Proč tak často zažíváme dětské hysteráky? Je to vůbec ještě normální? A dá se tomu nějak předejít?
Znovu a lépe a do hloubky a prakticky k dětským emocím - jak při hysterácích zvládat sebe a pomoct dětem naučit se je zvládat. Epizoda, která Vás vybaví dalšími nástroji do náročných situací s dětmi v náročných stavech.
A nepomohlo by pár facek nebo studená sprcha? Nebo “nebul, už toho mám dost”? Kdybychom použili moc a sílu, zařvali na ně, nebo jim uštědřili pár facek, tak by možná přestali... Ne však proto, že se tím naučili svoje emoce ZVLÁDAT, ale proto, že bychom vzbudili dost strachu a prožitku ohrožení na to, aby se od nich ODPOJILI.
Připomeňme si.., kdy že dozrává MOZEK? Tak nějak v 25ti letech. Do té doby zkusme ty děti vnímat jako celkem fajn bytosti, které jsou často v náročné situaci, kterou debilně prožívaj a debilně to vyjadřujou.
Jasně, bylo by skvělý, kdyby měli snadno dostupný racionální reflektující neokortex a uměly říct: Mami, já jsem frustrovaná*ý, protože mi nemůžeš věnovat dostatek pozornosti. Ale zatím tam jejich schopnost sebereflexe není.
Jsou mnohem častěji v jejich EMOČNÍM a JEŠTEŘÍM mozku, v nižších, nezralejších mozkových oblastech.
A tak se často stává, že nás z ničeho nic třeba kousnou nebo praštěj autíčkem.
Nebo se úplne složej v drogérce kvůli kravině s nákupním vozíkem nebo proto že jsme jim nekoupili další voňavou bombu do vany nebo lízátko, které nutně potřebovali.
Naštěstí už trochu víme, co máme dělat. Že potřebují pomoct s procesováním emocí. Což ale neznamená, že je to snadné. Je to hrozně náročné, i když víme, co máme dělat. Ani to nám nezajistí hladký proces, často nás to ani neochrání od toho, že když tam s nimi v jejich emocích zůstáváme a pomáháme jim, tak ještě jednu schytáme. Nebo na nás řvou: “Mlč! Neříkej to! Jdi pryč!”
Co s tím? Hovadský způsoby dáme stranou… ale ono nám efektivně nebude fungovat i pár věcí, který vypadaj rozumně…
V tu chvíli nebude fungovat vysvětlovaní nebo připomenutí pravidel. Vždyť jsme si to přeci říkali, že se doma nebijeme, že si neubližujeme. Vždyť jsme se domluvili, že do obchodu jdeme jenom pro jednu věc. Nepomůže ani vyhrožování, rychlé pojmenování emocí, silné objemutí… “Miláčku, já tě miluju, ale nedovolím ti mě mlátit” - to nebude ke zklidnění fungovat a my si v epizodě vysvětlíme proč.
A taky se podíváme na to, jaké jiné nástroje můžeme použít, abychom tváři v tvář dětskému hysteráku mohli dětem s emocemi pomoc, když nám nefunguje ani empatické doprovázení a krizová intervence zmiňovaná v epizodě O EMOCÍCH.
V této epizodě se dozvíte:
Co se skrývá za dětským hysterákem?
Proč jsou u některých dětí tak časté a hodně intenzivní?
Proč nám někdy ani laskavý a empatický přístup nepomáhá?
Jak jinak deeskalovat emoce?
Co pomůže v hysteráku neurodivergentním dětem?
V jakých situácích se po hysteráku vracet k tomu, co se stalo?
Postačí někdy nic nedělat a jet tam být se řvoucím dítětem? A jak i tohle nezvorat?
A nepomohlo by sebou taky hodit na zem a napodobit dítě, aby vidělo, jak blbě to vypadá?
Znovu a lépe a do hloubky a prakticky k dětským emocím - jak při hysterácích zvládat sebe a pomoct dětem naučit se je zvládat. Epizoda, která Vás vybaví dalšími nástroji do náročných situací s dětmi v náročných stavech.
A nepomohlo by pár facek nebo studená sprcha? Nebo “nebul, už toho mám dost”? Kdybychom použili moc a sílu, zařvali na ně, nebo jim uštědřili pár facek, tak by možná přestali... Ne však proto, že se tím naučili svoje emoce ZVLÁDAT, ale proto, že bychom vzbudili dost strachu a prožitku ohrožení na to, aby se od nich ODPOJILI.
Připomeňme si.., kdy že dozrává MOZEK? Tak nějak v 25ti letech. Do té doby zkusme ty děti vnímat jako celkem fajn bytosti, které jsou často v náročné situaci, kterou debilně prožívaj a debilně to vyjadřujou.
Jasně, bylo by skvělý, kdyby měli snadno dostupný racionální reflektující neokortex a uměly říct: Mami, já jsem frustrovaná*ý, protože mi nemůžeš věnovat dostatek pozornosti. Ale zatím tam jejich schopnost sebereflexe není.
Jsou mnohem častěji v jejich EMOČNÍM a JEŠTEŘÍM mozku, v nižších, nezralejších mozkových oblastech.
A tak se často stává, že nás z ničeho nic třeba kousnou nebo praštěj autíčkem.
Nebo se úplne složej v drogérce kvůli kravině s nákupním vozíkem nebo proto že jsme jim nekoupili další voňavou bombu do vany nebo lízátko, které nutně potřebovali.
Naštěstí už trochu víme, co máme dělat. Že potřebují pomoct s procesováním emocí. Což ale neznamená, že je to snadné. Je to hrozně náročné, i když víme, co máme dělat. Ani to nám nezajistí hladký proces, často nás to ani neochrání od toho, že když tam s nimi v jejich emocích zůstáváme a pomáháme jim, tak ještě jednu schytáme. Nebo na nás řvou: “Mlč! Neříkej to! Jdi pryč!”
Co s tím? Hovadský způsoby dáme stranou… ale ono nám efektivně nebude fungovat i pár věcí, který vypadaj rozumně…
V tu chvíli nebude fungovat vysvětlovaní nebo připomenutí pravidel. Vždyť jsme si to přeci říkali, že se doma nebijeme, že si neubližujeme. Vždyť jsme se domluvili, že do obchodu jdeme jenom pro jednu věc. Nepomůže ani vyhrožování, rychlé pojmenování emocí, silné objemutí… “Miláčku, já tě miluju, ale nedovolím ti mě mlátit” - to nebude ke zklidnění fungovat a my si v epizodě vysvětlíme proč.
A taky se podíváme na to, jaké jiné nástroje můžeme použít, abychom tváři v tvář dětskému hysteráku mohli dětem s emocemi pomoc, když nám nefunguje ani empatické doprovázení a krizová intervence zmiňovaná v epizodě O EMOCÍCH.
V této epizodě se dozvíte:
Co se skrývá za dětským hysterákem?
Proč jsou u některých dětí tak časté a hodně intenzivní?
Proč nám někdy ani laskavý a empatický přístup nepomáhá?
Jak jinak deeskalovat emoce?
Co pomůže v hysteráku neurodivergentním dětem?
V jakých situácích se po hysteráku vracet k tomu, co se stalo?
Postačí někdy nic nedělat a jet tam být se řvoucím dítětem? A jak i tohle nezvorat?
A nepomohlo by sebou taky hodit na zem a napodobit dítě, aby vidělo, jak blbě to vypadá?
2:00:33
Od 299 Kč měsíčně nebo 299 Kč jednorázově