Korektura není vytahování špuntu z láhve

Už jste někdy četli knížku, ve které jste nenašli ani jednu chybu? Já tedy ne.

A nejvíc mě to mrzí u vlastních.

Většina nakladatelství (hlavně ta menší, která nechrlí stovky titulů ročně) si na přípravě knížek dává opravdu záležet, takže v nich nebývá chyb moc. Ale měla jsem v ruce řadu titulů, v nichž byly překlepy a jiné „nepěknosti“ skoro na každé stránce, a to už při čtení vážně ruší.

Proto je lepší, když si náš rukopis před vydáním ještě někdo přečte.

Máme tu hned tři adepty: betačtenáře, redaktora a korektora. O prvních dvou jmenovaných jsem psala minule. Dneska zaostříme čočky mikroskopu na korektury. Na to, co všechno si musíme ohlídat, když se do toho pustíme sami.

Předpokládejme, že jsme si udělali všechny úpravy podle připomínek betačtenářů a zkontrolovali si i faktické detaily a logiku textu. Už jsme text sladili i s automatickými korekturami textového procesoru a žádná červená vlnovka nám teď stránky nezdobí.

Co dál?

Projdeme si shodu podmětu s přísudkem. S tím nám bohužel zatím moc automatů nepomůže. Dobře nám ale poradí Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR. Já si tam složitější případy vždycky ověřuju. Nahlížím tam i tehdy, když si nejsem jistá, kde napsat čárku v souvětí.

Chyby, které se snadno přehlédnou

Když opravuju rukopisy, setkávám se s řadou chyb, které se často opakují. Na první pohled se schovávají a musíte mít docela dobře vycvičené oko, abyste si jich všimli. Pokud o jejich existenci víte, můžete je poměrně jednoduše odhalit, i když k tomu nemáte speciální software. A které to jsou?

Dvojitá mezera mezi slovy

Nevím to jistě, ale odhaduju, že chyba vzniká tak, že prostě píšeme, píšeme, a pak se nejednou zamyslíme, hledáme další nová slova a formulace, když je objevíme, vrátíme se k rukopisu, a už si nepamatujeme (a ani nad tím v tu chvíli nedumáme), jestli jsme za posledním slovem nebo interpunkčním znaménkem udělali mezeru nebo ne. A tak nějak automaticky uhodíme do mezerníku a píšeme dál. A ta mrška mezera navíc se nám hned neukáže. Zvláš´t když máme nastaveno zarovnání textu do bloku. Tam odhalit dvě mezery (někdy přemýšlíme tak dlouho, že uděláme i tři 🙂) je skoro nemožné.

Jenže v tisku potom tahle dvojitá mezera ruší.  Vidíte? Při zarovnání textu tzv. na praporek si jí všimneme i na monitoru.

Jak na ni vyzrát? To je jednoduché. Ve svém textovém procesoru určitě máte v možnostech úprav volbu Najít a nahradit nebo něco podobného. V dokumetech Google ji, když si v menu otevřete záložku Upravit, najdete úplně dole nebo pod klávesovou zkratkou Ctrl+H.

Otevře se vám následující okno:

Tam do pole Najít vložíte dvě mezery. Neuvidíte je, ale jsou tam 😉. No a do pole Nahradit položkou „napíšete“ mezeru jednu. Že to funguje, poznáte podle poměru v pravé části prvního pole, např. jako tady 1 ze 3.

Když tam poměr nevidíte, pravděpodobně jste při psaní ani jednou nezaváhali a tohohle omylu jste se nedopustili. Hurá!

V opačném případě postupujte podle návodu ve vyskakovacím okně. Můžete rovnou kliknout na Nahradit vše a opravy se provedou najednou automaticky.

Já mám radši všechno pod kontrolou, takže klikám na Nahradit a tím se postupně dostávám k jednotlivým dvojmezerám (v textu jsou barevně označené), takže vidím, že se opravdu jedná o chybu. Pak už jen stačí kliknout na tlačítko Další a tak pořád dokola, dokud všechny nadbytečné mezery neodstraním. Je to zdlouhavější, ale mám jistotu, že někde není nadbytečných mezer najednou víc, nebo že tam z nějakého důvodu nejsou úmyslně.

