· Laskavý a praktický průvodce, který nezačíná radami, ale vaším vlastním důvodem
Nejdřív jedna důležitá otázka: Chcete vůbec letět? Opravdu VY, ne partner, rodina, zaměstnavatel ani představa, že „normální člověk se přece nebojí“? A pokud ano, chcete letět… co zrovna vám ten let umožní: setkání, dobrodružství, odpočinek, práci, návrat domů? Co vám to přinese? A co by pro vás letět znamenalo? Tahle odpověď je důležitější než kterékoli dechové cvičení nebo aplikace.
Strach z létání není test charakteru ani automaticky známka psychické poruchy. Je to lidská reakce, která může mít různou intenzitu a někdy se ukáže, že byla největší hlavně v představách před cestou. Nemusíte si dokazovat odvahu a nemusíte letět jen proto, že „by se mělo“. Pokud ale létat chcete a strach vám bere svobodu, existují postupy, které dávají psychologický smysl a mají oporu jak ve výzkumu, tak klinické praxi. Tenhle text vám nabídne pět konkrétních opor, a zároveň vám nechá právo vybrat si, co je vaše, udělat to jinak nebo nakonec nepoužít vůbec nic.
Než začnete trénovat: najděte svoje „proč“
U úzkosti bývá lákavé přeskočit rovnou k technikám. Jenže změna, která zahrnuje kontakt se strachem, stojí energii. Výzkum motivačních intervencí v léčbě úzkostných potíží ukazuje, že práce s ambivalencí (vnitřním rozporem) a vlastním závazkem může zlepšovat zapojení do terapie. Jinými slovy: není slabost váhat. Je užitečné vědět, kvůli čemu jste ochotní nepohodlí podstoupit (Marker & Norton, 2018).
Předtím než začnete studovat rady psychologů a plánovat, co všechno v letadle vyzkoušíte, položte si jednu klíčovou, až intimní otázku: Jak moc si ten let vlastně přeju? Cítím vnitřní touhu tam letět, nebo se k tomu nutím jen proto, že se to ode mě čeká, nebo protože „všichni přece létají“? Pokud totiž nejste vnitřně rozhodnutí (jednoduše: že chcete i kvůli sobě) a odhodlaní ten strach prozkoumat a čelit mu, sebelépe míněné tipy selžou. Náš mozek totiž neoblbnete. Pokud podvědomě letět nechcete a jedete čistě na vnější tlak, vaše psychika bude logicky bojovat proti jakémukoli pokusu o uklidnění. Často se setkávám u klientů v praxi s větami: ,,Zkoušel/a jsem všechno! A bylo to k ničemu. Ty jejich blbý rady nefungujou.” A pak vlastně zjistíme, že se necítili motivovaní, neletěli kvůli sobě a nejraději by neletěli… U některých možná někdy ano, ale ještě ne tehdy… Situaci pak naše tělo i mysl totiž vyhodnocují jako ryzí nebezpečí bez jakéhokoli smysluplného benefitu.
V psychologii tomu říkáme intrinzická (vnitřní) motivace. Ta je absolutním palivem pro neuroplasticitu: tedy schopnost mozku přepisovat staré vzorce strachu. Když si sednete a upřímně si řeknete: „Ano, strašně moc toužím vidět New York, chci obejmout rodinu, chci zažít ten hřejivý písek a stojí mi to za ten diskomfort,“ dáváte svému prefrontálnímu kortexu (racionálnímu řídícímu centru mozku) jasný mandát. Říkáte mu: „Budeme se bát, letadla i tak nemiluju, ale jdeme do toho, protože nám to dává smysl.“ Bez toho vědomého „ANO“ nás tělo obvykle nepustí bez masivního odporu.
Zkuste si odpovědět: Kdyby strach na chvíli ustoupil, chtěl/a bych letět? Co konkrétně by mi to přineslo? Co bych ztratil/a, kdybych kvůli strachu nelétal/a? A co bych naopak získal/a, kdybych se rozhodl/a neletět? Poslední otázka není provokace, i neletět může být legitimní volba.
Dvě čísla místo velkých slov: Ohodnoťte od 0 do 10: „Jak je pro mě důležité umět létat?“ a potom ohodnoťte opět od 0 do 10: „Jak moc si věřím, že udělám alespoň malý krok?“ Když je důležitost 3/10, nemusíte se nejspíš nutit do expozice. Když je důležitost 9/10 a sebedůvěra 2/10, cílem nejspíše není přidat tlak, ale zmenšit první krok a přidat spíše podporu.
Cílem navíc nemusí být „nebát se“. Realističtější a psychologicky užitečnější cíl zní: „Chci být schopný/á rozhodovat podle svých hodnot, i když se část mého těla bojí.“ Úspěch pak není nulová úzkost; úspěch je větší svoboda volby. A někdy právě po tomhle rozhodnutí přijde překvapení: člověk se odhodlá, nastoupí a zjistí, že let je mnohem snesitelnější, než čekal, nebo dokonce úplně v pohodě. Ani to není výjimka, kterou je potřeba podezírat. Je to jedna z možných zkušeností.
A pokud Vás zajímá pokračování, konkrétní tipy před / na letišti / během letu. Nakoukněte a vyzkoušejte naše předplatné S Vámi v županu! Těšíme se na Vás!!
