Zatímco dříve lidé trávili hodiny v posilovnách a drželi vyčerpávající diety, dnes stačí jediné píchnutí týdně. I když to v praxi rozhodně není takto snadné, léky na cukrovku a obezitu z rodiny GLP-1, kam patří Ozempic či Mounjaro, i tak zažívají celosvětový boom.
Patřím k těm, kteří v nich spatřují jednu z cest, jak pomoci lidem s obezitou a především se zdravotními riziky s obezitou spojenými. Pro člověka, který se desítky let točí v začarovaném kruhu diet a opětovného přibírání, mohou znamenat tolik potřebnou úlevu a pomoc na cestě ke zdravějšímu životnímu stylu. Klinická psycholožka Rachel Goldman, která se specializuje na kognitivně-behaviorální terapii a změnu zdravotního chování, uvádí, že léky poskytují takovýmto pacientům naději. „Lidé bojující s obezitou a každý, kdo se snaží změnit své chování znovu a znovu bez úspěchu, mívají pocit, že je s nimi něco v nepořádku. Internalizují toto zaujaté vnímání. Objevuje se hanba a vina. A to jim pak opravdu brání v dalším snažení. GLP-1 je však staví na startovní čáru se všemi ostatními“ (Medaris, 2025).
I přes tato pozitiva ale upřímně pociťuji i velké obavy. Obavy, jak dostupnost a široké užívání těchto pro někoho určitě efektivních „pomocníků“ může proměnit celospolečenské vnímání těla, ideály krásy a toho, co jako společnost považujeme za dosažitelné. Tyto léky podle mnohých totiž zásadně otřásají nejenom tím, jak společnost vnímá krásu, ale ve výsledku i hodnotu člověka a na individuální rovině i náš body image (Craddock, Schneider, 2026).
TLAK NA ŠTÍHLOST V NOVÉM KABÁTKU
Bohužel si musíme přiznat, že žijeme v sociokulturním prostředí, které má tendenci moralizovat tělesnou hmotnost. Štíhlost stále stojí na pomyslném piedestalu a váha je ještě pořád vnímána jako otázka osobní odpovědnosti (Craddock, Schneider, 2026). Ano, každá historická éra měla své ideály tělesné krásy, ale ta dnešní na nás bezesporu klade extrémní nároky. A také má na to dobré nástroje. V minulosti k nám ideál krásy přicházel prostřednictvím časopisů, televize nebo reklamy. Nyní proudí přes obrazovku, která se (téměř) nikdy nevypíná (Vicente, 2026).
A léky jako Ozempic tento tlak posouvají na novou úroveň. Vzhledem k tomu, že je štíhlost najednou „snadněji dosažitelná“, je velké riziko, že společnost začne na nadváhu pohlížet ještě mnohem přísněji. A to je opravdu to poslední, co člověk bojující s nadváhou či obezitou potřebuje. Navíc víme, že právě kritika a váhová stigmatizace nejsou tím, co by správně nakopávalo člověka ke změně, ale vedou často k pravému opaku. A to ani nemluvím o dalekosáhlých důsledcích pro duševní zdraví (Abrams, 2022).
A je tu další problém. Vzhledem k celospolečenskému nastavení nemusí být zájem o GLP-1 motivován pouze zdravotními cíli, ale také obavami o vzhled a snahou vyhovět očekáváním (Craddock, Schneider, 2026), a to i u lidí s normální hmotností. Což nevyhnutelně povede k dalšímu zpřísňování standardů a změně pohledu na to, co je považováno za normální a zdravé.
OZEMPIC VEDE NAD HNUTÍM BODY POSITIVITY 1 : 0
Není divu, že například novinářka Rachel Pick píše ve svém článku (ve kterém popisuje svou osobní zkušenost s tímto tlakem), že ji ani nepřekvapuje, jak rychle byly malé pokroky hnutí za pozitivní vnímání těla (body positivity) smeteny ze stolu s příchodem nového „zázračného“ léku (Pick, 2023). Catherine Mhloyi zase nazvala svůj článek pro magazín Time „Ozempic odhalil trhliny v hnutí body positivity“ a píše v něm: „Návrat nízkých džínů a to, jak si Kim Kardashian zmenšila své chirurgicky zvětšené pozadí (BBL), byly jedněmi z prvních předzvěstí návratu do doby, kdy bylo „tlusté“ povoleno mít maximálně tak telefon. Je jasné, že odnaučování se a napravování škod napáchaných za celé století, o které se pokusilo hnutí „body positivity“, je vnímáno jen jako další dočasný trend“ (Mhloyi, 2023).
Ještě před 10 lety jsme mohli být optimističtí ohledně pomalých, ale viditelných změn v ideálech krásy. Propagovala se větší tělesná diverzita, v reklamách na spodní prádlo už nekralovaly výhradně ženy velikosti XS a na sociálních sítích vznikaly profily jako např. Za normální holky. A i když tyhle obrázky ještě zcela nemizí, vítr se obrací a snaží se náš vkus unést do doby 90. let, kdy nejvíce trendovala tzv. heroin chic estetika (tedy estetika extrémní štíhlosti).
