Tentokrát o kravách, potvorách, megerách a mrchách...a jiných fantastických zvířatech :)
⭐Nedávno jsem na jednom semináři zažila zajímavou situaci. Paní lektorka tam popisovala příhodu, ve které na první dobrou odsoudila jednu paní v obchodě za to, že se chovala dost neomaleně. "A pak jsem si uvědomila", říkala nám paní lektorka, "že jsem pěkně nenávistná megera, když ji takhle šmahem odsoudím, aniž bych znala celý příběh za tím. Možná je nemocná, možná má extra těžký den, možná dobře nevidí....neměli bychom hodnotit a odsuzovat druhé..." Zároveň si paní lektorka ale možná vůbec neuvědomila, že v té situaci hodnotila a odsuzovala taky sama sebe.
Je to takový zajímavý paradox, že?
❗Jsem to ale mrcha, že se neumím s láskou podívat na každého bližního svého!
❗Jsem to ale megera, když za volantem nadávám na ty nebohé řidiče kolem!
❗Jsem potvora, když mi ujede ironická poznámka směrem ke kamarádce.
Takže: řekneme-li A, řekněme taky B.
🤔Nejdřív ale nahlédněte dovnitř do sebe a podívejte se na následující otázky. Odpovíte ANO nebo NE?
❓Jsem v pořádku, když řeknu nějakou neslušnou poznámku cizím člověku, který mě naštval v obchodě?
❓Jsem v pořádku, když řeknu nějakou takovou poznámku sama sobě?
Máme tendenci to první odsuzovat, to druhé hodnotit jako pochopitelný prostředek výchovy sebe sama. Nějak se usměrnit přece musím, ne? :)
Náš vnitřní kritický hlas je fikaný. Odsuzuje a kritizuje nás za to, že odsuzujeme a kritizujeme druhé lidi. Jakoby se na nás samotné nevztahovalo to samé pravidlo. Jeden by řekl, že super, že jsme teda výjimečné, že? :)
Ano, jsme. Vztahuje se na nás ta jediná výjimka. Sebe kritizovat a odsuzovat můžeme, protože je to legitimní součást vojenského tréninku směrem k dokonalosti, nebo aspoň k té jednoduše dosažitelné laťce s názvem "dobrý člověk".
Takže jako správný adept na dobrého člověka se bičujeme za každé zlobení. A to právě tím způsobem, který se snažíme odnaučit směrem k ostatním.
❗Tobě krávo říct nesmím! To bych nebyla dobrý člověk. Ale sobě to říct můžu.❗
Máme dvě možnosti: buď nebude kráva nikdo, nebo občas může být kráva každý. Proč uplatňovat jiný metr na sebe a na druhé? A já se přimlouvám za občas krávu....každému z nás občas ujede nějaká hnusná myšlenka nebo slovo. Je to signál, že se vevnitř něco děje. Paní "kráva" možná narušila naše hranice, snížila naši sebehodnotu, nebo prostě byla jen poslední kapka, když máme všeho plné zuby. Můžeme se pak za kravské chování v duchu nebo reálně omluvit, ale taky se zachovat laskavě k sobě.
Paní v obchodě měla asi důvod, proč se chovala jako kráva. To je v pořádku. A i já jsem v pořádku, i když mi ujelo moje vlastní chování. To se může stát každému. Howgh!
Líbí se vám tyhle hravé jednohubky? Budu ráda za sdílení :).
Předchozí článek najdete tady: