnoho věcí poprvé.

Splnila jsem hodně dobrovolnických povinností.

A zvládla jsem vysazení antidepresiv a dost možná se posunula i v terapii (tohle se mi těžko hodnotí).

Bylo toho hodně. Nevím, jestli je to vidět navenek a já sama na to občas zapomínám. Přijde mi, že to tak prostě muselo být, ale nemuselo. Stačilo se víckrát rozhodnout jinak. Stačilo podléhat strachům a nedůvěře v sebe.

Tenhle blog byl v tomto roce mým doprovodem a také nástrojem, jak si pravidelně sesumírovat do slov věci, co se dějí a na které myslím. Myslím, že za pár měsíců nebo let se k němu budu moci vrátit a připomenout si, jak zásadní rok 2024 byl, i když teď to vnímám spíš jen jako další číslo, které mám za sebou.

Jeden článek každý týden

Když jsem si tento závazek dávala, měla jsem z toho strach. Do několika měsíců se ukázalo proč. Chuť psát osobní texty nemám až tak často. Spíš ve mně musí něco přepnout, aby mě to inspirovalo.

Zároveň jsem tušila, že nedokážu psát tak často poutavě. Respektive mám na poutavost vyšší nároky, než schopnosti. Pořád bych chtěla hledat lepší slova a lepší myšlenky. Postupně se z tohoto projektu stával spíš trest, protože jsem byla každý týden vystavena tomu, co mi moc nejde. Ale jsem ráda, že jsem to nevzdala a každý týden to zkusila znovu.

Moc děkuji Nikovi, který u toho byl a pokaždé vytvořil skvělou ilustraci. Někdy na základě hrubé osnovy, jindy na základě celého textu. Byl to zpravidla první člověk, co mě pokaždé četl. 🩵

Další plány

Jisté je, že si od blogu teď budu chtít odpočinout. Na rok a možná déle.

Napadly mě jiné projekty, bližší fitness, kterému teď věnuji polovinu pracovního času. Ale nechci nic slibovat, dokud to není hotové. Jisté je, že ať spáchám cokoli, dozvíte se o tom i tady: všem přijde vám e-mail, kde všechno popíšu. Aspoň dokud mě na Forendors sledujete (nemusíte být platící).

Ale stejně tak je možné, že se tu další měsíce nic neobjeví.

Čas, který jsem věnovala blogu, teď budu věnovat podpoře projektů, na kterých mi záleží. O jednom vám mohu hned říct, je to sbírka na podporu obrany Ukrajiny, která právě teď probíhá. Peníze, co byste posílali za tento blog mně, můžete třeba přesunout do této sbírky. Každá korunka pomůže, aby se postavilo dronů víc.

Podobné aktivity plánuji na celý rok. Tak nějak si představuji, že moje třetí dekáda bude naplněna komunitními projekty. Původně jsem chtěla tenhle plán naplnit až později, až budu mít hodně peněz a víc volného času.

Ale rok 2024 mě naučil, že je škoda odkládat něco, co chceme dělat.

Začít se dá hned a věci se odložit nebo zastavit i po tom, co je zkusím.

Takhle nudně se tedy loučím. Už nic neslibuji, mám jenom přání, ať je váš 2025 mnohem lepší než 2024, a to i v případě, že byl minulý rok skvělý. Děkuji, že jste během něj byli se mnou.

Kde se můžeme potkat jinak? Na Instagramu, Twitteru, nebo na živě koncertech Jednoty a akcích Trhliny.