Pro někoho pak může být lákavá představa, že se tomuto trendu přiblíží rychle, bezbolestně a bez problémů za pomoci moderní medicíny. Tak snadné a přímočaré to ale není, a kromě celospolečenských rizik má užívání léků typu GLP-1 i rizika v rovině individuálního prožívání. Pojďme se na ně podívat. (pokračování článku je dostupné pro předplatitele)
Patřím k těm, kteří v nich spatřují jednu z cest, jak pomoci lidem s obezitou a především se zdravotními riziky s obezitou spojenými. Pro člověka, který se desítky let točí v začarovaném kruhu diet a opětovného přibírání, mohou znamenat tolik potřebnou úlevu a pomoc na cestě ke zdravějšímu životnímu stylu. Klinická psycholožka Rachel Goldman, která se specializuje na kognitivně-behaviorální terapii a změnu zdravotního chování, uvádí, že léky poskytují takovýmto pacientům naději. „Lidé bojující s obezitou a každý, kdo se snaží změnit své chování znovu a znovu bez úspěchu, mívají pocit, že je s nimi něco v nepořádku. Internalizují toto zaujaté vnímání. Objevuje se hanba a vina. A to jim pak opravdu brání v dalším snažení. GLP-1 je však staví na startovní čáru se všemi ostatními“ (Medaris, 2025).
I přes tato pozitiva ale upřímně pociťuji i velké obavy. Obavy, jak dostupnost a široké užívání těchto pro někoho určitě efektivních „pomocníků“ může proměnit celospolečenské vnímání těla, ideály krásy a toho, co jako společnost považujeme za dosažitelné. Tyto léky podle mnohých totiž zásadně otřásají nejenom tím, jak společnost vnímá krásu, ale ve výsledku i hodnotu člověka a na individuální rovině i náš body image (Craddock, Schneider, 2026).
TLAK NA ŠTÍHLOST V NOVÉM KABÁTKU
Bohužel si musíme přiznat, že žijeme v sociokulturním prostředí, které má tendenci moralizovat tělesnou hmotnost. Štíhlost stále stojí na pomyslném piedestalu a váha je ještě pořád vnímána jako otázka osobní odpovědnosti (Craddock, Schneider, 2026). Ano, každá historická éra měla své ideály tělesné krásy, ale ta dnešní na nás bezesporu klade extrémní nároky. A také má na to dobré nástroje. V minulosti k nám ideál krásy přicházel prostřednictvím časopisů, televize nebo reklamy. Nyní proudí přes obrazovku, která se (téměř) nikdy nevypíná (Vicente, 2026).
A léky jako Ozempic tento tlak posouvají na novou úroveň. Vzhledem k tomu, že je štíhlost najednou „snadněji dosažitelná“, je velké riziko, že společnost začne na nadváhu pohlížet ještě mnohem přísněji. A to je opravdu to poslední, co člověk bojující s nadváhou či obezitou potřebuje. Navíc víme, že právě kritika a váhová stigmatizace nejsou tím, co by správně nakopávalo člověka ke změně, ale vedou často k pravému opaku. A to ani nemluvím o dalekosáhlých důsledcích pro duševní zdraví (Abrams, 2022).
A je tu další problém. Vzhledem k celospolečenskému nastavení nemusí být zájem o GLP-1 motivován pouze zdravotními cíli, ale také obavami o vzhled a snahou vyhovět očekáváním (Craddock, Schneider, 2026), a to i u lidí s normální hmotností. Což nevyhnutelně povede k dalšímu zpřísňování standardů a změně pohledu na to, co je považováno za normální a zdravé.
OZEMPIC VEDE NAD HNUTÍM BODY POSITIVITY 1 : 0
Není divu, že například novinářka Rachel Pick píše ve svém článku (ve kterém popisuje svou osobní zkušenost s tímto tlakem), že ji ani nepřekvapuje, jak rychle byly malé pokroky hnutí za pozitivní vnímání těla (body positivity) smeteny ze stolu s příchodem nového „zázračného“ léku (Pick, 2023). Catherine Mhloyi zase nazvala svůj článek pro magazín Time „Ozempic odhalil trhliny v hnutí body positivity“ a píše v něm: „Návrat nízkých džínů a to, jak si Kim Kardashian zmenšila své chirurgicky zvětšené pozadí (BBL), byly jedněmi z prvních předzvěstí návratu do doby, kdy bylo „tlusté“ povoleno mít maximálně tak telefon. Je jasné, že odnaučování se a napravování škod napáchaných za celé století, o které se pokusilo hnutí „body positivity“, je vnímáno jen jako další dočasný trend“ (Mhloyi, 2023).
Ještě před 10 lety jsme mohli být optimističtí ohledně pomalých, ale viditelných změn v ideálech krásy. Propagovala se větší tělesná diverzita, v reklamách na spodní prádlo už nekralovaly výhradně ženy velikosti XS a na sociálních sítích vznikaly profily jako např. Za normální holky. A i když tyhle obrázky ještě zcela nemizí, vítr se obrací a snaží se náš vkus unést do doby 90. let, kdy nejvíce trendovala tzv. heroin chic estetika (tedy estetika extrémní štíhlosti).
Pro někoho pak může být lákavá představa, že se tomuto trendu přiblíží rychle, bezbolestně a bez problémů za pomoci moderní medicíny. Tak snadné a přímočaré to ale není, a kromě celospolečenských rizik má užívání léků typu GLP-1 i rizika v rovině individuálního prožívání. Pojďme se na ně podívat. (pokračování článku je dostupné pro předplatitele)
celkem 1 fotka
Od 199 Kč měsíčně
nebo se přihlaste