Mnichov pro Ukrajinu

Pár týdnů stačilo k tomu vyvést Rusko ze západní izolace, nechat si do země poslat agenty, ponížit své spojence a jednat za zády Ukrajiny. Prozatímní vizitka Trumpovy administrativy, která vypadá, že stále neví, co má s Putinem dělat. Ruský diktátor přitom nemusí dělat vůbec nic. Pohodlí zajišťuje Washington.

Úvod

To byla rychlost. Zrušení USAID, vydírání spojenců a partnerů, a nakonec jednání za zády země, které jste sebrali jaderné zbraně, abyste ji slíbili, že ji nikdo nenapadne. Že to garantujete. To jsou prozatímní plody Trumpovy administrativy, která se rozhodla sabotovat vše, se zde se budovalo od konce druhé světové války.

Vlastní pořádek, který Američané prosazovali, který vymáhali a který prodávali ostatnímu světu jako vzor. To vše se otřásá v základech a je otázkou, jestli vůbec přežije. A já mám takový pocit, že to nejhorší nás teprve čeká.

Překvapení. Opravdu?

Někdo by mohl říct, že jde o překvapení. Jenže opravdu můžeme být překvapení vývojem posledních několika týdnů? Spojené státy přepnuly do sebedestruktivního módu. Aniž by je přitom k tomu kdokoli nutil. Spousta rádoby MAGA fanatiků, kteří mluví o tom, že je potřeba zničit neziskový sektor prostě nemají mentální kapacitu pobrat, co všechno (si) tím Spojené státy způsobily.

Před týdnem jsem psal o tom, že stále nejsme blíže k míru. Dnes bych spíš napsal, že jsme blíže zradě ze strany Spojených států. Nebavíme se zde pouze o vojenské a diplomatické podpoře Ukrajiny, ale také o humanitárním a společenském aspektu. Vlastně mě překvapuje, s jakým klidem zdejší podporovatelé Trumpa přechází fakt, že se Spojené státy rozhodly potopit nejvýraznější zbraně své soft-power.

V Ukrajině přitom hraje USAID naprosto zásadní a nenahraditelnou roli. Částečně jsem ji zmínil v výše uvedeném článku, dnes už víme lépe, jak velký dopad to vlastně má. Došlo k zastavení projektů pro veterány, tzv. Veteran Hub. Zmrazené byly horké linky iniciativy, jedna z kanceláří zastavila provoz. Projekt SavEd, který se zaměřuje na obnovu vzdělávání v oblastech poškozených boji. Dochází k zastavení výstavby vzdělávacích zařízení, rušeny jsou smlouvy s učiteli, kteří pracovali s dětmi bez přístupu ke školám.

V Mykolajivu byla zastavena činnost desítek humanitárních projektů, včetně jediné organizace, která poskytovala léčbu pacientům s tuberkulózou a HIV (pracovníci zůstali bez platů a pacienti bez léčby). V Chmelnyckém došlo ke zpomalení obnovy infrastruktury. Město přitom stále čelí masivním ruským útokům na energetickou infrastrukturu. Problémy mají i menší a nezávislá média, která mohla fungovat díky americkým grantům. Jde například o známé BIHUS.info nebo Slidstvo.info.

Co nám je po tom, že Amerika nechce tyhle věci platit? Pokud je to otázka, kterou si pokládáte a na kterou nevíte odpověď, tak vám asi nemůžu pomoct, protože nechápete základní geopolitickou dynamiku a důležitost nepřímého vlivu. A díry, které po Spojených státech vzniknou, samozřejmě mile rádi zaplní jiní aktéři. Například taková Čína.

Báli jste se, že Západ bude nadále ztrácet vliv na globálním jihu? Počkejte si na ten fičák, až se naplno projeví americký dobrovolný sebedestruktivní odchod. Jenže kéžby tahle, s prominutím, shitshow skončila u toho, že si Trumpova administrativa dobrovolně zničí jednu ze svých nejsilnější zbraní, která ji pomáhala s dominancí ve světě.