Nejdřív jedna důležitá otázka: Chcete vůbec letět? Opravdu VY, ne partner, rodina, zaměstnavatel ani představa, že „normální člověk se přece nebojí“? A pokud ano, chcete letět… co zrovna vám ten let umožní: setkání, dobrodružství, odpočinek, práci, návrat domů? Co vám to přinese? A co by pro vás letět znamenalo? Tahle odpověď je důležitější než kterékoli dechové cvičení nebo aplikace.
Strach z létání není test charakteru ani automaticky známka psychické poruchy. Je to lidská reakce, která může mít různou intenzitu a někdy se ukáže, že byla největší hlavně v představách před cestou. Nemusíte si dokazovat odvahu a nemusíte letět jen proto, že „by se mělo“. Pokud ale létat chcete a strach vám bere svobodu, existují postupy, které dávají psychologický smysl a mají oporu jak ve výzkumu, tak klinické praxi. Tenhle text vám nabídne pět konkrétních opor, a zároveň vám nechá právo vybrat si, co je vaše, udělat to jinak nebo nakonec nepoužít vůbec nic.
Než začnete trénovat: najděte svoje „proč“
U úzkosti bývá lákavé přeskočit rovnou k technikám. Jenže změna, která zahrnuje kontakt se strachem, stojí energii. Výzkum motivačních intervencí v léčbě úzkostných potíží ukazuje, že práce s ambivalencí (vnitřním rozporem) a vlastním závazkem může zlepšovat zapojení do terapie. Jinými slovy: není slabost váhat. Je užitečné vědět, kvůli čemu jste ochotní nepohodlí podstoupit (Marker & Norton, 2018).
Předtím než začnete studovat rady psychologů a plánovat, co všechno v letadle vyzkoušíte, položte si jednu klíčovou, až intimní otázku: Jak moc si ten let vlastně přeju? Cítím vnitřní touhu tam letět, nebo se k tomu nutím jen proto, že se to ode mě čeká, nebo protože „všichni přece létají“? Pokud totiž nejste vnitřně rozhodnutí (jednoduše: že chcete i kvůli sobě) a odhodlaní ten strach prozkoumat a čelit mu, sebelépe míněné tipy selžou. Náš mozek totiž neoblbnete. Pokud podvědomě letět nechcete a jedete čistě na vnější tlak, vaše psychika bude logicky bojovat proti jakémukoli pokusu o uklidnění. Často se setkávám u klientů v praxi s větami: ,,Zkoušel/a jsem všechno! A bylo to k ničemu. Ty jejich blbý rady nefungujou.” A pak vlastně zjistíme, že se necítili motivovaní, neletěli kvůli sobě a nejraději by neletěli… U některých možná někdy ano, ale ještě ne tehdy… Situaci pak naše tělo i mysl totiž vyhodnocují jako ryzí nebezpečí bez jakéhokoli smysluplného benefitu.
V psychologii tomu říkáme intrinzická (vnitřní) motivace. Ta je absolutním palivem pro neuroplasticitu: tedy schopnost mozku přepisovat staré vzorce strachu. Když si sednete a upřímně si řeknete: „Ano, strašně moc toužím vidět New York, chci obejmout rodinu, chci zažít ten hřejivý písek a stojí mi to za ten diskomfort,“ dáváte svému prefrontálnímu kortexu (racionálnímu řídícímu centru mozku) jasný mandát. Říkáte mu: „Budeme se bát, letadla i tak nemiluju, ale jdeme do toho, protože nám to dává smysl.“ Bez toho vědomého „ANO“ nás tělo obvykle nepustí bez masivního odporu.
Zkuste si odpovědět: Kdyby strach na chvíli ustoupil, chtěl/a bych letět? Co konkrétně by mi to přineslo? Co bych ztratil/a, kdybych kvůli strachu nelétal/a? A co bych naopak získal/a, kdybych se rozhodl/a neletět? Poslední otázka není provokace, i neletět může být legitimní volba.
Dvě čísla místo velkých slov: Ohodnoťte od 0 do 10: „Jak je pro mě důležité umět létat?“ a potom ohodnoťte opět od 0 do 10: „Jak moc si věřím, že udělám alespoň malý krok?“ Když je důležitost 3/10, nemusíte se nejspíš nutit do expozice. Když je důležitost 9/10 a sebedůvěra 2/10, cílem nejspíše není přidat tlak, ale zmenšit první krok a přidat spíše podporu.
Cílem navíc nemusí být „nebát se“. Realističtější a psychologicky užitečnější cíl zní: „Chci být schopný/á rozhodovat podle svých hodnot, i když se část mého těla bojí.“ Úspěch pak není nulová úzkost; úspěch je větší svoboda volby. A někdy právě po tomhle rozhodnutí přijde překvapení: člověk se odhodlá, nastoupí a zjistí, že let je mnohem snesitelnější, než čekal, nebo dokonce úplně v pohodě. Ani to není výjimka, kterou je potřeba podezírat. Je to jedna z možných zkušeností.
A pokud Vás zajímá pokračování, konkrétní tipy před / na letišti / během letu. Nakoukněte a vyzkoušejte naše předplatné S Vámi v županu! Těšíme se na Vás!!
celkem 1 fotka
Od 199 Kč měsíčně
nebo se přihlaste