Jsem vs. jsme

Podobný případ. Velmi častý překlep, který odstraníme stejným způsobem. Tady ale doporučuju opravdu postupovat položku po položce, protože obvykle se v textu vyskytují obě varianty sponového slovesa, tak abyste si z jedné chyby neudělali druhou.

Chybná interpunkce

Když už jsme v těch výměnách, na řadu přichází interpunkce. Ruku na srdce, kdo z nás aspoň někdy (z pohodlnosti nebo ve spěchu) nepoužil místo pomlčky spojovník? Např. v komentářích na sítích se s tímhle nešvarem setkávám docela často. Ale knížka není komentář. Tady chceme mít všechno tak, jak má být.

Takže spojovník vypadá takhle - a pomlčka zase tak –.
Ano, rozdíl je v délce. A nejen v ní. Každé z těchto znamének používáme v jiném případě.

Spojovník, někdy můžete zaslechnout i výraz rozdělovník nebo, pokud o něm mluví typograf, řekne mu divis, obvykle spojuje složené výrazy. Třeba ping-pong nebo
propan-butan. Sází se vždycky bez mezer.

Pomlčka nesmí být (až na výjimky) na začátku řádku. Většinou se z obou stran odděluje mezerou, kromě případů, kdy nahrazuje předložky nebo spojky: otevřeno 7–15, Sparta–Slavia (ve smyslu proti).

Trik s nahrazováním už znáte. 😉 Podobně se vypořádejte i s "americkými" uvozovkami, do češtiny totiž patří jedině naše devětadevadesátky a šestašedesátky „“. Na stránce inPAGe se podívejte ještě na další záludná znaménka. Klávesové zkratky k těm nejběžnějším jsem zařadila taky do svého článku Typo Tipy.

Tak to byly nejčastější chyby, na které musíme zaostřit svůj mikroskop, než pustíme knížku do světa. Pravidel, která bychom měli dodržovat, je ale mnohem víc, než se vejde do jednoho čísla zpravodaje.

A protože jsem vám dřív slíbila tipy na odborníky, mám tu hned dva. Vlastně jsou to odbornice.

Kdo má pro jazyk cit

Mám výbornou zkušenost s Martinou Heš. O své práci mluví jako o šperkování a můžu potvrdit, že pod jejíma rukama vznikají klenoty.

Přizvala jsem ji k projektu Rýmovačky do zatáčky pro malé i velké ptáčky a rozhodně nelituju. Pomohla mi hlavně se zpracováním anotace, abyste knížku v knihkupectví neodložili, jen co ji vezmete do ruky. Klidně zkontrolujte, jak se jí to povedlo. 😉

Další, koho můžu směle doporučit, je Alžběta Vintrová, která vydává Pravopisné jednohubky. Přečíst si je můžete na jejím webu nebo si je nechte posílat jako zpravodaj do schránky. Jsou nejen poučné, ale i vtipné. Většinu pravidel určitě znáte. Někdy je ale fajn si je připomenout.

Poznámka na okraj. 😉

Citace a poznámky pod čarou

Uplatníte je spíš u odborné literatury, takže v rychlosti uvádím jen zdroje, kde si můžete přečíst víc, pokud byste psali i něco populárně naučného. Co všechno a jak je potřeba v knížce citovat, ošetřuje citační norma ČSN ISO 690:2022.

Mgr. Zdeňka Firstová ze Západočeské univerzity v Plzni si dala tu práci, že před 15 lety vytvořila webové stránky, kde k citacím najdete snad úplně všechno. Působí sice oldschoolově a jsou tím trochu nepřehledné, ale prý se pořád aktualizují. Když se budete držet jejich doporučení, chybu určitě neuděláte.

Pokud ještě nemáte dost

Zaostřete na další mikroskopičiny o češtině. Je to krásný jazyk.

Čeština je meh – článek Jiřího Soboty v Respektu

Jak skloňovat „like“, „smajlík“, „tweet“ a další „sociální anglicismy“? – na to vám odpoví na svém velmi poučném webu Martin Ulbrich.

Loučím se a zase odlétám.
Na přečtenou v září 👋

ODD SPACE je nekonečný.

Kdybyste v něm potkali zbloudilého autora, ukažte mu Microscopium, ať máme pořád co číst.

Můžete mi taky napsat, co při psaní/vydávání řešíte vy nebo o čem byste si tu rádi četli.