Bolestivá předvídatelnost

Někdo vnímá Trump jako silného lídra, který pojede tvrdou linii na ochranu amerických zájmů. K těmto argumentům jsem vždy přistupoval s jistou dávkou skepticismu, nynější americký prezident neudělal ve svém prvním mandátu nic, co by mohlo ukazovat na to, že chce skutečně silné Spojené státy. A ona „chaotičnost“ je ve skutečnosti až bolestivě předvídatelná. Posuďte sami.

Loni v říjnu jsem napsal článek o tom, jestli zradíme Ukrajinu. Byl to takový text na zamyšlení před americkými volbami. A v tom textu jsem vyjádřil následující obavy:

-       Trumpova administrativa zastaví nebo výrazně omezí americkou vojenskou pomoc Ukrajině, kdy jsem uvedl, že listopad a prosinec jsou zřejmě posledními měsíci, kdy sledujeme jasnou americkou podporu Ukrajině,

-       Trumpova administrativa uzavře „mír“ na úkor Ukrajiny, kdy jsem se odkazoval na slova jak JD Vance, tak samotného Trumpa ve vztahu k válce i neexistujícímu mírovému plánu a jasné strategii,

-       Trumpova administrativa uzavře Ukrajině dveře do NATO a do Evropské unie, jako reakce na slova JD Vance, že Ukrajina nebude součástí Aliance, ani žádného dalšího spojeneckého paktu,

-       Trumpova administrativa bude tlačit na Ukrajinu, aby se vzdala části svého území, byl to totiž Trump, který říkal, že se válce mohlo předejít, pokud by Ukrajina „vzdala kousku svého území“ a že je to Zelenský, kdo odmítl uzavřít dohodu.

Pokud bych to měl zhodnotit zpětně, tak bych mohl napsat ve smyslu, já to říkal. A víte co? Já to říkal. Ne snad, že by moje články a příspěvky na sítích něco globálně měnily, ale já to říkal.

Pokud se podíváme na každou z výše uvedených obav, tak šlo v podstatě o trefu do černého. Spojené státy od 9. ledna neohlásily žádný nový balík vojenské pomoci. Všechno to, co Amerika dnes posílá, je pozůstatkem rozhodnutí Joea Bidena. Na stole není nová forma financování, žádný nový balík, žádný nový rozpočet. Jak dlouho bude tato situace trvat, to není vůbec jasné.

Trumpova administrativa prostřednictvím ministra obrany a dalších představitelů Rusům na zlatém podnose nabídla splnění jednoho z požadavků. Byť zástupného. Hegseth uvedl, že Ukrajina v NATO nebude. O den později Američané uvedli, že členství Ukrajiny není smeteno ze stolu, nicméně škoda už byla napáchána. A Zelenský při svém dnešním vystoupení řekl, že necítí, že by Spojené státy chtěly, aby se Ukrajina stala členem Aliance.

Podíváme-li se dále na územní ústupky, pak vidíme, že ani Trump, ani další američtí představitelé nové administrativy nemají problém říct, že se Spojené státy nebudou snažit o to, aby Ukrajina znovu nabyla své územní celistvosti, jak to ostatně Washington garantoval. Prý je to „nerealistické“. Jistě, na jedné straně to tak můžeme vnímat, otázkou ale pak zůstává, jak Američané chtějí dostát svému závazku. Pokud tedy vůbec.

No a nakonec mír. Trumpova administrativa mluví o tom, že je potřeba míru dosáhnout za každou cenu. A ne, stále mu nejsme blíž. Jsme však blíž k tomu, že Trump nenávratně poškodí vztahy s Ukrajinou, Evropou a ještě k tomu dá Putinovi bianco šek na to, aby si mohli v budoucnu zopakovat nejednu invazi. Spojené státy nebudou na překážku a pokud je Trump „odzbrojí“, tak nebudou překážkou nejen ze svého rozhodnutí.

Namísto toho, abychom se bavili o tom, jak Ukrajinu před možným jednáním posílit, se Trumpova administrativa rozhodla zneužít Zelenského návrh na sdílení nerostných surovin se Spojenými státy. Zatímco podle prvotních náznaků měly minerály a vzácné kovy sloužit jako protihodnota za další pomoci, Trump začal vykládat, že Ukrajina musí zaplatit zpět, co jim USA poslaly.

