Diplomacie nemohla vyjít

Mrtvá diplomacie

“Válka na Ukrajině nemá vojenské řešení,” zaznívalo s železnou pravidelností od různých západních představitelů. Jak těch u nás, tak i dalších na Západě a samozřejmě ve Spojených státech. Hlavní protagonista, americký prezident, sliboval ukončení bojů na čtyřiadvaceti hodin. Co z toho bylo a je, to vidíte sami. Koneckonců, věnoval jsem tomu nejeden řádek textu.

Nicméně poslední týdny, možná dokonce měsíce, přináší jistou změnu postoje. A to jak v Evropě, tak i ve Spojených státech (k mému velkému překvapení). Cílem následujících řádků však není nasadit si růžové brýle a říct si, že Ukrajinu tuto válku vyhraje a osvobodí všechna svá území. To bych lhal sobě, ale i vám. A to nechci a dělat nebudu.

Koneckonců, Rusové provádí nejmasivnější letecké údery za celou dobu války, v ulicích Dobropyllja a Družkivky nasazují kamikaze drony, které si samy vybírají cíle, ruští spojenci se snaží škálovat výrobu u sebe doma a Kim uvažuje o dalších třiceti tisících vojácích, které pošle do masového mlýnku.

Aby toho nebylo málo, Čína ústy svého ministra zahraničí přiznala, že v jejím zájmu není, aby Rusko prohrálo. To by pro jednoho mohlo být dostatečně pesimistické, aby si řekl, jestli spíše není pravděpodobnější, že Ukrajina tuto válku nakonec prohraje.

Nicméně moje intuice mi říká něco jiného. Ano, situace je extrémně náročná, vrcholí ruská letní ofenzíva, která zatím Rusům nenese nic než největší ztráty za celou dobu války a ostudné selhání v Sumské oblasti. Tam si Kreml odpálil nejméně dvě elitní brigády.

Když jsem před deseti dny psal článek o tom, co teda dělá Evropa, což byla reakce na lidi, kteří si stále myslí, že jsme někde v roce 2022, kdy nic nemáme, uvědomil jsem si, že možná nakonec Rusy dokážeme posadit k jednacímu stolu za podmínek, které budou pro ukrajinskou státnost výhodné.

“Ha, on mluví o jednání, diplomacie je cesta,” namítl by mi průměrný pochybovač či třeba fanoušek genocidy ukrajinských dětí. A jistě, diplomacie je cesta, jenže nastupuje až tehdy, kdy jedna ze stran je prostě nucena jednat. A pro nás zde v Evropě je výhodné, aby k jednacímu stolu sedlo Rusko, protože nebude dále schopné vraždit nevinné lidi a bude muset přemýšlet nad tím, jak si nenechat rozpadnou “federaci” a nenechat se sežrat hladovými čínskými komunisty.

A tohoto stavu bude dosaženo pouze tehdy, kdy Rusko bude vojensky a ekonomické vyčerpané, k čemuž teď začíná mít velmi dobré předpoklady. Pro toto tvrzení mám několik argumentů. Začnu těmi z ruské strany.

Problémy v ruské ekonomice

Rusko má ekonomické problémy. Veliké ekonomické problémy. Ano, ano, já vím, slyšeli jste v roce 2022 a každý rok vychází bombastické titulky, že už už se ekonomika hroutí. Nicméně i samotný ruský stát přiznává, že znovu roste inflace, která se podle oficiální čísel pohybuje kolem 10 %. Té se snaží bránit centrální banka, která nastavila obrovské úrokové sazby, což ve svém důsledku dusí civilní ekonomiku.

Jak přiznávají sami manažeři ruské Sberbanky, problém s inflací není dán cyklickým vývojem, ale je odrazem přesměrování země na válečnou ekonomiku. Nedostatek poptávky a vysoký nedostatek kvalifikované pracovní síly, která je buď ve válce nebo pracuje v průmyslu, který je s válkou spjatý, pak vede ke zvýšení rizika ještě vyšší míry inflace. A do toho ruský stát lije neuvěřitelné množství finančních prostředků z natisknutých peněz, aby udržel vojenský průmysl v chodu.

Ruský stát však nyní začíná naplno pociťovat, jak drahá válka vlastně je. Deficit státního rozpočtu po prvních šesti měsících překonal celoroční plán a dosáhl zhruba 3,7 bilionů rublů, tedy 1,7 % HDP. Putin navýšil plánový deficit, nicméně zlé jazyky hovoří, že ten může vyrůst až na 8 bilionů rublů.

K tomu Kreml extrémně rychle rozpouští svůj Fond národního bohatství, kterým pokrývá právě deficit státního rozpočtu. Vláda má k dispozici zhruba 4,13 bilionů rublů, což nemůže pokrýt výpadky, které mají.

Obrovské náklady přitom představují samotné náklady na válku. Za první polovinu tohoto roku Kreml utratil 2 bilionů rublů. Do této částky spadají bonusy v hodnotě 400 miliard rublů za podpis smluv s armádou, 860 miliard rublů za výplaty až 760 miliard rublů za kompenzace rodinám padlých vojáků.

Tyto nedostatky se odráží také v nástupních bonusech při podpisu smlouvy. Zatímco na federální úrovni je to 400 000 rublů za podpis, tak například v Baškortostánu se snižují bonusové výplaty z 1 200 000 rublů na 600 000 rublů, což samozřejmě bude snižovat motivaci “nových branců” umírat na ukrajinské zemi.

