✨ Czesław Miłosz – To jediné

To jediné

Údolí, nad ním lesy v barvách podzimu.
Přichází poutník, vedla ho sem mapa
a možná paměť. Jednou, kdysi, v slunci,
když první sníh napadl, a on tudy jel,
zakusil radost, silnou, bez příčiny,
radost očí. Vše bylo rytmem
přeskupovaných větví, ptáka v letu,
vlaku na viaduktu, svátkem pohybu.
Vrací se po letech a pranic nežádá.
Chce jenom jednu drahocennou věc:
být ryzím pohlížením beze jména,
bez očekávání, obav i nadějí
na hranici, kde končí já a ne-já.

(Czesław Miłosz, přel. V. Dvořáková, I. Mikešová a V. Burian)