Že prý Ukrajina musí uzavřít deal za 500 miliard. Co na tom, že USA poskytly Ukrajině od roku 2014 pomoc v hodnotě 69 miliard dolarů? Čísla nikoho nezajímají. Co je na tom však nejhorší, že Trumpova administrativa jela vyloženě mafiánské praktiky. Posuďte sami.

Washington požadoval 50 % příjmů z těžby surovin, 50 % finanční hodnoty všech nových licenční na těžbu a užití třetím stranám při budoucím zpeněžení zdrojů, dále výlučné právo na stanovení metod, kritérii a podmínek všech budoucích licencí a projektů. Dohoda se přitom měla týkat jak nerostů v podobě vzácných zemin, tak ropy, zemního plynu a přístavů či dalších infrastruktury.

A tentokrát bez jakýchkoli bezpečnostních záruk. Tedy kromě toho, že by na Ukrajině byli američtí soukromí investoři. Nemluvilo se ani o pokračování pomoci.

Mnichov na obzoru?

Na jedné straně sice ano, Rubio a další představitelé uklidňují veřejnost, že mír musí být „spravedlivý“ a „trvalý“, aby se válka nerozhořela za dva roky znovu. Jenže co pro to vlastně nová americká administrativa vlastně dělá?

Trumpovy telefonáty Putinovi. Schůzky v Rijádu, kam nebyla pozvána ani Evropa, ani Ukrajina. Dohody o budoucí hospodářské a jiné spolupráci. Návrat „spolupracovníků“ ruské diplomatické mise na původní počty. Zelenský samozřejmě reagoval, cestu do Saúdské Arábie, evidentně frustrovaný, zrušil. Že prý Ukrajinu postavili před hotovou věc.

Na tomto je vlastně vtipná následující věc. Na jedné straně americký ministr zahraničí Hegseth vykládá o tom, že se o válku na Ukrajině má postarat Evropa. Zafinancovat to, poslat vojáky na misi na udržení míru, ale na druhé straně by to neměla být Evropa, kdo bude sedět u jednacího stolu. Američané tvrdí, že bude později, protože na „Rusko uvalila sankce“, které se budou rušit, jakmile se uzavře mír.

Možná si teď říkáte, co je teda tím ruským ústupkem. A to si říkáte správně. Ruským ústupkem totiž není vůbec nic. Rusové nemuseli couvnout ze žádné ze svých pozic. Doslova ani z jedné. Trump Putina vyvedl ze západní izolace. Lavrov, Peskov i Putin stále trvají na maximalistických požadavcích, ze kterých nemíní nikam ustupovat.

Ukázkou naprosté předvídatelnosti, kterou se Trumpův tým prezentuje, je návrh americké delegace na moratorium na palbu na ukrajinskou infrastrukturu. Co udělal ruská delegace? Ukázala fakáče. Na ukrajinské civilní cíle prý nepálí. Já připomenu, že za poslední tři dny Rusové vypálili více než 500 Shahedů. Rusové mají na dosah to, co chtěli. Minimálně tak to cítí. Je fuk, jak je to fakticky.

Jestli tohle vidím já, jednatřicetiletý poučený laik, který se Ukrajině už přes dekádu věnuje, myslíte si, že to nevidí šajby v Kremlu, které plánovaly invazi? A ne, nevěřím v žádné 4D šachy člověka, který prostě za sebou nemá historii úspěšného dojednání stabilního míru. Za to za sebou má návrat Talibánu, kdy to byla Trumpova administrativa, která zradila vládu v Kábulu. O tom ale MAGA nechce slyšet.

Víte, mohl bych sáhodlouze citovat Lavrova, Putina a další. Ale to nemá smysl. Pokud se chcete vrátit k analýze ruských cílů, které jsou prostě naprosto očividné a jsou o nich popsány stovky stránek, tak se podívejte tady. Já vám tady ocituju, co nedávno vysílala ruská propaganda v hlavním vysílacím čase.