Propadá se také zemědělství i logistika. Začnu druhým jmenovaným. V logistice se projevuje nedostatek pracovní síly (řidiči kamionů, skladníci a další profese). Nedostatek je tak akutní, že někteří mluví o nejhorší situaci od druhé světové války. Na logistiku dopadá také zastaralá infrastruktura, konkrétně železnice, klíčová pro přepravu obilí a dalších komodit na dlouhé vzdálenosti. Kromě toho je pak tato infrastruktura extrémně přetížená. No a k tomu všemu si můžeme připočíst také sankce.

Krize dopadá také na zemědělství, kde se odhaduje relativně nízká sklízeň kukuřice, pšenice a ovse (kvůli špatnému počasí). Až o 30 % se propadl prodej zemědělské techniky (kvůli drahým penězům a sankcím), což je prý nejhorší číslo za posledních 25 let. Ruští zemědělci mají velmi limitovaný přístup k západní technice, ani technologiím. Situaci nadále zhoršují také nízké výkupní ceny na hnojiva a osiva. To vše je pak rovněž umocněno nedostatkem pracovní síly, která mezitím slouží jako hnojivo na ukrajinské zemi.

Všechny tyto problémy jsou pak podtrženy dělením společnosti na “vojenskou aristokracii” a zbytek, na který dopadají špatné ekonomické ukazatele. Omezují se investice, je méně peněz na opravy cest, snižuje se kvalita veřejných služeb (ne, že by byla na nějaké vysoké úrovni) a i samotný VCIOM ukazuje na narůstající nespokojenost společnost se svým finančním stavem a stavem ekonomiky.

Evropská rána

A do této situace vstupuje stále více se militarizující Evropa. Evropa, po které tady mnozí volali. Evropa, která kvůli geopolitickému tlaku začíná vynakládat nemalé množství finančních prostředků na zbrojení. Nebudu nosit dříví do lesa, popsal jsem to už v předchozích článcích.

Po příchodu Trumpa bylo víceméně jasné, že to bude Evropa, která bude nucena utáhnout tíhu války (pomimo Ukrajince samozřejmě). A vypadá to, že lidé, kteří nyní stojí v jejím čele urgenci a existenční hrozbu doopravdy chápou.

Není náhodou, že Merz prohlásil, že “diplomatické prostředky na urovnání války na Ukrajině byly vyčerpány.” Stejně tak není náhodou, když německý ministr obrany Pistorius říká, že němečtí vojáci jsou připravení zabíjet ty ruské, pokud bude napaden některý ze států Severoatlantické aliance (z čehož Rusům praskla cévka).

Dnešní prohlášení Trumpa o tom, že dodávky amerických zbraní budou placeny Evropy ukazuje na to, že tuto válku nakonec bude muset pomoct Ukrajině vyhrát pouze Evropa (jakkoli nesnižuji roli kohokoli jiného, ale v celkovém měřítku dáváme většinu).

Naše obranyschopnost se bude zvyšovat a bude stále větší. Vlastně nemůžu uvěřit tomu, že tato slova píšu, když si uvědomím, jak skepticky jsem se stavěl ke stavu naší obrany před třemi lety. A nyní musí přijít poslední rána.

Je evidentní, že pokud nedojde k nějaké obrovské nepředvídatelné události, Kreml nebude schopen válku ufinancovat. Tím méně, pokud budou klesat ceny na ropu a plyn. A ještě méně, pokud Trump skutečně začne uvalovat sekundární sankce na Indii, Čínu a Brazílii. Pokud ukrajinská obrana nezkolabuje, čemuž momentálně nic nenasvědčuje (byť Kyjev ještě může o nějaká území přijít), měli bychom schopni poskytnout to, co nyní chybí. Drony. Výroba se navyšuje, automatizuje a jde do ní stále více finančních prostředků. A dronová zeď a killzone se úspěšně implementuje.

Čas a kapacity v tomto směru nehrají do karet ruskému diktátorovi a v zásadě ho zatím chrání pouze naše váhavost, která zřejmě také narazila na své limity. Ty zřejmě byly překonány (byť stále nepochopitelně nesestřelujeme ruské drony a rakety, ale tam snad brzo také dojdeme).

Mír zatím není blízko. Kvůli Rusku, bohužel. Ale náš obranný průmysl a naše peníze v ukrajinském obranném průmyslu nás mohou k míru přiblížit. A nakonec to nebude diplomacie, kdo válku ukončí.

Bude to železo, bude zbrojení a bude to ukrajinská krev. A na konci toho to bude svobodná Ukrajina, kdo vybojuje svoji svobodu. Navzdory všem pochybovačům, kteří ji radili, aby se vzdala, protože jsou sami příliš slabí na to, aby si vůbec dokázali představit, že by se zbraní v ruce bránili své domovy a své rodiny. Historie a pravda je na naši straně. A po každé temné noci nakonec vyjde slunce.

Vážení čtenáři, pokud se vám moje články líbí a chcete mi dát vědět, že pro vás mají hodnotu, můžete mi koupit virtuální kafe kliknutím na ikonku [$]. Kdo by chtěl, může zvolit i pravidelnou podporu přes můj profil na Forendors. Je to čistě dobrovolné, ale každá podpora mě upřímně potěší a pomůže v dalších psaní. Díky!