Opravdu je celý náš život jen elektřina — a dala by se z nás nějak „odebrat”? Proč se podle vědy jediný člověk sám o sobě vlastně nedá označit za živého? Jsme jen obří chaos molekul, které se náhodně matlají dohromady, nebo v nás přece jen něco „rozhoduje”? Dokážeme silou myšlenky skutečně ovlivnit, co se děje v našich buňkách? Kde přesně končí naše vědomá kontrola nad tělem a začíná automat, který si běží sám? A kde leží tenká hranice mezi tím, co si dokážeme myslí opravdu poručit, a tím, v co jen zoufale doufáme?
50:49
Od 140 Kč měsíčně
nebo se přihlaste