„Řekli jsme, jaké máme požadavky. Jestli je přijmou, super, jestli ne, ze světa budou ruiny. V prosinci roku 2021 jsme formulovali naše požadavky (pozn. šlo o odchod NATO z východní a střední Evropy). Od nás slovo „dohoda neuslyšíte“. [...] Nechystáme se k jednacímu stolu. Nemáme zájem o dohodu. Nepotřebujeme ji. Potřebujeme splnění požadavků, které stanovil Putin.

[…] S těmi zájmy, které máme, nemůže být žádný kompromis. Nebudeme vyjednávat. Jsme připravení mluvit. Ale mluvit pouze o tom, jaké podmínky mají být splněny. Válka probíhá na území, které nám ústavně patří (pozn. okupovaná území nejsou ruská uznávaná a Rusko si nárokuje i to, co neokupuje). Stále jsme nesplnili úkoly stanovené pro „speciální vojenskou operaci“.

Nebudeme s novou americkou administrativou mluvit o úkolech SVO. Budeme s ní mluvit o světovém uspořádání. Ne o bitevním poli, to nikoho netrápí. Budeme mluvit o tom, jak bude vypadat svět. To byl dopis, který jsme v prosince roku 2021 napsali. […] Pro nás neexistují ukrajinské národní zájmy. Nezajímají nás. […] Budeme mluvit o nové bezpečnostní architektuře světa.

[…] Budeme postupovat tvrdě. Budeme eskalovat. A první, kdo se lekne, bude Evropa. […] Budeme je mazat z povrchu zemského, včetně Ukrajiny.“

Toto jsou slova Vladimíra Solovjova v jeho propagandistické show. Můžete se tomu samozřejmě smát. Tupá propaganda pro prostého rusáčka a pár dezolátů v Evropě, co na ní ujíždí. Jenže tato propaganda odráží, jak přemýšlí Kreml. V posledních pár dnech začínají zaznívat hlasy o tom, že Trump může stáhnout své vojáky z východní Evropy nebo Evropy jako takové.

A vemte jed na to, že Rusko otázku bezpečnostní architektury zvedne. A bude o ní chtíti jednat. A také ví, že Trump je natolik předvídatelný, že tuto otázku klidně začne projednávat. Tohle opravdu není něčím, co bychom nemohli čekat. Raději si nechci domýšlet důsledky takového jednání.

Závěr

Dojde nakonec na Mnichov? Stát se může cokoli, jenže Ukrajina jasně deklarovala, že nebude podepisovat dohody, které pro ní nebudou výhodné. Podobně se vyjádřili i Evropané, kteří se snaží najít pevnou půdu pod nohama. Ačkoli by mě na první dobrou opravdu zajímalo, čeho si Američané pod novou administrativou myslí, že dosáhnou, ve skutečnosti vlastně ani příliš ne.

Je naprosto zřetelné, jakým způsobem se bude vyjednávání ubírat. Je naprosto zřetelné, jaké požadavky si budou Rusové klást. A Trump a jeho „4D šachy“ zatím vedly pouze k vyvedení Ruska z izolace, pokryteckým projevům, obcházení oběti a arogantnímu přístupu ke spojencům, kteří sice „nemají co říct k vyjednávání míru“, zato se musí postarat o jeho udržení.

Znovu bych se ptal, kdy Spojené státy začnou skutečně plnit svoji část dohody na udržení ukrajinské územní celistvosti, ale otázka je to spíše rétorická. Jediný, koho zatím Trumpova administrativa poráží, je Mexický záliv a transgender záchody. K tomu mu samozřejmě moc gratuluji. A doufám, že Evropa ten plivanec do obličeje od nejbližšího spojence využije k tomu, co měla udělat už dávno - postarat se o svoji vlastní bezpečnost a prosazovat své vlastní zájmy.

Pokud se vám moje články líbí a chcete mi dát vědět, že pro vás mají hodnotu, můžete mi koupit virtuální kafe kliknutím na ikonku [$]. Kdo by chtěl, může zvolit i pravidelnou podporu přes můj profil na Forendors. Je to čistě dobrovolné, ale každá podpora mě upřímně potěší. Díky!